Geocaching v praxi: O čem tahle dobrodružná hra vlastně je? (dojmy uživatele)

-Geocaching je hodně oblíbená a obecně docela známá hra. Její oblíbenost pravděpodobně plyne z toho, že ji může provozovat kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Pro její provozování je potřeba vlastnit jedinou hmatatelnou věc – nějaké lokalizační zařízení. Vlastně dvě, ještě je potřeba propiska. Tímto zařízením může být papírová mapa s buzolou nebo mnohem moderněji – nějaká GPS navigace vhodná na chození (ta z auta moc neposlouží). Někdo používá mobilní telefon (dneska má GPS většina z nich) a někdo zase turistickou navigaci. Pak je potřeba mít svojí vlastní chuť chodit. A nakonec se hodí něco s připojením na internet, třeba počítač v internetové kavárně. S tím si člověk vystačí na několik let každodenní zábavy.

Základem geocachingu je krabička, navíc ještě cizí krabička. Říká se jí cache, nebo již česky keš (český přepis výslovnosti slova cache). Může to být krabička od filmu, krabička na potraviny z hypermarketu nebo krabička od dojedených vitamínů. Uvnitř této krabičky je nějaký papír, na který lze psát, zpravidla ve formě sešitku nebo prosté roličky. Dohromady to může vypadat jakkoliv, může to být malé, může to být velké.

Článek původně vyšel na autorově blogu Carnero.cc, kde naleznete spoustu dalších zajímavých článků a návodů.

Tuto cache někdo schová na libovolné místo na světě a na server geocaching.com (Čechům usnadní práci také web geocaching.cz, který s tímto spolupracuje) napíše zeměpisné souřadnice krabičky a také nějaké povídání. Povídání se zpravidla týká místa, kam cache schoval. Může jít například o historii, popis současnosti nebo toho, co z toho místa návštěvník uvidí. To povídání je samo o sobě nezajímavé, váže se právě k tomu místu a proto je potřeba tam jít. Jelikož krabičky schovávají lidé stejně „postižení“, týká se místo většinou věci, která je samotné zajímá. Může to být pěkný výhled na krajinu nebo město, zajímavý strom, skála, tramvajová zastávka, starý hřbitov, prázdné pole kde kdysi stál významný kostel, zkrátka cokoliv.

Samotná cache je schovaná tak, aby ji dokázal objevit pouze ten, kdo ji hledá. Ale nikdo jiný. Ke krabičce se nesmí dostat především mudlové, což jsou lidé, kteří s geocachingem nejsou seznámeni a nehrají jej. Důvod je jasný, mohli by krabičku odnést, rozbít, vyhodit a bylo by po srandě. Krabička tak bývá schovaná pod kamenem, zahrabaná v písku, strčená do trubky zábradlí a podobně.

- --
Cache mají různý tvar a hledání často může být velkým dobrodružstvím

Na scénu přicházejí ostatní hráči. Ti si na serveru najdou cache, které jsou ve vhodném místě – například kolem bydliště. Přečtou si povídání, a pokud jim to připadá zajímavé, jdou krabičku najít. Do navigace se zadají souřadnice místa, kde krabička leží a hurá ven. Navigace člověka dovede skoro až ke krabičce. I když je nutné počítat s malou odchylkou, protože jak všichni víme, GPS má přesnost v řádu několika metrů až několika desítek metrů, podle navigace a podle podmínek (otevřená krajina, město, údolí…). Kvůli snaze krabičku ochránit není ani na první pohled viditelná. Zbývá tedy trochu hledat a v okolí ji najít. Většinou to není nijak složité a po chvíli cviku už člověk tuší, kde by mohla být schovaná. Navíc na webu je zpravidla malá nápověda, kde hledat (například „v zábradlí“).

Po nalezení krabičky je vhodné použít zmíněnou propisku (nebo tužku, nebo cokoliv co píše) a na papír vložený do krabičky napsat svou přezdívku (shodná s tou na serveru) a také čas nalezení cache. Pak papír vrátit do a krabičku opět schovat na stejné místo, kde byla nalezena. Případně ji také zamaskovat (například listím, pískem, kamenem). To proto, aby mudlové opět nevěděli, že tam je a samozřejmě by vás při tom neměl nikdo vidět. Je tedy potřeba být trochu opatrný a dávat si pozor, kdo je kolem. Vhodné chvíle k nalezení a vrácení cache je přesně ten moment, kdy kolem nejsou žádní lidé nebo si hráče nevšímají. Nakonec zbývá vzpomenout na povídání a jednoduše získané informace spojit s místem, kde právě člověk stojí. Rozhlédnout se, posedět, užít si ho a nebo třeba prozkoumat okolí.

Dojít na místo, najít krabičku, podepsat se, vrátit krabičku a jít domu… to nezní moc zábavně, že? Snad nikdo, komu jsem tuhle hru vysvětloval, nechápal, co že mě na tom může bavit. Ale když člověk vyrazí, záhy to pochopí. Stejně jako různé prostředky zvolené k nalezení, jsou i různé prostředky použity ke schování cache. Krabičky tak lze najít například v centru města, ale i v hlubokých lesích. Některé jsou daleko, jiné blízko. Jsou malé i velké, jsou snadno dostupné i hodně složité. Na serveru je u každé cache napsané, jak je náročný terén kde je krabička schovaná i to, jak snadné/složité je ji najít. Podle aktuální nálady je možné zvolit cache, které jsou na autobusové zastávce cestou domu nebo cache, za kterou se bude hráč hodiny trmácet a další hodiny ji bude (možná marně) hledat. Je možné jít s kamarády do města nebo bloumat celé hodiny úplně sám opuštěnou přírodou. Geocaching je tedy hra přesně taková, jakou ji hráč chce mít.

- -

Mě osobně geocaching baví hlavně ze tří důvodů. Prvním důvodem je chození na čerstvém vzduchu (v Praze relativní pojem). Vyvětrám si hlavu od práce, užiji si slunce nebo déšť a projdu se. Druhým důvodem je poznání. Lidi mají opravdu dobré nápady, jak krabičku schovat a často je dávají na místa, kolem kterých chodím a přesto o nich vůbec nevím. Platí zde tedy, že víc očí víc vidí a dohromady všichni najdou všechno. Nedávno jsem v Praze našel zajímavou a pěknou vilu, byla schovaná za křovím kolem kterého jsem jezdil denně půl roku autobusem domů. V povídání se často člověk dozví i mnoho zajímavostí (třeba k té vile jsem našel, kdo významný tam bydlel). Třetím důvodem je pak hledání cesty k cache. Ono to zní sice pěkně a jednoduše, chodit podle šipky v přístroji s GPS. Bohužel (nebo naštěstí) GPS ukáže, že krabička je 100 metrů doleva. Jenže již neukáže, že na těch sto metrech je jezero a vysoká skála. Pak nezbývá než chodit kolem a hledat cestu nahoru. Nebo to vzít hrubou silou a ten strmý kamenitý sráz nějak vylézt. Včera jsem tak stál podle navigace 20 metrů od krabičky a přesto jsem jí hledal hodinu a půl… a nakonec jsem ji nenašel. A ještě teď mě bolí ruce a nohy, neboť jsem celou tu hodinu a půl lezl po skále a v křoví. Není to tedy jen o chození, často to chce i dost urputně přemýšlet, kudy vlastně jít. Ve městě lovit správnou ulici, v přírodě správný strom. Při cestě ve více lidech je o to více zábava a nikdo nezůstane nepotřebný.

Tak například včera jsem chodil v Prokopském údolí. Krásná přírodní část uprostřed Prahy, o které turisti nemají ani tušení. Jsou tam lesy, louky, skály i potok. Je tam klid a pohoda. Hledal jsem čtyři cache a při jejich hledání jsem několik hodin nepřetržitě chodil. Samotné krabičky jsem našel hned, ale dojít k nim bylo trochu těžší. Nachodil jsem 8 km, přestože jsem 4 hodiny trvale chodil. Přitom jsem byl celou dobu maximálně šest zastávek tramvaje od domova.

Přitom není problém si najít cache třeba v Pardubicích, Jeseníkách, Německu, USA, Austrálii. Díky tomu, že je umisťují normální lidé, jsou všude po světě. Pokud nestačí místo bydliště, stačí sednout do auta, vlaku nebo letadla a jet se podívat po světě. Několik cache někde v cizině vydá na skvělý výlet plný zážitků a poznávání míst, kam člověka žádná cestovní kancelář nevezme. Na místa o kterých zpravidla neví ani lidi, kteří tam bydlí.

A pokud vám nestačí jen hledání jedné krabičky, poslouží zde skvěle multicache, ve kterých souřadnice vedou jen na začátek. Tam se například spočítají stromy, lavičky, domy a tahle čísla se dosadí do vzorečku, pomocí kterého se spočítá další souřadnice. Takových kroků bývá zpravidla v rozmezí dvou až deseti. A na konci je pak samotná krabička. Typů cache je několik a dost se liší a také nabízí dost odlišný zážitek při hledání. Zpestřením jsou také geocoiny (speciální mince) nebo travelbugy (nějaký předmět) jejichž imaginárním cílem je někam docestovat. Umisťují se do krabiček, a kdo chce pomoct, vezme tenhle předmět a přemístí jej do jiné krabičky. A takhle postupně cestuje.

Možnosti jsou tak hodně široké a na své si přijde každý, kdo chce poznat okolí svého domu i někdo kdo rád pozná celý svět. A když už nestačí hledání, je na čase nějakou krabičku připravit, někam schovat a sledovat jak se jejím hledáním trápí ostatní a jak ostatní poznají (pro vás) zajímavý kout světa.

- - - -
GCz II: Ideální nástroj pro geocaching (Windows Mobile)

Pokud se rozhodnete geocaching zkusit, nezapomeňte na slušnost a opatrnost. Neničte krabičky, neberte z nich věci, které se z nich brát nemají a ani neničte věci v okolí. Užijte si procházku a nové znalosti. Je to hra, tak ji nepokazte (sobě ani ostatním). A pokud jste ještě nikdy geocaching nezkoušeli a chystáte se na něj, nebo jste právě nalezli svoji první cache, můžete nám to napsat do komentářů. A klidně můžete doplnit, jaký program a jaké zařízení používáte; třeba tím pak inspirujete ostatní.

A pokud hledáte nějaký program na geocaching pro Windows Mobile, můžete vyzkoušet třeba freeware aplikaci GCz II.

Autor článku
carnero
image/svg+xml
+

Kapitoly článku