Recenze Vivo V40: čínsko-německé přátelství funguje a baví

• Nové Vivo V40 chce zamíchat pořadím mezi telefony vyšší střední třídy
• K jeho hlavním zbraním patří výborná výdrž a fotoaparát s technologiemi Zeiss
• Na českém trhu se prodává od 12 499 Kč včetně DPH za variantu 8/256 GB

V dubnu přispěchal čínský výrobce Vivo na náš trh s na jeho poměry neobyčejně levným telefonem, modelem V40 SE. Šlo o první přístroj z chystané řady středně-třídních telefonů V40. S létem konečně dorazila i dvojice dalších modelů: základní V40 a odlehčený V40 Lite. Na první jmenovaný se konečně podíváme pořádně zblízka.

Oba míří podstatně výš, nabízí celkově lepší výbavu, fotoaparáty vyšperkované německými mistry Zeiss. Též cena se trochu víc odlepila od země. Testovaný model V40 startuje v konfiguraci 8/256 na 12 499 Kč, vyšší varianta, exkluzivně dostupná na Alza.cz, je k mání za 13 999 Kč včetně DPH. To je mimochodem jednou tolik, než za kolik se prodává zmíněné Vivo V40 SE. Bude i výbava odpovídat dvojnásobné ceně?

Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.

Obsah balení

Balení telefonu je po vzoru současných trendů maximálně skromné, nachází se v něm prakticky jen telefon samotný, sponka na SIM, USB-A/USB-C kabel a měkký silikonový obal v barvě telefonu. Adaptér s ideálním výkonem 80 W chybí, můžete si jej dokoupit za necelých 700 korun, jinak se budete muset spokojit s podstatně pomalejším nabíjením.

Tenký, stylový, odolný

Z pohledu na Vivo V40 je vidět, že stylové přístroje má výrobce tak nějak v krvi. Ač jsem v recenzi model V40 SE zkritizoval za jeho levnější vzezření, při pomyšlení na nižší rozpočet vlastně Vivo udělalo maximum možného.

Základní V40 už svým designem více odkazuje ke klasickým vlajkovkám z řady X. To znamená hodně tenké tělo 7,6 milimetru, matná oblá záda a po stranách zaoblený displej. Nebudu vám lhát, hned jsem si vzpomněl na někdejší Vivo X60 Pro, první vlajkový telefon výrobce na českém trhu…

Novinka je k mání v šedém a fialovém provedení, obě jsou elegantní a působí dospěle. Záda jsou překryta sklem s matnou povrchovou úpravou, boky jsou plastové. Přesto si monolit zachovává obstojnou pevnost, při pokusu o ohnutí není nikterak poddajný. Třešničkou na dortu je zvýšená odolnost IP68, která chrání přístroj proti prachu a vodě při ponoření do 1,5metrové hloubky až na 30 minut.

Zadní straně dominuje velký a vystouplý fotomodul. Ten ukrývá sice jen dvě čočky fotoaparátu a laserový snímač, muselo se do něj však vměstnat ještě několik informací: zmínka o hlavním partnerovi Zeiss a specifický LED blesk kruhového tvaru nazývaný Aura Light. O jeho schopnostech až později.

Displej, výkon a výbava

Nyní se zaměříme na displej – pro celou řadu zákazníků ten hlavní aspekt při výběru nového telefonu. Ten má Vivo V40 na takřka vlajkové úrovni. Hovoříme o 6,78″ Q9 OLED panelu s vysokou svítivostí (až 1 200 nitů, při zobrazování HDR obsahu až 4 500 nitů). Tento typ displeje pro Vivo vyrábí tradičně čínské BOE.

Upřímně, k displeji se těžko hledají slova kritiky. Má vysoké rozlišení 2,8K (1 260 × 2 800 pixelů, jemnost 453 ppi), obnovovací frekvenci 60–120 Hz, parádní barvy i pozorovací úhly a nabízí i ochranu zraku před modrým světlem. Vytkl bych mu snad jen pomalou automatiku při regulaci jasu – často jsem musel  vytáhnout horní roletku a jas si upravit podle svého.

Výkonnostně je novinka od Vivo tak nějak na hraně – určitě nedosahuje výsledků vlajkových lodí, nicméně nejde ani o propadák. Využívá zhruba půl roku starý čipset Snapdragon 7 Gen 3 od Qualcommu. Ten běží na 8jádrovém CPU od TSMC, GPU Adreno 720 a vlastním neural enginu pro výpočet AI.

Výkon v systému je na slušné úrovni, nic se nikde neseká, uživatelské rozhraní je svižné s ani hraní her povětšinou nepředstavuje pro nové Vivo žádný problém. Benchmarkové výsledky jsou na úrovni zhruba stejně drahých přístrojů, ale mohu prozradit, že optimalizace i praktický výkon je o poznání vyšší než třeba u Motoroly Edge 50 Pro.

Z další výbavy určitě zmíním Wi-Fi 5, Bluetooth 5.4, GPS, infraport, NFC pro bezkontaktní placení a samozřejmě USB-C 2.0 s funkcí On The Go (OTG). Audiojack na sluchátka chybí, stejně jako stereo reproduktor. Systém běžně zabírá v úložišti 26 GB, tedy alespoň v případě námi testované 512GB varianty. RAM, ať už 8 nebo 12 GB, lze dodatečně virtuálně rozšířit až dvojnásobně.

Výdrž a nabíjení

Jak to většinou bývá, u telefonů střední i vyšší střední třídy zajišťuje kombinace dostatečně velkého akumulátoru a úsporného čipsetu s dobrou energetickou výtěžností skutečně výbornou výdrž. Vivo v tomto ohledu rozhodně zaslouží pochvalu, protože do těla tenkého méně než 8 milimetrů se mu podařilo vměstnat nadprůměrnou baterii.

Sázka na lithium-iontový akumulátor s kapacitou 5 500 mAh vyšla dokonale. Telefon v klidu vydrží 1,5–2,5 dne, samozřejmě s ohledem na to, jak intenzivně jej používáte. Během náročného pracovního dne jsem telefon večer odkládal se zbývajícími zhruba 40 procenty. Při troše šetření energie není problém udržet telefon při životě opravdu dva náročné dny.

Testované Vivo se chlubí až 80W nabíjecím výkonem. To je vpravdě ambiciózní hodnota, nicméně k těm úplně nejvyšším na trhu nesahá. Telefon se mi opakovaně podařilo nabít pod 60 minut, většinou za 53–55 minut. Adaptér však musíte dokoupit, jak uvádím v úvodu. Bezdrátovým nabíjením telefon bohužel nevládne.

FuntouchOS s mírnými záblesky Androidu

Telefon pohání systém Android 14 s červnovou bezpečnostní záplatou a grafickou nadstavbou FuntouchOS, start prodeje navíc výrobce nepodcenil a během několikatýdenního testování byly k dispozici 2 opravné aktualizace. Z hlediska dlouhodobější podpory slibuje Vivo pouze 3 velké aktualizace a 4 roky bezpečnostních záplat.

FuntouchOS se celkem umně maskuje jako jemná nadstavba a v některých ohledech dává dost najevo záblesky čistého Androidu. Přesto lze poznat, že tato nadstavba pochází z dílny čínských designérů. Grafická košatost je zřejmá například u stahovacího ovládacího panelu, popřípadě v nastavení.

Telefony Vivo nabízejí i několik nativních aplikací, jako je vlastní galerie, hudební přehrávač, poznámky, počasí či aplikace pro zpětnou vazbu. Bez zajímavosti nejsou ani vlastní funkce, jako je třeba Ultra herní režim pro alokaci výkonu na hraní her. Z vlajkových modelů pak Vivo V40 převzalo i boční panel s personalizovaným výběrem nejoblíbenějších aplikací.

Dnes často skloňovaná umělá inteligence je patrná prakticky jen u fotoaparátu (o tom bude řeč za chvíli) či při úpravě fotek. Můžete ex post upravit intenzitu efektu bokeh u portrétů, u již vyfocených portrétů můžete též nastavit automatické zkrášlení anebo odstranit objekty v pozadí. Tato retuš však nefunguje nijak špičkově a jde spíše o nouzové řešení.

Přestože si na to stěžujeme s železnou pravidelností, ze systému FuntouchOS stále nevymizel otravný bloatware. Hned při prvním spuštění na vás čeká Booking, Netflix, LinkedIn nebo TikTok. Všechny tyto automaticky instalované aplikace však lze bez obtíží smazat.

Dva fotoaparáty, ale Zeiss!

Z vývojového hlediska je novinka Vivo V40 vskutku unikátní. Jde totiž o první telefon mimo řadu X, ve které čínský výrobce spojil své síly s německou značkou Zeiss. Během globálního představení jsem měl možnost prohodit pár slov se zástupci Zeiss a zeptat se jich, zdali se nebojí umístit své technologie do telefonu s o tolik nižší cenou, než je třeba vlajka X100 Pro. Obavy by byly zbytečné, to vám mohu potvrdit už nyní.

Nové Vivo přichází s dvěma 50,3Mpx fotoaparáty: prvním hlavním, podpořeným optickou stabilizací, a sekundárním širokoúhlým se 119° úhlem záběru. Sestavu doplňuje ještě 50,3Mpx selfie kamerka s podporou HDR a autofokusem.

Primární snímač odvádí hlavní práci. Využijete jej pro focení klasických snímků, ve dne i v noci, a to vždy s maximální parádou, výbornou detailností a ukázkovou věrností barev. O maximální realismus při focení se navíc telefon snaží s každou fotkou – nedostanete na výběr, zdali chcete fotit s různými režimy s, či bez pomoci Zeiss.

Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde.

Fotkám maximálně dodá „poslední dotyk“ postprocessing s umělou inteligencí. Jinak zde však AI nemá žádnou velkou moc, její hlavní práce je rozpoznání scény, čemuž následně upraví barevnou kompozici. Trochu jinak bude vypadat snímek domácího mazlíčka, jídla nebo krajinky.

Kam už Zeiss propašoval své vychytávky, jsou portréty. Na výběr máte 7 portrétních filtrů od Zeiss, navíc u všech můžete ručně regulovat bokeh, případně jej doladit po vyfocení. Sympatická je i možnost na jeden dotek přepínat ohniska při portrétním focení: k dispozici je základních 24 milimetrů, 35 milimetrů a 50 milimetrů, což se rovná 2× digitálnímu přiblížení.

Optické přiblížení dostupné není a je to určitě škoda – už jen proto, jak se Vivo V40 snaží zaměřovat na portréty. Možnost pořídit portrét bez ztráty kvality z různých úhlů a vzdáleností zde trochu chybí, takto se budou muset zákazníci spokojit s kvalitou 2× digitálního zoomu. Hlavní fotoaparát pak umí výřez ekvivalentní k až 10× zoomu, ten ale pro vážně míněné focení takřka čehokoliv nedává smysl.

Za pochvalu stojí určitě i druhý foťák, ten širokoúhlý. Také on pořizuje ve výchozím stavu 12,5Mpx snímky. Ve dne je úroveň nad očekávání, v noci rozhodně také nezklame. Vysokou úroveň si drží i v případě makro fotek. V tuto chvíli navíc přichází na scénu specifický LED blesk Aura Light, který umí měnit barvu. Ať už fotíte portrét, nebo noční makro, můžete si navolit teplejší či chladnější přisvícení a vykouzlit tak z jednoho momentu dvě zcela odlišné fotky.

Selfie snímač rozhodně není do počtu, ačkoliv je znát, že třeba bokeh efekt nabízí o poznání horší než zadní soustava fotoaparátů. Pochvalu však zaslouží hloubka ostrosti selfíček i barevná věrnost v horších světelných podmínkách. Noční selfie musíte podpořit softwarovým přisvícením, jinak si detaily v obličeji spíše domýšlí.

Co do videa se Vivo příliš nerozmachovalo a nabízí vlastně jen 4K při 30 fps, popřípadě Full HD při 30 i 60 fps. V nižším rozlišení je navíc k mání i HDR či ultra stabilizace. Kromě běžného natáčení videa, které kvalitou odpovídá cenovce, je k dispozici i režim Mikrofilm pro natáčení portrétních videí, radost udělá i propracovaný teleprompter, tedy virtuální čtecí zařízení zabudované přímo do fotoaplikace.

Závěrečné hodnocení

Vivo V40 útočí cenou začínající pod hranicí 13 tisíc korun do vod, řekl bych, dobře saturovaných. Svého zástupce zde má jak Samsung (a číhá zde i Google Pixel 8a), tak čínská konkurence, především pak Poco, Honor, Oppo i Realme. Za podobné peníze pak koupíte i vlajkové lodě loňských sněhů, jako je Xiaomi 13T Pro nebo Galaxy S23 FE.

Laťka tedy rozhodně je vysoko a Vivo není úplný „všehobijec“, který by porážel každého na potkání svým poměrem ceny a výbavy. Na druhou stranu je to velmi pěkný telefon, kvalitně zpracovaný a navíc obohacen o několik skutečných perel, jako je velmi slušná výdrž (možná úplně nejlepší ve vyšší střední třídě) a parádní fotoaparát.

A možná právě fotoaparát je tím, co nakonec může u zákazníků vyhrát. Vivo vsadilo na Zeiss a dopadlo to jako vždy, tedy výtečně. Zvláště v porovnání s modely V29 nebo X80 Lite, které se pokoušely o to samé, ale k dokonalosti jim přece jen něco chybělo.

Vivo V40

8.6

Design a zpracování

8.8/10

Výkon a optimalizace

7.9/10

Hardwarová výbava

8.0/10

Kvalita fotografií a videa

9.1/10

Výdrž baterie

9.2/10

Klady

• univerzální fotoaparát (hlavní i širokoúhlý)
• parádní výdrž
• stylový design a kvalitní zpracování
• zvýšená odolnost IP68
• naprosto dostačující výkon

Zápory

• chybí video 4K 60 fps
• rychlost nabíjení je na hraně, chybí bezdrátové
• chybí nějaká ta skutečná AI

Koupit Vivo V40

Autor článku

Jakub Fišer

Novinář, fanoušek moderních technologií, letních měsíců a asijského jídla. Mám rád filmy od Lynche, obrazy od Pollocka, french house a fotbalový klub Arsenal. Ve volném čase hraju na PlayStationu a chodím běhat.