- Google svůj Pixel 11 koncipuje jako vstupní portál ke svým službám, hardware sedí ve druhé řadě
- Hlavním heslem je dělat věci jednoduše, pochopitelně a bez překážek
- Hned první bariérou je ale cena 24 490 Kč, kvůli které základní model tak úplně základní není
Když nechcete vybírat mobil s Androidem mezi Samsungem a Xiaomi a vyhýbáte se z jakéhokoli důvodu dalším čínským značkám, nemáte na výběr prakticky nic jiného než Pixel. Nemusíte se ani hlásit k androidí elitě. Pixely už dávno nejsou symbolem geeků a fanatických členů googlího kultu.
Klady
- nehoupe se na stole
- velikost akorát do ruky
- slušná výdrž
- satelitní volání o pomoc
- UWB se může hodit
- stupeň krytí IP68
- Android 17
Zápory
- velmi odvážná cena
- převrácená boční tlačítka
- chybí reverzní bezdrátové nabíjení
- Tensor není Snapdragon
- tlusté rámečky displeje
- slabý jas obrazovky
- část funkcí AI nejde použít
ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
Směr, jaký tato značka razí poslední roky, znamená sbližování s Applem a jeho způsobem myšlení. Tedy vypadat prémiově, lidsky a moderně. Úplně se chce říct: „Já to tušil, že jednou Google a Apple splynou v jedno!“ Ale je takový sňatek z rozumu dobrou zprávou pro uživatele?
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Balení neměl Google nikdy bohaté
Rozbalování produktů z Mountain View probíhá vždycky stejně, ať už se jedná o telefon, hodinky, sluchátka, nebo obyčejný kryt. Strhnete plombu, vysunete krabičku z papírového rukávu v barvách zařízení uvnitř, otevřete víčko a už se na vás usměje nová hračka. Pixel 11 na tomto rituálu nic nemění, není k tomu ani důvod. Google se rovněž drží totožného obsahu příslušenství.
Byl mezi prvními, kdo se vzdal velkého USB-A a razil cestu USB-C only. Naštěstí už i na stolních počítačích není céčko dostupné jen přes redukci a i když kompatibilní konektor neznamená automaticky shodné rozhraní, domluví se elektronika spolehlivě. Čím Google nešetří, je papír. Brožurka radši ani nemá číslované stránky, ale i za použití skoro průhledného papíru ztloustla na dobrého půl centimetru.
Pokud by vás zajímal energetický štítek, energetická účinnost je hodnocená písmenem B, výdrž baterie má 48 hodin a 50 minut, za odolnost vůči pádům si Pixel odnesl áčko, opravitelnost je hodnocená známkou B, baterka pak má snést 1 000 nabíjecích cyklů, než kapacita klesne na 80 % maxima.
Jeden z nejpříjemnějších telefonů
Mám rád, když mají i telefony duši. Když působí rošťácky nebo aristokraticky, vzniknou sympatie snáz, než když koukáte na neurčitou směs hran, křivek a materiálů. Pro Google Pixel 11 není těžké najít přezdívky. V testované obsidiánově černé to není ten elegán v modrém kabátu, jako byl před rokem model 10a, ale společný rodokmen se nezapře.
Nejde o eleganci, nejde o prémiové materiály, Pixel 11 je spíš takový medvěd. Trochu cvalík, trochu neohrabaný, ale vlastně milý kámoš, který sice vyrostl na vesnici, ale dalo mu to do povahy upřímnost a realistický pohled na svět.
Ten se promítá i do ergonomie. Google sice pořád tvrdošíjně prohazuje ovládání hlasitosti a vypínače, takže po přechodu od jakékoli jiné značky budete doufat, že se jednoho dne vzbudíte a svalová paměť se vám zresetuje, ale jinak udělal pro pohodlí extrémně důležitý krok: telefon vyvážil. Jestli odkládáte elektroniku na stůl, dáte mi určitě za pravdu, že houpačky a mobily by neměly mít společné vlastnosti. A stalo se!
Modul fotoaparátu sice vypadá, jak kdybyste k jinak decentnímu telefonu přilepili snímač z Fenderu Telecaster, ale co – funguje to! Najednou můžete na Pixelu psát, hrát a odemykat ho optickou čtečkou v displeji, aniž by každý dotyk doprovázela ozvěna zkomprimovaná do klepnutí protějšího rohu o dřevo.
Tvary telefonu přesto fungují výborně i v ruce. Matné rámečky odolně nejen vypadají, ale díky hliníku skutečně i něco vydrží. Příjemně se drží, nekloužou a i zaoblení hran v dlani dodává patřičnou jistotu úchopu. Tělo si pak samozřejmě zachovává i voděodolnost dle normy IP68.
Plocha zadní strany už tak elegantně ale vypadat nebude. Aspoň ne dlouho. Stejně jako fotomodul ji kryje sklo, které se velmi ochotně mastí a patlá. Géčko uprostřed zad indikuje střed bezdrátového nabíjení a věřil bych, že díky tomu zachrání více životů, než jiné Géčko uprostřed jiné křižovatky. Jen bude vyžadovat časté leštění. Ale v tomto případě to aspoň na krátkou chvilku pomůže. Těšit se můžete i z použitelné přisvětlovací diody. Základní model sice nebude blikat při příchozích hovorech (to umí až Pixel 11 Pro/XL), ale aspoň dokáže generovat světlo.
V průzkumu hranatosti Pixelu můžeme pokračovat na spodní straně. Tam tradičně sídlí reproduktory, symetricky zarovnané podél USB-C konektoru. Na to, jak je Google moderní a progresivní, je milé vidět USB 3.2 schopné transportovat až 20 Gb/s a nespoléhat jen na bezdrátovou komunikaci.
Z horní strany lze vysunout šuplík na SIM kartu. I tu ale výrobce spíš z donucení trpí, hned během prvního nastavení se snaží nadhodit, jestli už není čas plastové kartičky zahodit a přejít na eSIMku.
Milým detailem je certifikace CE na levém boku. Většinou se ji snaží výrobce schovat, jak nejlépe to jde. Ale Google? S brutální upřímností si řekl: „Takovou práci to CEéčko stálo, tak ať je vidět!“ A vygravíroval ho bíle do tmavě šedého boku. Přeci by se Pixel nestyděl za svou diplomovou práci!
6,3″ displej je tak akorát
Ach ta obrazovka… Asi není na škodu, když výrobce přizná, že nechtěl měnit, co funguje. Slýchat každý rok o tom, jak se o 10 % zvýšil maximální jas, zavání reklamštinou, protože za bombastickým tvrzením často následuje, že onen jas vydrží jen chvilku, při správném nastavení a pouze pokud máte ascendent ve znamení vodnáře. Ale aspoň na papíře ta snaha vidět je.
Pixel 11 se ani nesnaží. Že používá stejný OLED panel, jako loni, by nevadilo. Rozlišení 2424 × 1920 pixelů mě nikterak neuráží, obnovovací frekvence 120 Hz na plynulý obraz taky stačí a úhlopříčka 6,3″ znamená příjemně kompaktní rozměry. Dobře zní i ochranné sklo Gorilla Victus 2, ale není zárukou nepoškrabatelnosti, nedělejte si falešné naděje.
Jenže rámečky nezhubly ani o setinu milimetru a to už posledně jsem sám sebe pokoušel přesvědčit, že to nevypadá tak zle. Díky poměrně tenkému profilu celého zařízení a vyváženosti proporcí to lemování nepůsobí jak pěst na oko, ale spoléhat dlouhodobě na to, že černá zeštíhluje, by v Googlu neměli. A chraň je ruka Páně, aby pořád identifikaci tváře doprovázel bílý kroužek rotující okolo selfie kamery. Ve tmě vám sice nevypálí sítnici, ale svíjí se okolo objektivu jak krejčovský metr okolo pasu, když si potřebujete nechat upravit příliš těsné sako.
Barevné podání ale zvládá bravurně. Rozsah jasu má na jednom konci úplný stealth mode, druhý konec osy by ale potřeboval posunout – nestává se mi často, že bych musel podsvícení šponovat na maximum, abych přečetl displej v létě ve stínu. Už v nastaveních obrazovky ale výrobce demonstruje své tvrzení, že mu jde o vaše blaho. Běžně si nastavím, jestli chci barvy syté, přirozené, nebo studené, zapnu automatickou regulaci podsvícení a hotovo.
Pixel 11 se ale chová jak obchodník na Velkém bazaru: „A nechtěl by sáhib ještě vylepšený HDR jas? Což takhle spořič obrazovky? Aspoň při nabíjení, což? Že to žere baterku? Tak aspoň při bezdrátovém nabíjení? Pořád ne? Mohu nabídnout aspoň komfortní zobrazení efendim? Přidat kontrast?“ Někdy ani nevíte, jestli nabídka skutečně něco dělá, ale když můžou elektroauta z repráků pouštět hučení osmiválce, může Google Pixel 11 tvrdit, že citlivost displeje automaticky upravuje podle prostředí a aktivity a třeba si při tom ani nevymýšlet.
Pixel už dávno nemá ochuzený Android a je to dobře
V oblasti softwarového vývoje Google střídá roli trhovce za náturu chytrého panovníka. Kdyby se toho Machiavelli dožil, napsal by pokračování Vladaře a pojmenoval ho třeba CEO. Deset let zpátky nechával Google shovívavě bujet nezávislý vývoj a sledoval, co se ujme. Jak se začal Android konsolidovat, začal utahovat šrouby. Tu si vypůjčil funkci z CyanogenModu, támhle zkopíroval Paranoid Androida, rostl a dospíval. Jel na jistotu a zabíralo to. V dospělosti už se místo funkcí zaměřil na bezpečnost. Nemám mu to za zlé. Přijal zodpovědnost odpovídající rozmáhajícím se krypto-hrozbám. Ve výsledku ale nezávislou scénu uškrtil a vysál.
Nyní jako kdyby uzavřel podobné partnerství se Samsungem a jen čas ukáže, jestli to byl vztah symbiotický či parazitický. Jen si to připomeňme: desktop režim, automatizační rutiny, datový trezor, seznamka Bixbyho s Gemini, Quick Share, to nebude náhoda. Jako uživatel jsem rád, že se to nejlepší z Androidu rozmáhá, jen mám obavu, aby i tyto funkce Google nepohltil, nestandardizoval a následně funkce podřídil monetizaci, stejně, jako si Samsung udělat z Now Brief reklamní stream pro potřeby Googlu, Netflixu a kteréhokoli dalšího majitele naducané peněženky.
Prozatím buďme rádi, že Android 17 v Pixelu patří k verzím, které upozadily pozlátko a vyslyšely roky předchozí kritiky. Třeba rychlé přepínače jsou skutečně rychlé. Už nevyžadují dva dotyky pro obyčejné zapnutí. Teď klik na ikonku znamená on/off, dotyk na celou bublinu pak otevře příslušné menu. A když si řeknete, že to menu vůbec nepotřebujete, stačí bublinu zabírající v matici 4 × 4 dlaždice smrsknout na jediné políčko. Děkovné dopisy byste sice měli posílat do Koreje, ale co – Volvo si tříbodové pásy taky nenechalo pro sebe, i když mělo perfektní nástroj, jak kritiky eliminovat.
Pokud se ale vrátím ke snaze usnadnit vám život, kterou se Pixel ohání, narážím na ni spíš ojediněle. Android má možná hezkou aplikaci na počasí, ale její widget je na informace skoupý. Nabídka Gemini vám taky infiltruje domovskou stránku a umí poradit v otázkách života, vesmíru a tak vůbec, ale pořád je zalezlá za jazykovou bariérou. A trpí geografickou rozštěpeností, kdy funkce dostupné v zahraničí u nás nejsou povolané.
Stále vám telefon nepřepíše hovory do textu, přístup do Google Workspace negarantuje relevantní výsledky, diktafon nabízí šest variant angličtiny, ale češtinu neovládá, takže přepis řeči do textu dělá pořád jen klávesnice. Všechny ty nápady jsou krásně prezentované v aplikaci Můj Pixel, jenže ta vás kolikrát svede do slepých uliček. Navrhne vám vyzkoušet grafické motivy z Harryho Pottera, ale žádné nemá. Poprvé se potkávám s aplikací Deník a netuším, jestli se má jednat o mou soukromou sociální síť, poznámkový blok, nebo co mi má přinést nového, případně proč bych pro psaní deníčku měl používat právě Google.
Hromada vylepšení vlastně jen opakuje funkce dlouhodobě známé a okrajově používané. Emoji kitchen? Rozpoznání hudby? Použití vibrací na základě hluku v okolí? Generování tapet? Generování tapet se smajlíky? Nebo dokonce „Sbírka zvuků s tématikou biologické rozmanitosti“?! Není to už důvod poslat do Googlu razii DEA?
Spousta nápadů vypadá na papíře dobře a možná i v zahraničí Pixel svým softwarem dokáže nabídnout konkurenční výhodu, ale v srdci Evropy působí jak komunikátor z nějaké utopické sci-fi.
Pro ilustraci: na dotaz, kdo mi píše maily nejčastěji, si naprosto náhodně vybral jeden měsíc v roce 2024 a když jsem mu řekl, že je to z hlediska mé historie příliš krátké a irelevantní období, souhlasil, omlouval se, ale na stejnou otázku podruhé položenou si opět vybral období jednoho měsíce, jen změnil rok.
Tensor topí jak drak, ale létá pomaleji
Představte si, že váš základní model stojí přes 20 tisíc. Víte, že ve světě nemáte dobrou reputaci s vlastními procesory. Zároveň jste do vývoje investovali horentní sumy a nechcete jim jen tak zamávat. Cena součástek rovněž letí nahoru. Jak z takové šlamastyky elegantně vybruslit? A máme vůbec právo si stěžovat, když je jen velmi málo scénářů, při kterých skutečně vyždímáme z procesoru veškerý potenciál?
Naprosto souhlasím s názorem, že výsledky benchmarků jsou na hony vzdálené reálnému použití. Nevidět ale souvislost mezi cenou a výkonem se mi taky příčí. Sami si vyberte, jestli se na Tensor G6 budete koukat jako na podvod, nebo praktickou alternativu. Nejdřív si zopakujeme teorii. G6 je sedmijádrový procesor vyráběný 3nm technologií. Představuje inovaci architektury ARM zaměřenou na lokální zpracování AI, jedná se prakticky o nástupce známých jader Cortex.
V případě Pixelu 11 pod krytem najdete jedno jádro C1-Ultra na vysokém taktu 4,1 GHz, čtyři C1-Pro na 3,4 GHz a dvě C1-Pro na 2,65 GHz, které doplňuje grafika PowerVR C-Series CXTP-48-1536. Jádra C1-Ultra jsou zaměřená na náročné, jedno-vláknové zpracování, C1-Pro se stará ve středním pásmu o dlouhodobou zátěž. Mimo Pixel byste se mohli setkat ještě s jádry C1-Premium pro low-end telefony, kde se hraje na malé rozměry, a C1-Nano orientované na minimalizaci spotřeby.
Jasně že je letos výkon zase vyšší. Nahoru vylezlo skóre ze všemožného strojového učení, ray tracingu a snad i efektivitě. Vypadá to progresivně, vizionářsky, ale nějak jsem nezaznamenal revoluci, kdy bychom houfně začínali provozovat LLM na kapesních zařízeních.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 152,8 × 72 × 8,6 mm, hmotnost: 197 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 6.0, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4985 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Všimnul jsem si ale, že Tensor G6 zase topí. A ne že by vám jen zahřál zkřehlé prstíky, on se prostě utaví. Dvě minuty maká, ale pak se propadne do oranžové zóny. V kontextu se zaměřením čipu mi z toho vychází, že Tensor vám má vygenerovat obrázek, shrnout dlouhý text a smazat otravného kolegu ze selfíčka, ale na delší zápřah s ním nikdo nepočítá.
Generic Battery Drainer ho sice roztopí jen na 40 °C. Pohoda, řekli byste si? Moc ne, v benchmarcích se dostanete i o 5 stupňů výš a to už je citelný rozdíl.
Optimalizace spotřeby se povedla
Opakovaně hledám kompromis mezi velikostí baterie, rychlostí dobíjení a optimalizací spotřeby. Věčně se do hodnocení promítají čísla, která se uvádí v technických specifikacích, a to, jaký mají dopad v praxi. Velmi rád potom kritizuji Samsung s jeho stagnací, ale když koukám na Google Pixel, ani ten nikam nechvátá.
Přesto musím uznat, že jako celek funguje obstojně. 4985mAh baterka neslibuje výdrž maratonce, ale den zvládne v pohodě a s trochou snahy zbyde i rezerva na prodlouženou večerku. Ve chvíli, kdy dojde na nabíjení, si nad 30W výkonem asi taky povzdechnete, ale opět – ono to není tak zlé. Pixel 11 by měl zvládnout při použití PPS nabíječky za půl hodiny nasát 55 % maximální kapacity, já se s Power Delivery nabíječkou k notebooku dostal pochopitelně na delší časy.
| Naměřená rychlost nabíjení 30W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 28 minut | 56 minut | 88 minut | 122 minut |
Využít lze i bezdrátové nabíjení. Pixel podporuje standard Qi 2.2, ale bez magnetů. Absence Pixelsnap zní jako nevýhoda, ale podle mě je to lepší řešení. Magnety na krytu budou telefon na nabíječce držet pevněji, než kdyby mezi nimi byla plastová bariéra, navíc se sami můžete rozhodnout, jestli o ně vůbec stojíte.
Největší trik, jaký Pixel tahá na zákazníky, je schopnost fotit, aniž by dokazoval své schopnosti. Všimněte si, že Google nikdy nebyl ten, kdo nasadí hvězdářský dalekohled nebo 8K video.
Jeho recept na úspěch často spočívá v prevenci. Chcete trefit momentku? Pixel bude spíš nahrávat video a pak si z něj vybere to nejhezčí. Nevydrží vám lidi v záběru? Spojí dvě fotky dohromady. Potřebujete na displej brýle? Můžete si nechat scénu v záběru popsat. Natáčíte pod vodou? Zapněte si patřičný režim.
Ukázky z hlavního objektivu
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde Google Pixel 11 totiž fotí s úplně jiným myšlenkovým nastavením. Jeho mozek říká: „Foť pořád. Čím víc dat budu mít, tím kvalitněji je dokážu zpracovat. Nejde to? Přidej spínač, který upraví vstupní data tak, abych je zpracovat dokázal.“ Chová se jak foto-brokovnice. Vystřelí od boku, ale s velkým rozptylem. A nevadí, že něco půjde mimo terč.
Na samotné optice tak záleží méně, než obvykle. Hlavní objektiv sice nasbírá 48 MPx a chlubit se může světelností f/1.7 a optickou stabilizací, 5x optický zoom se světelností f/3.1 a rovněž se stabilizací pak zvládne 10,8 MPx a širokoúhlý objektiv se záběrem 120 stupňů fotí v rozlišení 13 MPx se světelností f/2.2, ale nějak nemám pocit, že by na těch číslech Googlu záleželo.
Ukázky zoomu
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde Vychází tahle taktika? V interiérech bych řekl, že ano. I s umělým světlem dokáže podat realistické barvy a i když je šum při zobrazení v plné velikosti patrný, neruší. U venkovních snímků je kvalita slabší. Stačí zamračená obloha a fotky ztrácí sytost, stíny se slévají do jednolité černé.
Zároveň se mi ale líbí vykreslení přírody. Automatika sice maličko přikrášluje hrany, ale ve finále to nese výsledky – nepotkáte na fotkách dopočítané čtverečky, nevšimnete si extrémního rozdílu mezi lístky v popředí a zelenou masou na pozadí, celý snímek je zkrátka konzistentní. A budete-li na tom trvat, sytost si dotáhnete v postprodukci.
Ukázky nočních fotek
Video si bohužel bohudík nese podobné rysy. Barvy sice nechá vyniknout lépe, ale stíny nerozežene. Můžete využít maximální rozlišení 4K při 60 snímcích za sekundu, ale 8K už v nabídce není.
Překvapivě neumí Pixel do fotek ani vpálit informace o ohniskové vzdálenosti, poloze či jiných parametrech snímku. Škoda.
Závěrečné hodnocení
Zkusil jsem tentokrát shrnout Pixel trošku jinak než loni. Nenadávat na Tensor, protože Snapdragony jsou výkonnější. Neskuhrat, že česká legislativa neumožňuje funkce jako ve světě, nebo že pořád nevidím v AI takovou přidanou hodnotu. Zkusil jsem na Google Pixel 11 koukat jako na zařízení pro člověka, který nehledá samá nej, ale přál by si normální, moderní telefon a s Pixelem dosud nikdy nepřišel do styku.
Z takto nadefinované perspektivy je Pixel 11 telefon s velmi příjemnou ergonomií, který není ani moc velký, ani moc malý. Z rukávu umí vysypat spoustu triků: voděodolnost, UWB, satelitní komunikaci, desktop režim (který už funguje lépe než v experimentální verzi), a vůbec je na hony vzdálený původnímu odkazu minimalistického Androidu v nejčistší podobě. Myslím, že je to správný směr, puristická forma byla okleštěná už extrémně. Všechny ty AI legrácky a pomůcky ale berte jako bonus, nemá smysl kupovat Pixel kvůli nim – pravděpodobně najdete aplikaci, která umí totéž a třeba i lépe.
Pak je tu problém ceny. Za docela dobrý telefon chce Google v 256GB variantě 24 490 Kč, za 512 GB paměť vysolíte 27 490 Kč. Všichni zdražují, o něco se dá cena vylepšit, pokud započítáte kredity do Play Store, YouTube na čtvrt roku zdarma nebo si rovnou přikoupíte Pixel Watch 5 se slevou, ale pořád je v tom přirážka za snahu vypadat prémiověji, než kolik Pixelu náleží. Po celém testování mi ale přijde snesitelnější, než v první den.
