Vybíráme nejzbytečnější smartphony roku 2018

Konec roku 2018 je tu a přichází tedy i období bilancování. Vzhledem k tomu, že primárním tématem našeho webu jsou stále smartphony, zaměříme se na ně. Ty největší letošní pecky jsme vybrali v tomto článku, tady to ale uděláme obráceně.

V redakci jsme vybrali šestici telefonů, které podle nás v rámci tohoto roku byly největším šlápnutím vedle. Důvodů pro zařazení do této kategorie může být několik. Ne vždy tedy uvedený telefon bude vyloženě špatný. V procesu vybírání jsme se zaměřovali také na to, jestli odpovídá poměr ceny a výkonu, nebo jestli náhodou daný přístroj nemá výrazně lepšího konkurenta za podobné peníze.

Každý takovýto výběr je pochopitelně subjektivní záležitostí, a proto ho berte spíše jako názor redakce než exaktní zhodnocení. Pokud byste vybrali jiné přístroje, určitě se s námi o váš názor můžete podělit v komentářích.

Honor 7S

Srpnový test dostupného telefonu Honor 7S byl zřejmě největším zklamáním celého roku. Smartphone se začal prodávat za necelé tři tisíce, takže jsme pochopitelně brali v úvahu fakt, že nemůže jít o špičkový přístroj.

I za tuto cenu se však dají pořídit slušné alternativy, které neoslní výkonem, ale jejich používání alespoň není takovým utrpením. Honor 7S klame tělem – na první pohled vypadá celkem elegantně a byť je celý plastový, nepůsobí přehnaně levným dojmem. O to větší zklamání je pak však používání.

Čtyřjádrový procesor MediaTek MT6739 není žádný zázrak, ale 2GB operační paměť je už v dnešní době prostě málo. Honor k tomu navíc dramaticky nezvládl optimalizaci systému, který na už tak slabý hardware klade zřejmě příliš vysoké nároky.

Výsledkem je prostředí, v kterém se v podstatě nedá plynule pohybovat. Veškeré animace jsou trhané, každá minimálně náročnější operace znamená i několikavteřinové sekání a na multitasking lze v podstatě zapomenout. „Zlatým hřebem“ jsou pak takové drobnosti jako fakt, že i připojení nabíječky někdy zaměstná telefon natolik, že se zvukové upozornění ozve až za několik sekund po zapojení kabelu.

Tento smartphone si tedy své místo v našem výběru zasloužil tím, že není vhodný ani pro zcela nenáročné uživatele. Takto neoptimalizovaný přístroj by zkrátka neměl nikdy zamířit do prodeje.

Huawei P20

Huawei P20 určitě není špatný telefon. Zpracování těla je vyloženě nadstandardní, displej sice není OLED, ale rozhodně nezklame. Fotoaparát pak není zdaleka tak dobrý jako u většího bratříčka P20 Pro, ale špatný také není.

Čím si tedy tento mobil zasloužil místo v našem nelichotivém výběru? Jednoduše tím, že není důvod, proč si ho koupit. Huawei totiž úspěšně ve vlastní nabídce vytvořil takové alternativy, které přináší pádné argumenty P20 nekupovat. Předně – jde o trochu zbytečný mezistupeň mezi P20 Pro a P20 Lite. Zájemce o vlajkovou loď si rád připlatí za P20 Pro, zatímco pro člověka operujícího s nižším rozpočtem zase bude zajímavější P20 Lite.

Posledním hřebíčkem do rakve nešťastného Huawei P20 je však nevlastní bratr Honor 10. Ten je výbavou i schopnostmi v podstatě identický, ovšem je výrazně levnější. Když se tedy někdo bude rozhodovat mezi těmito dvěma telefony, asi jen omylem by mohl vybrat P20.

Sony Xperia L2

Vzhledem ke kontinuálně se zhoršujícím výsledkům mobilní divize Sony od nás sice není moc hezké jejich výrobek dále kritizovat, ovšem nemůžeme si pomoci. Xperia L2 je totiž telefon, který se zkrátka opravdu nepovedl. Prodávat se začal za ambiciózní cenu 5 600 Kč, za níž nabízel loňské parametry a předloňský design. S touto cenovkou zkrátka nelze k jeho prohřeškům přistupovat shovívavě.

Začněme designem – hranatá klasika Sony, která zjevně zaspala dobu. Poněkud překvapivě však dokonce od předchozí generace narostla šířka bočních rámečků displeje, což je jednoznačný krok zpět. Nepochopitelná je i volba displeje. HD 720p rozlišení na 5,5″ úhlopříčce už zkrátka v roce 2018 vypadá poněkud přežitě. Displej navíc působí jaksi tmavším dojmem než předchozí generace, což rozhodně celkový dojem nevylepšuje.

Operační paměť o kapacitě 3 GB je ještě přijatelná, čtyřjádrový Mediatek MT6737T už však výkonem neoslní. Konkurence za stejnou cenu nabízela Snapdragon 625, který byl prostě po všech stránkách lepší. Ocenit musíme alespoň přítomnost USB-C.

Dojem nezachránil ani fotoaparát, který je přinejlepším průměrný. Natáčení videa je pak vyloženě nezvládnuté, přístroj nabízí maximálně Full HD ve 30 FPS, přičemž tuto snímkovou frekvenci ne vždy dokáže reálně udržet. Konkurence přitom shodně nabízela 4K video.

Slabý hardware a nekonkurenceschopná cena tak z Xperie L2 dělají právoplatného člena našeho výběru.

Samsung Galaxy A9 (2018)

Do výběru se dostal i Samsung Galaxy A9, který vzbudil nejen u nás, ale i u zahraničních redakcí velká očekávání, která pak ani v nejmenším nenaplnil. Jedno slovo shrnující tento smartphone by znělo asi: proč?

Telefon na první pohled vypadá dobře. Zajímavé duhové tělo, velmi pěkný displej a někteří jistě ocení i absenci výřezu. Samsung však tento telefon velmi agresivně inzeroval jako fotografický, všechny marketingové materiály zdůrazňovaly prvenství v nasazení kamery skládající se ze čtyř čoček. Když jste však plni očekávání spustili fotoaparát a začali pořizovat snímky, brzy vás čekalo kruté zklamání.

Fotoaparát je nejen vzhledem k jeho protěžování, ale také cenovce 14 990 Kč, prostě vyloženě špatný. Problematické ostření, špatný dynamický rozsah, nízká úroveň detailu a poměrně silný šum jsou všechno věci, které byste u „fotomobilu“ nečekali. Samsung přitom dokáže produkovat velmi kvalitní fotoaparáty, což ukazují jeho vlajkové lodi. Je tak záhadou, proč tento model dopadl tak, jak dopadl.

Zatímco samostatně může telefon působit možná jako průměrný, ve srovnání s konkurencí se ukazuje jako tragický. Za podobnou cenu koupíte například OnePlus 6T nebo Xiaomi Mi 8. Oba telefony Samsung A9 rozdrtí na poli výkonu a navzdory absenci čtyř čoček s nimi pořídíte i lepší snímky. Jednoznačně lepší je dokonce i výrazně levnější Pocophone F1.

Tento model se zkrátka Samsungu žalostně nepovedl a jako odpověď na čínskou konkurenci je zcela nedostatečný. Aby měl naději na úspěch, musel by být výrazně levnější. Vzhledem ke schopnostem je totiž za 15 tisíc vyloženě předražený.

Apple iPhone Xr

Možná nejkontroverznější položkou našeho výběru je Apple iPhone Xr. Jde o nejlevnější z letošních iPhonů, kterým Apple tak trochu navázal na iPhone 5c či SE. Mělo by jít zkrátka o levnější variantu pro zájemce o iPhone, kteří ale nemůžou nebo nechtějí platit stále stoupající ceny. A v tom je právě celý problém modelu Xr.

Cenovka přesahující 20 tisíc totiž opravdu není dostupná. Za stejnou cenu koupíte vlajkové lodě s Androidem, a dokonce i loňský iPhone X. Ten se sice už pouze doprodává, avšak určitě je zajímavou volbou v případě, že hledáte způsob, jak ušetřit za iPhone.

Původní Xko totiž na rozdíl od iPhone Xr nabízí kvalitní OLED displej, což určitě není k zahození. U Xr se totiž budete muset spokojit s IPS displejem, který navíc nepochopitelně nemá ani Full HD rozlišení, což je v této cenové kategorii opravdu ostuda.

Ačkoliv je tedy iPhone Xr s výjimkou displeje velmi dobrý telefon, jeho cenu je velmi těžké ospravedlnit. A pokud z něj chtěl Apple udělat „lidovku“, asi se mu to nepovede.

Meizu Pro 7

Meizu Pro 7 jsme vybrali jako ukázku toho, že klíč k úspěchu nespočívá v tom mít co nejvíce fotoaparátů, gigabytů operační paměti, nebo v tomto případě displejů.

V podstatě jediným důvodem, proč si tento telefon kupovat, je jeho sekundární OLED displej na zádech. Jinak je totiž veskrze průměrný a existují lepší alternativy. Problém je, že výrobce nedokázal potenciál sekundárního displeje využít. Podrobněji jsme se tomu věnovali v naší květnové recenzi, nicméně jako shrnutí postačí konstatování, že sekundární displej nebudete mít důvod aktivně používat.

Zobrazení času a počasí sice může být praktické, ovšem to by displej nesměl zcela nesmyslně po pěti minutách zhasínat. Jde sice vzbudit klepnutím, ovšem to můžete dost dobře udělat i na hlavním displeji. Selhává i v oblasti notifikací, neboť ani nezobrazí jméno volajícího kontaktu. Asi nejužitečnější je tedy náhled hledáčku fotoaparátů, což vám umožní použít zadní fotoaparát pro selfie. Tím ovšem zase poněkud ztrácí smysl přední kamera.

Meizu Pro 7 je nelogický telefon, na němž je patrné, že výrobce vsadil na „wow efekt“ místo toho, aby se zaměřil na optimalizaci. A ta by tomuto telefonu rozhodně prospěla více než zbytečný displej, který navíc jistě nepřidává telefonu na odolnosti.

Autor článku

Tomáš Krompolc

Fanoušek Androidu, Googlu a moderních technologií. Rád si poslechne tvrdší hudbu a mezi jeho nejoblíbenější seriály patří ty z produkce Netflixu. V současné době je spokojeným majitelem telefonu OnePlus 6.