ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
- Pokud vybíráte telefon rozumem, Oppo je chytrá volba – nemá výrazné přednosti, ale boduje vyvážeností
- Reno 16 Pro dlouho vydrží, vody se nebojí a ani s výkonem si nevede špatně
- Cena byla stanovena na 23 990 Kč, ale zaváděcí cena je 18 990 Kč
Psát o špičkových telefonech je někdy nuda. Jejich povinností je si odfajfkovat všechny funkce a popsat, o kolik procent si náročný majitel meziročně polepší. Jakmile ale začne střední třída argumentovat cenou, začne být závod zajímavější – už se nabízí otázka „Stojí mi to za to?“ A čínské značky poměr výkon/cena šponují hodně vysoko. Oppo Reno 16 Pro sice není výjimkou, ale začíná zvedat nos nahoru.
Kryt v balení už nedáváte?
Hned na úvod si Oppo vykoledovalo černý puntík. Už jsem si zvykl, že Korejci a Amerika na příslušenství skoupí, proto jsem nečekal, že Oppo přistoupí na jejich hru. Kromě obligátního kabelu je totiž jediným přídavkem fólie nalepená na obrazovce. Pokud čekáte aspoň jednoduchý kryt s výrobními náklady dvou dolarů, zklamu vás. Nic takového v balení nenajdete.
Telefon s hologramem
Zase se jednou ukázalo, že některá má vyjádření byla předčasná. Často mám pocit, že na vzhledu chytrých telefonů už není, co vymyslet. Ostatně i Oppo Reno 16 Pro vzdáleně připomíná stařičký iPhone 4. Hliníkové rámečky tvořící předěl mezi sklem na displeji i na zádech se zaoblenými rohy, to už jsme viděli stokrát.
Jenže Oppo přidalo prvek, který znáte spíš ze samolepek. Vybavíte si takové ty obrázky, kde pod jedním úhlem má příšerka tlamu dokořán, a pod druhým ji zavře? Podobnou iluzi využívá i Oppo na zadním krytu. Spoustou čoček láme dopadající světlo tak, aby vytvořilo iluzi, že zobrazená planeta levituje nad telefonem. Konzervativně celek nepůsobí a cílí spíš na generaci Z, ale rozhodně si díky 3D motivu telefon zapamatujete.
Tím zároveň designové výstřelky končí. Fotoaparát si musel vystačit s klasickým modulem spojujícím tři objektivy a přisvětlovací diodu. Jeho zarovnání k rohu však naznačuje, že se telefon na stole bude vrtět při každém dotyku. Co je horší, ani stabilitu nezajistí, telefon má tendence po rovných površích klouzat a ani v ruce není moc o co se opřít.
Rozměry telefonu nepůsobí hrozivě a majitelé Galaxy S Ultra se i uchechtnou, že je Oppo vlastně mrňous, ale není to tentokrát zárukou pevného úchopu a příjemného ovládání jednou rukou.
Při neúmyslné katapultáži z ruky by vás ale mohla zachránit voda. Oppo se jí nebojí, jelikož je vybavené odolností oznámkovanou na IP68/69K a jestli netrefí kamení na dně koupele, po 30 minutách si ho můžete vytáhnout z 1,5 metrů hlubokého jezírka bez ztráty kytičky a ještě se postarat o kompletní očistu wapkou.
Nemám důvod o brnění tohoto stroje pochybovat. Smartphone se v ruce neohne ani při kroucení a promačkání, všechny součástky lícují a kvalitní je i zpracování všech tlačítek. Pravda, potkal jsem i lepší provedení, kde se ovládací prvky ani nehnuly, ale Reno 16 Pro znamená posun k lepšímu, když ho srovnám např. se starší patnáctkou.
K čelní straně pak není mnoho, co říci. Rámeček by mohl o desetinky milimetru zhubnout, ale díky souměrnosti nevypadá otyle. Sluchátka skrytého u selfie kamery si prakticky nevšimnete a USB-C vespod trefíte prvním pokusem.
Nakonec nejzásadnější kritiku bych tak adresoval nedostatku osobnosti. Oppo Reno 16 Pro můžete brát jako sluhu, kde vzhled nehraje zásadní roli. Pokud si potrpíte na hodnocení jako stylový, manažerský, technicistní, herní, nebo jakoukoli jinou nálepku, můžete jakékoli zařazení designu postrádat.
Na OLED displeji není co zkazit
Reno 16 Pro působí kompaktně, displej po úhlopříčce měří 6,32″, na kterých bliká mřížka 1216 × 2640 pixelů. Díky AMOLED technologii se nemusíte bát ani o kontrast, ani o podání barev. Nad rámec běžných čísel je pak podle Nastavení obnovovací frekvence 144 Hz. Možná se ale jedná o tiskařského šotka, protože u jednotlivých aplikací můžete volit mezi 60, 90 a 120 Hz. S podporou vyššího framerate jsem se u žádné aplikace nesetkal, a to ani u Alto’s Adventure, který by měl 144 Hz podporovat.
Řečí čísel máme co do činění s klasickým, moderním panelem bez zásadních výhod nebo omezení. Umí zobrazovat údaje na AOD, podporuje probuzení i uspání poklepáním, za půl roku pak oceníte i režim vyšší citlivosti pro ovládání v rukavicích. Vychytávkou pro čtenáře je pak hlídání, zda se majitel pořád na telefon dívá, aby nedošlo k předčasnému zhasnutí displeje.
Do displeje je integrovaná optická čtečka otisků, která si pamatuje 5 prstů. S identifikací majitele neměla problém, ale pokud raději využijete schopnosti čelní kamery, máte možnost.
Dvakrát ColorOS v jednom mobilu
Syté barvy panelu nechává Oppo pořádně vyniknout. Nástavba ColorOS dělá svému jménu čest, její paleta je plná sytých barev a výrazných animací. Naštěstí ji lze zkrotit, byť to zabere chvíli času, protože úpravy jsou rozhozené mezi několik nabídek a až po chvíli dokážete oddělit, kde ovlivňujete vzhled systému a kde launcheru. Ve výsledku ale ColorOS dokáže strávit majitel konzervativní i progresivní.
Funkčně přitom budou těžit oba tábory. Do popředí se tlačí klasická nastavení, ale občas mezi nimi najdete užitečné vychytávky. Začít můžete třeba u Snap Key. Tato klávesa ve výchozím stavu slouží k přístupu k aplikace Mind Space, což je jakýsi AI-deníček. Nikdy jsem mu nefandil, ale přemapovat klávesu na svítilnu nebo diktafon mi smysl dává.
Rodiče zase mohou ocenit Klonování systému. Nejedná se sice o pravověrný dual-boot, jen možnost spustit kopii Androidu na základě přihlašovacích údajů, ale využití je mnohé: jeden systém pro děti, druhý pro sebe. Jeden na práci, druhý na osobní využití. A vzhledem k tomu, že se dětský „systém“ může aktivovat i otiskem prstu, je snadné přenechat Oppo dětem, aniž byste se báli o jeho duševní zdraví. Integrace je dokonce tak promyšlená, že můžete i číst notifikace z klonovaného rozhraní. Fajn nápad je i filtrování aplikací podle barvy ikony – určitě se vám stalo, že jste v seznamu hledali „takovou tu žlutou“ a nedokázali si vzpomenout na jméno. Teď už ho z paměti dolovat nemusíte. Jsou to maličkosti, ale denní agendu to usnadňuje víc, než snahy protlačit umělou inteligenci do každého menu.
Bohužel přínos těchto funkcí snižuje jejich provázání s operačním systémem. ColorOS se nevyhnul nehezkému zvyku míchat funkce a aplikace, aby polevu tvořil bloatware. Je prima, že v aplikacích najdete Herní asistent, ale jedná se o aplikaci, které nejdříve musíte potvrdit přístupy, než se sama nabídne ve hře. Je matoucí spouštět tlačítkem Mind Space, ale v nabídce aplikací potkat Mind Pilot, což je v podstatě druhá strana téže mince.
Mrzí mě rovněž minimální snaha vystoupit mimo hranice běžného telefonu. Oppo sice předpokládá propojení s televizí, autem nebo počítačem, ale jde na to dost nešikovně. Bylo by fajn říct na začátku, že služba funguje prostřednictvím cloudu a jednotného loginu, ale ne. Oppo Share je pouze pro značky Xiaomi, Vivo, Oneplus, Realme a samozřejmě Oppo. Na počítači budete potřebovat aplikaci O+ Connect. Multi-Screen Connect je další aplikace, kterou podporuje jen Oppo, Oneplus a Realme. To se ale dozvíte, až když odsouhlasíte všemožná oprávnění, která velkou důvěru v péči o soukromí nevzbuzují.
Chápu, že každý ekosystém vzniká postupně a často i bolestivě, dokonce i rozumím tomu, že se nedá ColorOS rychle a levně lokalizovat na reálie Evropy, ale překlady systému tomu taky nepomáhají. To ve Sdílené komunikaci vidíte Vylepšené určování polohy, v informacích k Multi-Screen Connect můžete zjistit jen informace pouze o VDC Service, zvukové profily jsou poskládané z režimu Nerušit, tří režimů vyzvánění, režimu nočního klidu, ztlumení oznámení, režimu soustředění a aplikace Zen Space… Na jednu stranu jsou možnosti široké, na druhou to vyžaduje ochotu všechny tyto souvislosti pochopit a využít.
Výkon dva roky staré vlajkovky
U hodnocení výkonu je srovnávání jednodušší. Oppo Reno 16 Pro se nehlásí o přední příčky v benchmarcích, zároveň cena napovídá, že by telefon nemusel hrát první šnečí ligu. Pohání ho osmijádrový Mediatek Dimensity 8550 Super, složený ze tří clusterů Cortex-A725 lišících se pouze frekvencí. Jedno jádro je taktované na 3,4 GHz, další trojice na 3,2 GHz a zbývající čtyři jádra šetří energii kmitočtem 2,2 GHz. Grafiku pak obstarává Mali-G720 MC8.
Sekunduje mu 12 GB operační paměti LPDDR5X a UFS 3.1 úložiště o kapacitě 512 GB, ze kterých systém ukousne cca 10 GB. Paměťové karty telefon nepodporuje, ale i takovéto porci místa snad ani nebudou potřeba.
———- katalog ————-
Dostáváme se tak na výkon srovnatelný s Galaxy S24 Ultra, Xiaomi Mi 14T Pro, nebo Poco F7 Pro se Snapdragonem 8 Gen 3. Na denní provoz to bohatě stačí a s hraním taky není problém. Počítejte ale s tím, že po deseti minutách zápřahu už začne docházet k throttlingu, byť nijak dramatickému – telefon se pořád udrží na 70 % maxima.
Vaše prsty to ale budou vnímat jinak. Hliník teplo vede a vnitřnosti telefonu nejsou poskládané tak, aby horko sálalo do míst, kde prsty zařízení držet nebudou. Najednou tak držíte 45 °C horkou cihličku a zvažujete, jestli by se nemělo jít Oppo vykoupat do skleničky s vodou.
Baterie zredukovaná pro Evropu
Jestli se držíte zavedená klasiky z dílny Samsungu a Applu, výdrž akumulátoru a rychlost nabíjení jsou nejsilnější argumenty z běžného života, které by vás mohly přesvědčit ke změně stáje. Výkonu má Oppo habaděj, na rozdíl od dražší konkurence ale nepotřebuje tu otravnou kontrolu zbývajících procent a odhadování výdrže. Kdo používá starší zařízení, asi zpozoroval, že už odpoledne přemýšlí, jestli nevytáhnout napájecí kabel aspoň na chvilku.
Oppo Reno 16 Pro je oproti tomuto stavu prakticky bezúdržbový kus. Pokud ho na dva dny zapomenete v šuplíku, pořád si ho můžete přes internet prozvonit a najít, protože na Google účtu uvidíte současnou polohu místo té zaznamenané včera ráno. Klidně můžete den startovat se 60 % a máte prakticky jistotu, že do večera vydržíte. Najednou necítíte potřebu koukat, jestli indikátor je blíž k 50, nebo 70 %, protože víte, že obojí bude stačit. 6 000mAh baterie je osvobozující tím spíš, že za ni neplatíte daň v podobě hmotnosti či velikosti. Škoda jen, že zbytek světa dostane 6 700 mAh.
| Naměřená rychlost nabíjení 60W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 36 minut | 62 minut | 98 minut | 130 minut |
S nabíjením už situace není tak růžová, ale černě bych ji taky neviděl. Maximální výkon nabíjení po kabelu je 80 W, který se snižuje podle míry kompatibility dobíjecí technologie. Jakmile ale přejdete na rozšířenější PPS (Programmable Power Supply), zpomalíte na 55 W, při použití UFCS (Universal Fast Charging Specification) už spadnete na 44 W a při běžném Power Delivery se musíte smířit se 13,5 W, což byl bohužel i mnou naměřený případ. To už je rychlejší zkusit bezdrátovou nabíječku, která by měla zvládnout až 50 W.
Škoda, že telefon nepodporuje reverzní bezdrátové nabíjení. O energii se dokáže podělit jen prostřednictvím kabelu, lze případně i posílat energii ze zásuvky rovnou na spotřebu, aby se akumulátor neunavil, ale hodinky si z telefonu nenabijete. Vzhledem k ceně je ale pochopitelné, že někde se ústupky udělat musely.
Fotoaparát
Pokud koukám do tabulky specifikací fotoaparátů, vidím loňský model přes kopírák. To znamená trojici objektivů v sestavě širokoúhlého, klasického a teleobjektivu. Odškrtnout si můžete optickou stabilizaci pro zoom i základní foťák, optimisticky zní i nejvyšší světelnost f/1.8. Vůbec tabulkově Oppo Reno 16 Pro působí schopně:
- hlavní kamera: rozlišení 200 MPx, světelnost f/1.8, PDAF, optická stabilizace
- ultraširoký fotoaparát: 50 MPx, světelnost f/2.0, autofokus, zorný úhel 116°
- teleobjektiv: 50 MPx, 3,5× optické přiblížení, PDAF, optická stabilizace
Nad rámec této trojice působí ještě senzor barevného spektra. Z rozlišení je jasné, že Oppo spoléhá na pixel binning, výsledné snímky mají nižší rozlišení.
A tady nastává kámen úrazu. Postprocessing je velmi výrazný. Reno 16 Pro se sice chlubí, že umí až 120× zoom, ale je to schopnost spíš iluzorní. Mnohem více bych ocenil, kdyby nasbírané fotky nepůsobily tak synteticky – mám z nich dojem, že i za optimálních podmínek se snaží telefon fotky zkrášlovat, přepočítávat a doplňovat. Chová se trošku jako Jennifer Grey, která po nepovedené plastice skončila s tváří, kterou blízcí sotva poznávali. V případě Oppa platí analogie, že méně by bylo více.
Ukázka fotografií
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde Ukázka zoomu ve dne
Ani noční fotky kvalitu nezachrání. Míchá se u nich nádech do zelena, nebo oranžova, jednolité plochy leckdy vypadají, jak kdybyste viděli stopy umaštěných prstů a samozřejmě je těžší pro fotoaparát zaostřit.
Video nemá na tak výrazné úpravy čas, vypadá proto podstatně realističtěji. Rázem se z přehnaně snaživého mobilu stává solidní dokumentační zařízení, které umí vytěžit rychlý procesor do plynulého natáčení ve 4K rozlišení i při 60 snímcích za sekundu. Užitečný může být i fakt, že střídání objektivů v jednom záběru nečiní Oppu nejmenší problém, takže když začnete širokoúhlým pohledem, snadno přejdete k zazoomovanému detailu (samozřejmě s rozumem, jít na 120× zoom je nesmysl i při focení ze stativu).
Ukázka zoomu v noci
Ani u natáčení se Oppo nebrání softwarovým úpravám a jde na ruku extrovertním povahám. Umožňuje v reálném čase retušovat váš obličej, aby snad váš vlogísek neutrpěl co do počtu platících odběratelů. Jen jim dokážete nabídnout max Full HD při 30 FPS a úroveň korekce nastavujete jen v procentech. U statických záběrů můžete ručně vybrat, jaká část obličeje vám brání cítit se komfortně (samozřejmě opět s rozumem, i když logiku výběru neznám – Oppo umožní vyčistit pleť a zvětšit oči, ale bradě nebo odstávajícím uším se brání).
Závěrečné hodnocení
Oppo si už loni nastavilo laťku vysoko a letos si ji ještě zvedlo. Drží se stále stejného kurzu: nabídnout telefon, který vám sice nezvedne tep, ale o to víc vám bude oporou. Tentokrát se výrobce pokusil přiblížit mladším generacím skrz hologram na zádech a reklamou postavenou na AI funkcích fotoaparátu, ale pod touto vrstvou pracuje pořád stejný základ: mobil, který má slušný výkon, praktické vychytávky (infraport, Snap Key) a vydrží dlouho a hodně.
Bohužel mám dojem, že po agresivním vstupu na český trh chce Oppo logicky i vydělávat a nasadilo proto vyšší cenu než u předchůdce. Výrobce trochu hřeší na to, že konkurentů srovnatelné velikosti je minimum.
Pixel 10 (Pro) je srovnatelný cenou i rozměry obrazovky, ale výkonem a výdrží se rovnat nemůže. Sáhnout byste mohli i po nejmenší S25, která sice má v oblasti nabíjení a baterie hodně co dohánět, ale One UI je funkčně pokročilejší než ColorOS. Coby třetího bych do užšího výběru rivalů zvolil Xiaomi 17. Pro něj hlasují snad všechny kvantifikovatelné argumenty, ale pokud nemilujete HyperOS, musíte je vynásobit koeficientem 0,75. Jednoznačné doporučení si netroufám vyslovit.
Oppo Reno 16 Pro 5G
Klady
- dlouhá výdrž
- poměr výkon/cena
- IP68/69K
- infraport
- bezdrátové nabíjení
- „hologram“ na zádech
Zápory
- tuctový vzhled
- místy nepřehledný ColorOS
- kapacita baterie omezená pro Evropu
