Sledujte nás na YouTube

Julian Assange (WikiLeaks): šest faktů, o kterých jste ještě neslyšeli

V dnešním díle našeho pravidelného seriálu přišla řada na Juliana Assange, postavu možná ještě více kontroverzní než Edward Snowden, o němž jsme nedávno psali také.

Assange je spoluzakladatel a hlavní tvář internetového projektu WikiLeaks, který shromažďuje a zveřejňuje utajované dokumenty a materiály politiků, vlád, armád a dalších organizací.

Poprvé se větší mediální pozornosti dostalo WikiLeaks v souvislosti se zveřejněním videa nazvaného Collateral Murder, které zachycuje sérii amerických leteckých útoků v Iráku, při nichž zahynuli mimo jiné i novináři agentury Reuters. V nedávné době se pak WikiLeaks dostali do popředí zájmu médií tím, že zveřejnili emaily a další materiály související s kampaní neúspěšné kandidátky na prezidenta USA Hillary Clinton.

Od zveřejnění prvních vojenských materiálů Assange budí obrovské vášně, přičemž jedni ho považují za jakéhosi strážce demokracie a hlídacího psa vlád, zatímco druzí ho označují za teroristu a osobu cíleně ohrožující bezpečnost USA i dalších států.

Tento článek nabídne šest méně známých faktů, které vám třeba pomohou udělat si o Assangovi vlastní obrázek.

1) jeho dětství nebylo právě klidné, žil na několika desítkách míst a měl několik nevlastních otců

Život Juliana Assange je plný zvratů v podstatě již od jeho narození. V Austrálii se totiž roku 1972 narodil tehdy již svobodné matce Christine Ann Hawkins, která se krátce po početí Juliana rozvedla se svým tehdejším manželem. Julian tak svého biologického otce poznal až o mnoho let později ve svých 25 letech.

Příliš dlouho si „neužíval“ ani svého prvního nevlastního otce Richarda Assange, po němž má dokonce příjmení. I toto manželství totiž nemělo dlouhého trvání, neboť se oba partneři rozvedli, když bylo Julianovi jen osm let. Dalším matčiným partnerem byl Leif Meynell (známý též jako Hamilton), člen podivného kultu The Family, před nímž následně matka s Julianem utíkala.

Assange tak dle dostupných informací v dětství žil ve více než třiceti australských městech a navštěvoval také několik desítek škol, což bylo ještě prokládáno domácím vzděláváním, jelikož jeho matka byla odpůrkyní běžného vzdělávacího systému.

I přes mírně řečeno netradiční dětství dokázal díky svému matematicko–fyzikálnímu nadání začít studovat na univerzitě v Melbourne, kde ale po třech letech akademickou dráhu bez titulu ukončil.

2) v osmnácti se oženil a o rok později se stal otcem, syna následně 14 let vychovával jako svobodný otec

Julian si do jisté míry „vzal příklad“ ze své matky a v pouhých osmnácti letech se oženil a již rok na to se stal otcem. Zde naštěstí podobnost s výchovnými návyky jeho matky končí, ačkoliv totiž záhy došlo k oddělení a následně i rozvodu, Julian u soudu bojoval o svěření syna do péče, v čemž nakonec uspěl. Dle svých slov pak 14 let fungoval jako svobodný otec a syna vychovával.

V současnosti není o osudu syna příliš informací, protože Julian dělá všechno pro ochranu jeho soukromí, údajně totiž stejně jako další členové jeho rodiny obdržel výhrůžky smrtí a kvůli svému otci často čelí nejrůznějším útokům. Údajně ale pobývá střídavě ve Švédsku a Francii, kde by se měla zdržovat i jeho biologická matka.

3) podle OSN je zadržován nelegálně a náleží mu kompenzace, na ambasádě je však stále v podstatě nucen zůstat

Jak jistě většina čtenářů ví, Assange v současné době pobývá na ekvádorské ambasádě, přičemž koncem roku 2017 dokonce získal i ekvádorské občanství. Přesné okolnosti jeho pobytu na ambasádě ovšem nejsou tak známé, a proto se je pokusíme trochu přiblížit.

Julian Assange byl v roce 2010 obviněn ze znásilnění dvou žen ve Švédsku, což bylo posléze překvalifikováno na méně závažný trestný čin, avšak nadále byl vyšetřován a byl na něj vydán mezinárodní zatykač. V době tohoto vyšetřování pobýval v Londýně, kde se také dobrovolně vydal policii a nechal se vzít do vazby.

Zde se soudil a bojoval proti vydání do Švédska, které považoval za mezistupeň před vydáním do USA, kde by čelil mnohem závažnějším obviněním. Z vazby byl propuštěn na kauci a nějakou dobu se tak mohl po Spojeném království pohybovat poměrně volně, ačkoliv se musel pravidelně hlásit policii a plnit další podmínky propuštění na kauci. Z obav před vydáním do Švédska nicméně tyto podmínky 19. června 2012 porušil a uchýlil se na ekvádorskou ambasádu, kde požádal o azyl, jenž mu byl následně udělen.

Julian na balkoně ekvádorské ambasády (Zdroj: Snapperjack)

V roce 2016 přišel zdánlivý zvrat, protože komise při Radě OSN pro lidská práva rozhodla, že je Assange zadržován v Londýně ilegálně, neboť jeho nucené vyhnanství mu zabraňuje vykonávat své právo na svobodu pohybu. Podle komise mu dokonce náleží odškodné za porušování jeho práv. Proti tomu se samozřejmě ohradila Velká Británie s tím, že mu nikdo nebrání ambasádu opustit. To je sice pravda, nicméně po opuštění by byl okamžitě zatčen.

O rok později dokonce Švédsko oficiálně zrušilo zatykač na Assange, což byl primární důvod, proč se rozhodl ukrývat. Zatčení v Británii mu hrozí i nadále kvůli porušení podmínky propuštění na kauci, avšak to samozřejmě není až tak závažné obvinění. Opustit ambasádu mu však brání především obava z vydání do USA, kde je vyšetřován ze špionáže a odcizení vládních dokumentů, za což mu hrozí minimálně 45 let vězení.

4) někteří vysocí politici a vlivné osobnosti volají po jeho smrti

Ani vydání do USA však není pro Assange největší strašák. Obává se totiž o svůj život a nutno říct, že pravděpodobně docela oprávněně.

Výhružky od prezidenta Keni nebo scientologické církve ještě lze brát s rezervou, ale když po likvidaci volá například bývalý stratég americké Demokratické strany, jsou už obavy docela na místě. Oním stratégem je politický komentátor a moderátor Bob Beckel, který prohlásil, že „řešení (situace s Assangem) je jednoduché — máme speciální jednotky a mrtvý muž nemůže zveřejňovat úniky.“ A jelikož se Beckel považuje za odpůrce trestu smrti, přišel se skutečně netradičním řešením svého vnitřního dilema, prohlásil, že „je tu je jen jediný způsob — toho zk****syna ilegálně zastřelit“.

Podle WikiLeaks dokonce po zavraždění Assange volala i Hillary Clinton, která měla pronést na setkání se zaměstnanci ministerstva zahraničí otázku, jestli by „prostě nebylo možné Assange zabít dronem“. Osazenstvo místnosti, v níž se rozhovor odehrával, údajně pochopilo toto prohlášení jako vtip a zasmálo se, ovšem smích rychle utichl poté, co Hillary začala dále myšlenku seriózním tónem rozvíjet. Zde je nutno říci, že se jedná o jednostranné tvrzení WikiLeaks a Hillary Clinton později prohlásila, že pokud něco takového řekla, myslela to jako vtip. Je nicméně poměrně pochopitelné, že jí Julian leží v žaludku, jakožto ministryně zahraničních věcí totiž ať už přímo či nepřímo figuruje v nejedné kauze zveřejněné WikiLeaks.

Setkání s tehdejším ekvádorským ministrem zahraničních věcí, současným ministrem národní obrany (Zdroj: Cancillería del Ecuador)

Dalším hlasitým kritikem je například bývalá guvernérka státu Aljaška a kandidátka na vicepremiérku v McCainově kampani Sarah Palin. Ta v minulosti navrhla, aby USA pronásledovaly Assange se stejnou intenzitou jako vůdce teroristických organizací Taliban a Al–Káida, neboť to je „antiamerický operativec s krví na rukou“. Ačkoliv tedy přímo neřekla, že by měl být zlikvidován, její vyjádření to více než jasně naznačuje, lídři teroristických organizací, na něž se americké jednotky zaměří, zpravidla skutečně umírají v náletech či zásazích speciálních jednotek.

Každá mince má však dvě strany, a tak i zde najdeme celou řadu osobností, které naopak s Assangem sympatizují, byť v některých případech zřejmě ne ze zcela nezištných důvodů. Veřejně ho podpořil například brazilský a ekvádorský prezident, ruský premiér Dmitrij Medveděv, vůdce britských labouristů Jeremy Corbyn, nebo oskarový režisér Oliver Stone.

5) zveřejnil scénář k filmu o WikiLeaks a tvrdě ho zkritizoval

V roce 2013 vyšel film The Fifth Estate, v českých kinech vysílaný pod názvem WikiLeaks. Na dramatickém pozadí pojednává o vzniku WikiLeaks a osudech hlavních postav této organizace, včetně Juliana Assange.

Momentka z tiskové konference na ambasádě (Zdroj: Cancillería del Ecuador)

A minimálně podle něj a WikiLeaks to dělá velmi špatně. V dopise adresovaném herci Cumberbatchovi píše, že se v Dreamworks rozhodli založit film na jedné z nejvíce „toxických“ knih o WikiLeaks, ačkoliv jich existuje i mnoho neutrálních či dokonce pozitivních. Kritizuje fakt, že autoři předlohy jsou údajně dlouho v rozporu s WikiLeaks, jsou vyhlášení svým nepřátelstvím a kniha je údajně dokonce tak negativní, že je k dostání na amerických vojenských základnách, aby odrazovala vojáky a další personál od jakékoliv komunikace s WikiLeaks. Herec je v dopise také varován, aby zvážil důsledky toho, že spolupracuje na projektu nepřátelském k politickému uprchlíkovi.

Na WikiLeaks se také objevil kompletní scénář filmu a vydán byl dokonce dokument mapující veškeré nepřesnosti obsažené ve filmu.

6) kandidoval do australského senátu za politickou stranu WikiLeaks, která navštívila prezidenta Asada a zpochybnila chemické útoky režimu

Zatímco WikiLeaks zná téměř každý, politickou stranu WikiLeaks už asi zná málokdo. Tato strana byla založena v roce 2013 v Austrálii, kde měla sloužit ke kandidatuře Assange do tamního senátu.

Strana ve volbách získala 0,66% a o dva roky později zanikla, avšak i kdyby uspěla, senátorství Juliana by bylo značně diskutabilní. Ten totiž v té době už byl na ekvádorské ambasádě, z níž by jaksi bylo značně problematické funkci vykonávat. Někteří australští experti také poukazovali na to, že by volba nemusela být platná, jelikož by mohla porušovat zákaz zvolení lidí, kteří jsou „ovlivněni či ve spojení s cizí mocností“.

Assange v roce 2009 na konferenci New Media Days (Zdroj: New Media Days / Peter Erichsen)

Zajímavá je také cesta vedení strany do Sýrie, kam (samozřejmě bez Assange) odcestovali, aby „demonstrovali solidaritu se syrským lidem“ a zlepšili si své vědomosti o probíhajícím vojenském konfliktu. V Sýrii se sešli s prezidentem Bašárem al–Asadem a údajně i se zástupci takzvané opozice, což ovšem na rozdíl od setkání s prezidentem nebylo potvrzeno.

Po návratu vyzvali k diplomatickému řešení konfliktu, odsoudili zahraniční vojenské intervence do občanské války a zpochybnili také zprávy o chemickém útoku vládních sil na předměstí Damašku. Situaci okolo údajného nasazení chemických zbraní syrskou vládou strana WikiLeaks přirovnala k situaci vedoucí k invazi do Iráku, kdy se hlavní záminkou stalo údajné vlastnictví zbraní hromadného ničení Husajnovým režimem. Zde se totiž až osm let po invazi ukázalo, že si hlavní informátor západních tajných služeb vše vymyslel.

Tip: podívejte se na další díly našeho seriálu Neznámá fakta o známých IT osobnostech

Je vcelku paradoxní, že se Assange bojující proti zneužívání státní moci rozhodne spojit své jméno s prezidentem Asadem, který je minimálně v západní společnosti vykreslován jako diktátor vraždící své občany. Takových paradoxů lze ale v Assangově životě najít celou řadu, což je právě jeden z faktorů, který ho činí tak zajímavým.

Další díly seriálu Neznámá fakta o známých osobnostech digitálního světa

Tomáš Krompolc

Fanoušek Androidu, Googlu a moderních technologií. Rád si poslechne tvrdší hudbu a mezi jeho nejoblíbenější seriály patří ty z produkce Netflixu. V současné době je spokojeným majitelem telefonu OnePlus 6.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *