⭐ Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz. Děkujeme za podporu.
- U nové televize dnes nekupujete jen panel; součástí je i software, aplikace, reklama a sběr dat
- Některé televize umějí poznat, co právě běží na obrazovce, i když obraz posílá konzole nebo jiný přehrávač
- Domovskou obrazovku někteří výrobci berou jako prostor pro reklamu a služby
- Pokud chcete soukromí, musíte hluboko do nastavení televize
Když si dnes koupíte dobrou televizi kvůli panelu, berete si domů i software. Na první pohled je to výhra: Netflix, YouTube, Oneplay, Disney+, hlasové hledání, rychlé aplikace a méně kabelů pod stolkem. Přes stejný software ale mohou výrobce a jeho partneři zobrazovat reklamu, doporučovat obsah a sbírat data o tom, co se na obrazovce děje.
Jedna z nejlogičtějších obranných reakcí zní jednoduše: chytré prostředí televize obejít. K dobrému OLED nebo Mini LED panelu připojíte Apple TV, NVIDIA Shield, Google TV Streamer, konzoli nebo set-top box. Z hlediska pohodlí to často funguje výborně. Rozhraní bývá rychlejší, ovladač lepší a aplikace mohou dostávat podporu déle než vestavěný systém televize.
Se soukromím je to složitější. Externí přehrávač řeší hlavně to, odkud pouštíte obsah. Nezaručí ale, co dělá samotná televize, pokud zůstává připojená k internetu a má zapnuté rozpoznávání obsahu, reklamní personalizaci, hlasové funkce nebo diagnostiku. Tady končí iluze, že z nové smart TV uděláte hloupý panel jen výměnou domovské obrazovky.
Jak televize pozná, co právě sledujete
Důležitá zkratka je ACR, tedy Automatic Content Recognition. Funguje podobně jako Shazam, jen místo písničky rozpoznává obsah na obrazovce. Televize nebo její software vezme krátký vzorek zvuku či obrazu, vytvoří z něj digitální otisk a porovná ho s databází pořadů, filmů nebo reklam.
Kvůli takovému porovnání se nemusí odesílat celý obraz z obýváku. Stačí krátký vzorek nebo otisk, podle kterého se dá určit, zda na obrazovce běží konkrétní pořad, reklama nebo jiný známý obsah. Pro měření sledovanosti a cílení reklamy je už taková informace cenná.
Podobný sběr dat už řešili i regulátoři. Americká FTC v roce 2017 popsala kauzu Vizio, v níž televize podle stížnosti sbíraly historii sledování bez informovaného souhlasu. Podle FTC šlo o 11 milionů zařízení a případ skončil urovnáním za 2,2 milionu dolarů. Stížnost popisovala i sběr údajů o videu ze set-top boxů, DVD přehrávačů, streamovacích zařízení a klasického vysílání.
Pro uživatele je ještě zajímavější studie Watching TV with the Second-Party, která měřila síťový provoz spojený s ACR u televizí Samsung a LG. V testech se rozpoznávání obsahu neomezovalo na vestavěné aplikace. Fungovalo i ve chvíli, kdy televize sloužila jako externí displej přes HDMI.
HiSense TV Owners Report Unskippable Ads When Powering Up the TV https://t.co/paxoicRc1K
— Lon Seidman (@lonseidman) March 4, 2026
Výsledek nejde automaticky přenést na každou televizi a každý vstup. Záleží na značce, modelu, regionu, nastavení a souhlasech, které uživatel při prvním spuštění odklikne nebo odmítne. Podstatná je i druhá polovina zjištění: když uživatel ACR odmítl, síťový provoz k ACR serverům se v testu zastavil. HDMI tedy u testovaných modelů nebylo soukromé útočiště samo o sobě. Rozhodovalo až nastavení televize.
Televize se prodá jednou, pozornost každý den
Dřív výrobce vydělal hlavně ve chvíli, kdy jste televizi koupili. Dnes může vydělávat i potom. Domovská obrazovka, doporučený obsah, předinstalované aplikace, bezplatné kanály s reklamou a sponzorované dlaždice tvoří opakovaný byznys. Hlavní obrazovky chytrých televizí se proto mění z neutrálního rozcestníku na místo, o které mají zájem streamovací služby, reklamní systémy i samotní výrobci.
U Roku je tenhle model vidět nejotevřeněji. Firma nevydělává jen na přehrávačích a televizích s Roku OS, ale hlavně na platformě: reklamě, předplatných, doporučeních a službách kolem sledování. Ve výsledcích za první čtvrtletí roku 2026 uvedla platformové tržby 1,13 miliardy dolarů. Reklama z nich tvořila 613 milionů dolarů. Samotný prodej zařízení tu není hlavní tahoun.
Samsung a LG stejnou logiku popisují každý po svém. Samsung v červnu 2026 oznámil, že poprvé otevře plochu na domovských obrazovkách svých televizí programatickému nákupu přes The Trade Desk a Google DV360. Prakticky to znamená automatizovaný nákup reklamního prostoru přes reklamní systémy, podobně jako u bannerů na webu. LG zase ve své strategii popisuje webOS jako základ byznysu s obsahem a reklamou, který má vydělávat i po prodeji zařízení.
Je spravedlivé rozlišit dvě různé věci. Reklama uvnitř bezplatného kanálu je obchod mezi divákem a službou: obsah je zdarma, přerušují ho reklamní bloky. Jinak působí reklama přímo v prostředí televize, tedy v menu, na domovské obrazovce nebo před spuštěním funkce, kterou uživatel bere jako součást koupeného výrobku. Tam už se pohodlí, doporučování a reklamní byznys míchají mnohem citlivěji.
Podobně je potřeba chápat i Google TV. Režim Apps only odstraní personalizovaná doporučení z domovské obrazovky a nechá hlavně seznam aplikací. Google ale v nápovědě uvádí, že i v tomto režimu zůstává sponzorovaný obsah a upoutávky na populární filmy a pořady. Vypínače existují. Jen ne vždy vypínají to, co si pod jejich názvem člověk představí.
AI v televizi začíná u obrazu, ale nekončí u něj
Kdyby se AI v televizích držela lepšího upscalingu, rozumnějších režimů obrazu a srozumitelnějšího nastavení zvuku, nebylo by moc o čem psát. Televize je složité zařízení a běžný člověk nechce studovat rozdíl mezi filmovým režimem, dynamickým kontrastem, redukcí šumu a kompenzací pohybu. Když asistent pochopí větu „obraz je moc tmavý“ nebo „dialogům není rozumět“ a přeloží ji do nastavení, je to užitečná funkce.
Nedávno jsme vyzkoušeli třeba fotbalový AI režim televizí Samsung, kde AI pomáhá s konkrétní situací, konkrétním obsahem a jasným přínosem pro sledování. Výrobci ji ale posouvají dál než k obrazovému procesoru. Samsung přidal Microsoft Copilot do části televizí a chytrých monitorů modelového roku 2025. Google v březnu 2026 oznámil nové funkce Gemini pro Google TV, které pomáhají s výběrem obsahu, dotazy a sportovními přehledy. LG u svých AI TV mluví o funkcích AI Voice ID a AI Search.
Když tyto funkce zapnete, televize nepracuje jen s historií sledování a reklamním ID. Přidá hlasové dotazy, propojené účty, profily a někdy pozná člověka podle hlasu. To pořád není totéž co trvalý odposlech obýváku. Mnohé systémy se aktivují tlačítkem na ovladači nebo aktivační frází a dostupnost se liší podle země, jazyka a modelu. Pro uživatele se tím mění hranice: televize už neví jen to, co si pouštíte, ale někdy i to, kdo se ptá a na co.
Co z toho plyne při nákupu a nastavení
Apple TV, NVIDIA Shield, Google TV Streamer, konzole nebo kvalitní set-top box pořád dávají smysl. Přesunou aplikace a ovládání do prostředí, které může být rychlejší, přehlednější a déle podporované. Soukromí tím ale vyřešíte jen zčásti. Obsah pouštíte jinde, software televize však může zůstat aktivní.
Po koupi nové smart TV proto projděte nastavení soukromí hned na začátku. Hledejte hlavně volby pro rozpoznávání obsahu, historii sledování, personalizovanou reklamu a hlasové ovládání. Některé značky je schovávají pod názvy jako ACR, Live Plus nebo Viewing Information Services. Počítejte s tím, že jeden přepínač většinou nestačí.
U Samsungu například existuje nápověda k vypnutí ACR a sběru historie sledování. U jiných značek se cesta liší, ale princip zůstává stejný: odhlášení z jednoho účtu nebo vypnutí jedné nabídky nestačí. Pokud chcete, aby se televize chovala co nejvíc jako obrazovka, je potřeba projít několik různých souhlasů.
Nemá smysl chtít návrat k televizím bez aplikací. Streaming, HDR profily, AirPlay, Chromecast, rychlé aplikace, hlasové hledání nebo lepší zpracování obrazu jsou užitečné věci. Problém začíná ve chvíli, kdy výrobce schová měření, reklamu a doporučení hluboko do menu a tváří se, že jde o běžnou součást pohodlí.
Dobrá smart TV by měla být chytrá ve chvíli, kdy o to stojíte, a nenápadná ve chvíli, kdy od ní chcete jen obraz. Obývák není reklamní plocha k pronájmu a vypnutí měření by mělo být stejně snadné jako změna obrazového režimu.
