- Unihertz Titan 2 Elite je zástupce prakticky vymřelého druhu smartphonů s hardwarovou klávesnicí
- Kromě ní se snaží zaujmout také hardwarem, zajímavým displejem či povedeným designem
- Kompromisů je ale také vcelku dost, obzvláště za cenu přesahující v přepočtu 12 tisíc korun
Pokud patříte mezi dříve narozené, kteří se zajímali o chytré telefony (tedy spíše Pocket PC) ještě v době, než to bylo cool, bezesporu nostalgicky vzpomínáte na zařízení s hardwarovou klávesnicí, ať už jste měli v kapse Blackberry, nebo jen Nokii E72. Nostalgie ale umí být také pěkná mrcha, která nás nutí kupovat věci, které bychom si jinak s racionální myslí pravděpodobně neobhájili. Na to do značné míry sází i čínský Unihertz, jenž už hezkou řádku let vyrábí telefony s Androidem a hardwarovou klávesnicí, které cílí především na nostalgiky mezi námi.
Ačkoli já doby kapesních počítačů s Windows Mobile a PDA pamatuji, nikdy jsem neměl možnost aktivně používat zařízení s hardwarovou klávesnicí – ostatně mé první chytré zařízení bylo HTC Touch 2. A i když se později do mé sbírky dostalo Blackberry Bold 9900, přímou zkušenost z každodenního používání s telefony s hardwarovou klávesnicí nemám. Vzhledem k tomu, že Unihertz Titan 2 Elite na pultech našich obchodů běžně neseženete, nedává klasický formát recenze příliš smysl. Vyplatí se ale o tomto zařízení uvažovat, i pokud vás mrška nostalgická nepobízí ke koupi? Na to se pokusím najít odpověď v dnešním testu.
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu. iPhone barvou, Blackberry formátem
Na testování mi nový Unihertz Titan 2 Elite dorazil v oranžové barvě, kterou zpopularizovala současná generace iPhonu 17 Pro (Max). I když se nejedná o totožný odstín (což ale poznáte jen v přímém srovnání, pokud máte na barvy oko), je zcela jasné, že se v Číně chtěli na aktuálním trendu přiživit. Vyčítat jim to nemohu, protože zaujmout tenhle telefon musí všemi dostupnými prostředky, abyste si jej objednali přímo z říše středu, pokud vás tedy už nezaujal v rámci kickstarterové kampaně, kde si jej předobjednalo téměř 9 tisíc zájemců.
Pokud máte o portfoliu Unihertz trochu přehled (z čehož vás nepodezřívám), navazuje novinka s názvem Titan 2 Elite na zařízení s takřka stejným jménem, jen bez přídomku Elite, jehož design přímo vychází z Blackberry Passport. Ten už sám o sobě byl velkým designovým experimentem, který už ve své době nesedl každému, tudíž navázat i nový model na tento styl je poměrně odvážný krok. Titan 2 Elite už s Passportem nic moc společného nemá, což je pro někoho pozitivní, pro jiného zase zásadní minus. Jestli se vám líbí samotný design, nechám na vás, nicméně mě příliš neoslovil.
Z mého pohledu, nebo spíše pocitu v ruce, je to ale spíše na škodu. Za celou dobu testování jsem nemohl přijít na úchop, kdy by se mi držel telefon v ruce pohodlně. Částečně za to mohou netradiční rozměry, částečně poměrně ostré hrany s plochými stranami a částečně bezesporu také velikost mých rukou.
Nejlepší by bylo, kdybyste si vyzkoušeli na vlastní ruce, zda vám do nich Unihertz Titan 2 Elite padne, ale k tomu se nejspíše jen tak nedostanete, takže pokud o něm vážně uvažujete, počítejte s tím, že to bude tak trochu loterie. Rozměry jsou 117,8 x 75 x 10,4 milimetrů a hmotnost se zastavila na 163 gramech, což je vzhledem k použitým materiálům solidní hodnota.
Jinak je ale hardwarové zpracování překvapivě kvalitní, nikde nic nevrže, neprohýbá se a ani se neodlepuje. Při dlouhodobém testování se pochopitelně může stát, že něco nebude fungovat tak, jak má, ostatně to je z hlediska přítomnosti hardwarové klávesnice i očekávatelné, avšak v rámci mého testování jsem na nic závažného nepřišel. Krabička, ve které telefon dorazil, je celá bílá, stejně jako příslušenství v podobě 33W nabíječky, USB-C kabelu a adaptéru z USB-C na 3,5mm audio konektor. Nemohl jsem si pomoci, ale celé to na mě působilo velmi lacině. Možná je to jenom tím, že jsme telefon dostali ještě v průběhu Kickstarterové kampaně.
Slušná hardwarová výbava
Po stránce hardwaru se nedá říci, že by byl Unihertz Titan 2 Elite vybaven špatně. V hlavní roli je pochopitelně kromě hardwarové klávesnice, která umí registrovat i dotyky, především téměř čtvercový 4,03″ AMOLED panel s rozlišením 1080 × 1200 pixelů (jemnost 401 ppi), 120Hz obnovovací frekvencí (2160 PWM) či maximálním jasem 1600 nitů. Na pohled se jedná o kvalitní displej s velmi dobrými pozorovacími úhly a rozhodně se nemá za co stydět, ale právě jeho rozměr je problematický.
I když Android pochopitelně zvládá různé formáty, vývojáři optimalizují na ta nejčastější rozlišení a poměry stran, přičemž tenhle smartphone mezi standard rozhodně nepatří. Určitě počítejte s tím, že některé aplikace nemusí fungovat tak, jak by měly, sledování multimédií, které spoléhají na zcela jiný poměr stran, bude spíše očistec než zážitek a na hraní většiny her také raději zapomeňte. Unihertz Titan 2 Elite spíše naplňuje definici slova komunikátor (přiznám se, to už jsem nějakou dobu nepoužil), než smartphone – se vším dobrým i zlým.
Pokud jde o výkon, zde Unihertz dá k dispozici hned dvě verze. Standardní (Titan 2 Elite) s MediaTekem Dimensity 7400, kterou jsme měli na test my, a „Pro“ s MediaTekem Dimensity 8400 (Titan 2 Elite Pro). Ty doplní 12 GB LPDDR5 RAM v obou případech, u paměti pak 256, respektive 512 GB interní paměti. U dražší verze navíc dostanete foťák s optickou stabilizací obrazu. Použít dva různé čipsety je bezesporu zajímavé rozhodnutí, ovšem je otázkou, nakolik je ekonomicky rozumné. Poměrně úsměvné je také dát standardní verzi telefonu název Titan 2 Elite a pro výkonnější k n tomu připojit ještě Pro.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 117,8 × 75 × 10,4 mm, hmotnost: 163 g, zvýšená odolnost: IP54
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 6.0, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4050 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Přeci jen vyrábět dvě totožná zařízení s různými procesory není nic jednoduchého, a to ani pro velké giganty typu Samsung. Já jsem měl k dispozici pro testování základní verzi, která v benchmarku AnTuTu získala zajímavých 972 795 bodů.
Z ostatní výbavy stojí za zmínku třeba podpora pro eSIM a 5G, Bluetooth 6.0, WLAN 802.11 a/b/g/n/ac/ax, všechny relevantní geolokační služby, čtečka otisků prstů, NFC, infračervený port či programovatelné tlačítko, kde si můžete nastavit třeba AI asistenta, fotoaparát, svítilnu nebo prakticky jakoukoli aplikaci. Je poměrně jasné, kde všude se šetřilo, nicméně kdo chce hardwarovou klávesnici v roce 2026, musí holt zkousnout značný diskomfort v mnoha ohledech.
Klávesnice je hlavním trumfem
Nyní se dostávám ke kapitole, která bude většinu čtenářů zajímat pravděpodobně nejvíce. Fyzická klávesnice se čtyřmi řadami a pěti sloupci nabízí celkem 37 kláves, které k sobě těsně přiléhají, avšak nabízí mírné zkosení směřující směrem ke středu celé klávesnice. Design a provedení to rozhodně není originální, ostatně minimálně u Blackberry jsme toto rozložení a styl v minulosti viděli. To je ale překvapivě dobrá zpráva – hardwarové klávesnice už bezesporu svého vrcholu dosáhly a není důvod znovu vymýšlet kolo, když lze využít ověřený a hlavně funkční design.
Samotné psaní na klávesnici je dostatečně pohodlné a zvyká se na ni snadno, přičemž si troufnu tvrdit, že i méně zdatní psavci se naučí bez překlepů psát poslepu už během prvního týdne (testoval jsem jej více než měsíc), pakliže budou opravdu poctivě psát každý den. Odezva kláves je za mě dobrá, stisk je příjemný a ani není moc hlasitý. Osobně mám raději, když jsou klávesy od sebe více oddělené a mají více prostoru, ale to nemůžu modelu Titan 2 Elite vyčítat. Jen pro úplnost dodám, že klávesnice podsvícení sice má, avšak aktivovat jej musíte v nastavení manuálně – automatická aktivace na základě okolního jasu z neznámého důvodu se současnou verzí softwaru nefunguje. Případně lze provést gesto potažením prstu, které podsvícení aktivuje.
Příjemným zpestřením ovládání je možnost využívat dotyková gesta pro posun nahoru a dolů, na některých místech i zpět pomocí tahu zprava doleva. Dlouhým podržením lze i věci potvrzovat, vyvolávat kontextové nabídky či označovat. Zatímco s gestem pro posouvání nahoru a dolů jsem neměl sebemenší problémy, u ostatních to během testování byl občas boj. Telefon ne vždy správně registroval, co jsem po něm chtěl, a někdy jsem musel hádat, co zrovna označí či potvrdí. S trochou cviku ale věřím, že se dá společné fungování s dotykovými gesty harmonizovat ke spokojenosti.
Na klávesnici jsou k dispozici také zkratky, což určitě přijde vhod. Nastavit si klávesnici tak, aby vám naplno vyhovovala, ovšem není nic jednoduchého – relevantní nastavení pro klávesnici se nacházejí rovnou na třech místech v nastavení, takže vám optimální přizpůsobení chvíli zabere. Ve výchozím stavu má telefon nabízet práci se zkratkami tak, že používá symboly a klávesy – ty se na fyzické klávesnici nenacházejí.
Je proto nutné zavítat do jiné nabídky, kde geometrickým symbolům tyto funkce přiřadíte, aby šly používat tak, jak systém zamýšlí. Řadu z výchozích zkratek nelze nijak přímo změnit, jen lze prohodit funkce a k nim přiřazené klávesy. I tak se mi ale stalo, že ne vždy a všude tyto zkratky fungovaly. Při troše snahy se nicméně lze dostat do nabídky, kdy lze na jednotlivé klávesy na krátký či dlouhý stisk namapovat otevření aplikace, zkratky nebo třeba rychlého hovoru a SMS.
Co by telefonu slušelo, je i nějaká forma univerzálního vyhledávání napříč zařízením a internetem, kterou by šlo aktivovat už samotným psaním na klávesnici bez nutnosti sahat na dotykový displej. To už by ale přeci jen byla jen třešnička na dortu a chtít ji ve chvíli, kdy Unihertz z mého pohledu nezvládá levou zadní ani základní věci, to by bylo už přehnané.
Baterie ukrývá nemilé překvapení
Unihertz Titan 2 Elite se pyšní šestou generací křemíkovo-uhlíkové baterie s až o 20 % vyšší hustotou, což by podle výrobce mělo ve spolupráci s úspornějším AMOLED panelem zajistit dlouhou výdrž na jedno nabití. Samotná baterka má kapacitu 4050 mAh, která zajišťuje poměrně dlouhou výdrž při běžném používání, konkrétně zhruba jeden průměrný pracovní den. Otázkou je, zda je tato výdrž způsobena dobrou optimalizací, nebo jednoduše tím, že běžné činnosti jsou s telefonem mnohem méně pohodlné, a tak je zase tak často neděláte.
V případě nabíjení podporuje Unihertz Titan 2 Elite 33W rychlé nabíjení, které dokáže z nuly na sto dobít telefon za zhruba hodinku a tři čtvrtě. První nepříjemnost se projevila záhy – adaptér přibalený v krabici nefungoval, tudíž jsem musel sáhnout po alternativě.
| Naměřená rychlost nabíjení 65W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 35 minut | 60 minut | 95 minut | 125 minut |
Adaptér od Huawei podporující 65W výkon a kabel s podporou 60 W se zdál jako bezpečná varianta, nicméně v tomto případě si adaptér s telefonem nerozuměl a výsledek byl nabíjecí čas hodně přes dvě hodiny (mohl za to odlišný nabíjecí stadnard. Další alternativou se stal 65W GaN adaptér od Baseus, který už poskytoval lepší výsledky, byť se také nejednalo o žádný zázrak.
Fotoaparáty neodpovídají dnešním standardům
Fotoaparáty bývají nejčtenější kapitolou takřka každé recenze chytrého telefonu, avšak v případě Unihertz Titan 2 Elite můžu hned na úvod říci, že tady vás nic nepřekvapí. Na zadní straně se ukrývá dvojice snímačů, konkrétně hlavní 50Mpx fotoaparát (dražší Pro verze má disponovat i optickou stabilizací obrazu) a 50Mpx teleobjektiv s 2× optickým a až 20× digitálním zoomem. Pro pořádek ještě doplním, že na přední straně se nachází 32Mpx selfie kamera. Pokud vás o fotoaparátech zajímá více, bohužel nemůžu sloužit – ani samotný Unihertz se s parametry příliš nechlubí, a jakmile se podíváte na výsledky, bude vám hned jasné proč. Zajímavostí je, že ve výchozím stavu fotí smartphone čtvercové fotky, nicméně formát si můžete změnit na tradičnější 4:3 či 16:9.
Za dobrých světelných podmínek umí Unihertz Titan 2 Elite doručit uspokojivé snímky, a to jak z hlavního fotoaparátu, tak i z teleobjektivu. Hlavní fotoaparát má tendenci tahat expozici snímků zbytečně nahoru, čímž sice dostanete prosvětlený snímek, nicméně se tak zbavíte jemných stínů. Barevné podání je přijatelné, stejně jako ostrost. Jakmile nejste na přímém slunci ale kupříkladu v dobře osvětleném interiéru, ostrost se rázem začne ztrácet. Co se týče protisvětla, tomu se vyhýbejte jak čert kříži, optika si s ním neporadí.
Teleobjektiv je zajímavou volbou, ovšem v rámci srovnávacích snímků je více než patrné, že tahá za výrazně kratší konec. Fotky jsou zbytečně přesvětlené, barvami neodpovídají realitě a ani se neblíží těm z hlavního fotoaparátu, protisvětlo je vyloženě tragédie a ostrost je na pováženou. Za dobrého denního světla pořídíte jakž takž přijatelné snímky, nicméně počítejte s teleobjektivem spíše jako s nouzovým řešením.
Jakmile slunce zapadne, fotoaparáty Titanu 2 Elite raději nechte v kapse – dedikovaný noční režim stejně nenabízí. Teleobjektiv nechám úplně stranou, neboť ten se zmůže jen na tmavé, neostré snímky bez jakýchkoli detailů a pochopitelně také s mizerným podáním barev. V tomto případě se dá s jistou mírou nadsázky tvrdit, že i kalkulačka by pořídila lepší fotky. Pokud nebudete mít ideální světelné podmínky, jednoduše na existenci teleobjektivu rovnou zapomeňte.
Hlavní fotoaparát je na tom v noci o trochu lépe, i tak jsou ale výsledky vesměs tragické. Když pominu, že už samotné zaostření je boj, který se ne vždy povede, dostanete výsledek, se kterým se nikde nebudete chtít prezentovat. Bez detailů, rozmazané, špatná práce s vyvážením bílé barvy… ne, tohle není silná stránka Unihertz Titan 2 Elite ani omylem.
Čínská firma v tomto ohledu výrazně šetřila a je to poznat, neboť snímky s podobnou kvalitou pořizovaly ty nejlevnější telefony několik let nazpět. I když si smartphone patrně nebudete pořizovat kvůli fotografickým kvalitám, i tak vás dokáží foťáky Titanu 2 Elite nepříjemně překvapit.
Je situace lepší alespoň při natáčení videa? Ani tady bohužel chválit nebudu. Za dne to ještě ujde, ostření příliš nezmatkuje a se změnou scény si telefon překvapivě poradí dobře. Protisvětlo ani zde optika nezvládá a i přes stabilizaci jsou záznamy roztřesené více, než by se mi líbilo.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde Zajímavostí je skutečnost, že při zoomování v záznamu umí telefon automaticky přepínat mezi fotoaparáty, byť rychlé přepnutí na jedno kliknutí nenabízí. Když se ale podíváte na záznamy, je hned patrné, proč vás Unihertz k zoomu nenabádá – teleobjektiv natáčení videa dobře nezvládá a i samotný zoom není plynulý. Nepříjemným překvapením je fakt, že klip občas při příblížení ztratí plynulou snímkovací frekvenci, přičemž po návratu na hlavní snímač se na ní už nevrátí. Ke zvuku jen stručně: je plechový, plochý a jeho kvalita je nízká.
Po setmění kvalita videa kopíruje kvalitu fotografií, takže rozhodně nečekejte žádné překvapení. Záznamy jsou velmi roztřesené, neostré, nastupuje agresivní přeostřování, s vyvážením bílé si snímač úplně neví rady a na nějaké detaily také zapomeňte. Naopak se dočkáte vyšší porce šumu. O teleobjektivu se ani nebudu více rozepisovat, nemá to cenu, výsledky jsou nepoužitelné. Jako nouzový záznam pro zachycení něčeho opravdu důležitého jsou snímače Unihertz Titan 2 Elite asi použitelné a je to lepší, než dostat drátem do oka, v ostatních případech ale raději vezměte ten drát.
Unihertz Titan 2 Elite jednoduše není žádný fotomobil a ani se tak netváří. Fotoaparáty tady jsou jen proto, aby tady byly, a rozhodně nepočítejte s tím, že by podávaly dlouhodobě nějaké solidní výkony. Občas sice překvapí, pro vyfocení dokumentu nebo momentky postačí, ale dnešní standardy jsou už zkrátka někde úplně jinde a tohle jednoduše neobstojí. Jedná se bohužel o jeden z mnoha kompromisů, na které budete muset přistoupit, pokud mermomocí chcete mít v ruce hardwarovou klávesnici.
Software svižný, ale s pachutí strojového překladu
Operační systém je poměrně nepřekvapivě Android, zde ve verzi 16. Nadstavba tady na první pohled není, avšak při bližším pohledu si všimnete trochu jiných ikonek a především nesedících a podivných překladů. Unihertz zvolil minimalistickou nadstavbu imitující čistý Android, čistý ale není. To má za následek především to, že některé funkce budete hledat trochu déle, protože jsou pojmenovány nestandardně či zmatečně. Prostě mě nepřesvědčíte o tom, že označení nahrávání videa jakožto „Videokazeta“ vymýšlel člověk, nikoli automatický překlad. A takových přehmatů najdete na telefonu více, de facto v každé druhé nabídce.
Systém jako takový až na funkce vztahující se k fyzické klávesnici mnoho funkcí navíc nenabízí. Předinstalované najdete nějaké aplikace přímo od výrobce, včetně jedné v čínských znacích, to abyste nebyli na pochybách, že tohle je i přes německy znějící název firmy stále čínské zařízení. Jinak ale nelze po softwarové stránce telefonu moc co vytknout, protože kdo nic nedělá, také nic nezkazí – systém běží jako z praku a je dobře optimalizovaný.
Pokud jste byli, nebo stále jste, fanoušky značky Blackberry, jistě mi dáte za pravdu, že kanadskou značku více než hardwarová klávesnice definuje jedno slovo – bezpečnost. Pakliže je i pro vás bezpečnost vašich dat prioritou číslo jedna, u značky Unihertz důraz na soukromí a zabezpečení nenajdete. Nechci tím říci, že Unihertz bude všechna vaše data posílat do Číny, na druhou stranu ale pro firmu nejsou silné šifrování a bezpečnostní protokoly tím, čím by se chtěli od konkurence odlišit a na co by značka kladla zvlášť velký důraz.
Unihertz slibuje v případě Titanu 2 Elite pravidelné aktualizace, konkrétně minimálně pětiletou podporu. Jinými slovy by na telefon měl dorazit ještě Android 20 a bezpečnostní aktualizace má společnost v plánu vydávat až do roku 2031. Otázkou je, jestli čínskému Unihertzu věříte, že svůj závazek dodrží. Nechci jim křivdit, ale na druhou stranu podobné závazky porušují i mnohem věhlasnější společnosti a nikde není psáno, že v Číně za rok za dva nezavřou krám. To je samozřejmě ten nejčernější scénář, ale při pořízení tohoto telefonu ho zkrátka musíte započítat do svých kalkulací.
Závěrečné hodnocení
Unihertz Titan 2 Elite není pro každého a ani se nesnaží být pro každého. Jde o specifické zařízení pro specifickou klientelu, která sice není malá, ale je natolik marginální, aby se jí nevěnovali velcí technologičtí giganti. Pokud i vy spadáte mezi nostalgiky, kteří na hardwarovou klávesnici s láskou vzpomínají, pak jistě máte Unihertz v merku a už si na něj pomalu brousíte zuby. Odrazovat vás od nákupu nebudu, avšak buďte připravení na to, že se to neobejde bez určité dávky kompromisů.
Ačkoli jste možná připraveni podstoupit nejednu oběť, vystřízlivění možná bude silnější, než si jste ochotní připustit. Ano, hardwarová klávesnice a psaní delších zpráv na ní je skutečně pohodlnější, pokud si na to (opět) zvyknete, ale moderní smartphone nabízí zcela jiný komfort, přičemž v jeho případě je obětí skutečně jen o něco málo pohodlnější psaní. Na to, že byste Unihertz Titan 2 Elite používali jako primární zařízení, raději zapomeňte – tak dobrý rozhodně není. Jako módní výstřelek či hračka na víkend ale může sloužit dobře, pokud si ho pořídíte přesně pro tenhle účel a není vám líto za něj zaplatit požadovanou částku.
Displej je překvapivě kvalitní, ostatně AMOLED se 120Hz obnovovací frekvencí by být měl. Použitý čipset také zvládá každodenní úkoly s grácií. Hardwarová klávesnice je rovněž příjemným překvapením, pokud si na ni potrpíte a v moderních smartphonech vám chybí. V ostatních aspektech ale Unihertz Titan 2 Elite ztrácí, přičemž ztráty jsou to opravdu bolestné. Výdrž baterie je přinejlepším průměrná a překvapivě pomalé 33W nabíjení tomu nepomáhá. Fotoaparáty, které mnoho uživatelů pokládá za jednu z nejdůležitějších součástí telefonu, v dnešní době taky neobstojí. A software vám na každém kroku bude připomínat, že tohle je zkrátka kovaný Číňan.
Sázka na nostalgii je silná, jenže konkurence nespí. Jestli se vám stýská po fyzické klávesnici, možná stojí za zvážení spíše projekt s názvem Clicks. Jejich přídavná klávesnice k nejnovějším modelům iPhonu, Motorolám či Pixelu od Googlu nabídne uspokojivé psaní skrze fyzické klávesy, zatímco nebudete muset dělat kompromis z hlediska výkonu či funkcí v případě smartphonu. Navíc nyní připravuje Clicks i vlastní smartphone nepodobný právě Unihertz, nicméně vzhledem k tomu, že za značkou stojí bývalí technologičtí novináři Michael Fisher a Kevin Michaluk, kteří mají s Blackberry bohaté zkušenosti, možná se spíše vyplatí počkat na jejich projekt.
Pokud ale nechcete čekat, připravte si částku 490 dolarů, tedy zhruba 12 tisíc korun s daní, přičemž tato částka je v rámci včasného nákupu na stále probíhajícím Kickstarteru (požadovaná částka je několikrát překročena, o úspěchu tedy není pochyb). Vybavenější verze s přídomkem Pro vás poté přijde na 580 dolarů, což je nějakých čtrnáct a půl tisíce korun s daní (má výkonnější čipset, 512GB ložiště a hlavní foťák s OIS). Zatímco základní model by se měl k zákazníkům dostat už v srpnu, na vybavenější Pro variantu si počkáte až do prosince.
Unihertz Titan 2 Elite
Klady
- atraktivní design
- pohodlná hardwarová klávesnice
- kvalitní AMOLED panel se 120Hz obnovovací frekvencí
- dostatek výkonu i pro běžnou práci i náročnější úkoly
- svižný a odladěný operační systém
Zápory
- průměrná výdrž na baterii a pomalé nabíjení
- nekvalitní výstupy fotoaparátů
- ne každému sedne telefon dobře do ruky
- software plný obtížně srozumitelných strojových překladů
- složité nastavení hardwarové klávesnice
Michael Chrobok
Další dnešní články
