- Xiaomi umí vyrábět našlapané telefony a model 13 Pro to potvrzuje
- Pro fanoušky je nástavba MIUI benefitem, ostatním nemusí být úplně po chuti
- Cena 31 499 Kč odpovídá použitému hardwaru, ne hodnotě zařízení
Čert aby se v těch vlajkovkách Xiaomi vyznal. Na označení Mi s inkrementálně rostoucím číslem bylo dlouho spolehnutí, jenže pak přibyla různá téčka, céčka, próčka a i ti, kdo dokázali navigovat mezi Mi, Redmi, Redmi Note a odnožemi Poco, se museli vzdát jakékoli naděje, že značení Xiaomi bude dávat smysl.
Xiaomi 13 Pro svou pozici v portfoliu řeší pragmaticky. Máš high-end procesor? Tak budeš vlajkovka! A vlastně proč ne. Vrcholné modely jsou často pro nadšence, kteří při požadavcích na hardware místo „nějakého osmijádra“ vysypou z rukávu počet jader, jejich architekturu, takt i teplotu, při které dochází k throttlingu. Orientace na základě pohonu jim tak bude vlastní.
Obří krabice kvůli nabíječce
Těšíte se při koupi prémiového zařízení, až si slavnostně krabičku otevřete? Chápu vás. Xiaomi už méně. Na balení Xiaomi 13 Pro totiž není pranic luxusního či originálního. Černá škatulka zaujme snad jen svou velikostí, která se mezi tenčícími se krabičkami jiných výrobců vyjímá jako výletní loď nad paláci v Benátkách.
Přitom její obsah je vesměs tradiční, minimálně co se čínské produkce týká. Kromě obligátní dokumentace a sponky na vysunutí SIM slotu dostanete průhledný silikonový kryt, kabel s USB-C na USB-A na koncích a nabíječku. Právě ta zaplní velkou část balení a nápis 120 W GaN (nitrid gallitý) je kvalitní nápovědou, proč tomu tak je.
Za jiných okolností bych možná přešel k další kapitole, ale tentokrát musím pochválit i ten primitivní kryt. Samotný ničím výjimečný není, ale v kombinaci s tenoučkou fólií tvoří pro citlivky použitelnou ochranu telefonu – nad a pod displejem lehce přečnívá, takže pokud mobil položíte na rovnou plochu, mezi ní a obrazovkou nedojde ke kontaktu. Škoda, že účinně ničí hmatovou odezvu vypínače, pravidelně jsem místo rozsvícení displeje spouštěl Google Assistenta.
Telefon jak vytesaný z obsidiánu
Mám rád, když design odráží osobnost smartphonu, když mu vtiskne duši. Když jednotlivé prvky harmonicky ladí, jsem ochoten odpustit i nějaké to ergonomické zakolísání. Zároveň se divím, že Xiaomi u prémiového modelu volilo jedno nebo druhé místo nejlepšího z obou polovin.
Podle hmotnosti 210 gramů odtušíte, že nemáte v ruce levný kousek, nýbrž skleněný monolit zpevněný hliníkovým rámečkem, jenže keramika na zádech, obzvlášť v černé testované barvě svůj luxusní punc brzy ztrácí pod záplavou nasbíraných otisků.
Vzorec rozpolceného chování se vrací ve více aspektech. Zakřivení displeje hledá svou protiváhu v zaobleném obvodu zadního krytu, ale je vidět, že poloměr se liší. Podobně disharmonicky působí i horní a spodní strana, kde rámeček z plynulých linií přechází v poměrně výraznou hranu. Obzvlášť rušivě to působí v rozích, kde oko jede po obrysu zařízení, ale oblouk rohu se drobně odchyluje od rádiusu displeje.
Neříkám, že Xiaomi nemělo pro použité tvary své důvody. Telefon má například v horní hraně integrovaný infraport pro ovládání domácí elektroniky a jeho zasazení do plochy je přirozené i praktické. I ovládání je zvolené racionálně, tlačítko vypínání i hlasitosti má nabroušené hrany, hmatem ho okamžitě identifikujete a stisk si rovněž s ničím nespletete. Konektor USB-C má své místo přesně v polovině a i ve tmě ho proto trefíte prvním pokusem. Neptejte se mě však, jaké důvody vedly k použití archaického USB 2.0, když verzi 3.0 už známe od roku 2008.
Kapitolou samou pro sebe je pak zadní strana. Pokud iPhone zavedl módu sporáků poskládaných z litinových plotýnek objektivů, Xiaomi v duchu modernizace přešlo na indukční varnou desku. Tenké stříbrné linie oddělují sekce jednotlivých objektivů, celý blok vystupuje ze zad telefonu a vy jen čekáte, zda při focení začne modul kamery žhnout nebo aspoň pípat, když na něj ukápne.
Což by se klidně mohlo stát, telefon se vody nijak neštítí, standard IP68 mu umožňuje vydržet až půl hodiny v hloubce metru a půl, a také zajišťuje odolnost vůči vniknutí prachu.
Čtečka otisků prstů poplatná čínskému světu
Vypadá to, že čtečky otisků integrované do displej dospěly. Kvalitativní rozdíly se potkat dají, ale dlouho jsem nepotkal telefon, kde by tento způsob zabezpečení chyboval. Xiaomi 13 Pro není výjimkou. Snímání otisků na optické bázi ale vyžaduje na čtečku zatlačit, což vás o zlomek vteřiny zdrží. Sonické snímače to nevyžadují, ale pokud nestřídáte dva telefony a potřebovali byste proto dvojí svalovou paměť, ani si zdržení nevšimnete.
Jestli ano, má Xiaomi několik způsobů, jak se revanšovat. Sovy ocení, že lze ztlumit intenzitu podsvícení při skenování otisků, hračičkové si mohou vyměnit grafiku a pokud žijete s QR kódy na každém kroku, můžete potažením ze čtečky spustit jejich čtečku. Chápu, že v Číně se to hodí, ale proč nejde tyto zástupce modifikovat, zůstává tajemstvím. Zvlášť když si s tím poradil už Android Jelly Bean.
Rozkaz zněl jasně: displej musí být lepší než u Samsungu
Xiaomi 13 Pro chce evidentně hrát s nejlepšími. Pořádně zatřást s trůnem Samsungu a ukázat mu, že by si měl krýt záda. Řada Galaxy S používá QHD rozlišení dlouho, ale matematickým vyjádřením migruje na druhé místo – tam, kde se S23 Ultra chlubí rozlišením 1440 × 3088 pixelů, Xiaomi 13 Pro o chloupek předbíhá na výsledných 1440 × 3220 px. Logicky i jemnost je vyšší, než u konkurence. Jen Xperia 1 IV se potichu směje a její pradědeček XZ2 Premium si smíchy poplival seniorskou průkazku, my ostatní si můžeme užívat jemný panel, na který je radost koukat.
Pozadu nezůstává ani obnovovací frekvence, Xiaomi 13 Pro zvládá až 120 Hz. Způsob, jakým tak činí je však vpravdě originální. Už jsem zažil rozdělování na zobrazení klasické a plynulé, standardní a adaptivní, ale Xiaomi názvosloví pojalo po svém. V menu najdete volby výchozí a vlastní. Výchozí znamená 60 Hz a vlastní znamená, že volíte, zda upřednostňovat 60, nebo 120 Hz.
Celá obrazovka je navíc zaplněná vysvětlivkami, že vyšší frekvence znamená plynulejší pohyb, že upřednostnění vybrané frekvence znamená automaticky preferovat vybranou variantu a ještě se vespod stránky můžete dočíst o ukázkových videích, která jsou zpomalená. Tak to dopadá, když pro větší názornost vysvětlení musíte napsat další vysvětlení.
Po stránce zobrazení LTPO OLED panel funguje perfektně, vrcholný jas 1 900 nitů přebije i sluneční světlo během jasného dne a Gorilla Glass Victus snad překoná nejčastější mechanické nástrahy. Večer a v noci pak přijde ke slovu čtecí režim, opět pro jednoduchost rozdělený do dvou úrovní. Na té první můžete zvolit úpravu barevného podání ztlumením modrého světla, na druhé může displej imitovat papír volbou textury, barevného podání, případně i volbou černobílých odstínů. Žel, efekt papíru je sotva pozorovatelný, jen při pohledu z pár centimetrů si všimnete, že jeho aplikace mikroskopicky zvýší šum displeje. Nicméně oceňuji, že se Xiaomi pokouší přijít s něčím novým.
120W nabíjení je rachot
Kdo jste měli kdy v ruce telefon s velkou baterkou, asi mi dáte za pravdu, že dlouhá výdrž má svá úskalí. Přeci jen, hmotnost 300 gramů se snese u powerbanky, ale u telefonu? Proto jsem opatrný na tvrzení, že větší akumulátor je automaticky lepší. Místo toho mi stačí, když celý den nemusíte hledat nabíječku ani při intenzivním používání, a pokud se snažíte, přežijete dny dva. Samozřejmě snad každý mobil se dá vybít za 16 hodin, když se nedokážete odtrhnout od oblíbené hry, ale mluvím o vyváženějším používání.
Pokud větší nároky nemáte, 4820 mAh schovaných v Xiaomi 13 Pro zásobování zvládne. I při náročnějších dnech jsem se po ranním startu „v půl osmé z domova“ s návratem o šesté večerní vracel minimálně se 40 % baterky, a to jsem circa dvě hodiny z této doby civěl na obrazovku. Ono se to nezdá, cesta autobusem, metrem, hudba, rychlá kontrola světového dění přes oběd… nasčítá se to.
Abych se přiznal, jsem na baterku hodně náchylný. Na svém telefonu omezuji maximální nabití na 85 % a při 50 % zbývající kapacity už přemýšlím, jestli se svou obsesí bojovat, či se podvolit. U Xiaomi bych si toto dilema ušetřil, třináctka má dlouhé tratě natrénované. Ve sprintech je ale ještě silnější – pořídit si ji a netěžit ze 120W nabíjení po drátě by byl snad zločin. Je to podobná revoluce, jako když jste přestali nabíjet přes noc a přešli na režim s hodinkou u zásuvky po ránu. Xiaomi teď šlo o úroveň dál a nabíjí „chviličku“, protože vás zbaví potřeby kalkulovat, kolik šťávy za jak dlouho nateče. Prostě tam ta elektřina bude a než ji spotřebujete, zase se na minutku připojíte.
| Naměřená rychlost nabíjení 120W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 7 minut | 13 minut | 19 minut | 30 minut |
Telefon by měl zvládat i bezdrátové nabíjení rychlostí až 50 W, bohužel však ve společném jmění manželů takovou nabíječkou nedisponujeme, nezbývá tedy, než Xiaomi věřit. Otestovat jsem však mohl reverzní nabíjení, se kterým si novinka rovněž tyká. Mimochodem, víte, že Xiaomi při jeho zapnutí automaticky vypne NFC a vibrace? Kdo kdy operoval se zetkovými Xperiemi v blahé paměti, dosvědčí, že taková schopnost může zachraňovat telefony před pádem.
Bez kabelů by třináctka měla sdílet energii výkonem až 10 W, v praxi jsem se dostal maximálně na 3 W. Pro srovnání, u soukromého telefonu s nominálním výkonem 4,5 W jsem v praxi naměřil maximálně 1,5 W, takže ať už je dosažitelný výkon Xiaomi jakýkoli, konkurenci poráží s rozdílem třídy.
Výkon svého hardwaru dokáže Xiaomi 13 Pro zkrotit
Xiaomi hardware vždycky umělo. Už v době svého příchodu na evropský trh disponovalo výkonem, za který se nemusel stydět ani o pět tisíc dražší telefon. Postupně se značka vyšplhala po zádech LG, Sony a nakonec i Huaweie do elitní trojky k Applu a Samsungu. Model 13 Pro tuhle reputaci jen podtrhuje.
Srdcem zařízení je (jak jinak) Qualcomm Snapdragon 8 Gen 2 vyrobený 4nm litografií. Spojuje v sobě jedno jádro Cortex-X3 na 3,2 GHz, dvojici Cortexů A715 na 2,8 GHz, dvě A710 na 2,8 GHz a jednu trojici A510 na 2 GHz. Docela posun od toho, co jsme dříve znali jako osmijádra s architekturou big.LITTLE, nemyslíte?
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 162,9 × 74,6 × 8,4 - 8,7 mm, hmotnost: 210 g nebo 229 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.3, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4820 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Telefon nesmí brzdit ani operační paměť. V prodeji budou kombinace s 8 GB RAM a úložištěm o objemu 128, nebo 256 GB. Pokud zvolíte výkonnější specifikaci s 12 GB RAM, můžete se těšit na 256, nebo 512 GB paměť. Na nejnižší variantu však upozorňuji, jako jediná používá úložiště UFS 3.1 místo 4.0.
K výkonu neodmyslitelně patří i práce s odpadním teplem, je zajímavé sledovat její růsty a i poklesy. K tomu jsem využil aplikaci Generic Battery Drainer. Začal jsem na 24 °C, o tři minuty později už jsem byl na 30 °C, za další 4 minuty už teploměr ukazoval 37 °C, zároveň ale nejvyšší teplota, jakou jsem z telefonu dokázal dostat, se ustálila na 47 °C a procesor se k ní dopracovával čtvrt hodiny maximální zátěže. Ochlazení sice zabralo cca deset minut, ale pořád má Xiaomi 13 Pro teplotní strop poměrně vysoko. Můžete proto zůstat v klidu, určitě vydrží víc než vaše prsty.
Pokud opustíme hrubý výkon, po stránce technologií stojí za připomenutí i infraport pro ovládání domácí elektroniky. Metodou pokus-omyl vyzkouší, co na vaši televizi funguje, není třeba ani stahovat instrukční sady. Až proto vyrazíte někam do sportbaru, abyste ukázali štamgastům, oč poučnější je sledovat ČT Art oproti Eurosportu, Xiaomi vám bude nápomocné. Jinak si ale výrobce žádný bonbónek v podobě ToF senzoru, lidaru nebo UWB nepřipravil. Zvukové schopnosti jsou vesměs průměrné, fyzika se ošálit nedá. Výšky slyšíte zřetelně, mluvenému slovu rozumíte, ale poslouchat hlasitou hudební reprodukci z mobilu chtít nebudete.
I čistý Android je lepší než MIUI
Hodnotit nástavbu MIUI 14 Global je pro mě ošemetná záležitost. S respektem vůči jejím fanouškům jí nemohu upřít osobitý vzhled a originální pojetí uživatelských zkušeností, ale s každou další verzí se má averze vůči tomuto „vylepšení“ stupňuje. Nejde už jen o osobní preference, na ně se názory lišit mohou, ale lajdáctví odpouštět nehodlám.
Do repertoáru nástavby postavené nad Androidem 13 už patří plovoucí okna, ovládání gesty i tlačítky, Xiaomi se též zbavilo i takových přešlapů, jako schovávání volby pro ruční úpravu DNS. Oznámení můžete zobrazovat mnoha způsoby, stáhnout můžete styly AoD obrazovky, nápadité je třeba využití čtečky otisků pro měření tepové frekvence, dokonce se dostalo i na jakýsi firemní režim. To všechno zní lákavě, v čem je zakopaný pes?
O každou tuto funkci se musíte poprat. Skoro se bojím, kolik nápadů a funkcí jsem v menu přehlédnul, protože MIUI si dává záležet na tom, aby své výhody utajilo. Vyloženě si užívá, že vás vláčí všemožnými menu, která patrně o zkracování konverzních cest ani neslyšela. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč na prominentním prvním místě Nastavení najdete informace O telefonu.
Krásně tento přístup ilustrují položky Tapeta a Témata v menu. Obě vedou do obchodu se styly, jen do jiné záložky. Ochrana soukromí je zase v Nastaveních dvakrát a pokaždé vede na jiné místo. Orientaci nepomáhají ani překlady. Stranou ponechme, že pravidlo o velkém písmenu v názvu po předložce aplikuje Xiaomi i v menu („S Nabídkou aplikací“), víc vadí odkazy vedoucí z Nastavení do Dalších nastavení, Aktualizace rámcových služeb Bluetooth, Další karty, Použití doplňkové funkce předního fotoaparátu nebo Spořič baterie 5G. Ještě, že nemá Xiaomi autodestrukční tlačítko, vsadil bych se, že bylo nadepsané třeba jako Řízené omezení spolupráce.
Kdyby aspoň pohyb skrz všechny volby byl konzistentní. Ale to by byla asi nuda. Proto se někdy noříte do podmenu čtvrté úrovně, jinde se otevírá dialogové okno, potřetí se posouváte po kartách, po čtvrté na vás vyskočí pop-up okno, někdy klikáte na ikonu, jindy na text a často přecházíte rovnou do jiné aplikace.
Přesto vás prosím, překousněte tento designerský freestyle a aspoň jednou si projděte všechny volby podrobně. Zabere to čas, uděláte si vlastní názor, ale hlavně můžete narazit na jinde nevídané nápady. Jak vám zní třeba připojení se k několika Wi-Fi sítím? Co kdybyste výchozí 5 GHz pásmo přiživili ještě frekvencí 2,4 GHz? Co třeba blokovat některá Bluetooth zařízení, aby se nepárovala automaticky, kam nemají? Využijete možnost nastavit si počet FPS pro nahrávání obrazovky? Nebo si v telefonu zduplikujete aplikace? To všechno Xiaomi umí, zároveň všechny funkce na sebe plácá jak brouk z čeledi geotrupidae svoji hnědou kuličku. Otázkou je, jestli se ta kulička zmenší, nebo zvětší. Xiaomi slibuje, že ji bude koulet po dobu tří generací Androidu.
Fotoaparát Leica, laik, like, nebo Lajka?
Co uděláte, když váš úhlavní nepřítel používá rozlišení 200 MPx? Xiaomi usoudilo, že početní převaha by mohla být ta správná strategie. Do ringu proto posílá trojici 50MPx snímačů, kterým kryje záda trenér s logem Leica na triku.
Hlavní objektiv se pyšní světelností f/1.9, zaostřováním laserem i fázovou detekcí a na nohách ho drží optická stabilizace. Druhý foťák ve světelnosti zaostává jen lehce, f/2.0 je na teleobjektiv s 3,2× přiblížením pořád skvělý výsledek. Neméně důležité je však to, co objektiv nemá. Stabilizaci. Trojnásobný zoom sice s trochou snahy udržíte, ale pokud foťák těží z pixel binningu, potenciál pro digitální zoom se rychle zmenšuje. Třetí objektiv je tradičně širokoúhlý. Jeho světelnost opět o kousek klesla na f/2.2, zato však vidí v úhlu 115°.
Když koukám na fotky, chválím, jak je podání jednotlivých objektivů konzistentní. Jen výjimečně se mi stalo, že by se s použitým objektivem měnilo barevné podání. Jas už sem tam hapruje, pořád se ale můžete spolehnout, že nebudete muset každou fotku otevírat v editoru – tohle laik ocení.
Zároveň při přepínání foťáků leze na povrch, v jaké zóně se Xiaomi 13 Pro cítí nejlépe. Vyhovují mu zřetelné scény, kde snímač vidí, nač kouká a dokáže s tím pracovat. Příroda, široké scenerie, krajinky, tam se trápí, ale jakmile ho pustíte do focení detailů, blízkého okolí a obecně neopouštíte funkci dokumentačního zařízení, jste v bezpečí.
Na objektivu i v softwaru se Xiaomi chlubí spoluprací se společností Leica. Její účast poznáte hned při prvním spuštění fotoaparátu, kdy dostanete na výběr mezi filtrem Leica Vibrant a Leica Authentic. Jako jednoduchý rozjasňovač či automatická korekce režim Vibrant funguje, zároveň nelze zapřít, že Xiaomi stejným způsobem dokáže k fotografování přizvat opět i umělou inteligenci, různé styly rámečků, rozostření a samozřejmě i HDR.
Selfie jsou specializací čínských telefonů. Díky nim bude stačit ještě jedna covidová vlna a plastičtí chirurgové přijdou o práci. Nabídka autoportrétových operací je neskutečná. Nějaké vyhlazení pleti už nechává v klidu i pubescenty, Xiaomi pečuje o všechny věkové kategorie. Trápí vás ustupující vlasy? Tenké rty? Široká, či úzká čelist? Chcete větší, leč užší hlavu? Fotoaparát tohle zvládne i bez konzultace na klinice. Jen opatrně, Lajka taky na fotkách vypadala lépe, než v reálu.
Možnosti nastavení videa jsou jednodušší, stupnice se pohybuje od HD (720p) po 8K, přičemž snímkovací frekvence se mění od 24, 30, nebo 60 fps. Kombinace jsou však omezené. 8K využijete jen při 24 fps, u 4K si můžete vybrat všechny tři varianty, u Full HD jen dvě rychlejší, HD pak překvapivě snímá jen při 30 snímcích za sekundu. Výrobce zřejmě počítá s tím, že si v menu zapnete automatickou snímkovací frekvenci, která se bude řídit světelnými podmínkami.
MIUI ale opět k fotoaparátu přidává pár vychytávek, které běžně nevídám. Nemám ani tak na mysli různé Leica filtry a efekty zrcadlení, jako třeba možnost nahrávání s vypnutým displejem nebo teleprompter, který umožňuje ukazovat při vlastním natáčení text, který máte v selfie režimu číst. Asi byste na Google Play našli alternativu, ale líbí se mi představa, že tuto funkci Xiaomi implementovalo ve snaze zvýšit kvalitu obsahu na sociálních sítích. Lajky nechť přibývají!
Dva telefony v jednom
Xiaomi 13 Pro by se dal rozdělit na dva smartphony. Ten první je perfektní výkonné zařízení napěchované moderními technologiemi, které si může odškrtat prakticky všechno, co se ve vašich požadavcích může objevit. Top procesor, rychlé nabíjení, jemný displej s vysokou obnovovací frekvencí, výborné chlazení, co vám to napovídá? Jasně, Xiaomi 13 Pro skvěle poslouží jako herní mobil. Druhá osobnost tohoto telefonu naopak představuje konglomerát všeho, co vyplývá ze ztráty konzistence, vkusu, zkušeností a de facto jakékoli oblasti vývoje, která vyžaduje uměřenost a cit. Fakt, že telefon něco umí, ještě neříká, že to umí dobře.
Mám rád metafory a ta, která mě jako první napadla při finálním hodnocení Xiaomi 13 Pro, se asi manažerům značky líbit nebude: telefon je jako zdravotník – nadšenec, který s vámi jde na první trek. Má v batohu vybavenou lékárničku, ukazuje vám nůžky, které hravě přestřihnou i kožený pásek, dokáže zařídit transfuzi v polních podmínkách, ale ani se vás nezeptá na krevní skupinu.
Některé nápady Xiaomi potěšily, některé překvapily (což je možná ještě vyšší ocenění), sil má tento smartphone na rozdávání, ale s klidným svědomím ho nemůžu doporučit komukoli, kdo není skalním fanouškem MIUI. Tato grafická nástavba efektivně zabíjí radost, jakou by jinak Xiaomi 13 Pro umělo rozhazovat plnými hrstmi.
Pak do hry samozřejmě vstupují finance. 31 499 Kč je cena pro plnohodnotný top model značky, její výkladní skříň. U třináctky ale není ani prodejní cena jednoznačná záležitost. Do 12. března bude v předprodeji zlevněná na 29 999 Kč, po dva roky navíc při první opravě nebudete platit za práci a ještě na půl roku získáte 2 TB místa na Google One, pokud jste nový zákazník. Cena za první půlku telefonu by to byla adekvátní, v mých očích však dárečky druhou polovinu vyvážit nedokázaly.
Xiaomi 13 Pro
Klady
- velmi vysoký výkon
- slušná výdrž
- dobré chlazení
- voděodolnost IP68
- špičkový displej
- rychlost nabíjení
- infračervený port
- kvalita fotografií
Zápory
- prostředí MIUI
- teleobjektiv není stabilizovaný
- magnet na otisky prstů
- vyšší cena
