Skládací smartphony jsou velkým tématem nejen pro technologicky zaměřená média. Jakožto zcela nový typ přístroje se dostávají do širokého povědomí, a proto se také začínají formovat poměrně jasně oddělené názorové tábory. Jedni tvrdí, že jde o technologii budoucnosti. Druzí zase celý koncept zesměšňují a jsou si jisti, že jde o slepou uličku.
Za pravdu může dát jednomu z táborů až čas. Mezitím se však pokusme shrnout si pravděpodobná pozitiva i úskalí této technologie. Podíváme se také na některé oblíbené argumenty proti těmto přístrojům.
Kompromis za astronomickou cenu?
Snad nejčastěji skloňovaným argumentem proti ohebným smartphonům je jejich cena. Ta je skutečně vysoká a pohybuje se v podstatě na dvojnásobku současných vlajkových lodí, které už tak nejsou zrovna levné.
Nelze přitom říct, že byste za částku okolo 2 000 dolarů obdrželi dokonalé a bezchybné zařízení. Hodně lidí proto jednoduše nevidí důvod, proč by měli investovat do poněkud experimentálního přístroje tolik peněz. Například Samsung Galaxy Fold bude začínat na cenovce 1 980 USD (44 600 Kč), za což si lze pořídit (v USA) iPhone Xs a 10,5″ iPad Pro.
Za exkluzivitu se platí
Ačkoliv cenovka možná neodpovídá reálnému přínosu zařízení, nelze ji jednoduše odsoudit jako „přestřelenou“. Například Samsung na vývoji ohebného přístroje podle některých zdrojů pracuje již od roku 2011 a je jisté, že celkové investice do této technologie můžeme počítat na desítky milionů dolarů.
Dlouhé roky vývoje a obrovské investice nakonec technologii dostaly do stavu, kdy je možné ji prezentovat ve finálním přístroji. Jde však o první generaci, která je zkrátka jako u každého nového produktu tak trochu experimentální. Cena odpovídá tomu, že si zařízení první generace nebudou kupovat běžní uživatelé, ale technologičtí nadšenci, kteří jsou si ochotni zaplatit za exkluzivní přístup k nové technologii.
Jako dobré přirovnání se nabízí například televize. V dnešní době koupíte 4K televizor plný chytrých funkcí za cenu, která ještě před pár lety odpovídala „hloupému“ Full HD televizoru. Když se však 4K televize poprvé na veletrzích ukázaly, jejich cena byla násobně vyšší.
Optimalizace výroby, vyladění „dětských nemocí“ a vybudování závodů pro sériovou výrobu zcela jistě budou mít za následek výrazné snížení ceny v dalších generací těchto přístrojů.
Záměrně předražené výrobky?
Když mluvíme o souvislosti ceny s optimalizovanou výrobou, nemůžeme nezmínit zajímavý názor, který se také v souvislosti se zdánlivě nesmyslně vysokou cenou ohebných smartphonů objevuje. Někteří totiž mají za to, že výrobci nacenili své přístroje takto vysoko nejen kvůli nákladům na vývoj, ale také proto, aby tím regulovali poptávku.
Jako vcelku pravděpodobné se totiž jeví, že masové prodeje odpovídající například současným vlajkovým lodím, by pro výrobce byly katastrofou. Výrobní proces totiž dost možná ještě není na takové úrovni, aby umožnil skutečně sériovou produkci v číslech schopných pokrýt možnou poptávku. Své by o tom mohla vyprávět Tesla, která také dlouho nebyla schopna vyladit výrobu Modelů 3 natolik, aby pokryla předobjednávky.
Design: jakým způsobem vlastně chceme smartphone ohýbat?
Dalším diskutabilním aspektem ohebných smartphonů je jejich design. Společnosti jako by teprve hledaly form factor, který bude mít opravdu smysl. Viděli jsme displej skládající se dovnitř, ohýbající se ven, nebo dokonce rovnou ohyby dva.
Najít odpověď na otázku nejvhodnější koncepce nebude asi vůbec jednoduché. Každý přístup má něco do sebe, podstatné je si určit, jak vlastně chceme takové zařízení používat. Pokud má jít primárně o telefon, který se dá rozložit na menší tablet, je třeba dodržet i relativně kompaktní rozměry. Z toho hlediska se jeví jako nejpřirozeněji řešený asi tajemný prototyp Xiaomi, který se ohnutím na obou stranách zmenší na poměrně standardní rozměry.
Dva ohyby také umožňují vytvořit symetrický přístroj, který nebude mít podivně „trojúhelníkový“ tvar daný pantem na jedné straně. O něco větší tloušťku asi leckdo „skousne“, zatímco pochybný oblouk na způsob čínského Royole Flexpai dokáže tolerovat málokdo. Problém však je, že z přístroje Xiaomi jsme viděli všeho všudy krátké video a je tak otázkou, nakolik se jedná o životaschopný design.
Oproti tomu Samsung u svého Galaxy Fold zvolil třetí cestu, kterou je dvojice displejů. Přehyb je tak téměř dokonalý a ve složeném stavu se používá displej na vnější straně. Ten je však přinejlepším zvláštní. Malá úhlopříčka, nepříliš vysoké rozlišení, a především doslova gigantické rámečky působí opravdu zvláštně.
Je pant problém, nebo nový standard?
Ať už se uchytí jakákoliv varianta, bez pantu to asi nepůjde nikdy. Ten je přitom alespoň zdánlivě dalším úskalím těchto přístrojů. Nebo není?
Averze k pantům na smartphonech pochází pravděpodobně z již zmiňovaného Royole Flexpai. Jeho obří ohyb s gigantickou mezerou mezi oběma polovinami telefonu skutečně působí směšně. Je však třeba si uvědomit, že jediným účelem představení tohoto přístroje byla snaha být první. Jen o něco málo později představený Samsung Galaxy Fold vypadá už z tohoto hlediska o poznání nadějněji, avšak pomáhá si vnitřním ohybem a sekundárním displejem.
Huawei Mate X oproti tomu zůstává u „klasické“ koncepce jednoho displeje ohýbajícího se směrem ven. Detailně prozkoumat jsme tento přístroj zatím nemohli, ale už teď je zjevné, že byť mezera stále existuje, je již o poznání menší a ohyb ostřejší. Docílit dostatečně dokonalého přehybu tak nakonec asi nebude takový problém. Je navíc v podstatě jisté, že další generace budou zase o něco lepší.
Otázkou tak zůstává spíše životnost tohoto řešení. Ani v této oblasti bychom však nebyli tak skeptičtí. Panty podobného typu známe z různých přístrojů 2 v 1 a konvertibilních počítačů, kde jsou už nějakou dobu používány celkem běžně. Nové je tak především ohýbání samotného displeje. Zásadní tak bude, jak se to z dlouhodobého hlediska projeví či neprojeví na jeho kvalitě a spolehlivosti. To však ukáže až praxe.
Hrbatý displej
S pantem souvisí i fakt, že se displej musí z ohnutého stavu dostat do rovného tabletového režimu. A docílit toho, aby byla obrazovka co možná nejhladší, není úplně jednoduché. Je třeba zkombinovat vysokou flexibilitu se schopností vrátit se do původního stavu bez „pomačkání“. Dovedeme si představit, že to pravděpodobně patří k jedněm z největších úskalí, které výrobci řeší.
Prezentace Samsungu Galaxy Fold nebo Huawei Mate X působí tak, že narovnání je téměř dokonalé. Měli jsme ale možnost vidět i fotografie, kde displej působí poněkud hrbatě. Od začátku prodeje jsme ale pořád vzdáleni ještě pár měsíců a tyto drobné nedokonalosti tak snad budou ještě doladěny.
Problém tušíme spíše v odolnosti displeje před poškrábáním. Kvůli ohebnosti na něm pochopitelně nemůže být klasické tvrzené sklo, ale pouze flexibilní umělá hmota. To také vylučuje alespoň prozatím použití různých ochranných fólií a sklíček. Na dotek prý plast nepůsobí nijak levně či nepříjemně, bude však těžké obrazovku nepoškrábat pouhým nošením v kapse.
V hlavní roli Google
I když se vyřeší veškerá hardwarová úskalí a cena klesne na přijatelnou úroveň, bez připraveného softwaru by skládací přístroje nikdy mít úspěch nemohly. A softwarem se v tomto případě rozumí především operační systém, konkrétně pak Android, na němž veškeré zmiňované přístroje běží.
Samsung už na tiskové konferenci předváděl určité zajímavé funkce, jako je například podpora více oken a podobně. Pro úspěch těchto zařízení však rozhodně není žádoucí, aby si každý výrobce implementoval fungování displeje po svém.
To si naštěstí uvědomuje i Google, který již s předstihem oznámil, že Android bude nativně podporovat skládací displeje a poskytne potřebné API vývojářům aplikací. Podle staršího vyjádření manažera Googlu lze navíc odvodit, že Samsung s Googlem spolupracoval již na úpravách Androidu pro Galaxy Fold.
Google tak možná poněkud paradoxně drží ve svých rukou klíč k úspěchu rodícího se sektoru ohebných smartphonů. Ani ten nejlepší hardware totiž nebude k ničemu bez spolupracujícího softwaru, což je zjevně úkol pro Android. Apple totiž jak je již jeho zvykem strategicky vyčkává a se skládacím iPhonem pravděpodobně přijde až tehdy, kdy se Android přístroje tohoto typu ukáží jako životaschopné.
(Ne)jistá budoucnost
Poměrně oblíbeným stanoviskem v diskuzích o těchto smartphonech je také tvrzení, že i kdyby tyto přístroje neměly vysokou cenovku a nedokonalý hardware, stále neexistuje důvod si je koupit. Zastánci tohoto názoru říkají, že kombinace tabletu a smartphonu bude vždy kompromisem a je lepší si v případě zájmu pořídit dvě samostatná zařízení. Je tomu však opravdu tak?
Pokud by neexistovalo omezení v podobě velmi vysoké ceny, a ne zcela dokonalého skládání a softwaru, nezbývalo by moc důvodů, proč by si tyto přístroje neměly najít své uživatele. Možnost kdykoliv získat velkou obrazovku umožňující komfortnější procházení webu, sledování multimédií, i nenáročnou kancelářskou práci zkrátka jistě není k zahození.
Nespornou výhodu velké obrazovky v kompaktním těle může i po vychytání všech zmiňovaných problémů převážit ještě nízká výdrž baterie. Zatím pochopitelně nemáme k dispozici žádná reálná data o výdrži těchto přístrojů. Jde však v podstatě o tablety, navíc s vysokým výkonem, jejichž tělo ale jen stěží umožní umístit baterii odpovídající tabletům i kapacitou. Velkou výzvou tak bude více než jindy optimalizace nakládání s energií.
Nástrah zkrátka stále ještě na vývojové týmy jednotlivých výrobců čeká celá řada. Lámat hůl nad těmito přístroji ale kvůli tomu rozhodně nemusíte. Obrovské investice do vývoje a zjevný zájem předních výrobců znamenají, že nápad přehnout tablet hned tak nevyšumí.
A jak vidíte budoucnost ohebných smartphonů vy? Jde o slepou uličku, novou kategorii zařízení, nebo během pár let zcela nahradí současné smartphony? Podělte se s námi v diskuzi.
