Lidé se mě často ptají, co si myslím o zařízeních s ohebnými displeji. Je to budoucnost, nebo slepá větev? Myslím si, že je to cesta, navíc nesmírně zajímavá, ale zatím jsme na jejím začátku. Zařízení s ohebným panelem je oproti klasickému smartphonu poměrně dost odlišné a od toho se odvíjí i trochu jiný způsob používání. Dnes tedy o tom, proč a jak jsem přešel od běžného telefonu k ohebnému Samsungu Galaxy Z Fold 2.
Nejprve trocha historie…
Miloval jsem véčka. Samsung S500 byl jedním z mých nejoblíbenějších telefonů. Nebo Ericssony s flipem. Případně komunikátory Nokia. Vzpomínáte na ně? Všechno to byla vcelku zajímavá až nevšední zařízení. Pak přišel iPhone a od té doby je to jedna placka vedle druhé. Telefony jsou si podobné jako vejce vejci a ač se výrobci snaží sebevíc je odlišit, často nepoznáte co kdo v ruce drží.
Odlišující prvky se omezily na obludný notch a případně alespoň trochu zajímavá barevná provedení. Peklo. Nuda. Šeď. Svým způsobem za tohle Apple nemám rád. Chápu, že pokrok nezastavíme, ale doba zajímavých telefonů různých koncepcí, konstrukcí, materiálů a barev se jako mávnutím kouzelného proutku změnila v uniformní proud nudy.
Došli jsme dokonce do stavu, kdy vlastnit iPhone bylo výrazem jakéhosi sociálního statusu. Určitá skupina lidí pokládala svůj iPhone v kavárnách a restauracích na stůl displejem dolů, aby bylo vidět, že mají iPhone. Naštěstí tahle doba je snad definitivně pryč.
Nechápejte mě špatně. Nemám nic proti iPhone. Sám ho používám od roku 2014 a když píšu tyto řádky, mám iPhone 12 v tašce. Jen mě už přestal bavit. Stejně jako náš šéfredaktor Jirka Hrma, jsem odjakživa hračička a prostě potřebuji více.
I proto jsem postupně přešel zpět k Androidu, kde je ta různorodost nabídky přeci jen o kousek větší. I když ne o moc. Tento přechod zpět mi ale umožnil si zase začít hrát, zkoušet nová zařízení, testovat. Pořád to ale bylo od jedné placky k jiné placce. Zepředu vypadaly všechny stejně. Tu a tam měla některá zahnuté hrany displeje, jiná zase vysouvací modul s přední kamerkou. Tahle průstřel v displeji uprostřed, tamta vlevo a támhleta vpravo. Vážně ucházející rozdíly…
Trochu více zábavy se odehrává na zadních stranách těchto zařízení, ale spíš v tom smyslu kdo má větší, více vyčnívající a obludnější modul fotoaparátu. Opravdu designově zajímavé, nebo dokonce hezké telefony jsou minulostí.
Řada Note vítězem
Vzdal jsem tedy boj s touto velmi subjektivní stránkou a zaměřil se více na služby, příslušenství, propojení zařízení v rámci ekosystému a podobně. Začal jsem více hledat ultimátní zařízení, případně propojení více zajímavých zařízení do skupiny, která bude vyhovovat mým potřebám a bude pracovat pro mě. Ne já pro ni. Ano, v tomto bodě se otírám například o Apple, jeho HomeKit a aplikaci Home.
Pomalu, ale jistě jsem došel k tomu, že pokud chci od zařízení co nejvíce a naplnit svoje subjektivní a celkem specifické potřeby, je řada Galaxy Note od Samsungu hodně zajímavá volba. Nemýlil jsem se. Samsung Galaxy Note 10+ byl pro mě po letech první smartphone s Androidem, který mě na dobro odloudil od iPhone. A to tak, že jsem iPhone přestal používat i jako druhý telefon.
Zmiňoval jsem to už mnohokrát, ale Note 10+ byl telefonem, který pro mě měl velmi zvláštní kouzlo. Za více jak rok, co jsem ho měl, jsem od něj „odešel“ k Pixelu 4, iPhone 11 Pro, Samsungu Galaxy S20+ a vždy jsem se k němu vrátil, protože prostě byl v mých očích nejlepší.
Celý náš vztah nakonec zkazil paradoxně Samsung a to tím, že představil Note 20 Ultra. Což byl pro mě další logický krok a opět správný. Když jsem Note 10+ nedávno balil zpět do krabičky a posílal ho do světa, bylo mi z toho těžko. Bylo to po dlouhých letech telefon, který byl opravdu něčím zajímavý a hodně mi přirostl k srdci.
Kombinace velkého displeje, hranatého designu, opera S Pen, odladěného prostředí One UI s širokými možnostmi personalizace, skvělého fotoaparátu a dobré výdrže, to vše mě u řady Note drželo a zatím stále drží. A je to čistě subjektivní. Co funguje a vyhovuje mně, nemusí fungovat a vyhovovat vám.
Zvykl jsem si na rychlý přístup k aplikacím prostřednictvím postranního panelu. Stejně tak rychlý náhled do kalendáře nebo schránky. Zvykl jsem si na upravené ovládání díky aplikaci One Hand Operation+ a další změny prostřednictvím sady aplikací Good Lock. Zvykl jsem si na upravené UI díky možnostem developerského menu v Androidu a aplikaci Nova Launcher.
Chce to čas, ale výsledek stojí za to. Nicméně i přes všechna pozitiva, která jsem zmínil a čistě subjektivní pocity, skrz které mi Note 10 a Note 20 přirostli k srdci, pořád jsou to jen další nudné placky, stejně jako všechny ostatní na trhu.
Odlišují se jen minimálně. Trochu pomůže dbrand skin na záda telefonu. Aktuálně mám nalepenou limitovanou edici ICONS od youtubera MKBHD. Vypadá to skvěle. Nicméně neustále jsem měl takový zvláštní a nutkavý pocit, že tomu něco chybí. Že chci víc. Že chci zpět do časů, kdy telefony měli vážně šmrnc.
A pak to přišlo…
Zpovzdálí jsem pozoroval přechod Jirky Hrmy nejprve na první generaci Samsungu Galaxy Fold a následně na nový Galaxy Z Fold 2. Mnohokrát jsme spolu na toto téma diskutovali a jeho nadšení bylo tak trochu nakažlivé. Postupně se v mém okolí, mezi mými kamarády, objevily další čtyři kusy modelu Z Fold 2. A nadšení bylo u všech prakticky stejné.
Každý k tomuto zařízení přistupoval trochu jinak. Každý ho používal a používá trochu jinak. Všichni však svorně tvrdili a tvrdí, že Z Fold 2 je bomba. Že je to jiné zařízení, které mění návyky toho, jak používáme smartphone. A že je velmi těžké to vysvětlit a popsat, že se to musí vyzkoušet a zažít na vlastní kůži. A to byla voda na můj mlejn, jak se říká.
Začal jsem tedy hledat. Hledal jsem buď použitý kus, nebo nějakou dobrou nabídku. Neuměl jsem si sám před sebou ospravedlnit cenu ve výši dvou tisíc amerických dolarů (kdo to neví, už několik let žiji v USA). Nakonec celé dilema za mě vyřešil sám Samsung tím, že mi za rok starý Note 10 Plus nabídl výkupní cenu tisíc dolarů, přihodil sluchátka Galaxy Buds+ zdarma a další kredit na příslušenství. A to byla nabídka, která se jednoduše neodmítá.
Pořád jsem ale měl z konceptu ohebného telefonu obavy a říkal jsem si, že si Note 20 Ultra nechám jako hlavní telefon a Fold 2 budu používat vedle něj a postupně si na něj zvykat. Docela paradox. Roky koukám po něčem jiném a když už má přijít den D, dostanu strach?
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 159,2 × 128,2 × 6,9 mm (rozevřený), 159,2 × 15,7 - 16,8 × 68 mm (zavřený), hmotnost: 282 gramů, zvýšená odolnost: ne
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.0, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4500 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Zahnal jsem obavy a změnil původní plán. Jakmile Z Fold 2 dorazil, dal jsem do něj hlavní SIM kartu, nastavil ho, všechny ostatní telefony strčil do šuplíku nebo prodal a donutil jsem se k tomu používat Fold 2 jako hlavní zařízení bez možnosti alternativy. A udělal jsem dobře.
V tomto článku najdete mé čistě subjektivní zkušenosti, které se i tak těžko popisují. Z Fold 2 se prostě musí zažít. A chce to pár dnů, než si na něj člověk zvykne a najde si na něm to svoje.
Je velký a těžký
Ano je. Záleží ale také na tom z jakého telefonu přecházíte. Já přešel s Galaxy Note 20 Ultra, který je vyšší a širší než Z Fold 2 v zavřeném stavu. Což vede k tomu, že pokud je Fold 2 zavřený, ovládá se vnější displej jednou rukou podstatně pohodlněji než Note 20 Ultra. A ve chvíli, kdy Fold 2 otevřu, tak je to úplně jiná story. Vnitřní displej je jedním slovem fantastický. Samsung je znám tím, že dělá skvělé displeje a konkrétně tenhle je jejich mistrovským dílem.
Škrábance na displeji
Hrozí. Na vnitřním displeji je nalepená folie, které chybí jakákoliv oleofobní vrstva. Displej je tedy neustále plný otisků prstů, což mě neskutečně rozčiluje. Ale je to lepší varianta, než mít poškrábaný samotný displej, který je měkký a jeho výměna složitá a především velmi drahá.
Na druhou stranu, Jirka Hrma Samsungu Galaxy Fold (nejprve první, a teď druhou generaci) používá už téměř rok. U prvního Folda se mu po několika měsících na vnitřním displeji, respektive nalepené fólii, několik malých škrábanců objevilo, ale nebylo to nic hrozného. A Fold 2 je zatím zcela bez škrábance, a to jej používá od října loňského roku. A rozhodně to není o tom, že by používání obnášelo nějakou extra péči či zacházení jako v rukavičkách.
Oba dva jej používáme naprosto normálně, jen při vkládání do kapsy si dáváme pozor, aby tam nebyly nějaké drobné (pevné) nečistoty, které by se mohli v zavřeném stavu dostat mezi prostor flexibilního panelu a způsobit škrábance. Nic víc ale není potřeba hlídat.
Co ten ohyb?
Displej má uprostřed nevzhledný žlábek, tedy ohyb, díky kterému je telefon možné zavřít. Je to asi jeden z nejdiskutovanějších aspektů ohebných displejů. Prvních pár dní jsem ho vnímal, pak jsem přestal. Při pohledu zpříma na displej není vidět a při běžném používání ho prsty necítí. Takže vlastně o nic nejde.
Zjistil jsem, že nejezdím prsty přes střed displeje, abych tak ohyb nahmatal, takže o něm opravdu nevím a ani v nejmenším mi nevadí. Určitě bych ocenil, kdyby tam nebyl, respektive kdyby se dal telefon opravdu složit napůl a jen ohnout, ale tak daleko ještě nejsme a myslím, že bude ještě nějaký ten rok trvat, než výrobci technologie doladí. Nevadí, počkám si.
Pominu-li tyto drobnosti, je displej, jak už jsem psal, prostě fantastický a neuvěřitelně praktický. Vlastně trpí ještě jednou vadou. Mnoho aplikací není pro tento poměr stran připravených. Avšak aktualizace na Android 11 a One UI 3.0, která nedávno vyšla, tento neduh odstraňuje a například aplikace Instagram se konečně stává plně použitelnou (na starší verzi obsahovala bug, který znepříjemňoval prohlížení i nahrávání stories).
A co koncepce samotná?
To by mohl být další zádrhel. Otevírání telefonu. Tedy jeden krok navíc oproti používání běžného smartphone.
Vnější displej je oproti první generaci zcela bez debat o parník jinde a dá se bez problémů používat téměř na všechno. Ale proč, když uvnitř se skrývá ten výše popisovaný klenot? Vnější displej tedy používám jen na kontrolu notifikací a v situacích, kde nemám k dispozici obě ruce. Jakmile to jen trochu jde, telefon otevírám a používám displej vnitřní.
Říkal jsem si, že otevírat a zavírat telefon mnohokrát za den mě po pár dnech začne otravovat. A bylo to přesně naopak. Prvních pár dnů mi to přišlo trochu zvláštní, ale pak jsem si zvykl a dnes už to nevnímám, a stejně to mají i ostatní přátelé v mém okolí, kteří Folda 2 také používají.
Během těch prvních pár týdnů s Galaxy Z Fold 2 jsem si našel svůj styl používání a díky kamarádům i další zajímavé fígle a triky, které toto zařízení posouvají o úroveň dál. Můžete ho používat tak, jak ho vytáhnete z krabice, ale to přicházíte o hodně. Povolení developerského menu Androidu, jiný launcher a sada ikon, balík aplikací Good Lock a další posouvají Fold 2 na zcela jinou úroveň. Nicméně Jirka Hrma Folda používá bez Good Locku a alternativního launcheru a také si nijak nestěžuje, naopak.
Už jen postranní panel v One UI a skrz něj rychlý přístup k aplikacím, ale hlavně k párům aplikací, je něco neuvěřitelně praktického a návykového. Jedním kliknutím tak mohu otevřít vedle sebe Outlook a Kalendář, LinkedIn a Hubspot, Chrome a Evernote a další páry, které běžně používám. Vím, že tohle umí i řada Note, ale té chybí ten obrovský displej, který párům aplikací dává zcela jiný styl využití. Stejně tak to umí tablety Samsung, ale to je zase další zařízení navrch, které u sebe musíte nosit. Fold stojí přesně mezi.
Největší překážky
Nemůžu ale jen chválit. Z Fold 2 má samozřejmě i řadu věcí, které by chtělo vylepšit.
Začnu absencí jakékoli odolnosti proti vodě a prachu. Těžko říct, do jaké míry to vadí či ne, ale poslední roky jsem zvyklý mít telefon, kterému se nic nestane, když například zmokne. A najednou mám v kapse tuhle křehkou hračku. Křehkou doslova, protože mám obavy i o vnitřní displej a to, jak by se mohl poškodit. K telefonům se vždy chovám velmi opatrně, ale u Foldu je to jiné. Jsem extrémně opatrný, až si občas říkám, jestli to vůbec má smysl. Na druhou stranu, i Fold 2 asi něco vydrží – tenhle bláznivý test zahraničního youtubera to jen potvrzuje.
Vnitřní displej je zatím nejzranitelnější části celého telefonu. Ačkoli Samsung nabízí v rámci záruky jednu výměnu za reaktivně rozumný poplatek, asi to není něco, čím bych si chtěl projít. Takže ona vyšší opatrnost je bez debat na místě.
Fólii na vnitřním displeji, na které zůstane každý otisk prstu a která je tak měkká, že rychle chytá vlasové škrábance jsem již zmiňoval a musím ji zmínit znovu. Je to pro mě zcela jasně nejotravnější věc na celém Foldu. Kdyby se dala nahradit nějakou odolnější, byl bych první v řadě. Zatím jsem ale žádnou kvalitnější alternativu nenašel.
Musím zmínit i absenci podpory pro pero S Pen, na který jsem si u řady Note zvykl a který mi zatím stále chybí. Mám sice ještě tablet Galaxy Tab S7, který má S Pen standardně, ale používat tablet vedle Z Fold 2 mi dává čím dál tím méně smysl, takže ten taky nejspíš půjde do světa a tím o pero přijdu definitivně. Nezbývá tedy než doufat, že se naplní predikce a další generace Foldu přijde s podporou S Pen. To by za mě byla jasná výhra. Stejně jako vyšší odolnost proti vodě a prachu a lepší fólie na vnitřním displeji nebo odolnější displej samotný.
Upřímně, ani výdrž baterie není žádná sláva. Jsou dny, kdy bych s Foldem nedal ani jeden den. To jsou dny, kde dělám drtivou většinu věcí na něm a vnitřní displej tak pořád svítí. Vzhledem k tomu, že podporuje rychlé nabíjení a také se mi nabíjí v autě, kde používám Android Auto, nevidím horší výdrž jako velkou překážku. Pořád je to tak, že všechny ostatní výhodu převažují a tohle je něco, co jsem ochoten překousnout. Co výdrž prodlouží, je vypnutí adaptivní obnovovací frekvence, která je slušným žroutem energie.
Doporučení na závěr?
Když to vezmu kolem a kolem, není toho moc, co bych druhé generaci Foldu mohl vytknout. A na to, že jde teprve o druhou generaci zcela nového zařízení, je to podle mě velký úspěch. Samsung se s vadami prvního Foldu popral bravurně a na trh uvedl zařízení, které je zatím sice velmi drahé, ale nepůsobí jako technické cvičení. Naopak. Jde o hodně povedený smartphone, který bych se nebál nazvat ultimátním pracovním zařízením. A také se na něm skvěle hrají hry, i když kvůli tomu si ho asi kupovat nebudete.
A já jsem z něj stále nadšený a nejspíš ještě dlouho budu. Konečně je to něco jiného, něco nevšedního, něco nového. Dost bylo placek, které se podobají jedna druhé. Doufejme tedy, že segment zařízení s ohebnými displeji se bude jen rozrůstat a my se tak zase dočkáme telefonů a smartphonů, které budou zajímavé a nápadité. A hodně zajímavé bezesporu budou i modely s rolovacím displejem, kterých se snad letos také dočkáme, i když od Samsungu to s největší pravděpodobností nebude.
Pokud jste dočetli až sem a čekáte na mé doporučení, nedočkáte se ho. Ačkoli jsem z Foldu pořád nadšený, nemohu ho doporučit. Není to zařízení pro každého. Ať už svou koncepcí, výše zmíněnými nedostatky, tak i stále vysokou cenou.
Cílovka tohoto modelu je extrémně specifická a jak psal Jirka v recenzi, Galaxy Z Fold 2 si rozhodně nekupujte, pokud chcete zařízení s ohebným displejem – pro běžné uživatele se v tomto případě mnohem více hodí třeba Galaxy Z Flip, který navíc nedávno poměrně výrazně zlevnil. Folda si pořiďte, pokud jeho možnosti a komfort velkého displeje opravdu dokážete využít na plno.
Dumáte nad tím, jestli by vám Fold 2 nahradil telefon a tablet? Pak to musíte jako já prostě risknout. Nestačí se na něj jen zajít podívat a na pár minut si ho vzít do ruky. Samsung Galaxy Z Fold 2 se prostě musí zažít. Prvních pár dnů a týdnů s ním, to je nepředatelná zkušenost.
A jen perlička na závěr. Celý tenhle článek jsem napsal na Foldu :-)
