- Oppo už dokázalo, že zvládá vyrobit dobrý hardware, model Reno 15 Pro (5G) se ho snaží udělat dostupnějším.
- Za 15 000 Kč dostanete poměrně kompaktní stylovku s úctyhodnými parametry
- Nástavba ColorOS má své mouchy, ale na čínské poměry je umírněná
Tu strategii používá prakticky každý výrobce smartphonů: za nejvyšší model pověsit levnější zařízení, které bude parametry dost blízko, aby se dalo považovat za příbuzné, ale zároveň bude levnější, aby se ho nelekli zákazníci, kteří nechtějí dát za mobil celou výplatu. V gesci každé značky pak je, kterým směrem sidekicka pošlou. Někdo ubírá foťák, jiný redukuje výkon, další zkracuje podporu. A Oppo? To šlo cestou prcka, který se nebojí postavit ani soupeřům dvakrát dražším.
Věřím, že spoustu z nich tenhle David trefí prakem, ale pořád se místy chová jako čipera, který dospěl příliš rychle. Snad tedy Oppo neskončí jako Realme, Infinix, ZTE nebo Lenovo, tedy značky, které zazářily jako kometa, aby silnější pozici na našem trhu nikdy nezískaly.
Konkurenti prodávají štědřejší balení
Říká se „sto lidí, sto chutí“. V prodejích stále vládnou jednoduché kryty konzervativních barev, kterým zdatně konkurují čínská tržiště s pouzdry veškerých myslitelných motivů a tvarů. A věřím, že dost lidí by radši nosilo obal s pavoukem, než aby si pavouka vyrobili na displeji.
Čekal bych, že Oppo bude jako jeho krajané nabízet rovnou starter pack se základním krytem, ale nakonec se smířilo jen s fólií na displeji a metrovým kabelem. Průhledný bumper by nechal vyniknout designu telefonu, ale u majetnější klientely se zřejmě počítalo s vybíravějšími zákazníky.
Design inspirovaný Arktidou
Přijde mi, že unikátní designové prvky z chytrých telefonů mizí. Kulatý vypínač u Sony, šoupátko u Applu a Oneplus, mechanické tlačítko Domů u Samsungu, vzpomínáte? Tenké rámečky zamezily většině inovací z čelní strany a záda zase svazuje množství objektivů a někdy i přístup k cívce bezdrátového nabíjení.
To se týká i tohoto modelu. Oppo Reno 15 Pro nemůže na fotkách zaujmout ani svou velikostí, až v ruce pocítíte, jak je telefon malý a lehký. Váha 187 g na papíře nijak nevynikne, ale necelých 152 mm na výšku a 72,4 mm na šířku už naznačuje, že dostat Reno 15 do kapsy nebude problém ani u elasťáků. 8 mm hloubky se sice kompletně neschová, ale kulaté rohy zachrání, co se dá.
O mechanickou odolnost zařízení se stará primárně hliníkový rámeček, doplněný zepředu sklem Gorilla 7i, rovněž zadní strana je skleněná. Těžko si toho ale všimnete, protože vás zaujme motiv polární záře, který se pod světlem jemně třpytí. Tento prvek sice v kombinaci s bledě modrou nepůsobí dvakrát decentně, ale oproti oranžovým iPhonům se skryje do dlaně (nebo krytu), pokud byste na sebe nechtěli upozorňovat.
Odolnost proti okolí je pak daná zejména certifikací IP68/69, takže koupačka ve vodě nebude pro Oppo konečná, pokud ponor nepřekročí hloubku 1,5 metru nebo dobu 1 hodiny. Reno 15 Pro zvládne i zásah proudem z wapky.
Proto bych nečekal, že tlačítka na pravém boku budou pod palcem uhýbat. Ovládání hlasitosti i vypínač vám sice padnou přesně pod palec, stisk hmatem zaregistrujete bezpečně, ale v době, kdy i mobil za pět tisíc má kvalitnější provedení ovládacích prvků, mi kývání tlačítek docela vadí.
Je to však jen drobná vada na kráse, celkově se ergonomie telefonu povedla. Zbytečně si nematláte prsty do objektivů, mobil se nevyklápí z ruky ani neklouže, výtky tak můžu směřovat leda k tomu, že vystupující fotoaparát znamená houpání na rovných površích. Mohlo by vás ale utěšit, že si tímto telefonem dokážete nahradit i ovládání od televize nebo jiné domácí elektroniky – tam, kde má většina mobilů jen mikrofony, Oppo Reno 15 Pro integrovalo infračervený port.
Displej menší než velký
Google Pixel 10a má konkurenci. Po mobilních trpaslících velká poptávka není, ale bezmála 7″ pádlo rovněž není ideální velikostí pro všechny. A pokud obrazovka zabere 93 % plochy, dá se do kompaktního zařízení nacpat poměrně velký displej.
Přesně to udělalo Oppo. Nakonec použitý AMOLED panel měří po diagonále 6,32″. Díky rozlišení 2640 × 1216 pixelů se dostáváme i k relativně jemnému zobrazení 460 PPI. Určitě bych při těchto parametrech nečekal, že si budu v systému moct rozlišení snížit na 2344 × 1080 kvůli úspoře energie.
Pokud oželíte plynulost, lze rovněž snižovat obnovovací frekvenci. Zatímco jiné telefony ale umožní zařadit buď pomalou, nebo vysokou rychlost (případně mix obojího), Oppo nabízí i mezistupeň – zvolit si framerate pro každou aplikaci zvlášť. Klidně proto hrám můžete navolit 120 Hz, pro YouTube si vybrat 90 Hz a pro chat na Teamsech se spokojit se 60 Hz.
Bohatá je rovněž nabídka ekvalizéru barev. Ladit můžete jejich teplotu, styl nebo intenzitu modrého světla. Kdyby vám ani to nestačilo můžete otestovat, jestli Ultra Vision 01 Engine dokáže barvy a ostrost grafiky zvýraznit.
Názory na jeho efekt se různí. Zlepšení grafiky by mělo fungovat ve vybraných aplikací, ale pravděpodobně je vázané i na region. V našich končinách seznam kompatibilních aplikací vidět není a pozorovatelnou změnu jsem nezaznamenal ani u YouTube nebo Instagramu, které by měly být podporované.
Na rovinu říkám, že mě barevné profily nechávají chladným a ocením víc funkce jako probuzení poklepáním nebo gesta urychlující běžné úkony. V tomto ohledu dokázalo Oppo vytěžit z možností techniky maximum. Kreslením po displeji můžete listovat playlistem, foťák spustíte načrtnutím kroužku, podporovaná jsou dokonce i bezdotyková gesta, která nahrazují scrollování nebo přijetí a odmítnutí hovoru. Budou chtít trošku tréninku, ale je super, když je na výběr. Dokážu si představit, že v autě jen na telefon mávnu a vyzvánějící hovor okamžitě zmlkne, aniž bych hledal červené tlačítko pro zavěšení.
Do displeje je integrovaná i optická čtečka otisků. U jiného telefonu bych jí vytýkal, že je příliš nízko a snesla by posunout o centimetr vzhůru, ale jak je Reno 15 Pro celé kompaktní, dojde k rychlé identifikaci i bez prstové gymnastiky.
ColorOS patří k umírněným nástavbám
Doufám, že netrpíte na předsudky. Čínské úpravy Androidu totiž svými názvy někdy přehánějí víc jak učitel z Vyšetřování ztráty třídní knihy: všehoschopný HyperOS, odvázaný Funtouch OS (dnes už „tradiční“ OriginOS), a teď kreativní ColorOS. Jenže mutace od Oppo je docela umírněným rozšířením, které sice barvami hýří, ale tím celá odvázanost v podstatě končí.
Nastavení mají svou logiku, menu se souvisejícím obsahem sídlí v těsné blízkosti, dokonce ani ta AI nezaplevelila každé menu. Občas je sice patrné, že se jednotlivé týmy nedomluvily, jestli podrobná nastavení schovat pod tři tečky, do nižší úrovně nabídky, nebo jen nechat uživatele déle scrollovat, ale brzy najdete, co potřebujete, protože na konci každého seznamu jsou opět nabídky funkcí, které jste mohli hledat.
Doporučuji si proto všechna menu na začátku projít. Za prvé proto, abyste odinstalovali softwarový balast (Aliexpress, Temu, LinkedIn a dalších asi pět aplikací), za druhé proto, abyste pochytili, co všechno váš telefon umí – je toho dost.
Pro hotspot si můžete nadefinovat, kolik a která zařízení se mohou připojit a jaký objem dat mohou spotřebovat, Bluetooth dokáže ukázat na sluchátkách podporované kodeky, není problém si změnit tvar ikonek v rychlých nastaveních a ještě si vybrat, zda mají být přepínače zvlášť či dohromady s notifikacemi. V hloubi Nastavení lze filtrovat ruchy pronikající do telefonního hovoru, aktivovat vylepšenou haptiku, poskládat si postranní panel nástrojů, ukazovat „pilulku“ s probíhajícími aktivitami…
Je toho opravdu hodně a stěžovat bych si mohl jen kvůli okrajovým záležitostem. Oppo třeba nemá nativní desktopový režim, ale vyžaduje instalaci aplikace O+ Connect. To se však může změnit, neboť Google už do Pixelů tuto funkci přidal a můžeme proto očekávat, že se v budoucích šesti letech podpory objeví i v telefonech Oppo.
U střední třídy bych čekal stabilnější výkon
Výkon pro Oppo Reno 15 Pro 5G obstarává osmijádrový čipset Mediatek Dimensity 8450 (kód MT6899) obsahující grafiku Mali-G720 MC7. Výpočetní centrum se skládá ze tří clusterů využívajících svorně architekturu Cortex-A725, jen s odlišným taktováním. Nejsilnější jádro tiká na frekvenci 3,25 GH, další tři fungují na 3 GHz a zbývající čtyřjádrový cluster pracuje na rovných 2 GHz.
—- katalog
Ze stejného návrhu vychází např. Tensor G5 v Pixelech. Nedá se proto mluvit vyloženě o rychlém procesoru, prioritou tentokrát bylo hlavně vyvážit výkon a efektivitu. S výdrží problém není, o to se postarala objemná baterka, ale stabilitu bych u vyšší střední třídy čekal vyšší.
Výkonnostně se Reno 15 Pro pohybuje 5-10 % pod Samsungem Galaxy 24 Ultra, stejný rozdíl by měla z druhé strany k základní S24. Na pomalý systém proto není důvod si stěžovat, prostředí reaguje okamžitě.
V benchmarcích už růžová realita trochu bledne. Zatímco v běžném provozu se telefon zahřeje na únosných cca 40 °C, při maximální zátěži otevře stavidla a dosáhne i na 44 °C, což už je v ruce nepříjemně znát. S rostoucí teplotou stoupá i throttling, 3DMark spočítal stabilitu na 36 % a CPU Throttling Test po čtvrt hodině týrání ukázal, že se procesor udrží dlouho na circa 80 % maxima, ale nezabrání občasným propadům k 54 %.
S procesorem se pak pojí 12 GB RAM, doplněné o 256, nebo 512 GB UFS 3.1 úložiště. Operační paměť můžete rozšířit o dalších 12 virtuálních gigabytů, úložiště na trvalé uskladnění dat už zvětšit nejde – paměťové karty Oppo nepodporuje.
Baterie na dva dny
Jednou z největších výhod Oppo je výdrž. Dostat do tak malého těla akumulátor o kapacitě 6200 mAh považuji za kouzelnický trik, nota bene když je doplněný o rychlé, 80W nabíjení. Vydržet s telefon dva dny je reálný cíl, pokud udržíte na uzdě závislost na hrách nebo sociálních sítích.
Proto je trochu paradoxní, jak Oppo zviditelnilo výkonnostní profily. V základu dává na výběr tři: vyvážený, úsporný a výkonný. Stranou pak stojí super úsporný režim, který vás omezí jen na 6 zvolených aplikací. Pokud ale kouknete na odhadovanou dobu vybití, zjistíte, že oproti klasickému úspornému režimu tím získáte jen hodinu a půl navíc. A mezi režimem vyváženým a úsporným je rozdíl necelých dvou hodin, od kterých k vysokému výkonu dostáváte zase jen hodinu navíc. Přepínání režimů proto neudělá tak velký rozdíl, jak byste mohli doufat.
Na běžné dotazy k nabíjení má Oppo Reno 15 Pro běžné odpovědi. Umožní řídit nabíjení podle blížícího se budíku, zvládá zastropovat kapacitu baterie při nabíjení a ručně lze aktivovat to, co spousta mobilů dělá automaticky – nepřebíjet baterii mezi 95 a 100 %.
| Naměřená rychlost nabíjení 80W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 16 minut | 32 minut | 57 minut | 73 minut |
Na bezdrátové nabíjení tentokrát místo nezbylo, ale pokud do telefonu zapojíte třeba sluchátka, dokážou se nabíjet aspoň přes USB-C konektor.
120× zoom si mohlo Oppo odpustit
Nesnáším otázku: „Fotí to dobře?“ Se vším tím postprocessingem, AI úpravami, rozdílnou kvalitou mezi objektivy a lišícími se scénami je těžké říct jednoznačný verdikt. Nemám nikde nadefinované, že slušná noční fotka z hlavního objektivu je víc, než průměrný snímek při použití zoomu.
Z pohledu má/nemá Oppo Reno 15 Pro vypadá nadějně. Opticky stabilizuje hlavní i přibližovací objektiv, nechybí mu ani širokoúhlý pohled. Světelnost už se mění. Hlavní kamera má f/1.8, zoom f/2.8 a ultraširokoúhlý objektiv f/2.0. Rozlišení 200 MPx znamená, že si jednotlivé pixely fotoaparát skládá, 50 MPx na zbývajících dvou kamerách zase říká, že optické 3,5× přiblížení nemusí být konečné.
Ukázky z hlavního fotoaparátu
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde Jenže když projíždím nasbírané fotky, přijde mi, že cokoli vzdálenějšího než 10 metrů se úplně nedaří. Fotkám přírody většinou chybí detaily a vidíte, že tráva a stromy jsou spíš nakreslené, než vyfocené. Jako kdyby Oppo nevědělo, co je dál a co blíž, tak to nějak zkusí sestavit do jedné roviny a zvolit nějaké kompromisní zaostření.
Ukázka zoomu
Jakmile ale dojde na detaily nebo focení na pár metrů, je radost pohledět. Syté, ale nepřesycené barvy, precizní kresba, snad jen pozadí občas působí jak dva posunuté snímky přes sebe.
Ukázky nočních fotografií
V noci a za mizícího světla jde kvalita dolů, stejně jako když se snažíte vytěžit maximum z digitálního zoomu. Barevné plochy se slévají, z ostrých linií jsou jen načrtnuté šmouhy. Počítejte, že je rovněž poznat rozdíl mezi objektivy, které Oppo použije. Širokoúhlý objektiv produkuje nádech do oranžova, hlavní objektiv tíhne k zelené a zoom pak zesvětluje až příliš nepřirozeně.
Ve videu většina zmíněných nedokonalostí mizí. Telefon zvládá 4K při 60 snímcích za sekundu a na rozdíl od detailů u fotek volí přirozené odstíny barev. Na první pohled to působí, jak kdyby celý svět zešednul. Natočené záznamy tak nevypadají tak atraktivně, ale zároveň mají vyšší autenticitu.
Závěrečné hodnocení
Mé srdce si Oppo Reno 15 Pro nezískalo. Jenže je to telefon, který nemá budit emoce a nadšení. Je to pracant. Na pracovním pohovoru by to byl týpek, co ze skříně vytáhl jinak nenošené sako, aby zapůsobil, ale je si vědom, že jeho kvality spočívají mnohem víc v houževnatosti, spolehlivosti a schopnosti poradit si za všech okolností. Jiní kandidáti budou atraktivnější, bystřejší a zkušenější, ale on je ve všech ohledech schopný dost na to, aby součet jeho plusů převýšil nevyrovnaný mix soupeřů.
Stejně tak Oppo nebudete tahat z kapsy proto, abyste se pochlubili. Nebudete excelovat benchmarkům, nedokážete kouzlit s foťákem tak, že se k vám budou kamarádi zapisovat na kurzy. Ale až všichni ti nadšenci začnou hledat nabíječky, přemýšlet, kam schovat telefon při sportu, nebo láteřit, kolik za ten svůj top-strop mobil zaplatili, majitelé Rena 15 Pro si jen zabručí pod fousy: „Byla to dobrá volba.“
Oppo Reno 15 Pro 5G
Klady
- kompaktní rozměry
- IP68/69
- infraport
- dlouhá výdrž
- přizpůsobitelnost
Zápory
- procesor při zátěži zpomaluje
- ColorOS je místy nesourodý
- chybí bezdrátové nabíjení
Michal Maňák
Další dnešní články
