- Pixel 9 je zařízení postavené na softwarových funkcích, které bohužel nejsou dostupné všem
- Dlouhá podpora aktualizacemi je zajisté výhodou, ale telefon samotný vlastně ničím nevyniká
- Možná se Google snaží vytvořit dostupný mobil pro domácí trh, ale v Evropě je konkurence dravější cenami i funkcemi
- Ostatně koupili byste si vyšší střední třídu za bezmála 23 tisíc?
Google Pixel. Sen každého geeka. Android v nejčistší podobě. Zařízení, jehož podpora trvá déle, než volební období. Chytrý telefon napěchovaný umělou inteligencí. Ale jsou tohle benefity, které jsou dnes aktuální? A tím myslím skutečně aktuální, nejen mediálně. Google Pixel 9 je esencí všeho zmíněného, můžeme si tedy v praxi vyzkoušet, zda jsme se svými tužbami upřímní.
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Balení už ani tu redukci neobsahuje
Google evidentně nemá rád překvapení. Kompaktní krabička z recyklované lepenky už podle rozměrů štědrostí překypovat nebude, ale pokud mrknete i na přebal, naděje na dárečky zhasne jak lustr po vypadnutí pojistek. Píše se tam: „Obsahuje: Pixel 9, kabel.“
Po přečtení těchto osudných slov i ta sponka na otevření SIMkového slotu vypadá jako dar z nebes, ale střízlivě řečeno, taková je dnešní norma. A jak si řekneme v kapitole o nabíjení, s chudými doplňky se smíříte u Pixelu aspoň trochu snadněji, než jinde. U Pixelu 8a se ale v krabičce nacházela ještě redukce z USB-A samce na USB-C samici, u devítky už na ni nedošlo.
Zato nám dorazil jednoduchý originální kryt. Normálně bych řekl, že eliminuje kývání telefonu na stole, ale podle fotek je vás asi jasné, že tentokrát to nebylo třeba. Zato telefon chrání i přes svou jednoduchost ze všech stran, Google myslel nejen na displej, ale i na kameru, a okolo obou citlivých míst nechal malou, vyvýšenou ohrádku.
Připomíná iPhone: náhoda, nebo úmysl?
Kryt má ještě jednu podstatnou výhodu. Není tak extrémně náchylný na otisky, jako samotný telefon. Z fotek okolo to nevyčtete, ale během jejich pořizování jsem leštil Pixel nesčetněkrát. Jednolitá skleněná plocha zad je sice efektní, hranol z ní vystupující je prvkem, díky kterému Pixel 9 odlišíte od kteréhokoli jiného telefonu, ale praktická tahle kombinace moc není.
Telefon se drží fantasticky, o tom žádná. Rámečky jsou symetrické, hranaté dost na to, abyste neměli pocit, že se telefon v letním horku roztéká, ale zároveň neřežou do ruky. Též velikost má blízko k ideálu mezi ergonomií jednoručního ovládání a dostatečně velkou pracovní plochou.
Jenže na černém pozadí testovaného kousku je znát každá šmouha, každý otisk, a ačkoli si telefon nedělá ambice na členství v klubu aristokratů, působí ošuntěleji, než by si zasloužil. Snad v růžové, zelené, nebo bílé barvě Pixel bude sbírce otisků odolnější.
Druhým nešvarem konstrukce bych nazval hodně výrazný fotomodul. Ne ani tak z praktických důvodů, naopak. Musím pochválit, že pořád existují telefony, které si ze stolu nedělají houpačku. Ale v čáře okolo něj se bude držet prach. Nic vám ale nebrání ho vypláchnout proudem vody, telefon to díky IP68 snese.
Bylo by však chybou kvůli těmto drobnostem ignorovat i zajímavé detaily a vlastnosti Pixelu. Třeba logo G uprostřed zadní strany, vyznačující zároveň polohu bezdrátového nabíjení. Všimnete si i několika mikrofonů, které se schovávají v horní i spodní hraně, ale i u fotoaparátu. Bohužel si Pixel zachoval i nestandardní rozložení fyzických tlačítek, kdy horní telefon zapíná a spodní ovládá hlasitost. Možná po měsíci bych si zvyknul, ale za dobu psaní recenze se mi to nepodařilo.
Displej v ideální velikosti pro jednoruční ovládání
Naštěstí stačí Google Pixel 9 poklepat na obrazovku a vypínač si šetřit třeba na rychlé spuštění fotoaparátu. Jen tak někomu ale telefon neotevře, vaše biometrická data si přečte buď selfie kamera, nebo ultrazvuková čtečka otisků. Obojí funguje tak dobře, že ani nepoznáte, jakou technologií vás telefon poznal, jen se sháněním tvrzeného skla to budete mít těžší, byť rovný displej naopak aplikaci ochrany usnadňuje.
Displej by měl i něco vydržet, vyroben je, stejně jako zadní strana telefonu, z Gorilla Glass Victus 2 od Corningu. Doufám však za vás, že limity této generace nebudete nikdy muset poznat osobně.
Tím ovšem atraktivnější vlastnosti displeje víceméně končí. Úhlopříčka 6,3″ patří k těm menším, rozlišení 1080 × 2424 pixelů vůči ní sice není poddimenzované, ale výsledných 422 ppi není nic, co by vás mělo vytrhnout.
Nebo je to jen zhýčkonost recenzentů, že už 120Hz OLED nepřekvapí ani s HDR+ barvičkami? Novou módou je sledovat maximální jas displejů – což se hodí, protože jestli má mobil 2000, nebo 2500 nitů, okem nezměříte, a papír snese všechno. V tabulce u Pixelu 9 sice najdete 2700 nitů v peaku, ale podstatnější je, že pokud chcete o půlnoci poškádlit svou sítnici, nebo naopak přejít do temného módu s červeným odstínem jak na ponorce, máte možnost.
Pravděpodobně to bude platit i pro jiné displeje, ale až teď jsem si toho všimnul: rohy displeje jsou zaoblené tak moc, že se můžete setkat s aplikacemi, které kus obrazu uříznou. V mém případě to bylo počítadlo snímků v benchmarku Antutu – první cifra zkrátka byla vidět jen ze třetiny.
Zmínit musím i selfie kameru, která displej poněkud hyzdí. Sešlo se mi na stole několik telefonů a pokud srovnávám velikost s Z Fold 6 nebo S23 Ultra, je evidentní, že velikost výřezu u Samsungu je velká, jak samotná kamera u Pixelu bez orámování.
Ty, kdož si zvykli na všemožné nástavby, možná překvapí, co všechno se Google od konkurence naučil. Filtr modrého světla mu už dlouho není cizí, ale drží tempo i s úpravou citlivosti na dotyk či AOD. U pohotovostní obrazovky došlo k poměrně zajímavému paradoxu. Možná ještě pamatujete, že kdysi Android uměl zobrazovat widgety na zamčené obrazovce. Android 15 sice s Pixely nedorazil, ale uměl v beta verzi totéž. Jenže do finální verze se tato funkce asi nedostane.
A tak zůstaly možnosti always on displeje omezené. Zobrazení času a počasí je klasika, přidat můžete samozřejmě oznámení, zkratky v dolních rozích, ale tím končíte. Informace o přehrávané hudbě se třeba na AOD nedostanou, zobrazí se až po klepnutí na obrazovku.
Čistý Android 14 pro všechny, AI jen pro Amíky
Zatímco u jiných výrobců řešíme lepší a horší nástavby, u Androidu konzumujeme čirý minimalismus. Google sice nestihnul vydat Android 15 s Pixely 9, ale vizi, kterou razí, už potkáváme dlouhodobě: velké bubliny, pastelové barvy a vrstvení. Původní Holo design se změnil na Material design, který se převtělil do Material You. Myšlenkou, stojící za původním Material designem, byl digitální papír, kdy se jednotlivé stránky posouvaly a překrývaly, jako kdybyste listovali blokem. Geniální, jednoduchá myšlenka, že vám rozhraní svými animacemi řekne, co se stalo a odkud se to vzalo.
Material You už ale nestojí na funkci, ale pocitech, které z uživatele dělají spolutvůrce. Že to, co má rád, se obtiskne do celého prostředí. Zmizely stíny, vrstvy se zploštily, zato geometrie přibylo. Díky tomu je pro systém snazší vybrat z tapety převládající odstíny a použít je pro celé prostředí. Vše tak vypadá konzistentněji, ale vývojáři mají volné ruce v použití ovládacích prvků.
A právě to je věc, která moderní Android v mých očích tíží. Komponenty se zvětšují, animace oku lahodí, ale přehlednosti nepřidávají. Jeden mikro-příklad za všechny: když si otevřete Využití baterie, načte se nejdřív graf, poté podrobnosti jako je doba od posledního nabití, a nakonec seznam žroutů z řad aplikací. Nijak se ale nedozvíte, že klepnutím na den v grafu se otevře hodinový graf. A až na konci seznamu najdete spotřebu systémových aplikací, přestože byly největšími konzumenty. Ale které to jsou, se už nedozvíte vůbec. A mimochodem, podobu widgetu se stavem baterie nastavujete taky v Nastaveních. Tedy jedna z nejhorších vlastností iOS, že nastavení aplikace jsou od samotné aplikace oddělená, vzal Android jako benefit. Systém si vás zkrátka vodí, kudy chce, a už ani nezastírá, že některé věci prezentuje raději a jiné se snaží zamést pod koberec.
Nutno však objektivně říci, že běžnému uživateli, který hledá maximálně Wi-Fi sítě a způsob, jak si připojit bezdrátová sluchátka, bude toto zjednodušení vyhovovat.
Průměrný uživatel častěji zabrousí do světa umělé inteligence, kterou Google tlačí, kam jen může. Prozkoumat všechny možnosti se mi asi nepodařilo, scénářů k testování by mělo být hodně, ale Pixelu hodně záleží na tom, kde žijete. Pro našince je tak užitek prachbídný. Ba co víc, i Bixby je napřed!
Nejčastěji se mluví o AI funkcích na shrnutí textu, překlady a vyhledávání podle obrázku. Propojení s dalšími aplikacemi Google Workspace tomu ideálně nahrává. Gemini by si mohlo vytáhnout data z přílohy e-mailu a kolegům rovnou hodit zápis do kalendáře, to všechno na jeden prompt, abyste místo čtvrt hodiny měli všechno vyřešeno za minutku. Jak krásné by to bylo!
Možná za velkou louží, ale ne u nás, a ani VPN nepomohla. Kdo ví, o kolik funkcí přicházíme, minimálně je ale potvrzená absence přepisu hovorů, shrnutí počasí a poznámek. Za to Pixel nemůže, ale na situaci se moc dobře nepřipravil. Nabídne vám třeba , že se mrkne do vašeho kalendáře, ale pak popře, že by k němu měl přístup. Odkáže vás na nastavení, kde mu přístup udělíte, ale následně vám nabídne alternativu v podobě odkazu na sdílení kalendáře. Když ji dostane, zase řekne, že nemá přístup. Ale navrhne, ať zkusíte hledat konkrétní událost. Zároveň integrace s Gmailem mi fungovala poměrně dobře. Gemini mi dokázalo spočítat, kolik mailů jsem dostal od vybraného adresáta, nebo co bylo v příloze posledního mailu, který přílohu obsahoval. Překvapilo mě rovněž, že někdy na česky položený dotaz reagoval anglicky, jindy jazyk udržel. Naopak mě už ani nezarazilo, že zatímco Google Assistant rozsvítil na povel „lumos maxima“, Gemini vám sice vysvětlí rozdíl mezi kouzlem lumos a lumos maxima, ale telefon ani neblikne. Pokrok, co?
Samotná tlačítka pro spuštění Gemini v mnoha aplikacích chybí, takže proklamované vychytávky ani nenajdete, ale nápověda nemá potíž o nich hovořit. V tomto omezeném výběhu pak nepřekvapí, že Gemini neudrží konverzaci. Pokud jsem např. ve výše uvedeném scénáři šel hledat odkaz na kalendář, další spuštění asistenta znamenalo zase zadávat znovu ty samé prompty. A nejdivnější bylo, když jsem AI spustil při návštěvě webové stránky, aby mi k ní něco řekla, a Gemini se mě zeptalo, kterou stránku mám na mysli.
Nejčastěji využívanou funkcí tak bude už z dřívějška známé Circle to search, neboli vyhledávání toho, co zakroužkujete na obrazovce. Úspěšnost létá na stupnici od „wow, takový zásah jsem nečekal“ po „jako vážně?!“ zleva doprava. Jsou věci, u kterých je úspěch takřka zaručen. Třeba banánovou Nokii 8110 Google identifikoval bezchybně, překvapil i rozpoznáním zásobníku do zbraně, ale pak zase selhal u něčeho tak unikátního, jako je Walther WA 2000.
Pokud byste čekali, že podle rčení Co Google činí, dobře činí bude Gemini předbíhat ostatní LLM, jste na omylu. Revoluce se nekoná a funkce pro zpracování fotek to dokazují. V základu si jejich balíček musíte stáhnout, ale tolik proklamovaná funkce Přidej mě, je vlastně jen proof of concept.
Sloužit by měla k tomu, aby se fotograf dostal do skupinové fotografie. Cvakne jednu fotku, předá telefon druhému fotografovi, ten zmáčkne spoušť, a telefon obojí spojí. Čím už se Google nepochlubil, je úspěšnost a omezení tohoto procesu. Zkoušel jsem fotit drobnosti válející se na stole, neúspěšně. Pokusil jsem se živé lidi nahradit panenkami a plyšáky na gauči, rovněž neúspěšně. Pokusil jsem se naklonovat sám sebe, ale na rozdíl od běžného fotorežimu při Přidej mě Pixel nerozpoznává gesta ovládající spoušť vzdáleně. Až když jsem se trefil do ideálního scénáře, fotoaparát si poradil.
Nejužitečnější je AI zkrátka tam, kde byla ještě před tím, než se z ní stal buzzword. Vyladí fotky podle histogramu, zaměří se na úsměvy, poradí s kompozicí, Gemini poslouží podobně, jako ChatGPT, Copilot nebo kterýkoli další chatbot, ale v nic přelomového nedoufejte.
Z procesoru Tensor G4 jsem poněkud v tenzi
Dlouhodobě v telefonech potkáváme procesory Mediatek, Qualcomm Snapdragon a Exynosy od Samsungu. Nové jméno vzbudilo nová očekávání, ale v Pixelu používané Tensory jsou v podstatě dvojčetem Exynosů. Při ceně 23 tisíc byste čekali, že Pixel 9 nebude daleko od špičky, vždyť i u levnějších zařízení se objevují Snapdragony 8 Gen 3. Zároveň Google nikdy do klubu trhačů asfaltu patřit nechtěl a nesliboval to ani teď. Zato se chlubil, že mezigeneračně si polepšíme minimálně o 20 %. A to splnil. Druhým dechem však musím dodat, že Tensor G4 spíš zklamal.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 152,8 × 72 × 8,5 mm, hmotnost: 198 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.3, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/6e/7, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4700 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Jak si tedy stojí? Jedná se o osmijádrový procesor, jehož výpočetní jednotky jsou rozděleny do tří clusterů. Ten nejvýkonnější reprezentuje jádro Cortex-X4 na taktu 3,1 GHz, střed drží trojice A720 na 2,6 GHz a základy staví čtveřice A520 na frekvenci 1,92 GHz. Grafiku pak obsluhuje Mali-G715, tedy stejný typ, jako u osmičkové řady, jen nataktovaný o 50 MHz výš na výsledných 940 MHz. Celá platforma je schopna komunikovat i se satelity, což bohužel v našich končinách těžko ověříme, neboť slouží pro tísňová volání v USA.
Při pohledu na výsledky benchmarků si Pixel 9 může odfajfkovat dostatečný výkon, ale když vidím, že stejný hardware používá i Pixel 9 Pro XL, chce se mi klepat na čelo. Ten je aspoň vybaven odpařovací komorou k chlazení, základní devítka ji nemá. V Geekbench 6 sice vidím nárůst oproti Tensoru G3 o cca 28 %, ale výsledek v Antutu za část CPU je oproti Pixelu 8a dokonce nižší! Stáhnul jsem si raději i stejnou verzi 10.1.8, kterou jsem 8a testoval, a skóre za CPU bylo u G4 méně než poloviční!
Ale budiž, syntetické testy se mohou plést, fungují pouze indikativně. Na doteky reaguje Pixel 9 briskně, záseky a zpomalování jsem nepotkal. Za herní telefon ale nové gůglí děťátko považovat nemůžu ani s oběma zavřenýma (a možná i vypíchnutýma) očima. Pod zátěží skončí zhruba jako astmatik běžící olympijskou čtyřstovku. Po prvních metrech přejde na krizového autopilota a jen aby závod dokončil, zbylých 300 metrů dojde, dokluše, nebo se nechá donést. V 3DMarku došlo mezigeneračně k pětiprocentnímu zlepšení, ale graf throttlingu vypadá nebezpečně rudě. Už v zátěžovém testu udržel Tensor G4 jen 57,8% stabilitu a z CPU Throttling Testu svítí, že výkon klesá hned od startu. Ouvej. Telefon přitom nikterak nepálí, i po dlouhodobém týrání nevylezla teplota přes 43 °C, se kterými konkurence běžně problém nemá. Jednou jedinkrát se mi podařilo ho rozpálit přes 45 °C, kdy jsem kromě zapnuté diody a Generic Battery Draineru spustil ještě reverzní bezdrátové nabíjení.
Trochu schizofrenní chování Google ukazuje u pamětí. Vždycky dostanete 12 GB RAM LPDDR5X, ale k nim se pojí vnitřní paměť buď 128 (109 GB volných), nebo 256 GB. S kartami se nepočítá, základní paměť tak s sebou brzy ponese poplatky za cloudové služby, protože kapacita přestane stačit. A za 256 GB si zase pár tisíc připlatíte. Peníze nesmrdí a Google se nikdy nezdráhal stavět portfolio tak, aby nejlevnější volba dávala uživatelům opakovaně najevo, že měli hluboko do kapsy na nesprávném místě.
Rychlost nabíjení, které málokdo dokáže konkurovat
„Líbí“ se mi, jak je Google solidární se Samsungem, na který pravidelně nadávám, jak zaostává s rychlostmi nabíjení. Zatímco čínská konkurence od Infinixu dokáže vzkřísit vyšťavený telefon za 12 minut a Motorola Edge 50 Ultra měla hotovo za 22 minut, Google by měl se svým 27W nabíjením dokázat do baterky vměstnat 55 % maximální kapacity za půl hodiny. Nabíjel jsem 65W adaptérem k notebooku a na půlku jsem se dostal až po 53 minutách. 100 % jsem se dočkal až po 186 minutách. Že by byl Pixel vybíravý a elektrika, na které si pochutnává laptop, mu nechutnala?
Zkusil jsem proto i 25W nabíječku Samsung EP-TA800, jestli se k deklarované rychlosti aspoň přiblížím, a dokonce jsem ji překonal i s nižším výkonem. Zároveň nabíjení z 80 na 100 % zabralo 42% z celkového času nabíjení. Musím proto kysele konstatovat, že telefony Samsung získaly konkurenci. Bohužel tato rivalita vypadá, jako když Trabant závodí s Wartburgem na okruhu plném monopostů F1.
| Naměřená rychlost nabíjení 25W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 15 minut | 29 minut | 50 minut | 86 minut |
Po stránce bezdrátového nabíjení to taky není žádný zázrak. Přes Qi nabíječku Pixel 9 zvládne 12 W (15 W u Pixel Standu za lidové dva a půl tisíce), opačným směrem dosahuje maximálně 5 W, přičemž dokáže nastavit limit, kdy se má mateřská loď odpojit.
V otázce životnosti baterie Pixel 9 nabízí jediné šoupátko on/off pro adaptivní nabíjení. Jedná se však o možnost jen pro nabíječe s pravidelným denním rytmem. Vzhledem k rychlosti nabíjení a kapacitě 4700 mAh však nemalé procento majitelů bude nabíjet „jak to zrovna jde“, protože rezervu na další den do telefonu nijak nedostanou. Hledat v takovém využití nějaký čitelný vzorec moc nepůjde.
Fotoaparát tolik myslel na AI, až zapomněl fotit
Mluvit o telefonu Google Pixel 9 jako o kameře je trošku oxymoron. Aplikace Google Camera se stala synonymem pro post-processing a spoustu vývojářů se ji snaží naportovat na telefony ostatních značek kvůli HDR+, režimům využití a laborování s konfiguračními profily. Pixel 9 v tomto trendu pokračuje a softwarovými vychytávkami se snaží dohnat to, co jiní kompenzují smlouvou s Carlem Zeissem, Leikou a možná i ďáblem.
Už v menu fotoaparátu je skladba fotorežimů odlišná. Kromě obligátní automatiky, portrétu a panoramat a již zmiňovaného Přidej mě se zde nachází i noční vidění, dlouhá expozice nebo rozmazání pozadí. Ve videu pak překvapí švenkování a rozmazání nad standard klasického videa, časosběru a zpomalených záběrů.
Než si začnete představovat pány s GPNVG-18, noční vidění v podání Googlu pořád spoléhá jen na digitální technologie, ale udělat z černého nebe oblohu tmavě modrou dokáže. Sami si ale musíte odpovědět na otázku, co od nočního režimu čekáte. Jestli jen chcete vědět, co jste fotili, budete víceméně spokojeni. Pokud čekáte na realistické zpracování scény, nebo snad koketujete s uměleckými ambicemi, čekejte zklamání. Míra detailů znemožňuje fotit něco víc, než momentky na sociální sítě.
Ukázky fotografií z hlavního fotoaparátu
S kvalitou denních fotek mám lepší zkušenosti. Vyzdvihnul bych přirozené podání barev, které drží konzistenci i při přepínání mezi objektivy. Hlavní 50MPx fotoaparát dosahuje světelnosti f/1.7, vybaven je optickou stabilizací a laserovým zaostřováním. Pokud při vybírání kompozice zkusíte skočit na druhou, ultraširokou kameru s 48 MPx a stejnou světelností, dočkáte se stejného odstínu. Tím je bohužel optika telefonu vyčerpaná, na teleobjektiv nedošlo. Telefon tak nabízí rozsah zoomu jen od 0,6 po 8× přiblížení, přičemž v rychlé nabídce se omezuje jen na dvojnásobný zoom.
Kvalita enormě závisí na světelných podmínkách. Srpnové protisvětlo sálá horkem i ze snímků, pod zářivkami barvy ochladnou, optika se vypořádá i z odlesky a stíny. Jakmile však nastane tma, přijdou ke slovu algoritmy a software. Nechci jim upřít snahu, ale obligátní co nevidíš, to nedopočítáš, platí i pro Google.
Ukázka zoomu
Limitující jsou i schopnosti natáčení videa. Maximální rozlišení a datový tok se vejde do 4K videa při 60 snímcích za sekundu, ale v takovém případě přestane být dostupné HDR, aktivní stabilizace i přesnější odchytávání mluveného slova. Google vás tak tlačí do Full HD při 30 FPS, při kterých se všechny tyto vychytávky odemknou.
Ukázka nočních fotek a selfie
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Závěrečné hodnocení
Letos mi testování Pixelu přišlo jak recenzování elektroauta, když v okruhu 100 km není jediná nabíječka. Nadával bych na zbytečně ztracený čas dojížděním, stěžoval si ne nevýhodnost a odrazoval kohokoli od koupě. Přitom by v tom auto bylo nevinně.
Telefony Google v minulosti trpěly na nedostupnost hardwaru, respektive vysoké ceny českých (neoficiálních) dovozců. Logistiku fyzických produktů se podařilo vyřešit, ale nahradil ji problém s dostupností softwaru. Těch pár funkcí, které se dají lokálně využívat, buď známe z minula, nebo nefungují spolehlivě. Je zábavné je zkoušet a testovat si, kde vám život usnadní, ale většinou experimentováním ztratíte víc času, než kdybyste zvolili konzervativní přístup. Stěžovat si u Googlu by byl pláč na špatném hrobě, ale pokud držíte telefon v ruce, asi vám je jedno, jestli za to může výrobce, Evropská unie, ilumináti, nebo létající špagetové monstrum.
A samotný telefon vlastně moc zajímavý není. Vypadá jak iPhone s přilepeným fotoaparátem, cena nikterak lákavě taky nevypadá, výkon mi nezaimponoval a že by byl smartphone aspoň držák s rychlým nabíjením se také nedá říci. Kdyby byla cena o několik tisícovek nižší, bylo by výsledné hodnocení o poznání přívětivější. Pixel 9 rozhodně není špatný telefon a pokud se českým uživatelům do budoucna zpřístupní i další AI funkce, nemusí jít o vůbec špatnou volbu. Jen ta cena by měla být nižší, bezmála 23 tisíc za základní model je opravdu hodně.
Esem v rukávu by mohla být sedmiletá podpora systémovými aktualizacemi. Což by přeneseno do historie znamenalo, že by letos dostal poslední update Samsung Galaxy S8, Oneplus 5T nebo Nokia 8. Jinými slovy, Pixel 9 vám vydrží „aktuální“ na hodně dlouhou dobu, minimálně po softwarové stránce.
Google Pixel 9
Klady
- skvělá ergonomie, design
- v nabídce jsou i pestré barevné varianty
- kvalitní displej
- integrace umělé inteligence
- dlouhá softwarová podpora
Zápory
- nižší výkon ve srovnání s konkurencí
- nelze využívat všechny AI funkce
- pomalejší nabíjení
- odvážná cena
