- Motorola se drží čistého Androidu s pár vychytávkami navíc, což je směr velmi vzácný a vítaný
- Výkonově se Edge 40 Pro řadí mezi současnou špičku
- Při ceně od 21 599 Kč snadno odpustíte i těch pár nedostatků, které telefon má
Když se bavíme o nejčastější značkách telefonů, tři výrobci se pořád opakují. Ti ostatní kolikrát zmizí po pár sezónách z trhu, ale jedno jméno z jejich zástupu vyčnívá. Motorola stála u zrodu mobilní komunikace a na kontě má hodně zajímavé koncepce. Atrix kdysi přišel s dokovací stanicí, řada Defy byla dlouhou dobu synonymem outdoorového telefonu, a zapomínat nesmíme ani na šestý Nexus.
Od té doby ale uplynulo hodně vody. Těžko říct, jestli se mezitím Stázka dostala Kubovi za ženu, jisté však je, že se původně americká Motorola dostala do rukou Lenova. Nelze jí však upřít, že si ponechala své anglosaské, respektive evropské zvyklosti. Nevyměnila je za asijské manýry, jako učinila v posledních letech třeba OnePlus. Stává se proto atraktivní alternativou, pokud nechcete Apple ani Samsung a všechny ty Xiaomi, Oppa, Viva a Honory nepouštíte ani přes práh.
Balení decentní, leč neošizené
Už z krabičky na vás dýchne, že Motorola netlačí na pilu. Balení se obešlo bez zlacených písmen, vystačí si s matnou černou coby podkladovou barvou a lesklým antracitem coby barvou pro texty a loga. Předpokládám, že vás víc bude zajímat, co je uvnitř. Dárečky nečekejte, ale i běžná východní výbava začíná být nadstandardem. Abych byl konkrétní, kromě sponky na SIMku vybalíte i silikonový kryt za záda telefonu a hlavně macatou nabíječku s USB-C konektorem a do ní pasujícím kabelem. Rozměry adaptéru sice nepotěší, ale číslo 125 není na jeho povrchu náhodou – uvádí maximální výkon ve Wattech.
Nemějte mě prosím za devianta, ale mám podezření, že ve fabrice krabičku i jemně navoní. Není to odér papíru ani inkoustu, byť jeho vůni se pach blíží, intenzita je výraznější. Rozhodně bych to bral za zajímavý nápad, jak se odlišit, byť s krátkodobým efektem.
Design: sázka na jednoduchost
Když jsem na obrázky Motoroly Edge 40 Pro koukal na internetu, napadlo mě: „Hmm, obyčejná placka.“ V ruce už bych navázal parafrází z divadelní hry největšího Čecha: „Není obyčejná, když se podíváš zblízka, zjistíš, že má unikátní povrch!“ „No jo, mě se hned zdála nějaká chlupatá.” Výrobce materiálu říká velvet matte glass, což jeho vlastnosti zcela trefně. V prstech nehezky klouže, zároveň působí luxusněji než obyčejné sklo, a navíc je natolik výrazný, že jinak relativně fádní vzhled osvěží.
Na zádech kromě něj potkáte i vystouplý blok fotoaparátů. Opět bych mohl citovat: „Proč máš milá na svém líčku…“ Ačkoli samotný modul neční nad okolní plochu více, než u jiných zařízení, jeho zakřivení nechává víc vyniknout přechody světla a stínu, čímž se opticky foťák zdvihá nad okolní modrou výrazněji. Určitě tušíte, k čemu to vede – položíte si Motorolu na stůl a cokoli ležící vlevo od diagonály mezi levým spodním a horním pravým rohem způsobí slyšitelné klapnutí mobilu o dřevo. Přiložený kryt to nezachrání, i ten je vystouplý.
Přejděme na boky, i ty zkrášluje neokoukaná modrá. Tenký profil sluší celému smartphonu a zakřivení ze všech čtyř stran ho opticky zeštíhluje. Uniformní siluetu lehce bourá i rozložení prvků po hranách. Na USB-C ve středu spodní hrany jsme si zvykli, nepřekvapí ani slot na bohužel jedinou fyzickou SIM kartu vedle. Až reproduktory jsou umístěné atypicky, Motorola se nepokouší druhý stereo reprák schovat do sluchátka, ale středově zrcadlí ten spodní.
Velmi netradiční je i pravá strana. Jen zřídka vídám rozdělené tlačítko hlasitosti, sporadicky je tak malé a zároveň hmatem příkladně odlišené. A snad úplně poprvé jsem zaznamenal, že by pod něj někdo vyvrtal otvor pro mikrofon. Edge 40 Pro se sice hygieny nebojí a díky certifikaci IP68 nějaký ten kontakt s vlhkostí a mokrem snese, ale nechci se domýšlet, jak kvalitní zvuk telefon zaznamená, když se miniaturní perforace ucpe kaší z prachu a potu.
Měla by jít Motorola za kulaté hrany na hranici?
Hodně kritizovanou vlastností Motoroly při představení modelu byl zakřivený displej. Nechci nikomu brát názor, se sháněním padnoucích sklíček mám své zkušenosti, přesto nemůžu sklo do zatáčky brát jako jednoznačnou chybu. Že sem tam hází prasátka, kam nemá? Ano, ale tomu zcela nezabráníte ani plochou obrazovkou. Náhodné dotyky? Ty pokládám za hoax, neměl jsem s nimi problémy ani u extravagantněji střižené Motoroly Edge+, jejíž displej přetékal hrany jak hodiny od Dalího.
Naopak čtyřicítka pojala jinde nudnou hranu horní a spodní originálně. Většina konkurence ji nechává stroze useknutou, Edge 40 Pro ji ale taky zakulatila. Opět díky tomu telefon vypadá vzdušněji, jemněji, elegantně a navíc se dostavuje efekt, kdy jsou jde notifikační roletka stáhnout pohodlněji, než jste zvyklí. Obavu bych měl jen o následky prvního pádu na beton, Gorilla Glass Victus je v případě této Motoroly první i poslední linií obrany.
Tvary nejsou to poslední, čeho byste si na telefonu měli všímat. „Motorka“ dupe na plyn i v otázce obnovovací frekvence. 60 Hz je nuda, 90 Hertzů minimum plynulosti, 120 Hz známka dobrého vychování a 144 Hz pokus o dobytí světa monitorů. Edge 40 Pro ale umí až 165 Hz! Co to znamená? Že když bude chtít, dokáže vycucnout baterku o něco rychleji. Je to spíš parametr na chlubení, v automatickém režimu Motorola volí mezi 60 a 120 Hz a nemůžu potvrdit, že bych rozdíl mezi maximální frekvencí zpozoroval.
V obou případech je radost na obrazovku pohledět. Úhlopříčka 6,67” znamená, že Edge není žádný mrňous, s poměrem stran 20:9 je prakticky nemožné pokrýt celou plochu jednou rukou. Ale pokud budete jen pasivním divákem, vynikne o to víc pOLED zobrazovač. Jako typický muž nedokážu posoudit barevné odstíny, mám potíže s přijetím hořčicových, starorůžových nebo petrolejových barev, pravdou však je, že by měla Motorola zvládnout miliardu odstínů. Laickou matematikou mi vychází, že na rozdíl od běžných 8bitových barev používá Motorola 10bitovou škálu. V kombinaci s rozlišením 1080 × 2400 pixelů věru není, nač si stěžovat.
Samozřejmě do schopností obrazovky promlouvají i funkce a možnosti nastavení. Nebudete ochuzeni o tmavý a světlý režim, filtr modrého světla s volitelnou intenzitou, či přizpůsobení délky podsvícení v závislosti na tom, zda na displej koukáte či ne.
Díky použitému panelu nechybí ani funkce Always-on, která kvůli absenci notifikační diody jistě přijde vhod. Vzala to ale po svém. AOD jako takový telefon nepoužívá, nahrazuje ho rozsvícením po dotyku či zvednutí, které vnímá velmi citlivě. Jinak obrazovka reaguje na poklepání při pokusu o probuzení i uspání, ale dá se třeba i určit, ze kterých aplikací se na zhasnutém telefonu mohou ukazovat notifikace. Paradoxně navzdory výchozímu zabezpečení Androidu lze povolit i odpovídání na zprávy, aniž by byl telefon odemčený.
Ještě lepší je funkce otevření aplikace, ze které notifikace přišla, rovnou skrz čtečku. Představte si, že vám přijde nějaká zpráva. Kliknete na její ikonku a můžete si ji přečíst v plném znění. Chcete reagovat? Stačí ikonku přetáhnout na optickou čtečku otisků a rovnou se vám spustí obsluhující aplikace. Ideální by sice bylo, aby byla čtečka dál od spodního okraje, ale budiž, pořád se na ni dá dosáhnout relativně dobře.
Snapdragon se ani nezadýchá
V zásadě existují tři stěžejní disciplíny, které obyčejný telefon postrčí na špičku. Mám na mysli design, výkon a schopnosti kamery. Ne, podpis někoho slavného, posypání zlatem či polepení slonovinou se fakt nepočítá. Design je subjektivní záležitost, u kamer jsou rozdíly menší nebo obhajitelné, ale pokud k identifikaci hendikepu stačí mrknout do tabulky specifikací, končíte, i když 90 % klientely nikdy rozdíl nepozná. Motorola Edge 40 Pro proto nemohla přijít s ničím jiným pod kapotou, než Snapdragonem 8 Gen 2.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 161,16 × 74 × 8,59 mm, hmotnost: 199 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.3, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4600 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Opět se na vaše rozkazy těší jádro Cortex-X3 taktované na 3,2 GHz, dvojice A715 na 2,8 GHz, další dvojka A710 na 2,8 GHz a nakonec trojice A510 na dvougigahertzovém kmitočtu, kterým dělá podporu grafický akcelerátor Adreno 740 na 980 MHz. K výkonu přispívá, že tento čipset umožňuje používat LPDDR5X paměti a UFS 4.0 úložiště. Obojí Motorola použila, což jí slouží ke cti – nespolehla se jen na slavné jméno, aby ho pak v méně exponovaných místech přitlačila ke zdi.
Zní to až moc skvěle? Je někde háček? Od takto tenkého a elegantního zařízení jsem čekal, že si nedokáže poradit s teplem. Některé výsledky by tomu skutečně napovídaly. Během jednoho cyklu benchmarku Antutu vylezla teplota zařízení o 10 °C, během čtvrthodinového zátěžového testu throttlingu bylo evidentní, že s postupem času procesor upouští páru a nejede na maximum.
Zároveň se však ukázalo, že v obou případech teplota Motoroly nepřelezla přes 38 °C! U nedávno testovaných kousků by teploměr ukázal hodnoty okolo 45 °C, ale motorka? Nikdy jsem ji nedostal na víc než 43 °C! Jen si jede své a netropí okolo toho žádný humbuk. Za tohle velká pochvala, proti které snad jen největší pozéři mohou namítat, že chtějí konečky prstů výkon zařízení cítit. Já preferuji chládek přetavený do delší výdrže.
Co všechno stihnete za 20 minut?
V oblasti energií si Edge 40 Pro odškrtává prakticky všechny požadavky, které byste mohli mít. Sofiinu volbu zažijete snad jen při porovnání kapacity baterie vůči rychlosti nabíjení a plánované životnosti. Snad vám v jejím rozřešení pomůžou následující řádky.
Těch 125 Wattů psaných na nabíječce je vpravdě impozantní číslo. Mohl bych si milníky v nabíjení z nuly na sto dávat do grafu v aplikaci, ale raději to dělám ručně, abych zaznamenal i vnímání rychlosti či dojem, zda čekáte vy na telefon, nebo on na vás. Uznávám, že mi trvá, než vyrazím na kolo, ale většinou jsem měl pocit, že jsem ready zhruba ve stejný čas, kdy na telefonu blikne 100 %. Motorola mi jednoduše sdělila, že se loudám, ani jsem nestíhal dělat screenshoty po deseti procentech, protože mi zkrátka o jedno či dvě utekla.
Abych to zkrátil, ve 14:21 jsem připojil nabíječku se zbývajícími dvěma procenty a ve 14:44 bylo hotovo. To je prakticky dvacet minut! Skoro mi docházejí přirovnání, co se v této době dá stihnout. Dřív bylo zvykem psát, že si dáte sprchu a kafe a mobil je nabitý, ale teď? Klidná snídaně se stihnout nedá, ve sprše by už hrozilo ze samého spěchu uklouznutí po dlaždičkách, u kávy byste si opařili jazyk.
| Naměřená rychlost nabíjení 125W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 5 minut | 9 minut | 16 minut | 23 minut |
Ještě, že tu máme problém zvaný degradace baterie, „díky“ kterému je lepší zvolnit. Motorola ho řeší dvěma způsoby, které se mohou trochu podporovat, překrývat i hádat. Elegantní a bezúdržbová cesta vede přes optimalizované nabíjení, které spoléhá na vaše pravidelné návyky a posledních 20 % do telefonu nasouká těsně před tím, než odpojíte nabíječku. Fajn pro lidi, kteří si dokážou zorganizovat den s přesností na minuty.
Pro nás ostatní je tu přepínání rychlosti nabíjení. Nerad bych příliš zabředl do jeho mechaniky, Android bohužel podrobnější informace ke správně energie tají, ale ať už jsem zvolil nabíjení rychlé či pomalé, AccuBattery hlásilo výkon okolo 60 W. Tyto hodnoty jsem naměřil nad 70 % maximální kapacity, nabízela se tedy otázka, zda-li při nižší kapacitě bude rozdíl větší. Ukázalo se, že rychlost nabíjení je vázaná hlavně na teplotu – dokud by se telefon neroztopil, nabíjení pojede na maximální výkon. Alespoň při měření se výkon při přepínání rychlosti nijak dramaticky neměnil.
Pokud byste výkon nechtěli brzdit softwarově, ale fyzikálně, nabízí se možnost bezdrátového nabíjení. 15 W sice nikomu čelist neutrhne, ale k rychlonabíječce je to více než použitelný doplněk. Moc mě též těší, že se Motorola zařadila mezi producenty zařízení s reverzním bezdrátovým nabíjením. Kdo kdy měl chytré hodinky, které tuto technologii podporují, uvítal, že se zbaví hledání jedné nabíječce, i když maximálních 5 W působí úsměvně.
Ne vždy ale máte zásuvku po ruce, i při impozantní rychlosti nabíjení se proto nedá výdrž ignorovat. A tady už si odnáším smíšené pocity. 4600 mAh se tváří jako standard, na kterým není důvod jásat. Když koukám na statistiky, 15 minut huntování procesoru testem si odebralo jediné procento, stejný efekt mělo i spuštění kteréhokoli jiného benchmarku, ať už se bavíme o Geekbench, Antutu, nebo 3DMark. Příjemně potěšen jsem šel spát, aby mě druhého dne překvapilo, že po cca 18 hodinách už telefon hlásil 65 %, ačkoli ještě nedostal běžnou dávku všemožných žroutů instalovaných z Google Play. Bohužel rozklíčovat, jak si Android dělí spotřebu mezi operační systém, displej, mobilní síť nebo stav v nečinnosti, se už moc nedá. Motorola je v tom na 95 % nevinně.
Možná bych neměl být překvapen, možná jsem čekal, že Edge 40 Pro naváže na Nexusy, které i s menší baterkou dokázaly překvapit, pravdou jest, že tahle Motorola je jen průměrná. Určitě ne špatná, jen působí jako lehký sporťák, kterému byste na základě designu a jednoduchého prostředí tipnuli úspornější provoz. Ve výsledku jsme tedy na obligátní výdrži jednoho dne, který se dá prostřednictvím úsporného režimu či změnou návyků prodloužit zhruba na dvojnásobek.
Čínská značka s evropským operačním systémem
Je to paradox. Čistý Android byl dříve výsadou zařízení Nexus a Pixel. Postupně ale Google začal svá zařízení povyšovat nad AOSP a skutečný destilát operačního systému už ani nevím, ve kterém zařízení bych hledal. K mé neskonalé „radosti“ digitální hegemon čím dál více plýtvá místem a komplikuje věci, které léta dobře fungovaly.
Motorola Edge 40 Pro ze strohého základu sice vychází, ale prozřetelně sem tam nabaluje drobnosti, které použití usnadňují. Činí tak jemně, citlivě a hlavně konzistentně. Ač je tedy Lenovo skrz naskrz čínské, dědictví západního světa si telefon udržel, a stává se tak jednou z mála alternativ pro asijské omalovánky bez ladu a skladu. Takové tvrzení si určitě zaslouží důkazy.
Všechny přidané položky jsou integrované do základních nastavení, do míst, kde dávají smysl. Sem tam něco uteče a logika v ojedinělých případech uniká, ale nechybí úplně. Můžete se sice ptát, proč nasvícení boků displeje patří pod nastavení displeje a ne oznámení, ale tady dokážu pochopit, že jedno správné umístění neexistuje. Zvlášť když máte jistotu, že ty skutečně šikovné funkce najdete spolu s rychlým návodem pod ikonko Moto. Toto menu agreguje všechno, co vám zrychlí použití telefonu. Motorola si dřív pohrávala s různým máváním telefonem a v tomto duchu pokračuje i nadále, ale uklidnila se a zároveň dospěla.
Funkcí není vyloženě mnoho, ale některé jsou k nezaplacení. Hlavně ovládání přehrávače tlačítky hlasitosti při vypnuté obrazovce jsem používal několikrát denně, šikovné je i rychlé spuštění předdefinované funkce poklepáním na záda nebo otevírání aplikací v plovoucím okně.
Nechybí ani možnost si jemně ohnout grafiku samotného prostředí. Opět nečekejte žádnou divočinu, ale u výměny tapety taky neskončíte. Motorola nespoléhá na obchod s motivy, ale obsahuje vlastní jednoduchý editor. V něm si můžete vybrat font písma, pár barev (bohužel dost nevýrazných a podobných) a tvar ikon. Někdy to vypadá divně, když si zvolíte čtvercové ikonky, část prvků stejně zůstane kulatá, odstínů je také méně, než byste doufali, ale tak nějak to odpovídá celé mentalitě telefonu.
Posledním příkladem praktického uvažování Motoroly je desktopový režim, provozovaný skrz program Ready For, byť technicky se jedná o obyčejnou vzdálenou plochu známou z Windows. Díky němu můžete na počítači ovládat dění v mobilu skrz klávesnici, myš a velkou obrazovku. Nejde se vyhnout srovnání s Dexem, který je možná vybavenější, ale v praxi jsem zjistil, že oba systémy fungují velmi podobně. Oba dobře hospodaří s místem, oba se prostředím snaží blížit Windows a komfort obou je spjatý s rychlostí a stabilitou připojení. Snad jen kdyby Ready For nezabíralo půl gigabytu místa na disku, ale to už opravdu hledám nedostatky v místech, kde mě netrápí.
Líbí se mi, jak je systém Motoroly kvalitní, i když omezenou alternativou pro komplexnější nástavby. Konkurence možná má více funkcí, jenže pokud za protiváhu vezmete graficky pestré, ale funkčně černobílé nástavby typické čínské produkce, Edge 40 Pro nabízí kompromis, který je sice střídmější, ale nezapomíná, že má primárně fungovat a až sekundárně hezky vypadat.
Kamera není špatná, ale celkový dojem kazí
Z téhle Motoroly se špatně dělá legrace. Je dospělá, elegantní a relativně levná. Těch kladných vlastností je tolik, že jen největší naivka by nezačal hledat nějaký ten háček. Obřího podrazu se nebojte, nečekejte ani kop do slabin, který Edge přesune z kategorie „Kolik za ni chcete?“ do „Kolik mi dáte, abych si ji vzal?“, ale je tu. Výkony kamery jsou, diplomaticky řečeno, nepatřičné.
Na papíře vidíte zdravá čísla. Padesát megapixelů u hlavního i ultraširokého objektivu, světelnost f/1.8 respektive 2.2, optická stabilizace na hlavní kameře a výborná světelnost f/1.6 u teleobjektivu. Fajnšmekři se možná zaseknou na pouze dvojnásobném přiblížení, ale to se ještě dá přejít, ne každý zvládne v ruce udržet větší zoom.
I po spuštění aplikace fotoaparátu převládají pocity pozitivní, možná i výborné. Ovládání je dobře zorganizované, ať už vybíráte fotografický režim či jeho parametry. Snad ke každé volbě se dá dostat na dvě kliknutí. Tím, že máte celé menu před sebou, máte kontrolu i nad návazností jednotlivých voleb.
Pokud proto zvolíte 8K video, automaticky se přepne framerate na 30 snímků za sekundu. Pokud chcete 60 fps, automaticky se sníží rozlišení videa na 4K. Aplikace se zkrátka nesnaží být chytřejší než fotograf a pokud je něco možné, dovolí to.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Bohužel s kvalitou výstupu je to slabší. Rád bych věřil, že největší nešvary má na svědomí post-processing, aktualizace přiživují naději na zlepšení a nic není ztraceno, ale spoléhat na to nelze. Barevné podání je věrné, citlivost dostačuje, zaostření odvádí slušnou práci, ale jak dojde na drobnokresbu, kamera se trápí. Chová se jak člověk, který nakreslí obrázek, prohlédne si ho, a začne ho dodělávat.
Tuhle obtáhne čárku, tam zase vybarví plochu ještě jednou pastelkou a když je to moc tmavé, zkouší gumovat. Ve finále si sám uvědomí, že jednotlivé opravy ve výsledku leda uškodily. Podobně Motorola někde zvýrazní kontrast mezi liniemi, někde nepostřehne detail a slije dohromady barvy, které měly zůstat oddělené, tu a tam si zase nějakou maličkost dokreslí „po paměti“.
Nadmíru se projevuje i odstup mezi objektivy. Zoom je pravidelně nejsvětlejší, ultraširoký objektiv zase nejochotněji maskuje detaily a přesycuje barvy. Dvojnásob se rozdíly projeví v nočních snímcích. Pak je širokoúhlý objektiv naopak ten s nejvěrnějším podáním, hlavní oko sklouzne k pohledu skrz žluté sklíčko a výkony teleobjektivu už hraničí s uměleckým ztvárněním olejomalbou.
Určitě je sympatické, že vlastnosti objektivů jsou stabilní, slabiny se dají předpokládat a zvládnete se jim vyhnout. Chce to trénink, ale časem dokážete vychytat situace, kdy potenciál maximálně využijete. Jen trend spěje spíš k bohapustému mačkání spouště v očekávání použitelných výsledků…
Pokud přejdete na režim videa, s kreativním podáním se bohužel potkáte taky, hlavně pokud vyrazíte do přírody. Bohužel ani mimo ni s Motorolou loterii nevyhrajete. Stabilizace sice záběr zklidní, ale poskakování se do videa obtiskne, dokonce i klidná chůze se projeví jemným pohupováním.
Nejvíc jsem se zarazil, když při natáčení za nedostatku světla optika nedokázala zaostřit a se záběrem cukala tam a zpět a nechtěla přestat. Příjemnou protiváhou této chyby jsou rychlé reakce na změnu světelných podmínek, kdy vyjasnění či potemnění záběru proběhne rychle, ale plynule. Nedokážete se ale zbavit pocitu, že byste čekali něco lepšího.
Motorola má vlastní hlavu, díky Bohu!
Ve spoustě recenzí se dá pracovat s genezí jednotlivých modelů a modelových řad. Stačí se zmínit, co se mezigeneračně zlepšilo, zamíchat pár zajímavostí, zahustit technikáliemi, dochutit srovnáním s konkurencí a servírovat. Každá značka jde svou cestou, hýčká si svou klientelu a zvlášť u vlajkovek se zviditelnění skrz pitvání inovací těžko utíká. Právě mezi nimi byste měli hledat konkurenci pro Edge 40 Pro.
Vesměs jakýkoli aktuální high-end bude lépe fotit, software bude buď schopnější, nebo líbivější. Samsungy řady S23 můžou konkurovat plejádou přizpůsobení v One UI, Xiaomi 13 Pro si potrpí na hardware, Honor Magic 5 Pro se chlubí fotoaparátem, jenže cena za tyto tři mušketýry je podstatně vyšší. Srovnatelný výkon při rozumnější ceně nabídne i OnePlus 11 5G, které si na konto může připsat i 4 GB RAM navíc, ale jeho software má ke kořenům v CyanogenMod na míle daleko a ani s tou hodnotou to není dvakrát růžové.
Co si o tom myslí Lenovo? Má ostatní totálně na háku. Ne proto, že by vzniklo pod rukama ignorantů, ale proto, že má vlastní názor. Ne nutně lepší nebo horší, nechce být ani nijak radikální, jen se drží toho, co dává smysl. Pokud by vedle sebe měly čínské značky pozemky, Xiaomi by sekalo travičku okolo své repliky hradu Macumoto v měřítku 1:1, Vivo, Oppo a Realme by neustále bloudily pohledem po cizích parcelách. A Motorola Edge 40 Pro? S gustem by se rozvalovala v houpací síti, vědoma si faktu, že se žádného krysího závodu účastnit nemusí.
Motorolu Edge 40 Pro si můžete zakoupit v Mobil Pohotovosti
Telefon samotný se hodně povedl, byť své mouchy neutají. Zakřivený displej dokáže rozproudit diskuzi, hebký povrch v praxi lépe vypadá, než se drží, a dilema mezi cenou a kvalitou fotek si musí posoudit každý sám. Dohromady je však Motorola ta nejlepší alternativa pro ty, co hledají konzervativní smartphone, klasiku nechtějí a v menších značkách vidí riziko.
Motorola Edge 40 Pro
Klady
- atraktivní design
- sympatická cena
- systém a uživatelské prostředí
- rychlé nabíjení
- výkon (Snapdragon 8 Gen 2) a chlazení
- 165Hz displej
- hlasité stereo reproduktory
Zápory
- kvalita fotografií z širokáče a teleobjektivu
- průměrné portrétové snímky
- kluzký povrch
Michal Maňák
Další dnešní články
