- Steven Sasson a jeho tým postavili v Kodaku roku 1975 první samostatný přenosný digitální fotoaparát
- Firma později uvedla první komerčně dostupnou digitální zrcadlovku a vyráběla fotoaparát QuickTake pro Apple
- V roce 2005 měl Kodak podle IDC téměř čtvrtinu amerického trhu digitálních fotoaparátů
- Růst digitálních tržeb nedokázal nahradit výnosný koloběh filmu, papíru a vyvolávání
Rok 2005 vypadal pro Kodak mimořádně dobře. Firma byla největším dodavatelem digitálních fotoaparátů na americký trh, vedla také v prodeji malých fototiskáren a její online galerie měla podle výroční zprávy přes 30 milionů registrovaných členů. O necelých sedm let později požádala Eastman Kodak Company o ochranu před věřiteli a přestala vlastní digitální fotoaparáty prodávat.
ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
Pád Kodaku se často vypráví až příliš jednoduše. Jeho inženýr sestaví digitální fotoaparát, vedení se začne obávat, že novinka poškodí prodej filmů, a přístroj proto skončí v šuplíku. Firma pak na svou krátkozrakost doplatí. Skutečnost je ale zajímavější: Kodak digitální fotografii pomáhal rozvíjet, získal patenty na související technologie, investoval do vývoje a fotoaparáty prodával po milionech. Nevyřešil obtížnější problém: jak z fotografie bez filmu získávat peníze znovu a znovu.
Foťák, který ukládal snímek 23 sekund
Mladý inženýr Steven Sasson dostal v roce 1974 za úkol prozkoumat nový snímač CCD a zjistit, zda by mohl zachytit obraz. V prosinci následujícího roku jeho tým předvedl zařízení velké zhruba jako topinkovač. Vážilo asi 3,6 kilogramu, používalo objektiv z kamery na film Super 8 a černobílý snímač s rozlišením 100 × 100 bodů. Jeho rozlišení odpovídalo 0,01 megapixelu.
Samotná expozice trvala přibližně 50 milisekund. Dalších 23 sekund však přístroj potřeboval, aby obraz zapsal na audiokazetu. Displej neměl, snímek se musel načíst v samostatné jednotce a zobrazit na televizoru. Podle milníku IEEE šlo o první samostatný přenosný digitální fotoaparát. Neznamená to, že před ním neexistovala žádná zařízení schopná zachytit obraz elektronicky; žádné z nich však nebylo samostatným přenosným fotoaparátem tohoto typu.
Přístroj obracel dosavadní logiku fotografie. K pořízení snímku nepotřeboval film, tedy materiál, na kterém Kodak vydělával obrovské peníze. Při interních prezentacích tak padla i otázka spojená přímo s hlavním zdrojem příjmů firmy: proč by lidé dál kupovali kinofilm, kdyby mohli fotografovat bez něj?
Odtud pochází známý příběh o přístroji odloženém do šuplíku. Sasson ale později odmítal představu, že firma prototyp okamžitě pohřbila. Ve svém rozhovoru vzpomínal na zvědavost a skepsi, vedení i vývojové oddělení mu však podle něj většinou dávaly prostor. Kodak zařízení neproměnil ve spotřební výrobek a veřejnosti je ukázal až po letech, technologii si však nechal patentovat. Sasson pak v podniku strávil další desítky let prací na digitálním zobrazování.
Kodak digitální fotoaparáty vyvíjel. Vyráběl je i pro Apple
Roku 1991 přišel Kodak DCS, první komerčně dostupná digitální zrcadlovka. Firma spojila tělo kinofilmového Nikonu F3 s vlastní elektronikou a snímačem o rozlišení 1,3 megapixelu. Nebyl to foťák na rodinné oslavy, ale drahý pracovní systém pro fotoreportéry. V letech 1991 až 1994 prodal Kodak 974 kusů prvních modelů.
V roce 1994 se objevil spotřebitelský Apple QuickTake 100. Na přední straně bylo logo Apple, fotoaparát však navrhoval a vyráběl Kodak. Za první rok se prodalo přibližně 80 tisíc kusů. Jeden z prvních spotřebitelských digitálních fotoaparátů tak byl z velké části produktem Kodaku, reputační body ovšem sbírala jiná značka.
Historická studie z roku 2025, která vychází z firemních archivů a rozhovorů s bývalými manažery, ukazuje, že nešlo o ojedinělé pokusy. Kodak vyvíjel snímače, kompresi obrazu, profesionální i spotřebitelské fotoaparáty, systém Photo CD, samoobslužné kiosky a později řadu EasyShare. V roce 2001 navíc koupil internetovou službu Ofoto pro ukládání, sdílení a objednávání fotografií.
Kodak tedy nezůstal u laboratorních prototypů. Uměl postavit fotoaparát, vyrobit jej pro světovou technologickou značku a kolem snímků vytvořit ranou online službu. Ani vysoké prodeje však nevyřešily ekonomiku fotografie bez filmu.
Digitální tržby rostly, zisk klesal
Vrchol paradoxu přišel v roce 2005. Podle údajů IDC dodal Kodak na americký trh zhruba 7,05 milionu digitálních fotoaparátů a získal podíl na trhu 24,9 procenta. Byl před Canonem, Sony i Nikonem. Firma, která údajně digitální fotografii ignorovala, byla americkou jedničkou.
Jenže více prodaných digitálních fotoaparátů automaticky neznamenalo zdravější Kodak. Ve firemní divizi Digital & Film Imaging Systems během téhož roku vzrostly digitální tržby o 29 procent, zatímco tržby z tradičních produktů klesly o 25 procent. Zisk divize se přesto propadl o 39 procent a její hrubá marže klesla. Firma ve výroční zprávě sama zmiňovala cenový tlak a nepříznivou skladbu prodeje.
Důvod se skrýval v ekonomice jediného stisknutí spouště. Fotoaparát na film mohl být relativně levnou vstupenkou do systému, v němž zákazník opakovaně kupoval kinofilm, platil za vyvolání a objednával papírové fotografie. Při každé další dovolené, oslavě nebo Vánocích zpravidla potřeboval nový film a následně zaplatil za jeho zpracování.
Digitální fotoaparát tento vztah rozbil. Zákazník si přístroj koupil jednou a potom mohl pořídit tisíce snímků bez nového filmu, chemie nebo jediného výtisku. Elektronické součástky navíc mohlo nakupovat a skládat mnohem více výrobců, takže přibývala konkurence a ceny přístrojů rychle klesaly.
Na americkém trhu si tak Kodak během přechodu zákazníků od filmu k digitálním fotoaparátům dokázal udržet vysoké prodeje. Prodej digitálních přístrojů však nepřinesl stejné marže jako prodej filmů, jejich vyvolávání a tisk fotografií. Firma současně financovala vstup na náročný trh spotřební elektroniky a rozsáhlý útlum továren, jejichž provoz dával smysl jen při vysoké spotřebě filmu.
Kodak pořád hledal nový film
Vedení Kodaku si problém uvědomovalo. Snažilo se kolem digitální fotografie znovu postavit koloběh placených služeb a spotřebního materiálu. Řada EasyShare měla zjednodušit přenos snímků, malé fototiskárny s dokovací kolébkou umožňovaly tisk bez počítače a kiosky měly přivést zákazníky zpět do prodejen.
Do stejného plánu zapadalo Ofoto. Kodak jej koupil už v červnu 2001, roky před nástupem dnešních fotografických sociálních sítí. Pozdější Kodak Gallery nabízela ukládání a sdílení snímků a podle výroční zprávy měla přes 30 milionů registrovaných členů. Bylo by však přehnané tvrdit, že Kodak mohl být Instagramem. Registrace nejsou aktivní uživatelé a služba byla postavená hlavně jako cesta k objednávce výtisků, fotoknih a dárků.
Právě v tom spočívá další obchodní paradox. Kodak internet nepřehlédl, ale využíval jej především jako další cestu k placenému tisku. Když roku 2007 vstoupil na trh spotřebitelských inkoustových tiskáren, jeho vedení v nich hledalo nový zdroj opakovaných příjmů z náplní. Z obchodního hlediska to byl skoro film v jiné krabičce.
Ve stejném roce Apple uvedl první iPhone. Sama časová shoda pozdější bankrot nevysvětluje, chytré telefony však postupně spojily fotoaparát, displej, připojení a distribuci do jediného přístroje. Oslabily tak prodej samostatných kompaktů i potřebu tisknout snímky kvůli jejich sdílení.
Nepřehlédněte
Tohle není kinofilm, ale kompletní fotoaparát! Japonci spojili technologii s retro estetikou
Sto milionů fotoaparátů a o rok později konec
Poslední důležité číslo celého příběhu zní skoro jako pointa vymyšlená scenáristou. V roce 2011 Kodak podle svých firemních milníků oznámil dodání stomiliontého digitálního fotoaparátu. Dne 19. ledna 2012 požádal o soudní ochranu před věřiteli podle americké kapitoly 11 a už v únoru oznámil, že během prvního pololetí ukončí prodej vlastních digitálních fotoaparátů, kapesních videokamer a digitálních fotorámečků.
V prosinci 2012 Kodak uzavřel transakci týkající se přibližně 1 100 digitálních patentů v hodnotě 525 milionů dolarů. Nešlo o jednoduchý prodej patentového balíku jednomu kupci. Transakce spojovala prodej, licence a vypořádání sporů. Portfolio digitálních patentů tak nakonec pomohlo financovat reorganizaci firmy.
Ochrana před věřiteli neznamenala zánik značky ani likvidaci celé společnosti. Kodak po reorganizaci v roce 2013 pokračoval jako podstatně menší podnik zaměřený hlavně na komerční zobrazovací a tiskové technologie. Skončila však jedna slavná kapitola spotřební techniky.
Kodak prohrál při hledání obchodního modelu, který by vydělával stejně spolehlivě jako prodej filmů, jejich vyvolávání a tisk fotografií. Dokud zákazníci fotografovali na film, každé další focení přinášelo nové tržby. S digitálním fotoaparátem byl další snímek téměř zadarmo. Firma prodávala digitální fotoaparáty po milionech, ale nenašla stejně výnosnou náhradu za vše, co zákazník kolem fotografování dříve opakovaně kupoval.
