V letošním roce slavíme padesáté výročí letu Apolla 11 na Měsíc. Událost jsme si připomněli ve dvojici článků. V závěru jsme nakousli také téma návratu na Měsíc, které se dnes pokusíme rozvést. Každého totiž asi napadne, že situace okolo pilotovaných letů na Měsíc (resp. jejich neexistence) tak nějak vybočuje z obecného technologického trendu.
Pokud bychom se na vesmírné lety dívaly optikou evoluce běžného letectví, musela by již dnes být dovolená na Měsíci vcelku běžnou záležitostí. Přesto jsme v situaci, kdy mnozí považují návrat v roce 2024 vytyčený viceprezidentem USA Mikem Pencem za příliš ambiciózní. Co je ale důvodem zdánlivě šnečího tempa dobývání Měsíce? Krátká odpověď zní: je to drahé. Ve skutečnosti je však odpověď poněkud komplexnější.
Zrušená Google Lunar X Prize
V roce 2007 Google ve spolupráci s X Prize Foundation vyhlásil soutěž Google Lunar X Prize, někdy také přezdívanou jako Moon 2.0. Cílem soutěže bylo úspěšně přistát na Měsíci robotickým prostředkem, ujet po jeho povrchu alespoň 500 metrů a na Zem přenést fotografie a videozáznamy ve vysoké kvalitě. Vítěz mohl získat 20 milionů dolarů (461 mil. Kč) a připravena byla i celá řada vedlejších cen.
Do soutěže se přihlásilo několik týmů, do původního termínu konce roku 2014 však nedokázal uspět žádný. Organizátoři proto několikrát prodloužili deadline až do 31. března 2018, avšak žádný ze zbylých pěti soutěžících týmů nedokázal na Měsíci přistát ani v tomto termínu.
Organizátoři tak akci v původním formátu zrušili a dále pokračovala už bez cen. V dubnu letošního roku pak bylo dosaženo největšího úspěchu celé soutěže, když jeden z týmů narazil svým lunárním modulem do povrchu Měsíce při neúspěšném přistání. Za dotyk s Měsícem tým obdržel milion dolarů.
Zdá se až nemožné, že během 12 let od vyhlášení nebyl žádný tým schopen přistát s malým robotem, když o desítky let dříve po Měsíci chodili lidé. Všechno je ovšem otázkou peněz – dostat se na Měsíc je velmi drahé. Ještě dražší je však vybudovat mechanismy, které by umožnily na něj létat pravidelně. Ty totiž v roce 1969 nikdo nebudoval.
Letět na Měsíc není totéž jako se na něj vracet
Na problematiku letů na Měsíc se totiž nelze dívat pouze z technického hlediska. Ačkoliv jsou technologie pochopitelně velmi důležité, je zjevné, že dostatečnou úroveň měly již před půl stoletím. Mnohem kritičtějším aspektem je to, co se od letů očekává a kdo je platí.
V roce 1969 šlo v podstatě o jedinou věc – předstihnout Sovětský svaz. Dokázat technologickou nadřazenost USA a potažmo celého západního světa bylo v době studené války dostatečnou motivací, která dokázala projektu Apollo zajistit zřejmě neopakovatelné podmínky.
S trochou nadsázky lze říct, že se neřešilo, kolik to bude stát peněz, nebo jaký vědecký přínos mise budou mít. Šlo především o politiku. Na Apollu proto v jeho nejlepších časech pracovalo 400 tisíc zaměstnanců a NASA čerpala neuvěřitelná 4 % federálního rozpočtu USA. Není divu, pouhý start jedné rakety Saturn V používané k letům na Měsíc by v dnešních penězích stál okolo 1,16 miliard dolarů (27 mld. Kč). To je cena, kterou dnes nikdo jen tak nezaplatí. Posledních 40 let rozpočet NASA nepřekročil 1 % z federálního rozpočtu a pohybuje se spíše pod půl procentem.
Dnes je tak situace úplně jiná. Na Měsíc plánují začít létat státy i soukromé společnosti, ovšem teď již nejde o soutěž, kdo bude první. Mike Pence ve svém projevu oznamujícím urychlení návratu člověka na Měsíc pod taktovkou NASA mluvil o tom, že tentokrát Američané na Měsíci zůstanou. To je samozřejmě až poněkud dlouhodobější cíl, ovšem sdělení je zřejmé. Tentokrát by již nemělo jít o několik omezených letů, ale o spuštění pravidelného procesu letů a budování vědecké infrastruktury, podobně jako třeba s ISS.
Mluví se například o vybudování menší vesmírné stanice na oběžné dráze Měsíce, z které by astronauti na Měsíc vysílali nejrůznější roboty. Soukromé společnosti zase propagují koncept vesmírného turismu. Konečným cílem je pak vybudování základny na Měsíci, která by umožnila dlouhodobý pobyt lidí.
Chybějí segment ekonomiky
Všechny tyto plány mají však jedno společné: létat se bude muset víceméně pravidelně. A to si žádá zcela jiný přístup než v dobách Apolla. Je především nutné vybudovat úplně nový sektor ekonomiky, který umožní tyto lety dlouhodobě provozovat za snesitelné náklady.
Vesmírné lety obecně totiž ještě relativně donedávna provozovaly výhradně vládní agentury. Ty měly své dodavatele a přesně vymezené programy, které neumožňovaly přirozený rozvoj souvisejícího trhu. U dlouhých letů na Měsíc vyžadujících silné rakety to platí dvojnásob, od dob Saturnu V žádná takto silná raketa neodstartovala. Jednoduše tak dlouho neexistovala síť dodavatelů schopných flexibilně dodávat potřebné materiály, vybavení a odborníky pro volný rozvoj vesmírných letů.
Záchranou je soukromý sektor
Šlo o začarovaný kruh. Podfinancované vládní projekty nepředstavovaly dostatečně zajímavé „sousto“ pro soukromé firmy, a ty tak zase neměly motivaci mezi sebou soutěžit a samovolně tak přinášet inovace a snižování ceny. To se v posledních letech díky společnostem jako SpaceX a Blue Origin naštěstí mění.
Tento názor sdílí i řada bývalých astronautů. Například Russel Schweickart (Apollo 9) poukazuje na to, že zatímco v době Apolla byl věkový průměr lidí v řídícím středisku 26 let, nyní se blíží 60. Podle Schweickarta tak státní agentuře chybí lidé, kteří by dokázali produkovat inovativní myšlenky a posunovat NASA dále. Oproti tomu vyzdvihuje SpaceX, kde po úspěšném startu „celá firma jásá a skáče“.
Soukromé vesmírné společnosti Elona Muska (SpaceX) a Jeffa Bezose (Blue Origin) považuje za záchranu „vesmírného průmyslu“ také Jeffrey Hoffman, zkušený astronaut mající za sebou pět letů v raketoplánech. Podle něj bychom se bez „generace miliardářských vesmírných nadšenců“ nikdy nedočkali takové míry inovací, které v posledních deseti letech můžeme pozorovat. Hoffman říká, že dokud vše probíhalo pod taktovkou NASA a dodavatelů Boeing a Lockheed Martin, nikdo neměl nejmenší motivaci snižovat cenu, nebo vymýšlet nové přístupy k vesmírným letům.
Kdo bude na Měsíci (znovu) první?
Ačkoliv je proces návratu lidí na Měsíc velmi dlouhý a nákladný, vypadá to, že se snad pomalu chýlí k úspěšnému závěru. Je více než pravděpodobné, že na Měsíci první přistanou astronauti NASA. Otázkou je, jestli to bude opravdu v roce 2024, jak by si přála současná americká administrativa. A jisté úplně není ani to, která raketa let uskuteční.
Prezident Trump se pokouší zajistit pro NASA na příští rok vyšší rozpočet, což je nepochybně pro urychlení programu Artemis zásadní. Zvýšené financování nicméně musí schválit Kongres, což může být poněkud oříšek – republikáni prezidenta Trumpa mají většinu pouze v horní komoře. Vesmírný program nicméně podporuje i většina demokratů, ti kritizují spíše ambiciózní harmonogram.
Zvýšené financování je nutné především kvůli dokončení vývoje rakety Space Launch System (SLS), kterou pro NASA vyrábí Boeing a Lockheed Martin (ten má na starosti loď Orion). SLS však má mnohaleté zpoždění a americké daňové poplatníky už stála mnohem více, než se očekávalo. A americké vládě i vedení NASA začíná docházet trpělivost.
Šance pro SpaceX?
Viceprezident Mike Pence nedávno v rozhovoru pro CBS News otevřeně prohlásil, že SLS je „zpožděná a překročila rozpočet“. Pence uznává, že důvodem může být i to, že předchozí administrativy projekt podfinancovaly, což on opakovat nehodlá. Pokud však prý nebude SLS připravena včas, obrátí se na konkurenční projekty. Zmínil SpaceX a Blue Origin. To by přitom ještě před pár lety bylo nemyslitelné, trh nabízející alternativní produkty v tomto odvětví prostě neexistoval.
Této příležitosti si je vědom zakladatel SpaceX Elon Musk, který věří, že jeho vesmírná společnost bude schopna dosáhnout Měsíce nepilotovanou misí do dvou let, nezávisle na NASA. Let s posádkou by pak prý mohl následovat o další rok až dva později, což přesně odpovídá harmonogramu současné vlády. O možnosti využít pro opakované zahájení letů na Měsíc SpaceX mluvil už začátkem dubna i šéf NASA.
Ten prohlásil, že pokud by bylo třeba, místo SLS může vesmírnou loď Orion vynést raketa Falcon Heavy. To sice úplně nekoresponduje s plány SpaceX, kde Falcon Heavy chtějí pro tyto účely nahradit projektem Starship, nicméně poselství směrem k tradičním dodavatelům je jasné: je tu nezávislá konkurence, a nebudeme váhat ji využít.
Přečtěte si naše další články s vesmírnou tématikou
- Apollo 11 slaví 50 let: Kennedyho sen o letu na Měsíc pomohl uskutečnit nacistický vědec
- Apollo 11 slaví 50 let: „obrovský skok pro lidstvo“ připravovalo 400 tisíc lidí
- Prvním člověkem na Marsu bude sedmnáctiletá dívka: přípravě podřídila vše
- První soukromá raketa úspěšně dosáhla vesmíru, satelity dopraví za zlomek ceny
- Rusové okopírovali SpaceX, do stratosféry vypustili Ladu s šéfem Roskosmosu
- Jako z filmu Armageddon: obří asteroid jen těsně minul Zemi
Ať už návrat lidí na Měsíc zajistí jakákoliv společnost, půjde o dobrou zprávu. Včasné dokončení SLS, ale i nahrazení raketou SpaceX by představovalo výsledek nově vzniklého konkurenčního prostředí, které umožní dále snižovat náklady a zlepšovat podmínky letů. A to je pro novou éru objevování Měsíce a později snad i Marsu zásadní.
Tomáš Krompolc
Další dnešní články
