Sledujte nás na YouTube

Zakladatel a CEO Xiaomi Lei Jun: šest faktů, o kterých jste ještě neslyšeli

Čínskou společnost Xiaomi asi zná každý, kdo se byť jen trochu zajímá o smartphony nebo další chytrá zařízení. Šéf a zakladatel Lei Jun je však mimo svou domovskou Čínu takřka neznámý, což je dáno i jeho lehkou nechutí vystupovat v zahraničí.

Jeho vize, plány a životní příběh ale nejsou o nic méně zajímavé, než u jeho slavnějších „západních“ kolegů a proto by určitě byla škoda nezařadit ho do našeho seriálu o slavných osobnostech technologického průmyslu.

Pojďme se podívat na šest faktů, které jste možná o Lei Junovi nevěděli!

1) už na střední škole se rozhodl, že chce jednou vybudovat globální technologickou firmu

Lei Jun se narodil koncem roku 1969 v silně industriální oblasti Číny, kde také vyrůstal. A toto období skutečně v komunistické Číně (tehdy ještě stále silně zaměřené na těžký průmysl) nebylo ideální dobou, kdy pomýšlet na úspěch s globální technologickou firmou.

Lei však již na konci svého studia na střední škole, kde „maturoval“ v roce 1987, začal právě o tomto úspěchu snít. Poměrně logicky usoudil, že k možnosti uspět v oboru potřebuje patřičné vzdělání, a tak zaměřil veškeré úsilí na studium. Díky tomu se mu povedlo dostat se na univerzitu, kde již během dvou let získal bakalářský titul a v průběhu druhého (a posledního) ročníku dokonce založil první vlastní firmu.

Oficiální portrét CEO Xiaomi (Zdroj)

Záhy ale nastoupil jako běžný inženýr do firmy Kingsoft vyvíjející například kancelářský balík WPS Office a další programy. Zde sedm let stoupal na kariérním žebříčku, až se v roce 1998 stal jejím CEO. Ačkoliv by se mohlo zdát, že práce nejvyššího šéfa velké technologické firmy pohltí všechen čas, zjevně tomu tak není.

Lei Jun totiž v roce 2000 založil internetový eshop s knihami a pojmenoval ho Joyo. Joyu se velmi dařilo, jeho fanouškovská základna rostla a pouhé čtyři roky po vytvoření již společnost měla hodnotu 75 milionů USD (okolo 1,5 miliardy Kč), což je cena, za níž ji koupil Amazon. Ten následně Joyo zcela pohltil a přejmenoval na Amazon.cn, čímž vstoupil na tamní trh.

Peníze získané prodejem náš protagonista investoval do nejrůznějších startupů (celkem jich bylo více než 70), mezi nimiž najdeme například UCWeb, což je firma stojící za zejména v Asii populárním mobilním prohlížečem.

V roce 2007 údajně ze zdravotních důvodů rezignoval na pozici CEO Kingsoftu, kde pak ještě tři roky působil jako člen představenstva, než v roce 2010 založil Xiaomi, svou vysněnou technologickou společnost s globálními ambicemi.

2) bývá označován za čínského Steva Jobse, toto srovnání ale (už) nemá rád

Když se nad tím zamyslíme, Lei Jun je ve spoustě ohledů podobný Stevovi Jobsovi. Jako mladý založil technologickou firmu, z níž se stal (minimálně v Asii) jakýsi symbol, patří mezi nejbohatší osoby své země a na chodu společnosti se stále přímo a relativně autoritativně podílí. V rodné Číně kolem něj navíc panuje jakýsi „kult osobnosti“, který je také nápadně podobný někdy až nekritickému obdivu Jobse fanoušky Applu.

V době univerzitních studií Lei dokonce četl knihy a články o Jobsovi a uznává, že mu byl jakousi inspirací. Té si lze povšimnout například v oblékání, často nošená kombinace džínů a černého trika velmi připomíná styl někdejšího CEO Applu.

Setkání s tehdejším ministrem zahraničních věcí USA Johnem Kerrym

Lei Jun však nyní míří výš a říká, že jako dvacátník by označení „čínský Steve Jobs“ bral jako obrovskou poklonu. Jako čtyřicátník už ale prý nechce být jen něčí variantou a z jeho slov lze vyčíst, že by rád Jobse překonal.

Nevyhovuje mu ani srovnávání Xiaomi a Applu, firmy prý mají zcela rozdílnou filosofii a to nejen v cenové politice, kde Xiaomi často drtí konkurenci minimálními maržemi, což se rozhodně o Applu říct nedá.

3) je jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mužů Číny, má i křeslo v parlamentu

Lei Jun je se svým majetkem odhadovaným časopisem Forbes na 12,5 miliardy amerických dolarů (cca 260 miliard Kč) jedním z deseti nejbohatších mužů Číny a jen o dvě místa se v roce 2017 nevešel do seznamu 200 nejbohatších lidí světa.

Co přesně se svými penězi kromě podpory startupů dělá, není úplně jasné, na rozdíl od většiny podobných osobností nemá žádnou speciální nadaci, ovšem čas od času jednorázově přispívá na různé výzkumné a edukační účely. Financuje například program školného na své bývalé univerzitě, kde mimochodem také obdržel čestné profesorství, což je v jeho stále relativně mladém věku poměrně pocta.

Je považován také za velmi vlivnou osobnost byznysu — asijská odnož Forbesu ho již v roce 2014 vyhlásila podnikatelem roku, časopis BAZAAR ho označil za nejvýznamnějšího podnikatele a státní CCTV ho zase vybrala do desítky nejlepších byznys lídrů.

Tento miliardář a šéf nadnárodní korporace nicméně tak trochu ironicky zasedá od roku 2013 v čínském parlamentu, jehož oficiální název zní v souladu s formální komunistickou ideologií Všečínské shromáždění lidových zástupců. Slovo formální zdůrazňujeme proto, že přítomnost dolarového miliardáře v „lidovém“ orgánu určitě není něco, co by si pod vládou proletariátu představovali původní komunističtí ideologové.

Do jaké míry je Leiova spolupráce s nedemokratickým režimem dobrovolná lze pouze spekulovat, v parlamentu „sedí“ jako nezávislý, nicméně i nekomunističtí poslanci jsou samozřejmě do značné míry nuceni fungovat v souladu se stranickou ideologií. V Xiaomi také vznikl výbor komunistické strany, na jehož zakládající schůzi měl Lei Jun proslov. Orgány komunistické strany nejsou v Číně u soukromě vlastněných společností oficiálně povinné, nicméně těžko soudit, jaký tlak je na šéfy těchto podniků vyvíjen.

4) má strategii přeměnit Xiaomi v „ekosystémové impérium“, investuje do desítek startupů a menších firem

Xiaomi začínalo jako obyčejná čínská firma vyrábějící smartphony, to ovšem Leiovi rozhodně nestačí. Již v minulosti rozhodl o investicích do celé řady startupů a firmy neváhá ani přímo kupovat. Mezi přímé dceřiné společnosti patří například značky chytrých hodinek a nositelností Huami a Amazfit, nebo třeba výrobce chytrých žárovek Yeelight. Xiaomi ale také ovládá známý Segway, který je dceřinou společností firmy Ninebot, jejíž hlavním investorem je právě Xiaomi.

Lei Jun v panelové diskuzi Fortune Global Forum (Zdroj: Stefen Chow/Fortune Global Forum)

A tuto strategii plánuje Lei Jun rozvíjet i nadále, dle svých slov by z Xiaomi chtěl udělat „ekosystémové impérium“. To znamená, že ne všechny produkty musí nutně vyrábět a vyvíjet přímo jeho společnost, výrobky různých značek budou ale propojené společným ekosystémem aplikací a služeb, přičemž záštitu nad vším ponese právě Xiaomi.

To je poměrně pochopitelné řešení, jelikož už takhle Xiaomi prodává statisíce výrobků denně, takže by bylo neúnosné udržovat přímý dohled nad stále se rozšiřujícím portfoliem výrobků.

V budoucnosti se tak pravděpodobně budeme stále častěji setkávat s výrobky doposud neznámých čínských firem, které ale formou investic ovládá Xiaomi.

5) vysoký důraz klade na uživatelskou podporu a spokojenost zákazníků

Jednou z hlavních nevýhod čínských značek je často velmi špatná až neexistující uživatelská podpora a strategie „prodat a zapomenout“. Lei Jun ale striktně odmítá, aby to platilo i pro Xiaomi.

Péči o zákazníky a kvalitní uživatelskou podporu klade na první místo, což se projevilo i v domovské Číně. Tam jsou tradičně vnímány zahraniční produkty jako kvalitnější a lepší zboží než výrobky domácích značek. To ovšem neplatí pro Xiaomi, které si pod vedením Juna vybudovalo v zemi pověst prémiové značky.

Mechanismy uživatelské podpory Lei Jun dle vlastních slov studoval u amerických řetězců Wal–Mart a Costco, ale příklad si vzal i z populární čínské restaurační sítě Haidilao Hot Pot, která se dokázala prosadit i na americkém trhu. Při školení zaměstnanců také angažoval zahraniční agentury, což by mělo dále „pozápadnit“ vystupování firmy.

Zdroj: Stefen Chow/Fortune Global Forum

Původní Leiovou filosofií bylo komunikovat se zákazníky co možná nejvíce elektronicky, což je také jeden z důvodů, proč dokázalo Xiaomi zejména v začátcích stlačit cenu smartphonů při zachování rozumné kvality velmi nízko.

S tím, jak se značka rozvíjí a expanduje do dalších zemí, musel trochu změnit názor. V poslední době tak vznikají po celém světě větší i menší kamenné obchody, které jsou ve většině případů provozovány partnery, ale někdy i přímo společností samotnou. Jejich účelem je více než samotný prodej technická podpora a možnost vyzkoušet si výrobky na vlastní kůži, drtivá většina prodejů totiž samozřejmě probíhá na internetu, v zemích s oficiálním zastoupením i bez jakéhokoliv prostředníka.

6) Jeho angličtina je… poněkud zvláštní

V úvodu bylo řečeno, že Lei Jun moc často nevystupuje veřejně v zahraničí. Je to dáno zejména tím, že neumí moc dobře anglicky. Velmi osobitý je nejen jeho přízvuk, ale i volba slov. Konference Xiaomi v indickém Novém Dillí byla svého času hojně sdílena kvůli zdánlivě nelogickému provolávání „ARE YOU OK?!“ směrem k posluchačům. Něco srovnatelně zvláštního předváděl svého času snad jen Steve Ballmer, ten to ale dělal záměrně.

Lei nicméně v pozdějším rozhovoru uznal, že jeho angličtina snese drobné zdokonalení a slíbil, že se v ní zlepší. Pokud chce skutečně budovat globální společnost, která jednou plánuje zamířit i na americký trh, nic jiného mu zřejmě nezbude.

Smartphony značky Xiaomi můžete zakoupit v obchodě Beryko.cz.

Další díly seriálu Neznámá fakta o známých osobnostech digitálního světa

Tomáš Krompolc

Fanoušek Androidu, Googlu a moderních technologií. Rád si poslechne tvrdší hudbu a mezi jeho nejoblíbenější seriály patří ty z produkce Netflixu. V současné době je spokojeným majitelem telefonu OnePlus 6.

10 komentářů

  1. ddk (neregistrovaný)

    a naco ta anglictina? uz to nieje normalne ze vsade sa pouziva len anglicky jazyk a to len kvoli americanom lebo oni su lenivy sa naucit iny jazyk. ja by som ich os.ral aj s ich anglictinou. maju svoje iprdy a to im musi stacit.

    • IT jazyk je angličtina, protože je jednoduchý se ho naučit, dokumentace ke všemu se dělá v IT jen v angličtině, aby to bylo univerzální pro největší množství lidí. Anglicky se domluvíš téměř všude. Nebo se snad chceš učit čínsky? :D Slovenština univerzální nikdy nebude, proč vlastně lezeš na český wek když to není slovensky? :D

      • No s tou angličtinou brzdi, ve skutečnosti to neplatí ani v Evropě, natož světově…

    • Petr2 (neregistrovaný)

      Je rok 2018 a znalost anglictiny je dnes naprosto samozrejma a nevyhnutelna, stejne jako umet psat a cist. Bez anglictiny si dnes ani nenajdes solidni praci (delat bacu na vychodnim Slovensku nepovazuji za solidni praci). Je to naproste minimum, idealne bys mel ovladat jeste dalsi svetove jazyky, minimalne jeden, idealne dva az tri na bezne konverzacni urovni.

    • Michal (neregistrovaný)

      Ako vidiet, ty neovladas ani slovencinu. Presne ako pisu locki a Petr – anglictina je celosvetovy jazyk a jeho znalost je nutnost. Nebud hlupak a zacni sa ucit.

  2. Ondřej Gardavský

    Haidilao je čínský řetězec, ale určitě ne fastfoodový. Návštěva jakékoli hot pot restaurace je většinou tak na dvě hodiny i více, což s fastfoodem moc dohromady nejde…

  3. Xman (neregistrovaný)

    Díky za super články. Už se těším na další…opravdu mě forma i zpracování baví. Pro mě i spousta nových informací…prostě a jednoduše – dobrá práce chlapci!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *