- Výkonný smartphone se skoro čistým Androidem a elegantním designu, kdo by odolal?
- Skoro by až člověk čekal nějaké to zásadní ale, jenže tentokrát ani rejpal jako já nemá moc co kritizovat
- Cena startující na 25 399 Kč dovolí odpustit drobná zaškobrtnutí
Karel Plíhal říkal na koncertech takový vtip: „Nový typ mobilu, je celý ze dřeva: Pinokia.“ Jenže co se nestalo, Motorola zvedla hozenou rukavici a vyrobila Motorolu Edge 50 Ultra, telefon jak z katalogu řetězce Ikea. Napadají vás k němu pojmy jako hygge, surströmming nebo Děti z Bullerbynu, ale se Skandinávií nemá vůbec nic společného. Jen je to kousek, který (alespoň v mých očích) vyčnívá z konfekční produkce.
Pokud chcete používat Android a Samsung se vám zajídá, ale nechcete ani přistoupit na čínské omalovánky od Xiaomi, natož riskovat nějaké menší značky jako Infinix či Realme, moc telefonů ve výběru nezůstane. Sony je příliš svérázné, poslední Pixel mě moc neuchvátil, takže co? Takže Motorola! I když je taky čínská.
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Obsah balení
Těžko říct, jestli Motorola takový dojem budovala plánovitě, ale zapůsobila. Obvykle si před recenzí stihnu budoucí testovací subjekt prolustrovat, ale kvůli Huawei Pura 70 Pro se mi to tentokrát nepovedlo. Dorazila krabička a abych nezapomněl na první dojmy, odložil jsem ji na pár dní s myšlenkou: „Další mobil do fronty, to počká.“
Krabička totiž žádné překvapení neslibuje, je to zkrátka černý kvádr, na jehož boku si všimnete maximálně environmentální proklamace plastic-free packaging. A jéje, zase bez nabíječky, napadlo mě okamžitě. Jenže na to je balení poměrně objemné.
Zákazník nakonec může slavit, o napájecí adaptér nebude ochuzen, čeká na něj 125W nabíječka s konektorem USB-C, který najdete i na přiloženém kabelu. Ani tím Motorola nekončí, přibalila ještě decentní ochranný kryt, který svými tvary sice ochrání sklíčka fotoaparátů, ale kývání telefonu na stole zabránit nedokáže.
Designovka, která nezapomněla na ergonomii
Nejvíc u mě bodují jednoduše tvarované telefony, které ani s přibývajícím věkem neztrácí své kouzlo. Klidně v diskuzi vyjmenujte svůj top výběr, ale u mě vede Nexus 5, Nubia RedMagic 8 Pro, Samsung Galaxy Note 10+ a taky S9+. Právě ten poslední jmenovaný mi automaticky naskočil, když jsem ze škatulky vyloupnul Motorolu Edge 50 Ultra.
Jen v jakési vylepšené, dospělé a moderní verzi. Už na první potěžkání působí „motorka“ sympaticky elegantně, hlavně kvůli útlému pasu měřícímu jen 8,6 mm. Při ploše 161,1 × 72,4 mm vlastně nevíte, jestli držíte smartphone malý, nebo velký. Dostat ho do kapsy od kalhot mi ale nečinilo nejmenší potíže.
Významně tomu napomáhají i zahlazené hrany. Ne každý má zakřivený displej v oblibě, ale k telefonu sedne jak hýždě na hrnec. Zároveň se ale mobil neroztéká, v „lati“ ho drží přísně střižené hrany nahoře a dole. Celek proto nese auru jak gentleman v dobře střiženém obleku – na něm taky nemusíte vymýšlet šílenosti, abyste imponovali grácií.
Motorolu Edge 50 Ultra si ale zapamatujete hlavně kvůli zádům ze dřeva. Doufám, že vydrží dlouhodobé zatížení, protože u nového telefonu působí jako jeden z nejpříjemnějších materiálů do ruky. Neklouže, nechytá otisky prstů, jemná textura skoro až uklidňuje na rozdíl od anonymního skla či kovu. Nejsem žádný ezoterik, ale telefon díky dřevu dostal duši, jestli mi rozumíte.
Osobitost by měl podtrhnout i modul fotoaparátu, který decentně vystupuje nad souvislou plochu. Bohužel, kompletní zarovnání se nepodařilo, takže se mobil pořád na stole bude trochu kývat, ale je to vítaná změna oproti masivním batohům bijícím do očí. Trojočko na Motorole doplněné o přisvětlovací diody připomíná mnohem víc ovládací knoflíky na retro televizích, což je jen dalším potvrzením, že design Ultry ze vzpomínek jen tak nedostanu.
Motorola ale nevsadila jen na líbivost, neodcizila se jí ani ergonomie. Například tlačítka na pravém boku padnou přesně pod palec a ačkoli jsou hodně malá, hmatem jejich okraje rozpoznáte na první dobrou. Nekroutí se, stisk je precizní, zároveň nechtěná zmáčknutí taky nehrozí. Tradiční pozici zaujímá i napájecí konektor USB-C ve středu spodní hrany. Jinak linie telefonu ruší jen diagonálně rozhozené reproduktory a mikrofony vedle nich.
Jediná věc, která mě zarazila, se schovávala v šuplíčku SIM karty. Jeho utěsnění dokazuje, že se telefon vody nebojí, neb nosí na hrudi medaili IP68, ale že by se nenašlo místo pro druhou fyzickou SIMku, to se často nestává. Nebo jsem jen konzerva, která by si měla zvyknout na častější výskyt eSIM karet.
Displej, který zapne i bouchnutí do stolu
V předešlé kapitole jsem zmínil, že telefon je šalamounsky velký-malý. Šířka obrazovky a tenký profil svádí k použití jednou rukou, ale ani vlastními prackami se mi nepodařilo najít komfortní úchop, se kterým bych dosáhl i do vzdálených rohů. Na šířku nemá palec problém, ale vertikálně si musíte trochu pomoci, protože 6,7″ diagonála je při poměru stran 20:9 hodně dlouhá.
Naštěstí Motorola podporuje režim ovládání jednou rukou přizpůsobený svým rozměrům. Zatímco jiné telefony zmenší celý obraz, Edge 50 posune blíž k palci jen horní část, jako kdyby změnila poměr stran na nějakých 13:9. Učinit tak můžete ovládáním gesty, nebo plovoucím tlačítkem. Já si ale při prvním startu vybral ovládání tlačítky na navigační liště, takže když mi telefon nabídnul aktivaci současným podržením obou tlačítek hlasitosti, klepal jsem si na čelo: „Takže mám jednoruční režim zapínat oběma rukama? Pane vachmajstr, vy jste hlava…“ Ale ono jo! Motorola si dobře spočítala, že se palcem dají obě tlačítka zmáčknout jedním prstem zároveň i bez tréninku!
Do plné polní displejové chybí telefonu snad jen dvě věci: změna rozlišení a režim pro rukavice. Při matici 2 712 × 1 220 px vzniká jemnost 446 ppi, po kterých se váš prst díky sklíčku Gorilla Victus bude projíždět jak Tomáš Verner po kluzišti. Nevím, jestli za to můžou zaoblené hrany či povrchová úprava, ale mimoděk mi při swipování po klávesnici vytanuly na mysl všechny ty reklamy na dámské epilátory, kde hedvábný kapesníček klouže po oholené nožce. Prst po písmenkách plus se stejným, nulovým odporem.
Přidejte k tomu syté barvy dané P-OLED displejem a podporu obnovovací frekvence až 144 Hz a dostaví se pocit, že je celý přístroj jak natažený na gumičce, jen vystřelit po vašem dotyku.
Celou tu show spustíte optickou čtečkou otisků, pokud by vám tlačítko nevonělo. A stejně jako rychle snímá vaše otisky, dokáže si selfie kamera přečíst i vás obličej. Kolikrát jsem ani nestihnul zjistit, jestli mě telefon poznal podle prstů či připitomělého výrazu. Briskně reaguje i na probuzení poklepáním, bleskurychle zhasne při dalším poťukání na obrazovku, nikde se necourá, žádné kochání, žádné zdržování dramatickými animacemi.
Ta hladkost a svižnost je návyková, nepochopitelně ji však Motorola brzdí při používání zkratek na zamykací obrazovce. Pokud máte ve svalové paměti naprogramovaný proces, kdy poklepáním rozsvítíte a švihem z rohu zapnete svítilnu, u Edge 50 Ultra s něčím takovým nepochodíte – zástupci se aktivují podržením a věřte, že ty dvě vteřiny trvají věčnost.
Výkon Snapdragonu 8 „S“ jako „skoro strop“
Ona plynulost systému nepochází od pána Boha, nýbrž procesoru a systému. Hrubou sílu dodává procesor Qualcomm Snapdragon 8S Gen 3 vyráběný 4nm výrobním procesem. Tvoří ho tři clustery: první tvoří jediné jádro Cortex-A4 na 3 GHz, druhý se skládá ze čtyř Cortexů A720 na 2,8 GHz a zbylá tři jádra Cortex-A520 jsou taktovaná na 2 GHz. O plynulý přísun polygonů se pak stará grafický akcelerátor Adreno 735.
Hmm hmm, řeknete si, osmičkový Snapdragon pořád platí za top procesor, ale modelů, které ho používají, je tolik, že už nikomu asi tepovku nezvedne. Tech-fandy by ale mohlo navnadit, že Motorola neskončila u dorovnávání parametrů Samsungu, ale předčila je. 512GB varianta nabízí volbu mezi 12 a 16 GB RAM, naše testovací stíhačka s 1 TB místa na aplikace a dokumenty dostává povinně 16 GB operační paměti. Věřím, že paměťové kartě při těchto konfiguracích už mnoho zákazníků volat nebude.
Jak vede Edge 50 Ultra v testech? Z Antutu si Motorola odnesla 1 523 727 bodů, což ji řadí za S24 Ultra – je znát, že eSková verze Snapdragonu je maličko ochuzená. Pro srovnání, Samsung má jádro X4 na 3,39 GHz, jádra A720 rozděluje po dvou na 3,1 a 2,9 GHz a A520 jsou o 200 MHz svižnější. V žebříčku má proto testovaný telefon blíž k S23 Ultře, ale upřímně, co na tom záleží? Nebo byste snad chtěli na mobilu těžit bitcoiny?
Zajímavější bývá testování stability, protože do sprintu se hecne kde kdo, ale na maraton je potřebná soustředěná příprava. Ve 3DMarku si Motorola doběhla pro průměrných 66,3 %. Na jásot to možná není, ale haprovat začala až u 14. kola týrání, ze kterého se na 18. kolo zmátořila.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 161,09 × 72,38 × 8,59 mm, hmotnost: 197 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.4, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4500 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Co dělala během takových cvičení teplota? Zlehka vyklusávala. Z telefonu jsem dostal maximálně 43 °C a to jsem musel připojit i nabíječku v marné snaze pořádně Motorolu zahřát. Když už to povedlo, ruku sice hřál kovový rámeček, ale dřevěná záda teplo roznesla do větší plochu, takže kontakt nebyl nijak nepříjemný.
Mimochodem, u telefonu stojí za zmínku i další podporované technologie. Rychlá Wi-Fi pofrčí kromě běžných standardů i přes 802.11 ac, 6e i 7, po kabelu se zase dorozumíte i přes USB 3.1 Gen2, na stejném konektoru pak funguje i rozhraní DisplayPortu 1.4. Dlouho jsem se nepotkal s UWB komunikací, ale vězte, že Edge 50 Ultra ji zvládá. Ještě pro ni najít nějaké využití…
Baterie by mohla být o fous větší, ale rychlonabíjení to spraví
Té chvály už bylo docela dost, asi tedy tušíte, že někde to takové žůžo labůžo nebude. A máte pravdu, výdrž je jemně řečeno sub-optimální. Ne, že by se Motorola nedožila večera. Správu energie má zpracovanou kvalitně, nekomplikuje věci přílišnými optimalizacemi vzájemně se přetlačujícími, ale maximální kapacita 4500 mAh někde musí být znát.
Neklesejte však na mysli, tahle motorka umí zakroutit rukojetí a přidat plyn, co se nabíjení týče. Turbo u ní není jen dalším stupňování metafor, ale technologií nabíjení, která si dokáže z kabelu vzít až 125 W, bez něj pak úctyhodných 50 W. Vidíš to Samsungu? Bez drátů zvládne tahle Ultra víc než tvoje Ultra s dráty!
Možnosti řízení spotřeby nijak zvlášť nešokují možnostmi, ale příjemnou svobodu v prodlužování výdrže od systému dostanete. Začít můžete u tmavého režimu, navázat může standardní šetřič, finiš převezme maximální spořič baterie, který redukuje jas a framerate displeje, takt a třeba i vypne 5G. Nechybí hlídání největších žroutů, volitelné zapnutí rychlého nabíjení i stopka pro nabíjení jen do 80 % pro delší životnost baterie.
| Naměřená rychlost nabíjení 125W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 5 minut | 9 minut | 17 minut | 22 minut |
Pokud používáte i nositelnou elektroniku, otestovat můžete i reverzní bezdrátové nabíjení o výkonu 10 W, které zároveň deaktivuje NFC (což je třeba věc, kterou se Huawei nepochopitelně nenaučil). Škoda jen, že automaticky se tato funkce vypne při poklesu na 15 % energie v telefonu, ručně limit nastavit nejde. V tomto scénáři asi majitel takovou štědrost neocení.
Systém, který by měl být předlohou Googlu
Jako kdyby si v Motorole četli kritiku za podporu zmíněnou pod recenzí Edge 40 Pro. Proto už po vybalení najdete v paměti Android 14 a příslib tří dalších velkých aktualizací. K ideálu mi rok či dva chybí, ale pořád je to aspoň drobné zlepšení. Podstatné je, že operační systém Motorol je pořád tou sympatickou revoltou proti OneUI a „těžkým“ modifikacím z dílny Xiaomi a jiných značek. O čistém Androidu v podobě Pixelu se však mluvit nedá, a ještě že tak!
Pokud bych mohl hlasovat, chci, aby se schopnosti Edge 50 Ultra zařadily do standardní výbavy všech Androidů. Jako, když se z AOSP udělá LineageOS. Vypadá to pořád stejně, nikde nelezou špeky zpod oblečení, ale přínos pro běžný provoz je enormní.
Pokud nemáte chytré hodinky či nemůžete přepínat skladby přes sluchátka, stačí podržet hlasitost a šup, jste v playlistu o skladbu dál. Tato funkce je součástí custom ROMek už minimálně dekádu a pořád ji zvládá jen Motorola (a Samsung prostřednictvím Good Locku).
Mezi další vychytávky patří střízlivý editor barevných témat, kterým se dají ladit fonty, zamykací obrazovka i některé animace. Co však chybí, je AOD obrazovka. Motorola s ní má pravděpodobně nějaký osobní spor, jelikož nabízí jen alternativu v podobě zobrazení obrazovky při dotyku či pohybu telefonu. Citlivost na změnu polohy je extrémní, stačí mobil posunout o centimetr po stole a rozsvítí se. Doplnit ji můžete šetřičem obrazovky při nabíjení a na bezdrátové nabíječce tak always-on suplovat, ale 100% ekvivalent to není. Na druhou stranu i tahle implementace je funkční, pouze případ, kdy vedle vás leží vybíjející se telefon, nepokrývá.
Třeba vás uchlácholí, jak se Motorola snaží zrychlit přístup k nejpoužívanějším funkcím. Nabídku aplikací můžete vytáhnout z bočního panelu, foťák dvojím stisknutím vypínače či pohoupáním v ruce, funguje i poklepání na záda, zatřepáním telefonu rozsvítíte baterku, přejetím prstu středem displeje zase spustíte multitasking. Není to o tom, že by jiní tohle nesvedli, ale o preciznosti provedení. Detekce pohybů funguje skvěle i bez procvičování a jakmile si zvyknete, chcete to samé na všech telefonech.
I po stránce multitaskingu se Motorola škrábe na stupně vítězů, a opět tak činí s grácií. Klepnete na ikonku na bočním panelu a aplikaci tak spustíte v plovoucím okně. Maximálně systém obslouží pět oken, poté začne ty nejstarší zavírat. Pro detailisty mezi námi, OneUI v tomto případě nejstarší aplikaci scvrkne do plovoucí ikonky, Motorola ji schová úplně. Podstatné je, že nabízí o 3 nebo 4 aplikace víc, než většina konkurence. A spouštění bez podržení je mnohem svižnější. Pokud byste ale ikonku přetáhli na plochu, interaktivně dostanete nápovědu, zda se má program otevřít ve fullscreenu, nebo na půlce displeje.
Zároveň se ale k plovoucím aplikacím dostanete i přes nabídku spuštěných aplikací. Opět bez žádných tajných zkratek, gest a kreslení po displeji. Kliknete na tlačítko a je to. Story se opakuje: i u jiných nástaveb něco podobného funguje, ale Motorola dobře ví, že multitasking má zvyšovat efektivitu, pro kterou je rychlost stěžejní, a respektuje tuto funkci před estetikou.
Fotoaparát se zlepšuje, ale do cíle nedoběhl
V oblasti focení si starší telefony od Motoroly moc dobře nevedly. Ne, že by úplně padly na ústa, ale jejich souboj s etalonem by byl férový jak souboj Stevena Seagala s obezitou. Tentokrát chtěla Edge 50 Ultra srovnat bilanci.
Nasadila opět trojici objektivů, ale sestava vypadá vyváženěi. Hlavní objektiv zaznamená 50 MPx, které ostří přes laser a fázovou detekcí. O přesný zásah by se měla starat optická stabilizace, viditelnost pak má zajistit světelnost f/1.6. Periskopový objektiv s trojnásobným zvětšením má horší světelnost f/2.4, ale PDAF ani optická stabilizace mu nechybí. Zato s rozlišením si polepšil na 64 MPx. Třetím do party je f/2 ultrawide objektiv schopný posbírat 50 MPx z úhlu 122°.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Tady je cenový odstup proti slavnějším a pokročilejším konkurentům vidět. I když digitální zoom dokáže stonásobné přiblížení, chlubit se s ním nebudete. A optický zoom dostanete maximálně trojnásobný, aniž by ho doplňoval nějaký větší stupeň. Neznamená to, že by nebyl jako příruční dalekohled použitelný, ale fotit se reálně dá při obligátním 30× zoomu maximálně, 10× se dá brát jako bezpečné přiblížení.
Více mě zklamal širokoúhlý objektiv. Lezou z něj fotky sytější, ale také méně detailní, než z hlavní kamery. Pokud byste na panoramata z ultrawide foťáku koukali bez srovnání s ostatní produkcí, asi byste si ničeho nevšimli, ale v sériích, během kterých Motorola Edge 50 Ultra postupně střídá objektivy, je rozdíl jasně znatelný.
Hlavní objektiv pak z trojice vyčnívá v dobrém slova smyslu, kolikrát přírodozpytec ve mně skutečně zaplesal nad tím, co telefon dokázal vyfotit. Škoda jen, někdy ukazuje na malém displeji realitu krásnější, než na velkém monitoru. Spoušť reaguje svižně, ale sem tam vykoukne určitá nejistota, kdy náhledový obrázek je jak z dokumentů National Geographic, ale v JPG pak koukáte na fotku bez kontrastu, na které se slévají barvy, mezi kterými na OLEDu svítila jasná hranice.
Pokud se Motorola dušuje, že na fotoaparátu odvedla pořádný kus práce, věřím jí to. Jen to neznamená, že dohnala konkurenci. Přeložte si upgrade spíš jako posun jiným směrem. Edge 50 Ultra je více autentická, strohá, možná jednoduchá, ale ne nutně vylepšená.
Viditelně si náskok dražších mobilů uvědomíte u videa. Ani laik nedokáže opomenout, že tahle Motorola 8K rozlišení neumí. 4K při 60fps není problém a při této snímkovací frekvenci je i možné přepínat mezi objektivy. Lehce nepraktické je, že snímkovací frekvenci nenastavíte přímo na displeji (v hledáčku), ale je nutné zabrousit do menu. Video zase nabízí trojnásobné a šestinásobné zvětšení, ale klade mezi ně z pohledu GUI rovnítko, zatímco větší zoom je digitální, nižší optický.
Ve Full HD si Motorola klidně střihne 120 nebo 240 snímků za sekundu a na krátké klipy udrží stejné rozlišení i ve 960 fps. Přidejte stabilizaci a zoom nejen optický, ale i akustický, a máte většinu výbavy, kterou v reálu využijete.
Rozhraní aplikace se pak vrací k užitečné jednoduchosti celého telefonu. Nenásilně se nabídne s vodicí mřížkou či umělým horizontem, pro nejběžnější volby předloží rychlé zapnutí přes srozumitelné ikonky, zachytí úsměvy či spoušť odpálenou zvednutou dlaní, ale nesnaží se tlačit na pilu. Smyslem Motoroly je fotit, ne suplovat Photoshop a plastickou chirurgii zároveň.
Závěrečné hodnocení
První dny recenzování působila Motorola Edge 50 Ultra jako zjevení. Myslel jsem si, že v otázce designu už Androidy překvapit nedokáží, aniž by platily drahou daň za ergonomii. Jenže Motorole se podařilo dokázat, že klasická konstrukce není ani nudná, ani vyhořelá.
Rychlost, lehkost a svěžest patří mezi nejvýraznější atributy tohoto zařízení, kterými si vás Motorola okouzlí. Na začátku působí jako akrobatka, která jak baletka uhýbá těžkopádným argumentům slavnějších rivalů. Až při delším používání se začnou objevovat mezírky v jinak neprůstřelném brnění, pramenící vesměs z toho, že Edge 50 Ultra nechce být absolutní high-end. Nemá nejvýkonnější procesor, nejlepší foťák ani nejdelší výdrž. Každou škvíru ale ucpe jinou vlastností, kterou budete mít rádi.
Nemá objemnou baterii, ale vyrovná ji rychlým nabíjením. Nezvládne 8K video, ale 1TB paměť bude mít širší využití. Jinde koupíte výkonnější procesor, ale ani ta 16GB RAMka není k zahození. V systému zase nepotkáte každou funkci, která se kdy v chytrých telefonech objevila, ale to, co se naučila, umí správně aplikovat.
Omotala si mě okolo prstu tak moc, že jsem se přistihnul při úvaze, jestli snad Motorola někdy v budoucnu nebude důvodem porušení slibu monogamie, který jsem dal sérii Galaxy Note. A to je co říct! Motorolu Edge 50 Ultra můžete zakoupit u Mobil Pohotovosti, kde navíc získáte tříletou záruku zdarma a výkupní bonus až 2 500 Kč za starý telefon.
Motorola Edge 50 Ultra
Klady
- povedený design
- stupeň krytí IP68
- dostatečný výkn
- rychlé nabíjení
- praktická vylepšení systému
- příznivá cena
Zápory
- fotoaparáty na špičku stále nestačí
- kapacita baterie
