- První iPhone neměl 3G, GPS ani App Store, kopírování textu uměl až dva roky po zahájení prodeje
- Sharp J-SH04 ukázal, že u mobilního fotoaparátu může být okamžité odeslání snímku důležitější než jeho kvalita
- Do Motoroly ROKR E1 se vešlo jen 100 skladeb, zatímco ve stejný den představený iPod nano jich pojal až 1 000
- Galaxy Note a Xiaomi Mi Mix proměnily vysmívané výstřelky v běžnou podobu telefonu
První iPhone neuměl pracovat v sítích 3G a neměl GPS. App Store se objevil až o rok později, kopírování a vkládání textu dokonce téměř dva roky po zahájení prodeje. V roce 2007 nebylo těžké najít smartphone s delším seznamem funkcí.
ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
Přesto dnešní telefony připomínají mnohem více první iPhone než jeho papírově vybavenější soupeře. Apple totiž předvedl způsob ovládání, kolem kterého se mohl zbytek přístroje postupně rozvíjet.
Podobných případů najdeme v mobilní historii více. Některé z následujících telefonů nabízely nevyváženou výbavu, jiné doplatily na vysokou cenu nebo slabé prodeje. Každý ale ukázal nápad, který výrobci později dotáhli do použitelné podoby.
V roce 2000 uvedl japonský operátor J-Phone model Sharp J-SH04. Jeho vestavěný fotoaparát měl 110 tisíc obrazových bodů, tedy přibližně 0,11 Mpx. Na dnešním displeji by jeho snímky působily spíše jako barevné miniatury než fotografie.
Telefony s kamerou se objevily už dříve a některá zařízení dokázala snímky také ukládat. Sharp však fotoaparát spojil s možností pořízenou fotografii rovnou odeslat.
Důležitější než počet pixelů byl nový způsob používání. Snímek už nebylo nutné přes paměťovou kartu přenést do počítače, než jej mohl majitel někomu poslat. Fotografie vznikla a odešla ze stejného zařízení.
J-SH04 tedy neovlivnil další vývoj kvalitou obrazu. Ukázal, že fotoaparát v telefonu není jen náhradou samostatného přístroje. Může se stát součástí komunikace, což později využily multimediální zprávy, sociální sítě i chatovací aplikace.
Motorola ROKR E1 předvedla, jak hudební telefon nemá vypadat
Motorola ROKR E1 z roku 2005 měla na papíře velkou výhodu. Šlo o první telefon s oficiální podporou iTunes. Znělo to jako začátek konce samostatných hudebních přehrávačů, jenže do telefonu se vešlo nanejvýš 100 skladeb a hudba se do něj přesouvala přes USB.
Ve stejný den Apple představil iPod nano, který pojal až 1 000 skladeb. Přímé srovnání tak pro Motorolu dopadlo špatně. Hudební mobil s logem iTunes nabízel desetinu kapacity nového iPodu a ani přenos skladeb nebyl příliš pohodlný.
ROKR se nestal důkazem, že telefon dokáže samostatný přehrávač plnohodnotně nahradit. Ukázal spíše, že známá služba a logo na krabici nestačí, pokud je samotný výrobek příliš omezený.
Pro Apple to zároveň byla zkušenost s telefonem, jehož hardware ani ovládání neměl plně pod kontrolou. O necelé dva roky později už představil vlastní zařízení, u kterého řídil hardware, systém, synchronizaci i uživatelské prostředí.
První iPhone změnil představu o dotykovém ovládání
Původní iPhone z roku 2007 nebyl hotovým vzorem dnešního smartphonu. Připojoval se pouze přes EDGE, neměl GPS, jeho fotoaparát neuměl automaticky ostřit a zpočátku do něj nešlo běžným způsobem instalovat aplikace třetích stran. Přehled funkcí, které první generaci chyběly, jsme připomněli také v našem historickém ohlédnutí.
Přesto už první verze předvedla něco, co se do tabulky parametrů vešlo špatně. Velký multidotykový displej neměl pouze nahradit klávesnici. Obsah i ovládací prvky se měnily podle spuštěné aplikace. Webovou stránku bylo možné přiblížit dvěma prsty, seznam posunout tahem a softwarová klávesnice zmizela, když ji uživatel nepotřeboval.
Odezva trhu přišla rychle. Apple prodal milion iPhonů za 74 dní. V roce 2008 následoval App Store s více než 500 aplikacemi a během prvního víkendu si uživatelé stáhli přes deset milionů programů.
První iPhone nebyl nejlépe vybaveným telefonem své doby. Byl to ale vzor, podle kterého se smartphone postupně změnil z přístroje s pevně danými funkcemi na dotykový počítač rozšiřovaný aplikacemi.
HTC Dream dostal Android do rukou prvních zákazníků
První komerčně prodávaný telefon s Androidem nepůsobil jako zařízení, které má ovládnout většinu trhu. HTC Dream, v USA známý jako T-Mobile G1, měl výsuvnou QWERTY klávesnici, trackball a několik hardwarových tlačítek. Android 1.0 dokonce postrádal softwarovou klávesnici, kterou přinesla až verze 1.5 Cupcake.
Ani po konstrukční stránce nešlo o nový vzor elegance. Telefon byl poměrně rozměrný, výdrž nepatřila k jeho silným stránkám a systém měl řadu nedodělků.
Význam G1 spočíval především v tom, že dostal Android z vývojových prezentací do prodeje. Nabídl synchronizaci služeb Googlu, notifikace, Android Market a možnost instalovat další aplikace. Otevřená část platformy současně poskytla společný základ výrobcům, kteří nemuseli vyvíjet celý operační systém od začátku.
Samsung, Motorola, HTC, LG a později desítky dalších značek tak mohly soutěžit cenou, konstrukcí, hardwarem i vlastními úpravami prostředí. G1 sám rychle zastaral, ale byl to model, díky kterému se Android rozšířil mezi telefony nejrůznějších podob a cen.
Palm Pre prohrál, jeho karty však používáme dodnes
Palm Pre z roku 2009 se neprosadil jako základ dlouhodobě úspěšné platformy. Jeho rozhraní však působí povědomě i po letech.
Spuštěné aplikace se zobrazovaly jako karty. Uživatel mezi nimi mohl listovat, měnit jejich pořadí a nepotřebnou aplikaci zavřít odhozením karty směrem vzhůru. Nešlo jen o efektní animaci. Programy zůstávaly aktivní a uživatel skutečně viděl, mezi čím přepíná.
Pre měl také dotykovou plochu pod displejem, která reagovala na pohyby prstu, a notifikace nepřekrývající právě používanou aplikaci.
K telefonu šla dokoupit také nabíječka Touchstone. Pre se k ní magneticky přichytil a začal se nabíjet bez připojování kabelu. Apple nabídl podobně pohodlné magnetické uchycení nabíječky pod označením MagSafe až v roce 2020.
WebOS nakonec souboj mobilních platforem prohrál. Způsob přepínání aplikací pomocí karet, práce s gesty i méně rušivé notifikace se však v různých podobách objevily v dalších operačních systémech.
Galaxy Note udělal z obřího displeje výhodu
Když Samsung v roce 2011 představil první Galaxy Note, jeho 5,3palcový displej působil přehnaně. iPhone 4S měl úhlopříčku 3,5 palce a Galaxy S II nabízel 4,3 palce. Note vedle nich připomínal malý tablet, ze kterého se dá telefonovat.
Pochybnosti budil také stylus S Pen. Kapacitní displeje měly pera odsunout do minulosti, Samsung však ukázal, že přesnější ovládání může mít smysl při psaní poznámek, kreslení nebo práci s dokumenty. První dojmy z nezvyklého telefonu jsme popsali už v dobovém seznámení s Notem.
Větší panel se osvědčil při čtení, prohlížení webu, sledování videa i psaní delších zpráv. Přístroj se sice hůře ovládal jednou rukou a nevešel se pohodlně do každé kapsy, zákazníky to ale neodradilo. Samsung za prvních pět měsíců oznámil prodej více než pěti milionů kusů.
Nepřehlédněte
Samsung Galaxy Note je i po devíti letech zcela unikátní řadou. Projděte si s námi její kompletní historii
Další výrobci začali telefony zvětšovat a v roce 2014 představil Apple iPhone 6 Plus. Označení phablet postupně zmizelo z běžného slovníku, protože samostatná kategorie přestala dávat smysl. Dnes mají šest a více palců i běžné smartphony, takže někdejší obr by současnými měřítky patřil spíše k menším telefonům.
Xiaomi Mi Mix dotáhl displej až k okrajům
Xiaomi Mi Mix z roku 2016 ukázal, jak může telefon vypadat, když přední straně téměř úplně vládne displej. Jeho 6,4palcový panel měl podle výrobce zabírat přes 91 procent čelní plochy.
Aby nad obrazovkou nezůstal běžný horní rámeček, Xiaomi přesunulo přední fotoaparát pod displej. Klasické sluchátko nahradilo piezoelektrickým řešením a místo optického senzoru přiblížení použilo ultrazvukový.
Výsledek vypadal na propagačních snímcích skvěle, při používání však kompromisy rychle vyšly najevo. V naší recenzi Mi Mixu jsme upozornili na hmotnost 209 gramů, klouzající keramické tělo, nezvyklé šíření zvuku při hovorech i občas nespolehlivý senzor přiblížení. Skutečné rámečky byly navíc o něco širší, než naznačovaly produktové fotografie.
Mi Mix nemusel ovládnout prodejní žebříčky. Stačilo, že z tenkých rámečků udělal vlastnost, kterou zákazníci poznali na první pohled a začali ji od drahých telefonů očekávat. V následujícím roce dorazily Galaxy S8, LG G6 a iPhone X. Displej natažený téměř k okrajům se rychle změnil z experimentu na běžný znak vyšší třídy.
Z dnešního pohledu se nedostatky těchto sedmi modelů čtou s lehkým úsměvem. Fotoaparát s rozlišením 0,11 Mpx, limit 100 skladeb i Android bez softwarové klávesnice dnes působí beznadějně zastarale. Také 5,3palcový „obr“ by patřil k menším telefonům. Ve své době ale každý z těchto modelů předvedl nápad, který stálo za to dál rozvíjet.
Mobilní historii nepíšou jen nejprodávanější telefony. Někdy ji posune i přístroj, který na trhu propadne, ale názorně ukáže, co mají jeho nástupci udělat lépe. ROKR a Palm Pre jsou možná nejlepšími příklady: produkty prohrály, jejich hlavní myšlenky nikoliv.
Ondřej Dolejš
Další dnešní články
