- Honor se po odmlce pokouší dobýt Evropu konkurencí pro nejvyspělejší telefony ostatních značek
- Hlavní zbraní bude i po letech fotoaparát, špičkový je i displej
- Cena 29 990 Kč vypadá rozumně, byť sebevědomí značce nechybí
- K telefonu jako bonus získáte tablet Honor Pad 8 v hodnotě 7 490 Kč
Honor. Mladší brácha Huawei, narozen roku 2013. Dříve zápasník ve střední váze, od roku 2015 plnohodnotný účastník boje o evropské telekomunikace, od roku 2021 odříznut od mateřské značky. A zatímco se Huawei potýkal s právními problémy, Honor se pokoušel dlouholetou známost ukončit. Ale jak říkal Limonádový Joe: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.“ Společný rodokmen se nezapře – v dobrém, i ve zlém.
Balení bez překvapení
Je to už takový zvyk, tipovat obsah krabičky podle velikosti. Malé balení znamená telefon, kabel a dlouhé povídání o ekologii. Velká škatulka znamená obligátní trojkombinaci mobil + kabel + nabíječka, přičemž poslední jmenovaný kus nabírá na váze i důležitosti. Veškeré překvapení se smrskne na loterii, jestli bude na displeji nalepená fólie, jestli štědrý výrobce přidá kryt o výrobní ceně 20 Kč, nebo jestli se snad „hecne“ a nabídne dvoumetrový kabel místo polovičního. Skoro se těším, až si někdo troufne nepřibalovat sponku na otevření slotu na SIMku. Však špendlík nebo kus drátku najde doma každý, ne?
Honor disciplínu „kterak šetřit, leč neurazit“ pojal tradičně. Z krabičky můžete vybalit 66W adaptér, metrový kabel s USB-A a USB-C na koncích, sponku, čtení a základní silikonový obal. Ten svou funkci splní poměrně kvalitně, mírně převyšuje obrazovku i okraj modulu fotoaparátu. Druhým bonusem je fólie na displeji, ale doporučil bych rovnou objednat jinou. Plní funkci jen během přepravy, snadno se zachytí o okraj kapsy a jak se jednou odlepí, bublin pod ní se nezbavíte.
Design neurazí ani nenadchne
Až si budou konkurenti dělat z Honoru legraci, že je barbar a vůbec nedbá o kondici naší modré planety, může kontrovat dvěma způsoby. Za prvé odseknout, že je zelený, protože je zelený, za druhé, že recykluje design. Chápu, že pokud přední stranu z 91 % plochy zabere displej, zbývajících 9 % se kreativně využije těžko. Nicméně když si srovnám obrázky, všechny P40 od Huawei, Mate 40 Pro, Honor Magic 4 Pro. Honor 50 Lite, všechno je to na jedno brdo. V případě, že se zelenou nejste kompatibilní, můžete sáhnout po decentnější černé variantně.
Nemám nic proti tomu, když se každý rok poupraví tvary jen minimálně, pokud se líbí a stárnou s grácií, tentokrát v tom vidím spíš tendenčnost. Hlavně nevyčnívat z davu, nic neměnit, nedej bože se trochu odvázat.
Magic 5 Pro je spoutaný vlastní historií, jediné, čím trošku vyčnívá, je dvojitá selfie kamera v levém horním rohu, byť ani ta už nevypadá jako konkurenční výhody. Vloggeři jsou přeci autentičtí a mobil za třicítku důvěru nerozdmýchá, na kvalitu jsme rezignovali a focení selfíček už je rovněž za zenitem. Nebo jsem se stal obětí vlastní sociální bubliny.
Dosud řečené platí pro přední stranu. Ta zadní je naopak extravagantní až moc. Děláme si srandu z černých plotýnek objektivů, přejeme si nějakou změnu a Honor ji servíruje. Určitě zaujme, ale škodolibě se musím ptát, jestli to nepřepísknul. Optika si jistě uzme nemálo místa, ale Magic 5 Pro už možná překročil hranici, kdy je kamera zabudovaná do telefonu a kdy už je telefon postavený okolo kamery.
Chci tím říct, že kruhový fotomodul nepřehlédnete, je poznávacím znamením posledních dvou generací Honoru, kouká na vás jak predátorův zaměřovač a rovněž neoplývá dvakrát kompaktními rozměry. Jeho spodní hrana končí jen lehce nad půlkou, takže nedobrovolně držíte telefon blíže těžišti, než je bezpečné. Buď si tedy můžete matlat čočky prstem, nebo riskovat pád. Ani jedna varianta nepotěší.
Boky Honoru jsou děravé jak řešeto. Naštěstí si i tak telefon může připsat odolnost vůči vodě a prachu danou standardem IP68, pořád ale po obvodu kovového rámečku najdete 15 černých bodů. Jeden z nich kryje infračervený blaster střílející povely na domácí elektroniku, dva schovávají mikrofony, jeden otevírání šuplíku pro dvě nano SIM karty, zbylých 11 je rozděleno mezi stereo reproduktory.
Když už vypadá Honor Magic 5 Pro tak usedle, zdařila se aspoň ergonomie? Když pominu ono vychýlené těžiště, známkoval bych dvojkou s ocáskem. Prostě průměr bez větších chyb, ale i překvapivých detailů. Tlačítka na boku jsou dostupná bez na první dobrou, mléčné krycí sklo zad neklouže příliš a ač hrany nijak ostře řezané nejsou, dlaň se o ně pěkně chytí. Prach se nemá kde usazovat, ale občasný kontakt s nabroušeným okružím okolo fotoaparátů je nepříjemný. V podstatě tak jediná designová odchylka způsobuje nejvíc problémů. Inu, pro krásu se musí trpět.
Na displej je radost koukat, hlavně ve dne
Ohledně obrazovky Honoru mám pro vás tři zprávy. Dvě dobré, jednu polarizující. Ty dobré byste zjistili z tabulky specifikací. Rozlišení se nesmrsklo na klasické protáhlé Full HD – Magic 5 Pro používá matrici 2848 × 1312 bodů. Netuším, proč výrobce zvolil tento ojedinělý počet pixelů. Na Quad HD je to málo, kratší strana není dvojnásobkem HD, rozdíl oproti Full HD je zase moc velký. V duchu pojmenování UW-FHD a Full HD+ tedy navrhuji označení QHD-. Ujme se to?
Žerty stranou, Honor toto rozlišení rozsvěcí s intenzitou až 1800 nitů a dění překresluje frekvencí až 120 Hz do 10bitové barevné palety. Vypadá to na královskou podívanou? Rozhodně! Nemám, co kritizovat, plynulý a jemný obraz má syté barvy, zvlášť když je můžete i softwarově dochutit.
Technologie LTPO by měla šetřit energii kolísáním obnovovací frekvence, ale Honor bohužel nedovoluje obnovovací frekvenci jakkoli zkoumat. V menu máte na výběr 60, 90 a 120 Hz, nebo adaptivní režim. Jestli někdy kmitočet spadne třeba na 1 Hertz, se nedozvíte. Určitě by se tato frekvence hodila pro AoD obrazovku, kterou Magic 5 Pro podporuje formou několika témat a zobrazitelných položek. Své využití by našla i při čtení e-booků, které telefon podporuje čtecím režimem, který překreslí obraz do odstínů šedé a doplňuje tak běžnější a rovněž dostupný filtr modrého světla.
Komfort v nočních hodinách má zvyšovat i nová funkce s označením cirkadiánní noční displej, jež se stará o plynulou regulaci podsvícení. Telefon by tedy měl díky pulzně šířkové modulaci dokázat změnit jas až 2160× za sekundu, což prý oko pozná zejména na minimálních nitech. Pochybuji, že by se vám díky tomu zdály růžovější sny, ale oceňuji touhu vylepšit i takové maličkosti.
Co ty horší vlastnosti? Onen ambivalentní atribut displeje si připisuje krycí sklíčko. Honor se nechlubí žádnou slavnou značkou použitého materiálu, ale tvrzení o tvrzení bych nerozporoval, obrazovka škrábancům odolá. Hrany však budou náchylnější, Magic 5 Pro jejich zaoblením sice usnadňuje ovládání gesty, ale vystavuje tím sklo riziku poškození. Kompatibilita se sklíčky tím rovněž mírně utrpí.
Mnohem víc bych ocenil přidání extrémního ztlumení podsvícení, které používá Samsung i Motorola. Na tuhle vychytávku se tuze snadno zvyká a od chvíle, kdy jsem ji objevil, ji hledám v menu každého mobilu.
Součástí displeje je i optická čtečka otisků prstů. Její jedinou zajímavostí je snad jen intenzivní svit, který na vás blikne při každém skenování. Nezlobil bych se, kdyby bylo na výběr toto záření v nočních hodinách utlumit, nebo zmenšit ozářenou plochu. Výběr ze šesti odemykacích animací tento „flashbang“ neodstíní.
Chytrá baterie uložená v black boxu
Posledně jsem si stěžoval, jak nám Android brání dobrat se k detailům spotřeby energie. Honor to možná vidí podobně, kromě standardního grafu umožňuje vybrat v něm i časový úsek a podívat se na něj podrobně a vedle ještě sdělit, jak dlouho vám během dne svítil displej.
Telefon pohání Li-Pol akumulátor o kapacitě 5 100 mAh. Tedy ten náš. Pokud byste si udělali výlet do Číny, mohli byste sehnat variantu s křemíkovo-uhlíkovou baterkou o navýšené kapacitě 5 450 mAh. Určitě byste si ale pro tuto cestu měli najít více důvodů, mezi kterými bude výdrž mobilu tím nejméně závažným argumentem.
Honor Magic 5 Pro si se svým přídělem energie vystačí jeden den hravě, dva dny s trochou askeze. Určitě patří k těm trvanlivějším modelům, byť hranice třídy nepřekročil. Pokud ale patříte k těm, co už na 50 % maximální kapacity začíná svírat úzkost, přičtěte si bodík do výsledného hodnocení.
Překvapivě ale s rychlostí to taková sláva není. Jsem hodně namlsaný sprintující Motorolou Edge 40 Pro, objektivně vzato 51 minut ze 2 % do plné kapacity není tak špatný výsledek, ale jak jednou ochutnáte víc, těžko se vrací. Pokud byste propadali smutku, povzbudit by vás mohlo až 50W bezdrátové nabíjení. Jestli se dá této hodnoty v praxi dosáhnout, nedokážu potvrdit. S tím, jak mrtvé období Honor překlenul tlakem na prodej nositelné elektroniky, dává smysl i reverzní bezdrátové nabíjení. Sice dosahuje teoretické rychlost maximálně 5 W, ale na nějaká ta sluchátka či hodinky to stačí.
Na stránce správy energie už se ale začíná projevovat prachem posypaný software. Režim výkonu je fajn, úsporný režim už patří rovněž do standardní výbavy, ale ocenil bych širší možnosti u řízení napájení. Honor sice deklaruje schopnost Chytrého nabíjení (posledních 20 % dotlačí do baterky na poslední chvíli), ale vedle ní už dovolí zapnout jen Chytrou kapacitu baterie. Její nápověda říká, že se nabíjení zastaví krátce před dosažením maxima. Co znamená to „krátce“ nevím, na nabíječce naskočilo 100 % plynule po 99 %. Možná telefon překalibruje stupnici a plné nabití s chytrou kapacitou znamená 80 % bez ní, ale spolehněte se na takto vágní popisy…
| Naměřená rychlost nabíjení 66W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 11 minut | 18 minut | 31 minut | 51 minut |
Trochu předvídavosti by ale nástavbě Magic UI prospělo. Chybí i tak logické věci, jako zapnutí úsporného režimu v návaznosti na zbývající energii, u reverzního dobíjení taky nelze omezit, kolik elektřiny můžete vydat, něco jako změna rychlosti nabíjení v nočních hodinách je pro Honor taky zatím sci-fi.
Snapdragon 8 Gen 2 opět nezklamal
Náš šéfredaktor mě s recenzovaným hardwarem rozmazluje. V relativně krátké době je Honor Magic 5 Pro mým pátým testovaným telefon se Snapdragonem 8 Gen 2. Rovnou bych proto přeskočil obligátní povídání o tom, že trhá asfalt, rozběhá i slimáka a ještě je u toho tak úsporný, že dokáže telefonem nabíjet zásuvku. Optimalizaci Honor nezbabral a tudíž si i tentokrát můžete užívat svi6n7 systém, plynulé hry a slušnou výdrž.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 162,9 × 76,7 × 8,77 mm, hmotnost: 219 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.2, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax/be, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 5100 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
U tohoto čipu je proto zajímavější srovnávat spíš chování v zátěži, throttling a teploty, protože na skóre z benchmarků se nedá říct o moc víc než: „Dobrý, to mi stačí.“ U hodnocení provozních teplot se budete usmívat ještě víc, zejména v létě. Opět jsem se pokoušel telefon roztopit a opět marně. Po půl hodině maximální zátěže mi s ledovým klidem nahlásil 43 °C. Nevypadá to na velký rozdíl oproti třeba 47 stupňům, které ukazovalo Xiaomi 13 Pro, ale v ruce to je cítit.
Jedna potenciální hrozba však visí ve vzduchu. Když jsem spustil CPU Throttling test, první minuty jel dle očekávání Honor naplno, aby po krátké chvíli zvolnil a nasadil udržitelné tempo okolo 85 % maxima. Jenže poslední dvě tři minuty testu výkon spadnul o dalších přibližně 15 %. Pořád se bavíme o ultra-výkonné mašině, toto chování jsem však u u Snapdragonu 8 Gen 2 zaznamenal poprvé. Přeložit si to můžeme kladně i záporně. Pozitivní je, že se telefon snaží udržet vysoký výkon po co možná nejdelší dobu, horší je, že tak činí skokově a nedokáže velkým propadům předcházet. To je však spíš akademická diskuze, v praxi bych si ničeho nevšimnul.
Ke cti telefonu slouží i příkladná optimalizace. Každý testovací den byl úbytek energie i teplota odpovídající zatížení. Telefonu můžete říci, jaké aplikace usměrnit, nikdy to však nebylo potřeba. Pracovní zatížení je tak limitováno spíše efektivitou práce se systémem než výkonem. Toho má Magic dost.
Popřejte MagicOS 7.1 dobrou noc
Nikdy bych nečekal, že to kdy řeknu, ale nástavba Honoru patří mezi ty střízlivější. Netrpí na klasické přehmaty, neposílá vás z menu do aplikací a drží jednotný grafický jazyk. Pořád vypadá trochu levně, přesaturovaně, ale konzistentně.
Jestli jste během posledních let přišli do styku s telefonem Huawei , budete se i v Honoru Magic 5 Pro cítit jako doma. A to vážně není kompliment! Relativně dlouho se mnou po světě chodil Huawei P30 Pro a nemůžu si pomoct, jeho rozhraní vypadalo úplně stejně. Systémový update už tehdy vypadal vesměs tak, že se vyměnila střeva systému, ale kabátek zůstal stejný a maximálně se přidala průhlednost do notifikační roletky.
V této strategii Honor pokračuje i v současnosti. Nechci mu křivdit, pár novinek přeci jen přibylo. Všimnul jsem si, že do nástavby přibyl boční panel pro rychlé spouštění aplikací, které lze i spouštět v menších, plovoucích oknech, ale opět je to funkce přidaná, jen aby se neřeklo. Vytýkal jsem to u Xiaomi a vadí mi to pořád – proč si můžu spustit mini-aplikaci jen jednu? Copak jsem jediný na světě, kdo si občas potřebuje z chatu něco spočítat údaje z webu a následně je poslat někomu do zprávy?
Další přilepenou funkcí je Odkaz do Windows. Stáhnout si ho můžete na Google Play, ale Honor mu přidal ikonku do notifikací. A přidal i Magický text! Jmenuje se Yoyo a umí to, co Google, když rozpoznává texty na obrázcích.
To už jsou praktičtější prvky posilující zabezpečení. Systémový sejf na citlivé údaje má své opodstatnění, zároveň už je na hraně, že telefon jemně nutí vlastního správce hesel oproti konkurenčním platformám.
Fotoaparát coby hlavní prodejní argument
Kvalitní fotky Huawei uměl. Nebudu vás napínat, obě značky spolu nesdílí jen nástavbu operačního systému, ale i kvalitu snímků. Dílem za to může vyvážený post-processing, dílem i kvalitní optika. Honor je aktuálně jedním z mála telefonů, které disponují Time of Flight senzorem a poprvé jsem zaregistroval, že nějaký mobil ho má na selfie kameře i hlavním fotomodulu. Pro hračičky mám však smutnou správu, legendární aplikaci ToF Viewer od Luboše Vonáska se rozběhnout nepodařilo. A tím jsou negativa fotografování prakticky kompletní.
Ne, že by Magic 5 Pro dokázal zastoupit zrcadlovku, ale když si prohlížím obrázky na monitoru, vidím konzistentní výsledky ze všech objektivů, a to za nejrůznějších světelných podmínek.
Začnu ze široka. Tím myslím 122° širokoúhlým objektivem o světelnosti f/2.0 napojeným na snímač o rozlišení 50 Mpx. Ten je z celé sestavy asi nejslabší, ale co by dali jiní za jeho schopnosti? Za slunečna vykresluje detaily tak, jako střední třída zvládá s hlavním objektivem. Pod zamračenou oblohou na dvacet metrů od vás už sice nevykreslí každý lístek na trávníku a pod rozsvícenými lampami už taky nebude každá linie absolutně přesná, ale nikdy jsem se nesetkal se fotkou, nad kterou bych si řekl: „To je nepoužitelné.“
Hlavní objektiv má rozlišení rovněž 50 Mpx, ale světelnost už dosahuje na f/1.6. Navíc je opticky stabilizovaný a při ostření si vypomáhá nejen fázovou detekcí, ale i laserem. Městské panorama i přírodu zvládá krásně vykreslit na úrovni balancující mezi přirozeností a extrakcí toho nejlepšího ze softwarových vychytávek, necítím z toho ale tlačení na pilu.
Pokud bych hledal slabší stránky, musel bych se zbavit světla. Večer už je znát, že poroučení větru a dešti nezvládli budovatelé ani u nás, ani v Číně. To už je znát, že u míry detailu bylo třeba učinit ústupky, ale i to se děje přirozeně, směrem do pozadí se drobnokresba začíná pomalu rozpíjet a pomáhá tak přidání hloubky. Občas se objeví snaha trochu si domalovat realitu, ale nejedná se o nic, co bych viděl poprvé. Poměrně dobře funguje algoritmus pro odstranění šumu, tady může konkurence jen závidět.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Co teleobjektiv? U něj je situace trochu kontroverzní. Technicky vzato Honor používá 50Mpx rozlišení i na něm spolu s 3,5× přiblížením. Světelnost f/3.0 už vzbuzuje otazníky, ale dá se doufat, že optická stabilizace to bude zachraňovat. Potud žádné terno. Jakmile ale spustíte aplikaci fotoaparátu, všimnete si, že je mezi výchozími pohledy i 10× přiblížení.
To Magic 5 Pro nativně neumí, ukázalo se však, že si s takovým zoomem velmi dobře poradil i tak. Samozřejmě maximální stonásobné přiblížení je v podstatě nepoužitelné a už okolo třicetinásobného přiblížení se slušných snímků dočkáte spíš náhodou, ale desítku telefon zvládá tak, že si ani nevšimnete, že už si ji telefon vytahuje digitálně.
Jestli ladění fotoaparátu řídili fotografové, obslužnou aplikaci spravoval pravděpodobně tým s jinými ambicemi. Jako kdyby běžné focení nestačilo, snažili se do ni implantovat všelijakou chytristiku. Na jednu stranu vám dovolí využívat ToF, hrát si s rozostřením a clonou, při natáčení umí plynule zoomovat a měnit objektivy, ale vedle toho vám servíruje chytré funkce jako „zachycení úsměvů, skákání a běhání lidí, koček a psů“. Máte fretku nebo vrháte nožem? Doufejte, že na vás Honor se svými algoritmy myslel. Podobně je schopen si pomáhat s různým zkrášlováním a filmovými tóny produkovanými umělou inteligencí, ale neporadí, jakou kombinací nastavení se dá nahrávat v HDR10+. Sami si musíte objevit, že toto nastavení videa patří pod režim film.
Video lze nahrávat maximálně ve 4K rozlišení při 60 snímcích za sekundu. Kvalita je opět velice slušná, a to platí i při hůře osvětlených scénách zabíraných skrze hlavní fotoaparát. I zde Honor aplikuje nejrůznější vylepšení včetně výrazné eliminace šumu. Jen pozor, délka jednoho záznamu v tomto rozlišení je omezena na 15 minut, což může být pro aktivnější tvůrce obsahu jisté omezení.
Celý proces natáčení videa a focení zkrátka Honor pojal po svém. Některé věci překvapivě chybí (8K video, ovládání hlasem, přiřazení funkcí na ovládání hlasitosti), jindy zase chybuje v naprostých základech (vysvětlení, kdy co nastavit a proč). Vlastně vás tak podprahově tlačí do point’n’shoot použití, ve kterém je velmi silný. Profi režimy pak odemknou formát RAW, vyvážení bílé a jiná hejblátka známá z fotoaparátů, přechodovou fázi mezi amatérským a pokročilým nastavením vám však nijak neusnadní.
Skvělý, ale tak trochu bez nápadu
Honor je zpět a dělá to, co dělal vždycky. Vezme výkonný hardware, ukáže, že umí skvělé fotky a neurazí nikde jinde. Možná nad tím zvedám nos, ale objektivně vzato to zní jako pragmatická strategie. Proč na systém nabalovat hromadu funkcí, které ocení jen pár šťouralů? Proč sbírat nízké karty, když se dá zahrát esem?
Honor Magic 5 Pro je optikou faktů regulérní následník modelů z úspěšnější minulosti. Má stejně jako oni silný procesor, po stránce komponent mu nic nechybí a navrch může tvrdit, že fotí líp než ten zlý, samolibý Samsung. Prezentuje se jako lék na potíže konkurence, zároveň mu však chybí sebevědomí na to, aby vystupoval nezávisle. Má telefon takové srovnávání zapotřebí? Spíš ne.
Má to Honor zapotřebí? Spíš ano. Ukázalo se totiž, že roky číhání na okraji zájmu nepřišel s ničím, čím by konkurenci překvapil nebo překonal. Pozoruje ji, drží tempo, učí se, ale vlastní myšlenky nepřináší. Pokud vám to stačí a konformní design mobilu vám vyhovuje, směle si ho pořiďte, krok vedle to určitě nebude. Já však od vlajkovek čekám i trochu vizionářství, odvahy a nápadů. Bohužel pro Honor Magic 5 Pro to jsou vzdálené pojmy.
Jak jsem již nakousl v úvodu, telefon se na českém trhu prodává za 29 990 Kč. Příjemným bonusem a pravděpodobně i dalším motivátorem ke koupi může být dárek v podobě tabletu Honor Pad 8, který běžně stojí 7 490 Kč. A pozor, tablet k telefonu neplatil jen pro předobjednávky, ale zůstává i pro běžný prodej.
Honor Magic 5 Pro
Klady
- skvělá výbava, vysoký výkon
- kvalita fotografií a videa
- stupeň krytí IP68
- infraport
- výdrž na baterii
Zápory
- ergonomie
- Magic OS
- neumí 8K video
Michal Maňák
Další dnešní články
