- Technické expozice v Česku často vznikly ze soukromých sbírek, starých provozů a práce nadšenců
- Na některých místech si můžete zahrát na původním hardwaru, sledovat mechaniku v pohybu nebo nahlédnout do elektrárny ve virtuální realitě
- Výběr spojuje počítače, arkády, Merkur, letectví, železnici, jadernou energetiku i vesmír
Když se řekne výlet za technikou, většina lidí si vybaví Národní technické muzeum nebo některé z velkých science center. Člověk ví, co dostane, program zabere půl dne a děti se většinou nenudí. Jenže právě proto se v seznamech tipů na technické výlety opakují stále stejná místa.
🎧 Poslední šance vyhrát 3x skvělá sluchátka JBL Live 780NC, barvu si navíc vyberete sami! 🌈
Česko má i místa, která vznikla trochu jinak. Někdo třicet let shromažďoval počítače, další zachraňoval arkádové automaty, železničáři udrželi při životě starou výtopnu a v elektrárně využili virtuální realitu, která může ukázat víc než další informační panel. Tahle místa nebývají největší ani nejvýpravnější. Od běžných výstavních hal je odlišuje osobní rukopis jejich tvůrců a neobvyklé prostředí.
Retro Computer v Žatci: objednáte si oběd a skončíte u počítače z Texasu
V přízemí historického domu na žateckém náměstí sídlí restaurace U Zlatého beránka a spolu s ní také muzeum Retro Computer s více než 160 funkčními počítači ze sedmdesátých a osmdesátých let.
Vedle známých Atari, Sinclairů a Commodorů tu najdete značky, o kterých většina lidí nikdy neslyšela: Datapoint, Robotron, Elektronika, Olivetti nebo Consul. Některé stroje připomínají psací stroj, jiné laboratorní vybavení a některé přenosné modely váží tolik, že mají k dnešní představě mobilního počítače hodně daleko. Na vybraných počítačích si lze vyzkoušet původní hry i software.
Atmosféru expozice určuje také její prostředí. Samostatná místnost je záměrně laděná do socialistického stylu a podle majitele v ní nenajdete nic současného. Počítače tu proto nepůsobí jako vykopávky z dávné civilizace, ale jako stroje, které někdo včera večer vypnul a ráno je zase zapne.
Muzeum Merkur: stavebnice, z níž Wichterle sestavil prototyp pro výrobu čoček
Muzeum stavebnice Merkur v Polici nad Metují by se dalo snadno odbýt jako nostalgický výlet za hračkou z dětství. Byla by to škoda. Možnosti Merkuru nejsou z několika pásků, šroubků a koleček hned patrné. Ukážou se až ve chvíli, kdy s nimi někdo začne řešit skutečný technický problém.
Nejznámějším příkladem je Otto Wichterle. O Vánocích roku 1961 sestavil z Merkuru prototyp zařízení pro odstředivé odlévání měkkých kontaktních čoček. Dětská stavebnice tak pomohla při vzniku výrobního postupu, jehož význam daleko přesáhl svět hraček.
Samotné muzeum ukazuje staré stavebnice Merkur, elektrické vláčky, parní stroje i současné modely. Hlavní pozornost ale přitahuje Ocelové město Jiřího Mládka, rozměrná konstrukce inspirovaná románem Julese Verna. Celek plný věží, mostů a mechanismů připomíná spíš malý průmyslový areál než model sestavený podle návodu.
ArcadeHry: muzeum, kde je zakázané nesahat
Ve většině muzeí stojí mezi návštěvníkem a nejcennějším exponátem sklo. V ArcadeHrách v Červeném Újezdu by skleněná vitrína zničila celý smysl sbírky. Po zaplacení vstupného už automaty další mince ani žetony nevyžadují, takže můžete přecházet od Pongu a Pac-Mana k Mortal Kombatu, závodním hrám nebo titulům se světelnou pistolí.
Funguje tu přes 170 automatů. Jejich kouzlo ale nespočívá jen v samotných hrách. Zážitek dotvářela také skříň a ovládání: u závodních titulů volant, pedály a často i celé sedadlo. Arkádu jste proto nehráli jen na obrazovce, ale doslova celým tělem.
Krátké partie zároveň ukazují, jak fungoval obchodní model arkád. Pravidla musela být jasná téměř okamžitě. Vysoká obtížnost pak u řady her omezovala délku partie, protože výdělek provozovatele závisel na dalších vhozených mincích. Dnešní battle passy a mikrotransakce tak mají dávného předchůdce, pouze platba měla fyzickou podobu mince vhozené do automatu.
Dukovany: jaderná energetika bez záběrů chladicích věží
Jaderná elektrárna patří k místům, na která má téměř každý názor a málokdo je viděl jinak než zpoza plotu nebo v televizní reportáži. Infocentrum Dukovany samozřejmě nepustí běžného návštěvníka k otevřenému reaktoru. Dokáže ale ukázat, co se děje mezi palivovým článkem, parní turbínou a zásuvkou v obýváku.
Na modelech lze projít výrobní blok po jednotlivých částech a virtuální ReakTour může návštěvníky zavést do kontrolovaného pásma, kam by se při standardní exkurzi nedostali. Právě tady funguje virtuální realita lépe než ve většině zábavních atrakcí. Nenahrazuje něco, co by šlo normálně navštívit, ale zpřístupňuje prostor, který musí zůstat uzavřený.
Nepřehlédněte
Jak vypadá jaderná elektrárna Temelín uvnitř? Prozkoumejte její útroby z pohodlí domova
Návštěva může být zajímavá i pro člověka, který má na jádro dávno hotový názor. Expozice dává konkrétnější podobu systémům výroby, palivu, odpadu i bezpečnostním opatřením.
Podobný princip používá také virtuální prohlídka Temelína. Jeho návštěvnické centrum je ale během modernizace uzavřené, takže pro skutečný výlet jsou nyní jistější Dukovany. Ale pozor: návštěvu Dukovan je nutné rezervovat předem.
Letecké muzeum Kbely: prototypy, které se do učebnic nevešly
Letecké muzeum Kbely patří ke známějším položkám výběru. Jeho sbírka zabírá několik hangárů, venkovní plochy i nedalekou Starou Aerovku. Mezi jednotlivými částmi se chodí venkem a rozsah sbírky člověku dojde hlavně ve chvíli, kdy má za sebou několik hangárů a stále nevidí konec.
Vedle slavných stíhaček a dopravních letadel jsou nejzajímavější stroje, jejichž výroba skončila u jednoho či několika kusů. Připomínají, že historie techniky se neskládá jen z vítězných konstrukcí. Mnoho projektů skončilo kvůli penězům, změně zadání, politice nebo proto, že přišly ve špatnou chvíli.
V sezoně 2026 přibyla zrenovovaná replika letounu Aero Ab-11, která obsahuje také řadu původních součástí. Letoun stejného typu před sto lety absolvoval propagační cestu přes tři světadíly a 23 zemí, aby ukázal schopnosti mladého československého leteckého průmyslu. Posádka strávila ve vzduchu téměř 92 hodin. Dřevěný dvouplošník dnes vedle proudových strojů vypadá křehce, ale právě takový stroj tehdy představoval techniku, kterou bylo potřeba světu předvést.
Na Kbely je proto dobré vyhradit dost času. Hangáry, venkovní plochy a Stará Aerovka dohromady působí spíš jako celý letecký areál než jedna muzejní expozice.
ČD Muzeum v Lužné: stroje, u kterých je slyšet každý pohyb
Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka sídlí v bývalé výtopně. To je podstatná část zážitku. Lokomotivy nestojí v neutrálním výstavním sále, ale v prostředí, které stále připomíná místo určené k jejich údržbě, otáčení a přípravě na další cestu.
Parní stroj má proti moderní technice jednu velkou výhodu: většinu jeho práce lze sledovat očima. Táhla se pohybují, kola zabírají a od stroje se ozývá syčení páry. Není tu černá krabička, do které vede kabel a ze které vypadne výsledek. Mechanika se odehrává před vámi.
Nejlepší je přijet v den, kdy muzeum pořádá jízdy historických vlaků nebo program na točně. Statická lokomotiva ukáže konstrukci, ale až kovové rány, kouř a pomalý rozjezd vysvětlí, proč kolem železnice vznikla tak oddaná komunita. Cesta vlakem se v takový den mění v první část expozice.
Lužná je dobrým protipólem počítačového muzea. V Žatci se technika postupně zmenšovala, až se vešla do kapsy. Tady stojí stroje z doby, kdy vyšší výkon obvykle znamenal více oceli, větší kotel a další lopatu uhlí.
Planetárium Praha: známá adresa, ale úplně nová obrazovka
Planetárium Praha do výběru zdánlivě nezapadá. Nejde o skrytý poklad ani soukromou sbírku na nečekaném místě. Po rekonstrukci ale nabízí technologii, kvůli které se sem vyplatí vrátit i lidem, kteří zde byli před lety.
Klasický projektor neuměl zobrazit skutečnou černou. Na tmavá místa pouze neposílal světlo, takže obloha zůstávala lehce šedá. Nová kopule používá LED body, které lze jednotlivě zhasnout. Prázdný vesmír proto konečně nevypadá jako špatně zatemněný kinosál.
Kopule má průměr 22 metrů a tvoří ji 45 milionů diod. Samotné číslo ale ještě nevysvětluje, jak projekce působí. Dobrá projekce zakryje hranice sálu a na chvíli přesvědčí oči, že se sedadlo skutečně pohybuje. U klasického kina vnímáte obraz před sebou. Tady jste uvnitř něj.
Program je potřeba vybírat pečlivě. Technika nezachrání pořad, jehož téma vás nezajímá. Se správně zvolenou projekcí ale nová kopule dokáže na chvíli potlačit pocit, že sedíte v sále uprostřed Stromovky.
Klasiky nezmizely, jen je není nutné doporučovat pokaždé
Národní technické muzeum, iQLANDIA, VIDA!, Techmania nebo ostravský Svět techniky zůstávají dobrými cíli, zvlášť pro rodiny, které chtějí širší program na celý den. Tento výběr míří jinam: k menším či specializovaným místům, která vznikla kolem konkrétní sbírky, původního provozu nebo technologie.
Na neobvyklých místech je často nejzajímavější jejich původ. Sbírka začala jako osobní záliba, muzeum obsadilo starou výtopnu, herní automaty někdo zachránil před likvidací a virtuální realita zpřístupnila část fungování elektrárny. Někde rozhoduje možnost si zahrát, jinde původní průmyslové prostředí nebo přístup do prostoru, který zůstává běžně zavřený.
A právě podle toho bych vybíral. Počet exponátů ani velikost budovy nejsou tím hlavním. Rozhoduje spíš, zda vás láká zapnout starý počítač, sednout k arkádě, sledovat parní lokomotivu nebo se virtuálně podívat k reaktoru. Technika bývá nejzajímavější ve chvíli, kdy přestane být jen položkou ve vitríně.
Ondřej Dolejš
Další dnešní články
