Recenze Surface Pro 2024: 11. generace vsází všechny karty na ARM a umělou inteligenci

• Poslední generaci Surface Pro zakoupíte pouze s ARMovými procesory od Qualcommu
• Velkou novinkou je nasazení OLED displeje se zaoblenými rohy
• Benefity umělé inteligence zatím příliš vidět nejsou

Počítače Microsoft Surface Pro vždy patřily k mým vůbec nejoblíbenějším zařízením vůbec bez ohledu na kategorii. Na test nejnovější generace jsem se tak nesmírně těšil, bohužel kvůli několikanásobné chybě přepravní služby k nám do redakce putovala neuvěřitelných 42 dní. Když se tento stroj konečně ocitl v mých rukách, oddychl jsem si nejen já, ale i Microsoft.

Přestože letošní Surface Pro vypadá prakticky stejně jako jeho předchůdce, jedná se svým způsobem o revoluční zařízení – je to totiž jeden z prvních představitelů počítačů nové generace. Microsoft na tomto stroji demonstruje svoji touhu okopírovat čtyři roky starý jablečný úspěch, tedy postupně opustit procesory od Intelu a vsadit všechny karty na architekturu ARM. Kromě toho tento tablet/počítač spadá do kategorie Copilot+ PC, tudíž zvládá nativně akcelerovat úlohy strojového učení a umělé inteligence přímo na zařízení.

Je opravdu Surface Pro (11. edice) odrazovým můstkem do nové éry počítačů, která maluje za všemi předchozími generacemi tlustou čáru, nebo je Copilot+ PC pouze marketingová nálepka? Pohodlně se posaďte, naše recenze právě začíná.

Obsah balení: klávesnici si musíte dokoupit

Tablet nám na test dorazil v lesklé bílé krabičce, ve které kromě samotného zařízení najdete už jenom nabíječku rozloženou do dvou kusů. Pokud budete chtít Surface Pro používat jako počítač, budete si muset dokoupit klávesnici, ideálně originální Surface Type Cover, který zároveň slouží jako kryt displeje. Microsoft nám k tabletu přibalil variantu s integrovanou nabíjecí šachtou na stylus (včetně stylusu), takže nám při testování dopřál téměř plnohodnotný zážitek.

Drobným softwarovým dárečkem je alespoň měsíc předplatného Xbox Game Pass Ultimate, a to jak pro nové, tak i pro stávající předplatitele.

Design a konstrukce: klasika, která by potřebovala dietu

Letošní Surface Pro se po designové stránce nijak zvlášť neodlišuje od minulé generace. Stále se jedná o perfektně zkonstruovaný hliníkový tablet s 13″ displejem a návykovým stojánkem, který lze s připojenou klávesnici používat jako plnohodnotný počítač. Prakticky jedinou viditelnou mezigenerační změnou je zaoblení displeje v rozích a pár nových barevných variant, které se ale bohužel na našem trhu neprodávají – tablet je do našich končin dodáván pouze v konzervativní šedé a černé.

Tím výpis designových změn končí, což ovšem není nutné brát jako výtku, neboť Surface Pro je nadčasové zařízení, jehož vzhled a konstrukční řešení úspěšně odolává zubu času. Na výklopný praktický stojánek, který umožňuje k naklonění displeje do téměř libovolného úhlu, nedám dopustit a divím se, že tento koncept konkurence zřídkakdy kopíruje. Kdyby Apple do iPadů integroval stojánek, nemusel by vymýšlet podivné těžké klávesnice s několika klouby a omezeným rozsahem náklonu samotného tabletu.

Ve srovnání s iPady (zejména s nejnovějšími iPady Pro) však testovaný Surface Pro ztrácí ve dvou oblastech – v rozměrech a hmotnosti. Když se před dávnými lety začalo hovořit o tom, že by se do počítačů mohly dostat ARMové procesory, bylo zmiňováno několik výhod, mezi nimi možnost navrhovat tenčí a lehčí zařízení. Redmondští inženýři ale zřejmě na těchto prezentacích chyběli nebo špatně poslouchali, neboť jejich tablety jsou rok od roku těžší a tlustší.

Surface Pro (11. edice) má v pase 9,3 mm a váží 895 gramů, zatímco poslední 13″ iPad Pro je tenký pouze 5,1 mm a váží 579 gramů – to je o 4,2 mm a 316 gramů méně (!). Nyní už můžeme hodit za hlavu argumenty, že procesory Intel vyžadují jiné rozložení součástek, aktivní chlazení či větší akumulátory – s ARMovými procesory je nyní Microsoft s Applem na stejné lodi.

Při používání Surface Pro v režimu počítače těch bezmála 900 gramů nijak nevadí, avšak v režimu tabletu je to jiná písnička – při čtení delších článků v křesle je podepření břichem takřka nutností, čtení v posteli na zádech s tabletem nad hlavou je pak disciplína určená pro olympijského vzpěrače.

Tloušťku tabletu Microsoft šikovně kamufluje tím, že boky po obvodu přetíná zhruba milimetr širokým zářezem. Není to přitom pouze designový, ale funkční prvek – v horní polovině tabletu jsou do něj situovány chladicí mřížky, ve spodní polovině pak separují tělo tabletu od zmíněného výklopného stojánku. Pod ním pak najdeme magneticky uchycená dvířka se snadným přístupem k SSD, který lze jednoduše vyměnit pomocí jednoho šroubku.

Při návrhu Surface Pro (11. edice) Microsoft obecně zapracoval na snadné opravitelnosti – redakce serveru iFixit mu udělila skóre 8 z 10, což je nejvíc ze všech testovaných tabletů. Přístup do útrob je sice stále řešen skrze přilepený displej, zbytek úkonů je ale procházka rajskou zahradou – mnoho komponent (akumulátor, reproduktory, porty apod.) lze snadno odšroubovat a vyměnit, přičemž přímo na akumulátoru je natištěn QR kód odkazující na servisní manuál. Za tohle si Microsoft zaslouží velký palec nahoru, zvláště pak, když ještě před pěti lety označila redakce iFixit tablet Surface Pro 7 za netvora naplněného lepidlem a udělila mu hodnocení 1 z 10.

Kamery a reproduktory: nadstandardní obraz i zvuk

Přední stranu tabletu vyplňuje displej obklopený na dnešní dobu poměrně širokými rámečky, zejména nahoře a dole. Toto nesymetrické řešení má v případě Surface Pro své opodstatnění – v tom horním „bydlí“ klasická webkamera v doprovodu infračerveného snímače pro biometrické ověřování uživatele, ten spodní zase slouží k magnetickému nadzvednutí klávesnicového krytu pro pohodlnější psaní. Dokud bude Microsoft zachovávat kompatibilitu se současnými klávesnicovými kryty, prostor ke ztenčení najde jen stěží.

Přihlašování obličejem je bleskurychlé a funguje perfektně i za zhoršeného osvětlení. Systém Windows bohužel stále nepočítá se sdílenými rodinnými účty, takže si musíte vystačit s jedním obličejem na jeden účet. Pokud se chcete odhlásit, aby se vzápětí přihlásil někdo jiný, musíte vzít nohy na ramena – jakmile totiž přihlašovací obrazovka uvidí znovu váš obličej, nekompromisně vás opět přihlásí k vašemu účtu.

Samotná webkamera se pyšní vysokým rozlišením 12,2 MPx (při poměru stran 4:3), což je ve světě notebooků s Windows téměř rekordní hodnota. Kamera je širokoúhlá, tudíž obraz kvůli efektu rybího oka dost deformuje a uživatel vypadá, jako by byl zabírán zespodu. Trochu pomůže, pokud si zapnete funkci automatického rámování – poté bude z celkového obrazu pořizován výřez obličeje, u kterého není zkreslení tolik patrné. Díky umělé inteligenci lze obraz z webkamery oživit různými efekty z balíku Studio Effect, které si podrobněji popíšeme v kapitole o umělé inteligenci.

Kromě webkamery se na zadní straně tabletu nachází ještě „hlavní“ 10,5Mpx fotoaparát, se kterým můžete pořizovat snímky okolí – s téměř 900gramovým tabletem se ale pravděpodobně do této disciplíny pouštět nebudete, maximálně si zadním fotoaparátem „oskenujete“ nějaký dokument. Fotografie lze v rámci zařízení považovat za vysoce nadprůměrné, to samé platí i pro záznam videa i kvalitu obrazu při telekonferencích.

V bočních rámečcích se tradičně nachází výřezy pro stereo reproduktory, které jsou namířené přímo na uživatele. Kvalitou zvuku Surface Pro lehce zaostává za tablety vybavenými čtyřmi reproduktory, na druhou stranu se stále jedná o nadstandard. Sestava překvapí poměrně hutnou basovou složkou, byť pouze do cca poloviny hlasitosti, poté ji přehluší výšky a středy, takže celkový projev vyznívá trochu laciněji.

Pomoci může aplikace Dolby Atmos a aktivace některé ze zvukových předvoleb, která celkový projev zakulatí. Nejedná se sice o tak markantní zlepšení jako v případě nedávno testovaného počítače Asus Vivobook S 15, ale posun kupředu to je. Divím se, že Microsoft tuto aplikaci do Windows neinstaluje automaticky.

Displej: poprvé s OLED obrazovkou

Počítač Surface Pro (11. edice) si můžete zakoupit se dvěma různými displeji v závislosti na tom, jaký zvolíte procesor – 10jádrový Snapdragon X Plus je svázán s LCD obrazovkou, 12jádrový Snapdragon X Elite s OLED panelem. My jsme na test dostali výkonnější variantu s OLED zobrazovačem, který do řady Surface Pro zavítal vůbec poprvé.

Displej zařízení má úhlopříčku 13″ a rozlišení 2 880 × 1 920 pixelů (2,8K), což dává dohromady příjemnou jemnost 266 ppi na poměru stran 3:2. Tento poměr je vhodný zejména pro práci, méně pak na sledování širokoúhlých filmů, u nichž vám část obrazovky „sežerou“ černé pruhy. Já osobně zvolený poměr šířky a výšky preferuji u všech počítačů, u tabletu tohoto typu obzvlášť – širokoúhlá obrazovka by v orientaci na výšku působila jako nepřirozeně úzká nudle.

Použitý OLED panel od Samsungu umí překreslovat obraz ve frekvenci 120 Hz, 60 Hz nebo dynamicky podle toho, co se děje na obrazovce. Bohužel přepínač těchto režimů je schovaný hluboko v nastavení (domů – systém – obrazovka – pokročilá obrazovka), přitom by vše vyřešilo tlačítko v rychlých přepínačích u hodin. Odsud je možné alespoň aktivovat noční režim (utlumení modrého světla) nebo barevný profil.

Počítač ve výchozím stavu nabízí profily sRGB a Vivid – první z nich poskytuje přirozenější a věrnější barvy, druhý je kontrastnější. Mně osobně vyhovoval druhý režim ve spojení s aktivovanou funkcí adaptivní barva, což je obdoba True Tone z jablečných zařízení – panel upravuje barevné podání na základě okolních světelných podmínek.

Maximální jas displeje činí 600 nitů, při zapnutí HDR se lokálně umí „vybičovat“ až k hranici 900 nitů. HDR režim ale není nijak šetrný k baterii, proto Microsoft jeho použití omezuje pouze při napájení ze sítě (omezení lze vypnout). U videí je rovněž podporován standard Dolby Vision. Jas lze regulovat manuálně nebo je možné spolehnout se na automatiku, která funguje velmi dobře.

Práce ve venkovním prostředí s nastavením maximálního jasu je možná, avšak za slunečného dne si budete muset kvůli lesklé povrchové úpravě odmýšlet odlesky okolí. Matnou úpravu Microsoft bohužel na rozdíl od Applu nenabízí. To je ale asi jediný nedostatek, jinak se jedná o velmi kvalitní obrazovku s jemným obrazem, věrnými barvami a takřka nekonečnými pozorovacími úhly.

Stylus a klávesnice: nutnost nebo příslušenství, které si budete chtít koupit

Svrchní vrstva obrazovky dokáže reagovat nejen na dotyky prstů, ale rovněž na hrot stylusu. V oficiálních specifikacích je zmíněno pouze pero Surface Slim Pen 2. generace, já si ale ověřil i kompatibilitu s původním kovovým perem Surface Pen. To mi historicky vyhovuje více, neboť díky pogumovaným hrotům o sklo obrazovky lehce drhne a jeho pohyb tak více připomíná tah tužkou po papíře. U Surface Slim Pen 2. generace se Microsoft snaží adhezi simulovat jemnými vibracemi, avšak příliš věrně to nepůsobí.

Odezva displeje na stylus je bleskurychlá, což je patrné zejména při nastavené obnovovací frekvenci 120 Hz. Stylus umí rozpoznávat 4 tisíce úrovní tlaku, takže tahy v grafických aplikacích mění sílu podle síly přítlaku, úhel náklonu bohužel stylus rozpoznávat neumí. Návykovou funkcí je gumování opačnou stranou tužky, která navíc ukrývá programovatelné klikatelné tlačítko. Na ně si tak můžete namapovat například otevření oblíbeného grafického editoru.

I když se může zdát, že je stylus zbytným příslušenstvím, jeho zakoupení doporučuji. Sám nejsem žádný kreslíř, avšak i tak po stylusu sahám poměrně často – ať už při vytváření různých náčrtků v aplikaci OneNote na pracovních poradách, tak při hraní mé oblíbené hry Heroes of Might and Magic III. Stylus lze navíc zakoupit v sadě společně s klávesnicovým krytem Type Cover obsahujícím šachtu, odkud se pero nabíjí (na jedno nabití má vydržet až 15 hodin).

Microsoft nabízí několik typů klávesnicových krytů v rozličných barvách. Jeho nejnovějším počinem je klávesnice Surface Pro Flex, která disponuje haptickým touchpadem a bezdrátovou konektivitou, díky níž je možné klávesnici používat i bez fyzického připojení k tabletu. Tutu verzi nám ale bohužel Microsoft na test neposlal, takže jsme se museli spokojit s tradičnější Signature Keyboard.

Na klávesnicové kryty k tabletům Surface Pro jsem vždy pěl ódy a na tom se stále nic nemění – je až k nevíře, jak perfektní klaviatury umí Microsoft nacpat do pár milimetrů tenké destičky. Klávesnice má plnohodnotnou velikost, samotné klávesy nabízejí příjemnou velikost, pohodlný zdvih, jasně zřetelný stisk a rovnoměrné podsvícení. K pohodlnému psaní navíc přispívají tři důležité aspekty:

• klávesnici lze u displeje nadzvednout, takže je směrem k uživateli lehce nakloněná,
• kryt je velmi tenký, takže se do zápěstí nezařezávají žádné ostré hrany,
• povrch klávesnice (zejména dlaňových opěrek) je potažen umělou tkaninou Alcantara, takže ruce si připadají jako v bavlnce.

Na klávesnicových krytech k tabletům Surface Pro se mi vždy psalo nadstandardně dobře a ani tentokráte nemám důvod výpověď měnit. U nejnovější generace Microsoft lehce pozměnil horní řadu funkčních kláves (které ale až na Print Screen prakticky nepoužívám) a přidal dedikovanou klávesu Copilot, která slouží k otevření stejnojmenné aplikace. S pomocí klávesy FN ji lze ale i nadále používat k vyvolání kontextových menu. Bohužel ani letos jsme se nedočkali českých znaků.

Pod klávesami se pak nachází multidotykový skleněný touchpad. Jeho používání je rovněž velmi pohodlné, byť oproti zmíněné bezdrátové klávesnici Surface Pro Flex lehce ztrácí – má menší rozměry a klikání není řešeno hapticky, ale mechanicky. Při práci s ním jsem se ale necítil být jakkoliv omezován, naopak jsem kvitoval, že si v systému Windows mohu na touchpad nastavit libovolná gesta pro tahy a kliky třemi a čtyřmi prsty – to například počítače od Applu i přes dokonalé hardwarové provedení trackpadů neumí.

Intel je mrtev, ať žije Qualcomm

Surface Pro (11. edice) je výsledek snahy Microsoftu přesedlat z procesorů Intel na čipy architektury ARM. Tato iniciativa byla poprvé odstartována v roce 2012 s vůbec prvním tabletem Surface poháněným procesorem Nvidia Tegra, druhý pokus pak Redmondští podstoupili v roce 2019 s tabletem Surface Pro X, v jehož útrobách tikal upravený procesor Qualcomm Snapdragon 8cx. Ani v jenom případě se nejednalo o úspěch – použité procesory byly příliš slabé a operační systém byl zahlcen řadou kompromisů především v oblasti (ne)kompatibility stávajících aplikací.

V roce 2024 je situace o poznání příznivější. Apple už několik let dokazuje, že ARM má ve světě počítačů své místo, a Qualcomm díky akvizici společnosti Nuvia (s bývalými inženýry Applu stojícími za čipem Apple M1) přišel na trh s konkurenceschopnými čipsety, které se svým výkonem a efektivitou vyrovnají jablečným čipům z rodiny M3, byť zatím pouze těm základním bez přídomků Pro, Max nebo Ultra.

V testovaném tabletu tiká čipset Qualcomm Snapdragon X Elite, konkrétně prostřední varianta s označením X1E-80-100, která disponuje 12jádrovým procesorem s maximálním taktem 3,4 GHz (4,0 GHz při boostu dvou jader). Součástí čipsetu je grafický čip Adreno s výkonem 3,8 TFLOPs a neurální jednotka Hexanon NPU s výkonem 45 TOPS. U testovaného stroje byl procesor doplněn o 16 GB RAM typu LPDDR5x.

Pro běžnou kancelářskou práci je použitý čip doslova kanón na vrabce. Ve srovnání s ARMovými předchůdci se jedná o pořádný skok kupředu – oproti Surface Pro X s procesorem Microsoft SQ1 výkon narostl téměř trojnásobně, oproti Surface Pro 9 s procesorem Microsoft SQ3 dvojnásobně. Špatně si nový Snapdragon X Elite nevede ani ve srovnání se současnou x86 konkurencí.

Jak dokazují benchmarky, Snapdragon X Elite svým výkonem překonává 14jádrový Intel Core i7-13700H instalovaný do profesionálního počítače Surface Laptop Studio 2, a dokonce dokáže v některých scénářích zatopit i procesoru AMD Ryzen AI 9 HX 370, který jsme před nedávnem otestovali v notebooku Asus ZenBook S 16. Zajímavé je, že oproti Vivobooku S 15 se slabší variantou Snapdragonu X Elite testovaný stroj lehce ztrácí – pravděpodobně kvůli omezenějším možnostem chlazení v tenkém těle tabletu.

Benchmark	Microsoft Surface Pro 11. edice Snapdragon X Elite (X1E80100) (Nejlepší efektivita)	Microsoft Surface Pro 11. edice Snapdragon X Elite (X1E80100) (Nejlepší výkon)	Surface Laptop Studio 2 Core i7-13700H (Nejlepší výkon)	Asus Vivobook S 15 Snapdragon X Elite (X1E78100) (Nejlepší výkon)	Asus ZenBook S 16 AMD Ryzen AI 9 HX 370	Apple iPad Pro Apple M4	MacBook Air Apple M3
GeekBench 6.2.1 Single Core	2 275	2 802	2 591	2 410	2 832	3 750	3 011
GeekBench 6.2.1 Multi Core	12 818	14 271	13 169	14 206	13 285	14 526	11 806
GeekBench 6.2.1 OpenCL	19 021	20 265	17 252	20 640	34 259	neměřeno	neměřeno
GeekBench 6.2.1 Vulcan	22 951	23 566	22 495	23 971	38 270	neměřeno	neměřeno
PC Mark 10	nelze spustit	nelze spustit	6 170	nelze spustit	7 250	neměřeno	neměřeno
PC Mark 10 Express	nelze spustit	nelze spustit	5 478	nelze spustit	neměřeno	neměřeno	neměřeno
PC Mark 10 Extended	nelze spustit	nelze spustit	5 858	nelze spustit	neměřeno	neměřeno	neměřeno
3D Mark (Time Spy)	nelze spustit	nelze spustit	2 048	nelze spustit	3 721	neměřeno	neměřeno
3D Mark (Wild Life Extreme)	6 102	6 443	neměřeno	6 277	neměřeno	8 088	8 113
Cinebench R23 Single Core	1 086	1 287	1 860	1 120	1 953	neměřeno	1 897
Cinebench R23 Multi Core	6 350	8 286	13 550	12 077	16 522	neměřeno	9 052
Cinebench 2024 Single Core	103	123	neměřeno	106	113	neměřeno	141
Cinebench 2024 Multi Core	507	758	neměřeno	1 115	948	neměřeno	608
Cinebench 2024 GPU	nelze spustit	nelze spustit	neměřeno	nelze spustit	neměřeno	neměřeno	3 264
CPU-Z Single Core	632	685	803	682	785	neměřeno	neměřeno
CPU-Z Multi Core	8 123	8 201	7 764	7 504	7 347	neměřeno	neměřeno

Ve srovnání s procesorem Apple M3 má Snapdragon ve vícejádrovém výkonu navrch, avšak v tom jednojádrovém ztrácí. Jádra od Qualcommu jsou slabší, ale je jich víc a nerozlišuje se u nich, zda jsou malá, nebo velká – všechna mají stejný výkon.

Celkový výkon lze ovlivnit v nastavení Windows, opět je ale nutné trochu hledat (Systém – Napájení a baterie – Režim napájení). Zde si lze vybrat z následujících tří režimů:

• Nejlepší efektivita napájení,
• Vyvážené,
• Nejlepší výkon.

My jsme všechny benchmarky spustili v prvním a posledním módu, výsledky se lišily jednotkami až nízkými desítkami procent. Spíše než ve výkonu se výběr režimu podepsal na hlučnosti stroje – v režimu nejlepší výkon se dokáží ventilátory při větší zátěži roztočit opravdu hlasitě. Naštěstí při běžné práci jsou lopatky ventilátorů zaparkovány na místě a stroj je naprosto tichý.

Surface se také umí při náročných úlohách poměrně výrazně zahřát. Pokud jej používáte v režimu počítače (s připojenou klávesnicí), tak si toho nemáte šanci všimnout, avšak v režimu tabletu se celá levá polovina (v režimu na šířku) umí roztopit do hodnot, při kterých už není tablet pohodlné držet v rukách. Naštěstí v režimu tabletu většina lidí pouze čte články na internetu nebo kouká na video a v takových případech je stroj tichý a chladný.

Zatím se musíte obejít bez většiny her

Co se grafického výkonu týče, použitý čip Adreno se dokáže vyrovnat starším integrovaným grafikám od Intelu, ty novější mu ukazují záda. S čipy od AMD nebo dedikovanými grafikami od NVidie se Qualcomm zatím srovnávat nemůže, ovšem to uživateli patrně příliš vadit nebude, neboť s testovaným tabletem si stejně příliš mnoho grafických orgií neužije.

I když se Qualcomm holedbal, že procesory Snapdragon X Elite a X Plus jsou na hry jak dělané, pravda je někde jinde. Pokud se vám podaří najít podporovanou hru, pravděpodobně si ji zahrajete bez větších obtíží – méně graficky náročné tituly pojedou obstojně, u těch novějších a náročnějších bude nutné sáhnout ke snížení rozlišení a detailů. Problém je ale takové hry vůbec najít.

Sama vestavěná aplikace Xbox vám například nedovolí žádnou hru ani nainstalovat, k dispozici je pouze možnost vzdáleného streamování (z internetu nebo vlastní konzole Xbox bez podpory HDR). Kvůli umělému omezení obchodu nerozjedete ani Age of Empires II Definitive Edition, přestože integrovaná grafika by ji měla slupnout jako malinu. Předplatné Xbox Game Pass Ultimate, které Microsoft k tabletu přibaluje, je tak zcela k ničemu.

U ostatních herních obchodů je výběr her loterie – některé vám předem řeknou, že daná hra nepůjde spustit, u jiných se to dozvíte až při prvním spuštění po stažení několika GB dat. Já sám mohu potvrdit, že například GTA V, Civilization VI, Borderlands 3 nebo Dirt Rally fungují obstojně se snímkovací převyšující 30 fps, naopak starší strategie Might nad Magic Heroes VI se odmítla kvůli nekompatibilitě spustit.

Existují webové stránky „Windows on ARM Ready Software“, na kterých si lze ověřit kompatibilitu aplikací a her, a dokonce i získat představu o tom, jak hra pojede (hratelná, nehratelná), ovšem i v tomto případě záleží na tom, ze kterého zdroje ji stahujete – pokud vám obchod stažení zakáže, tak máte jednoduše smůlu. Nepodporované jsou kvůli hardwaru také všechny hry využívající anti-cheat technologie, například Fortnite.

Kompatibilita aplikací je na tom o poznání lépe. Ty, které jsou navržené pro x86/64 procesory běží v emulaci, která si sama ukousne zhruba 5–20 procent výkonu, poznat to ale prakticky nejde. V posledních měsících navíc vznikla řada nativních titulů pro ARM procesory, mimo jiné i populární webové prohlížeče Google Chrome, Mozilla Firefox či Opera, stejně tak existují nativní aplikace Spotify, Netflix, Disney+ atd. Do vývoje také investuje hodně prostředků firma Adobe, která již pro ARMové počítače s Windows vydala aplikace Photoshop a Photoshop Lightroom, Acrobat (Reader), Express, Firefly, InDesign (beta), nejnověji i Illustrator a Premiere Pro.

Výkon počítače ovlivňuje i rychlost úložiště, na něm Microsoft naštěstí nešetřil – interní SSD o kapacitě 512 GB vykazovalo výborné výsledky jak při čtení, tak při zápise. Nejsou to sice rekordní hodnoty, avšak spadají do nadprůměru. Devizou Surface Pro je pak možnost úložiště jednoduše vyměnit – neuvědomuji si, že by něco podobného umožňoval jakýkoliv jiný konkurenční tablet. Jen je potřeba obstarat si SSD disk do patice M.2 se zkrácenou délkou 2230.

Konektivita: bude to chtít rozbočovač portů

Portová výbava se oproti minulé generaci nezměnila, na těle tabletu se nachází podlouhlý magnetický port Surface Connect a dvě USB-C. Jelikož v počítači tepe procesor od Qualcommu namísto Intelu, USB-C nepracují ve specifikaci Thunderbolt 4, ale USB 4. To ale v ničemu nevadí, neboť schopnosti i přenosové rychlosti jsou u obou standardů takřka stejné, testovaný Surface je dokonce kompatibilní s dokovací stanicí Surface Thunderbolt 4.

Fungovat by měla takřka jakákoliv dokovací stanice do USB-C, ovšem připravte se na to, že USB-C porty jsou na tabletu docela vysoko, takže dongly s krátkým „ocáskem“ mohou z tabletu v režimu na výšku viset. Bez rozbočovače portů toho k tabletu mnoho nepřipojíte – na jeho těle totiž nenajdete žádný výstup na monitor ani klasické USB-A, natož sluchátkový jack. Nás by potěšila alespoň čtečka paměťových karet, kterou dřívější generace Surface Pro měly, ale bohužel si na ni musíme nechat zajít chuť.

Oželet bohužel musíme i slot na SIM kartu, což je u počítače s ARMovým procesorem až s podivem – instantní konektivita byla vždy propagována jako jeden z hlavních benefitů ARMových strojů. Microsoft nicméně přislíbil, že Surface Pro (11. edice) s podporou sítí 5G by měl dorazit někdy na podzim. Bezdrátová konektivita tak stojí na bedrech moderních standardů Wi-Fi 7 a Bluetooth 5.4, s jejichž dosahem i stabilitou Wi-Fi jsem byl spokojen.

Nabíjení a výdrž: solidní, ale od ARMu jsem čekal víc

Zásobárnou energie je v případě Surface Pro (11. edice) akumulátor s kapacitou 53 Wh, u kterého Microsoft slibuje 14 hodin lokálně přehrávaného videa nebo 10 hodin při práci na internetu. To nejsou nijak oslnivé hodnoty – minulá generace s procesorem od Intelu dokonce slibovala 15,5 hodin při běžné práci. Ovšem jak víme, papírová výdrž se od té reálné mnohdy velmi liší, v mém případě většinou bývá zhruba poloviční.

Surface Pro (11. edice) mě ve výdrži potěšil i zklamal. Při brouzdání na webu a psaní článku ve Wordu se tablet s nastaveným maximálním jasem a dynamickou obnovovací frekvencí odporoučel po zhruba 6,5 hodinách, po snížení jasu na polovinu a frekvence na 60 Hz jsem se dostal na slibovaných 10 hodin. Já osobně na počítačích rozdíl mezi 60 a 120 Hz téměř nevnímám (na rozdíl od smartphonů), takže pro zvýšení výdrže doporučuji nastavit „natvrdo“ 60 Hz nebo dynamický režim. Kontinuální přehrávání lokálně uloženého Full HD videa tablet vybilo za 15 hodin a 18 minut, což se opět blíží tabulkovým hodnotám od Microsoftu.

Výdrž testovaného stroje tak v reálném provozu překonává minulou generaci, avšak stále jsme se nedostali na metu 20+ hodin, která byla při uvedení prvních ARMových počítačů skloňována. Nehledě na to, že efektivita počítačů s procesory Intel se v posledních letech zlepšila – například u firemního Surface Pro 10 s procesorem Intel Core Ultra 7 a „žravější“ LCD obrazovkou Redmondští slibují papírovou výdrž 19 hodin.

K nabíjení tabletu můžete využít kterýkoliv z přítomných portů. Nejpohodlnější je jednoznačně nabíjení originální nabíječkou s magnetickým portem Surface Connect, díky kterému je prakticky nemožné omylem zařízení strhnout ze stolu. Přiložená nabíječka disponuje výkonem 39 W a plné dobití s ní zabere něco málo přes dvě hodiny. Bohužel nová verze nabíjecí „cihličky“ oproti minulým generacím nedisponuje dodatečným USB-A portem pro současné dobíjení jiného zařízení, například smartphonu. Velká škoda. Doufali jsem v nasazení modernějšího konektoru USB-C, namísto toho jsme přišli i o to základní USB-A.

Surface Pro (11. edice) lze rovněž dobíjet skrze jedno z přítomných USB-C, bohužel obě se nacházejí na levé straně, což snižuje variabilitu použití. Já mám kupříkladu u svého pracovního stolu vyvedený kabel z dokovací stanice pro připojení z pravé strany, takže jsem jej kvůli střídání Surface a mého osobního počítače musel neustále přehazovat.

Windows 11 na tabletu? Už to není tak špatné

Když jsem recenzoval Surface Pro 9, do kapitoly o operačním systému jsem přidal podnadpis Windows 11 není systém pro tablety. Oproti Windows 10 se ergonomie ovládání prsty znatelně zhoršila a nezřídka kdy se objevovaly trhané animace nebo nepochopitelné záseky. Jak jsou na tom Windows 11 na tabletu dnes? Podstatně lépe!

Microsoft do systému přidal několik vychytávek, které práci s dotykovou obrazovkou výrazně zpříjemňují. Za všechny jmenuji kompaktní podobu hlavního panelu s pilulkovým tlačítkem, ze kterého je možné gestem tažením odspodu vytáhnout panel s rychlými přepínači funkcí. Ještě bych si přál, aby to stejně fungovalo i v celoobrazovkovém režimu, abych z něj nemusel například kvůli změně jasu odcházet.

Lépe fungují i celoobrazovková víceprstá gesta, ovšem stále bez možnosti uživatelského přizpůsobení. Zatímco gesta na touchpadu dovolí Microsoft upravit do posledního puntíku, u těch dotykových si musíte vystačit s tím, co vám Redmondští předloží. Kdyby bylo po mém, okamžitě zruším otvírání widgetů tažením prstu z levé části obrazovky – namísto toho bych si nastavil zobrazení naposledy otevřené aplikace, jako tomu bylo ve Windows 8.1.

„Jedenáctky“ velmi pohotově reagují na připojení nebo odpojení klávesnicového krytu – v druhém případě se pro snadnější ovládání prsty zvětší vybrané ovládací prvky a rozestupy mezi ikonami v hlavním panelu. Jen je škoda, že mezi těmito dvěma módy nejde přepínat manuálně, jako to bylo možné ve Windows 10.

Windows 11 běží na Surface Pro (11. edice) velmi dobře, za celou dobu testování jsem nenarazil na žádné záseky či pády systému. Microsoftu se zjevně podařilo naladit firmware lépe než Asusu – nedávno testovaný Asus Vivobook S 15 s procesorem Snapdragon X Elite občas nějakou softwarovou slabinu ukázal.

Bez umělé inteligence se bez obav obejdete

Surface Pro (11. edice) je jedním z prvních počítačů spadajících do kategorie Copilot+ PC, což znamená, že obsahuje výkonnou neurální jednotku, která je schopná akcelerovat vybrané AI úlohy přímo na zařízení. Microsoft přímo do Windows 11 propašoval několik AI funkcí, které počítače bez neurální jednotky nikdy nedostanou. Zatím ale mohu s klidným svědomím říci, že se dá pohodlně žít i bez nich.

Schopnosti umělé inteligence jsou v současných Windows 11 poměrně omezené, část z nich je navíc dostupná pouze v USA. Vezměme si například Copilot. Tento nástroj byl představen na začátku loňského roku v podobě chatbota v postranním panelu, který umí nejen rychle vyhledávat dotazy na internetu, ale rovněž pomáhat s nastavením Windows. V EU nicméně tato funkce kvůli přísnější legislativě dostupná není – namísto ní dostáváme samostatně stojící aplikaci Copilot, což není nic jiného než webový chatbot bez přímého navázání na operační systém. A ten funguje na všech počítačích i bez neurální jednotky.

Vlajkovou funkcí Copilot+ počítačů měla být funkce Recall, která měla do „fotografické paměti“ zaznamenávat veškeré dění na obrazovce pro potřeby pozdějšího vyhledávání přirozeným jazykem. Bohužel se ukázalo, že v datech určených pro umělou inteligenci mohl „šmejdit“ kdekdo s patřičným oprávněním, a tak Microsoft tuto funkci uložil k ledu, nejen v Evropě, ale rovnou na celém světě.

V našich končinách nefunguje kvůli jazykovým omezením ani živý přepis a překlad mluveného slova do textové podoby, takže se míra využití umělé inteligence na Surface Pro ztenčuje na tři oblasti:

• generátor obrázků v aplikacích Malování a Fotografie,
• úpravy obrázků v aplikaci Fotografie,
• efekty Windows Studio pro webkameru.

V prvním případě lze zužitkovat stylus Surface Pen – v aplikaci Malování stačí vytvořit jednoduchý náčrtek (klidně domeček jedním tahem) a poté nechat umělou inteligenci dílo dokonat v jednom z pěti nabízených stylů – vodové barvy, olejomalba, kresba inkoustem, anime a pixelart.

Generátor obrázků v aplikaci Fotografie si vystačí pouze s textovým příkazem, namísto realisticky vypadajících fotografií tvoří spíše malby. Umělá inteligence se většinou do zadání trefí, ovšem sem tam zcela nepochopitelně ustřelí a mezi vygenerované obrázky krajinky zařadí něčí portrét či pohled na město. Z mnoha obrázků si uživatel vybere, ovšem následně zjistí, že jejich použitelnost značně klesá kvůli nízkému rozlišení 512 × 512 pixelů.

Poslední AI schopností testovaného počítače je balík Studiové efekty, který na žebříčku užitečnosti řadím nejvýše. Jedná se o softwarovou nadstavbu webkamery, která umí v reálném čase do obrazu přidávat různé efekty – měnit osvětlení, rozostřovat pozadí nebo aplikovat různé filtry, díky kterým budete vypadat jako ilustrovaná či animovaná postavička. Nechybí ani funkce udržování obličeje v záběru a zajišťování neustálého kontaktu očí. Pokud jste častým účastníkem telekonferencí, můžete minimálně v poslední z vyjmenovaných funkcí najít zalíbení. Na druhou stranu část těchto AI funkcí umějí konferenční aplikace i na počítačích bez dedikované neurální jednotky.

Závěr: povedený hybrid s několika výhradami

Tablety Surface už roky patří k mým nejoblíbenějším elektronickým hračkám vůbec a i 11. edice Surface Pro mě opět utvrzuje v tom, jak nadčasové zařízení Microsoft v roce 2012 stvořil. Nejnovější generace se velmi povedla a je určitě lepší než generace předchozí. Na druhou stranu ale nemohu říci, že „samolepka“ Copilot+ PC dělá z tohoto tabletu revoluční stroj, který mění veškerá pravidla hry – umělá inteligence je ve Windows 11 zatím ještě v plenkách a rozhodně se nevyplatí kupovat si nový počítač jenom kvůli ní.

Pozitivní zprávou je, že Surface Pro (11. edice) nemění nic, na co jsou fanoušci značky a tohoto form faktoru zvyklí. Stále se jedná o perfektně navržený tablet s praktickým výklopným stojánkem, který lze v mžiku oka proměnit v plnohodnotný notebook bez kompromisů. Jeho součástí je nádherný OLED displej, slušně hrající reproduktory, výkonný procesor, webkamera s biometrickým přihlašováním, fantastická klávesnice nebo návykový magnetický port na nabíjení. To všechno jsou stálice, na které se (naštěstí) nesahá – snad kromě dodatečného USB portu na nabíjecím adaptéru, se kterým jsme se museli rozloučit.

Na opačné misce vah stojí skutečnost, že v Microsoftu stále neodkázali najít účinnou dietu, která by tabletu odebrala milimetry v pase a gramy na váze. Rozdíl oproti iPadu Pro nebo Samsungu Galaxy Tab S je skutečně markantní, přestože po hardwarové stránce se jedná o podobná zařízení.

Čipset Snapdragon X Elite dělá Surface Pro dobrou službu, avšak nemohu se zbavit pocitu, že s nejnovějšími procesory od Intelu (nebo ještě lépe od AMD) by byl výsledek podobný, a člověk by navíc nemusel řešit potíže s nekompatibilitou vybraných aplikací a většiny her.

Tolikrát vyzdvihované výhody ARMových čipsetů zde zkrátka nejsou příliš vidět – dechberoucí výdrže na jedno nabití jsme se nedočkali, instantní konektivity taktéž ne a o tichém a chladném chodu v zápřahu také nemůže být řeč. Microsoft tentokrát bohužel nedává v oblasti procesorů na výběr, takže rozhodovací proces je jednoznačný – chceš nejnovější Surface Pro? Musíš se spokojit s ARMovým procesorem se všemi jeho výhodami i nevýhodami.

Situaci příliš nezachraňuje ani cena – slabší varianta s 10jádrovým Snapdragonem X Plus startuje na 30 399 korunách, testovaný model s 12jádrovým Snapdragonem X Elite a OLED displejem začíná na 45 199 korunách. K tomu si ještě připočtěte klávesnicový kryt se stylusem za 8 tisíc, popřípadě jeho nejnovější bezdrátovou verzi za 15 tisíc, a rázem máte v košíku počítač za 60 tisíc. Počítač, který se zalekne mnoha grafických aplikací a většiny her.

Autor článku

Jakub Karásek