Asus Vivobook S 15 recenze: začátek nové éry počítačů s Windows?

• Otestovali jsme jeden z prvních Copilot+ počítačů na českém trhu
• Asus Vivobook S 15 láká na výkonný, a přitom úsporný ARMový čipset Snapdragon X Elite
• Umělá inteligence je zatím ještě v plenkách, stěžejní položky zatím ještě nefungují
• Cena počítače je velmi sebevědomá

Před třemi lety Microsoft představil operační systém Windows 11 a kvůli jeho zvýšeným hardwarovým nárokům rozdělil osobní počítače do dvou kategorií – na ty, které „jedenáctky “podporují, a na ty, které „dožijí“ se staršími verzemi systému. Letos přišel z Redmondu ještě radikálnější restart – Microsoft zavedl zbrusu novou kategorii počítačů Copilot+, do které se nevejde žádný dosavadní stroj.

Aby mohl počítač patřit do škatulky Copilot+ PC, musí disponovat alespoň 16 GB RAM, 256GB úložištěm a hlavně neurální jednotkou s minimálním výkonem 40 trilionů operací za sekundu (TOPS). Jen díky ní mohou počítače Copilot+ využívat exkluzivní funkce poháněné umělou inteligencí přímo na zařízení. Požadavek na výkonnou neurální jednotku prozatím splňují pouze ARMové procesory Snapdragon X Elite a X Plus, jejichž výkon a efektivita má podle Qualcommu překonávat jablečný čipset Apple M3.

Zda vychází z rovnice „Windows + ARM + umělá inteligence“ smysluplný výsledek, jsme si mohli ověřit na vlastní kůži – v redakci nám totiž přistál jeden z vůbec prvních Copilot+ počítačů na trhu. Je jím Asus Vivobook S 15, který na českém trhu seženete jak s procesory od Intelu a od AMD, tak s ARMovým Snapdragonem X Elite. Dává smysl si připlatit několik tisíc za nejnovější variantu s podporou umělé inteligence, nebo bude lepší spíše zůstat u klasiky?

Obsah balení: notebook, nabíječka a origami z krabice

Pokud si Vivobook S 15 koupíte, přiveze vám jej kurýr v kartonové krabici obsahující návod na její rozřezání a složení do praktického stojánku. Uvnitř krabice se pak kromě počítače nachází 90W nabíječka složená ze dvou kusů.

Žádné redukce nebo další bonusy Asus k počítači nepřibaluje, ovšem tentokráte si není na co stěžovat – Vivobook S 15 má tolik portů, že se bez redukcí bez obtíží obejdete. Hráče navíc potěší softwarový dáreček v podobě 3měsíčního předplatného Xbox Game Pass Ultimate, které funguje pro nové i stávající účty.

Design a konstrukce: otevřete jej „naplacato“

Vivobook S 15 je na notebook klasické konstrukce, jedinou jeho mimořádností je možnost otevřít víko až do úhlu 180°, tedy do roviny. Oproti Zenbookům při otvírání nedochází k nadzvedávání zadní části klávesnice, zapomenout musíme i na integraci numerické klávesnice do touchpadu. To ale vadit nemusí – díky širokoúhlému displeji se do základny vešla jak klávesnice se standardním rozložením, tak i samostatný numerický blok.

Srdce účetního zaplesá, spisovatelé si ale budou muset zvyknout na to, že při psaní musí své ruce přesunout z ideálního středu mírně doleva. Posunutý je i touchpad, tudíž výřez pro podebrání víka se nenachází v jeho středu, ale v jeho pravé části. Víko s displejem lze bez obtíží otevřít jedním prstem, aniž by se zvedal samotný počítač – tuhost v kloubu je zvolena velmi dobře.

Šasi je vyrobené kompletně z hliníku, základna počítače nad stolem levituje díky gumovým nožičkám. Jedna z nich je nezvykle umístěna uprostřed, takže se počítač ani při zběsilém psaní nijak neprohýbá a neposkakuje. Díky nožičkám stroj nemá tendenci po stole klouzat, a navíc tento systém napomáhá chlazení, neboť spodní kryt je kvůli cirkulaci vzduchu ve své zadní části v celé šíři perforovaný. Kryt je uchycen deseti šrouby T5, které umožňují přístup do útrob zařízení – zde je možné vyměnit jak akumulátor, tak SSD, za což si Asus rozhodně zaslouží pochvalu.

Vivobook S 15 váží 1,42 kg a v pase má 15,9 mm – nepatří sice mezi absolutní rekordmany ve své kategorii, i tak se ale jedná o vhodný stroj na časté přenášení. Koneckonců je dokonce lehčí než aktuální 15″ MacBook Air.

Klávesnice a touchpad: není si nač stěžovat

Vivobook S 15 je vybaven klávesnicí s numerickým blokem, ke kterému se můj vztah v průběhu života postupně proměňuje – na vysoké škole to pro mě byla nezbytnost, nyní už bych jej klidně oželel. Blok je navíc pouze třísloupcový, tudíž je potřeba zvyknout si na umístění matematických operátorů v horní části. Levá část klávesnice pak nabízí standardní rozložení, možná jen se dvěma zvláštnostmi – dedikovaným tlačítkem Copilot (o něm později) a nízkou klávesou Enter, která je vizuálně propojená s klávesou nad ní.

Doufal jsem, že je půjde propojit i softwarově, čímž bych získal výhodu vysokého Enteru, ale nikde v nastavení jsem tuto položku nenašel. Snad by pomohl software třetí strany umožňující mapování kláves. V doprovodné aplikaci MyAsus si lze alespoň vybrat, jak se bude chovat horní řada funkčních kláves – zda bude ctít výchozí systémové funkce F1–F12, nebo bude sloužit ke změně hlasitosti, úrovně podsvícení apod. Jednou z položek je i vyvolání nabídky smajlíků, tu bych však uvítal spíše někde ve spodní části klávesnice (klidně i namísto zmíněné klávesy Copilot).

 

S projevem jednotlivých kláves jsem byl spokojen. Mají rozumnou velikost, příjemný zdvih, přesnou dráhu i jistý stisk – chybovost je i při rychlém psaní nulová. Klávesy jsou podsvícené, přičemž zvolit si lze nejen intenzitu podsvícení (počítač ji umí nastavovat i automaticky na základě okolního osvětlení), ale i barvu. Ke změně lze využít jak aplikaci MyAsus (v záložce exkluzivní služby), tak novou nabídku v nastavení Windows nazvanou „Dynamické osvětlení“. V obou případech je možné vybrat buď jednorázovou barvu, nebo různé světelné efekty – dýchání, duha, stroboskop atd. Podsvícení není řešeno zónově, takže v jeden moment může svítit pouze jedna barva. Občas se stane, že celý systém na změny nereaguje, pak pomůže jedině restart.

Pod klávesnicí se nachází rozměrný multidotykový touchpad, jehož chování si lze dopodrobna nastavit – část v přímo v nastavení Windows (víceprstá gesta), nebo v aplikaci MyAsus (gesta jedním prstem po okrajích touchpadu). Obvykle za tuto dvojakost nadávám, ale nakonec jsem doplňková gesta od Asusu přivítal, zejména změnu jasu tažením prstu po pravém okraji touchpadu. Touchpad je klikatelný po celé ploše, v horní části je trochu tužší. V této cenové kategorii bych se vůbec nezlobil za haptické řešení.

Displej nabízí perfektní podívanou

Veškeré dění se odehrává na nedotykové! 15,6″ OLED obrazovce s rozlišením 2 880 × 1 620 pixelů, což znamená jemnost 211 ppi. Ve výchozím stavu je nastavené měřítko 200 procent, mně však více vyhovovalo 175 procent, kdy se na obrazovku dostane o něco více informací. Poměr stran displeje je 16:9, což je vhodné pro přehrávání videa nebo pro častou práci se dvěma okny vedle sebe, já nicméně pro práci upřednostňuji vyšší obrazovky. Displej se umí obnovovat ve frekvenci 120 Hz, lze však nastavit i dynamickou změnu mezi 60–120 Hz.

Obrazovka je přímo z výroby kalibrovaná, v nastavení Windows je na výběr barevný profil označený RGB, z disku si lze načíst i jiné uživatelsky vytvořené profily (displej sám zvládne i širší gamut DCI-P3). Systém také může dynamicky upravovat barevný projev na základě okolního osvětlení. S barevným projevem si lze pohrát i v aplikaci MyAsus, kde je možné zvolit živější projev či si manuálně upravit teplotu barvy.

Já jsem byl s výchozím barevným nastavením spokojen, barvy byly po celé ploše živé a věrné, a to i při pozorování z širších úhlů. Tedy alespoň v interiéru, ve venkovním prostředí se obrazovka při pohledu z úhlu chovala jako zrcadlo. Napřímo ale dokázal maximální jas (téměř 400 nitů) okolní sluníčko přebít. Jas lze navíc ještě lokálně zvýšit aktivací HDR.

V aplikaci MyAsus lze kromě barevného podání ovlivňovat i další charakteristiky displeje, například nastavit adaptivní jas okrajů, nebo ochranu proti vypalování OLED panelu speciálním spořičem, který po 30 minutách nečinnosti „aktualizuje“ všechny pixely. Manuálně lze regulovat i úroveň stmívání obrazovky bez blikání.

Reproduktory hrají dobře, ale musíte pro to něco udělat

Abyste si pořádně vychutnali multimediální obsah, potřebujete nejenom skvělý displej, ale i sestavu reproduktorů. Ty mi při prvním setkání způsobily šok – hlasitost sice byla dostačující, ale vyluzovaný zvuk mi připomněl situaci, kdy jsem si před lety musel v trafice na nádraží koupit levná sluchátka, jelikož jsem si své Jabry zapomněl před dlouhou cestou doma.

Stereo reproduktorům Vivobooku absolutně chyběla dynamika podpořená alespoň nějakou základní basovou složkou, výsledek připomínal nesrozumitelné volání o pomoc z plechového sudu. Ve srovnání s Huawei MateBookem X Pro, který používám jako hlavní počítač, zněl Vivobook jako dětské chrastítko, koneckonců na počet reproduktorů Huawei vede v poměru 6:2.

K výraznému (ale opravdu výraznému) zlepšení došlo spuštěním aplikace Dolby Access – stačilo si vybrat jeden z přednastavených ekvalizérů, a najednou se dudy proměnily v nebe. Hudba z reproduktorů se najednou zakulatila, získala barvu, a dokonce i nějaké ty náznaky dunění. Nechápu, proč není ekvalizér aktivován automaticky hned po spuštění – dovedu si představit, že řada čerstvých majitelů si aplikace Dolby Access ani nevšimne a bude zbytečně trpět.

Webkamera vás pozná na první mrknutí

Instalovaná webkamera s Full HD rozlišením spadá spíše do průměru. Za dobrého osvětlení váš obličej vykreslí v telekonferencích věrně, za šera kvalita obrazu výrazně klesá. Také by se mi líbil jiný úhel naklonění – při běžném náklonu displeje mi v hledáčku chybí kus brady, zato nad hlavou mám prostoru habaděj. Pořád je to ale lepší než dřívější pokusy od Huawei a Honoru instalovat webkameru do horní řady kláves.

Výstup kamery si lze „vylepšit“ funkcemi z balíku Studio Effect, které si podrobněji popíšeme v kapitole o umělé inteligenci. U webkamery ještě zmíním dvě věci – jednak že je možné ji posuvnými mechanickými dvířky zcela schovat a také že ji doprovází infračervená kamerka pro biometrické přihlašování uživatele skrze funkci Windows Hello. Tento systém funguje bezvadně jak ve dne, tak i za šera, což kvituji s povděkem – čtečkou otisků prstů totiž Vivobook nedisponuje.

Porty, kam se podíváš

U testovaného Vivobooku mě mile potěšila zásoba portů. Člověk by automaticky očekával, že moderní, tenký a lehký počítač poháněný smartphonovým procesorem na steroidech (zjednodušeně řečeno) bude dělat v konektivitě kompromisy, ale opak je pravdou. Na jeho bocích najdeme:

• 2 × USB-C (USB 4),
• 2 × USB-A (USB 3.2 Gen 1),
• 1 × HDMI 2.1,
• 1 × 3,5 sluchátkový konektor,
• 1 × čtečka microSD karet.

Výběr portů je skutečně univerzální, počítač se díky tomu nezalekne ani flash disku, ani projektoru, ba dokonce ani paměťové karty vytažené z fotoaparátu. Jedinou výtku bych měl k rozmístění USB-C portů – oba se nacházejí na levé straně, já bych raději jeden z nich přesunul na pravou stranu kvůli pohodlnějšímu nabíjení na různých místech.

Bezdrátovou konektivitu u Vivobooku S 15 zastupuje Wi-Fi 7 a Bluetooth 5.4. Čipset samotný sice podporuje i 5G, ale testovaný počítač slotem na SIM kartu nebo vestavěnou eSIM nedisponuje. Modem FastConnect 7800 poskytuje rychlý bezdrátový přenos, dosah antén ale považuji spíše za průměrný – benchmarkem mi budiž altán v naší zahradě, kde se většina počítačů k domácí Wi-Fi připojí, v případě Vivobooku jsem ale zaznamenával častá odpojení a opětovná připojení.

ARMový procesor na počítači s Windows potřetí

Zatím jediná cesta ke Copilot+ počítači vede přes ARMové procesory Qualcomm Snapdragon X Elite a X Plus. Architektura ARM se snaží na počítačích s Windows prosadit už potřetí, přičemž první dva pokusy dopadly neslavně – poprvé to bylo v éře systému Windows RT a procesorů NVidia Tegra, podruhé se speciální odnoží Windows 8 a procesory Qualcomm 8cx/7cx. V obou případech se za viníky dají označit jednak procesory s nízkým výkonem a také špatně optimalizovaný systém s řadou omezení z hlediska softwarové kompatibility.

V úvodu této kapitoly si můžeme říci, že první z těchto historických problému se podařilo vyřešit – nové procesory od Qualcommu v sobě ukrývají ohromnou porci síly a efektivity. Aby také ne, navrhovali je ti samí inženýři, kteří před čtyřmi lety spustili malou počítačovou revoluci ve společnosti Apple a poté své know-how rozvíjeli ve vlastním startupu Nuvia. Před třemi lety tento startup koupil Qualcomm a ten chce nyní jablečný úspěch zopakovat i ve světě Windows.

V útrobách testovaného Vivobooku tepe čipset Snapdragon X Elite, konkrétně model X1E-78-100 s 12 procesorovými jádry taktovanými na 3,4 GHz. Jedná se o nejslabší konfiguraci tohoto čipsetu ze tří nabízených, i přesto jsme u něj v benchmarcích naměřili působivé hodnoty. Qualcomm se při odhalení tohoto čipu chlubil tím, že svým výkonem překonává Apple M3, s čímž se dá částečně souhlasit.

Benchmark	Surface Laptop Studio 2 Core i7-13700H (Nejvyšší výkon)	Huawei MateBook X Pro Intel Core i7-12060P	MacBook Air Apple M3	Asus Vivobook S 15 Snapdragon X Elite (Režim šeptání)	Asus Vivobook S 15 Snapdragon X Elite (Plná rychlost)
GeekBench 6.2.1 Single Core	2 591	2 077	3 011	2 331	2 410
GeekBench 6.2.1 Multi Core	13 169	9 661	11 806	13 392	14 206
GeekBench 6.2.1 OpenCL	17 252	16 045	neměřeno	20 599	20 640
GeekBench 6.2.1 Vulcan	22 495	18 586	neměřeno	24 198	23 971
PC Mark 10	6 170	5 396	neměřeno	nelze spustit	nelze spustit
PC Mark 10 Express	5 478	4 859	neměřeno	nelze spustit	nelze spustit
PC Mark 10 Extended	5 858	5 060	neměřeno	nelze spustit	nelze spustit
3D Mark (Time Spy)	2 048	1 826	neměřeno	nelze spustit	nelze spustit
3D Mark (Wild Life Extreme)	neměřeno	3 483	8 113	6 117	6 277
Cinebench R23 Single Core	1 860	1 719	1 897	1 098	1 120
Cinebench R23 Multi Core	13 550	9 119	9 052	6 515	12 077
Cinebench 2024 Single Core	neměřeno	89	141	84	106
Cinebench 2024 Multi Core	neměřeno	413	608	748	1 115
Cinebench 2024 GPU	neměřeno	nelze spustit	3 264	nelze spustit	nelze spustit
CPU-Z Single Core	803	722,5	neměřeno	615	682
CPU-Z Multi Core	7 764	5 522	neměřeno	7 586	7 504

Ve výkonu jednoho procesorového jádra má procesor od Applu stále navrch, ovšem při zapojení všech jader dominuje Qualcomm. Jednak má těch jader víc, a navíc nerozlišuje malá a velká – všechna mají stejný výkon. Na vrcholné jablečné procesory s přídomky Pro, Max a Ultra zatím Qualcomm odpověď nemá, jeho současné Snapdragony jsou zatím určené do tenkých a lehkých „cestovních“ notebooků.

Ve srovnání s klasickými x86/64 procesory si rovněž Snapdragon X Elite vede velmi dobře – ve výkonu jednoho i více jader dokonce v některých testech mírně překonává 14jádrový procesor Intel Core i7-13700H instalovaný do počítače Microsoft Surface Laptop Studio 2. Kolena se mu neroztřesou ani tváří v tvář procesoru AMD Ryzen 9 7940HS, kterému rovněž ve vícejádrovém výkonu ukazuje záda.

U Vivobooku si navíc můžete částečně zvolit, zda dáte přednost vysokému výkonu, nebo nízké spotřebě. V aplikaci MyAsus je možné vybrat si jeden z výkonnostních profilů, které sice výrobce pojmenoval podle otáček ventilátoru, ale v konečném důsledku jde o míru škrcení maximálního příkonu procesoru a RAM:

• plná rychlost – 50 wattů,
• výkonný režim – 45 wattů,
• standardní režim – 35 wattů,
• režim šeptání – 20 wattů.

My jsme všechny testy vyzkoušeli v prvním a posledním režimu. Je zajímavé, že některé benchmarky výběr režimu respektovaly a skutečně u nich k přiškrcení výkonu a otáček ventilátoru došlo, jiné ale jely nezávisle na volbě „na plný knedlík“. Při tom se mimochodem větráček skutečně roztočil daleko za hranici pohodlí, ovšem při běžném používání počítače (typicky psaní článků, sledování videa, brouzdání po internetu) jsem jej nepostřehl ani jednou. Nesetkal jsem se ani s výrazným přehříváním.

Vivobook S 15 jsme na test dostali v nejvyšší konfiguraci s 32 GB RAM a 1TB SSD. Instalovaný disk se pyšní vysokými rychlostmi při čtení i zápisu, dokonce překonal i SSD v Surface Laptopu Studio 2, který měl nejrychlejší notebookové úložiště, jaké jsem měl dosud možnost testovat. Disk je v případě Vivobooku uživatelsky přístupný a vyměnitelný, za což si výrobce zaslouží pochvalu.

Kompatibilita: největší problém jsou hry

Co se týče kompatibility, tak většina benchmarků existuje přímo v nativní podobě pro ARMové procesory, jiné běžely pod emulací a část se ukázala být nekompatibilní. Emulace si ukrojí zhruba 5–20 procent výkonu, ovšem co je důležité – při běžné práci to není vůbec poznat. Emulační vrstva funguje natolik dobře, že uživatel prakticky nemá šanci pocítit, zda je aplikace navržená pro ARM nebo pro x86/64 procesor. V zásadě se dá říci, že pokud se aplikace spustí, tak pojede dobře.

Může se ale stát, že se aplikace nespustí. Kromě několika benchmarků jsem zaznamenal největší potíže s hrami. Samotná grafika Adreno sice nabízí podobný výkon jako integrovaná grafika Intel Xe v novějších procesorech Intel Core, ovšem k čemu je to platné, když vám herní obchody a „spouštěče“ oznámí, že hru nejde kvůli nekompatibilitě grafické karty spustit.

Asus vám sice k Vivobooku S 15 velkoryse přibalí 3 měsíce Xbox Game Pass Ultimate zdarma, když ale této nabídky využijete, záhy zjistíte, že vám Microsoft Store kvůli nekompatibilitě nedovolí stáhnout ani Age of Empires II, natož třeba Forzu Horizon 5. Naštěstí vás na to Microsoft upozorní přímo v obchodě – Steam či Ubisoft Connect vám dovolí stáhnout cokoliv a teprve po desítkách stažených gigabajtů se dozvíte, že si stejně nezahrajete.

Qualcomm se během svých prezentací Snapdragonu X Elite chlubil, že je jeho čip na počítačové hraní dokonale připraven, já ale zjevně neměl štěstí na kompatibilní tituly. Existuje stránka Windows on ARM Ready Software, která vám prozradí, které hry a aplikace na ARMových Windows fungují/nefungují, ovšem ani na ni se nelze spolehnout – samostatně nainstalovaná hra fungovat může, ta samá hra nainstalovaná přes Steam/Ubisoft Connect/Epic Games… fungovat nemusí. Když si „spouštěč“ postaví hlavu, máte smůlu. Abych ale jen nenadával, starší hry jako GTA V nebo Dirt Rally se daly na Vivobooku hrát velmi dobře i na vysoké detaily. Bezvadně funguje i streamování, ať už z cloudu, nebo ze vzdálené konzole – to je pravděpodobně ten nejlepší scénář, jak si na ARMových počítačích pořádně zahrát.

U běžných aplikací se naštěstí tento problém objevuje výrazně méně častěji, ze všech aplikací, které používám, jsem nenarazil na jedinou nekompatibilitu (s výjimkou zmíněných benchmarků). Řada programů navíc existuje přímo v nativní podobě pro ARM – internetové prohlížeče Google Chrome, Mozilla Firefox nebo Opera, kancelářské aplikace Office, Adobe Lightroom a Photoshop, Spotify, Netflix, Disney+ a hromada dalších. A pokud náhodou narazíte na „neARM“ aplikaci, povětšinou v emulaci pojede tak, že to ani nepoznáte.

Baterie a výdrž

Jedním z hlavních benefitů ARMových procesorů oproti architektuře x86/64 je nižší spotřeba. Asus u Vivobooku S 15 slibuje výdrž až 18 hodin na jedno nabití, ovšem já jsem vůči těmto marketingovým proklamacím značně imunní. Papírová spotřeba notebooku je pro mě asi tak věrohodná jako papírová spotřeba automobilu. Teoreticky je možné se na ni dostat, ale musíte odmontovat všechny sedačky, uříznout střechu a vyrazit na dlouhou cestu z kopce dolů. U notebooků to zase znamená snížit jas a výkon a ideálně si jenom pustit video či jinou aplikaci, která zaměstná půl procesorového jádra a čtvrt grafiky s tím, že zbytek může v klidu spinkat.

Já se ale nerad omezuji, a proto mi notebooky (i při obyčejném psaní článků ve Wordu s maximálním jasem obrazovky) vydrží zhruba polovinu toho, co výrobci slibují – i MacBook Pro s procesorem M1 Max jsem dokázal „utahat“ za šest hodin. Vivobook S 15 mě v konečném důsledku spíše potěšil. Sice při mé běžné práci opět vydržel pouze polovinu marketingové výdrže, v tomto případě se ale jedná o velmi solidních 9 hodin. Při přehrávání lokálně uloženého Full HD videa ve smyčce s jasem sníženým na polovinu jsem se dokonce dostal na 15 hodin. V obou případech jsem využíval dynamické nastavení obnovovací frekvence; pokud bych si nastavil 120 Hz „natvrdo“, patrně by výdrž o nějaké desítky minut klesla.

Vestavěný akumulátor s kapacitou 70 Wh se dobíjí jedním z USB-C portů na levé straně, přiložená 90W nabíječka jej zvládne dobít z nuly na 50 procent za půl hodiny, na 100 procent pak za dvě hodiny. Část testu Vivobook strávil „zapíchnutý“ v dokovací stanici se 45W adaptérem a i ten jej při kancelářské práci zvládal pomalu dobíjet, popř. udržovat na sto procentech. Přiložený adaptér má tak dostatečnou rezervu i na vyšší spotřebu při náročnějších činnostech.

Windows 11 s doplňky od Asusu

Systém Windows 11 i jeho aplikace běží na Vivobooku S 15 stejně jako na jakémkoliv jiném počítači bez jakýchkoliv omezení, párkrát jsem ale narazil na nedokonalou optimalizaci pro ARMový procesor. Nejčastěji mě zaráželo chování zamykací obrazovky, na které se téměř vždy tapeta zobrazila pouze na části obrazovky obklopená širokými černými pruhy – skoro jako by si počítač myslel, že má displej s polovičním rozlišením.

Také mě nemile překvapilo výrazné lagování animace při spouštění nabídky multitaskingu, přitom ostatní animace se vykreslovaly plynule. Na takto výkonném procesoru bych očekával dokonale jemný chod s nulovým zaškobrtnutím. Jednou se mi také otevřel panel s rychlými přepínači bez rychlých přepínačů (jen prázdné okno), které nešlo žádným způsobem zavřít a viselo nad všemi nabídkami. Pomohl až restart. V den zahájení prodejů Copilot+ počítačů přišla na Vivobook S 15 systémová kumulativní aktualizace, ale její instalace vždy selhala a ani po týdnu se mi ji nepodařilo obnovit.

Žádná z výše uvedených potíží naštěstí nijak neomezovala používání počítače (tedy až na to překážející okno), systém se choval plynule a stabilně, během používání ani jednou „nespadl“. Dětské nemoci snad Microsoft vyléčí v příštích měsících, přeci jen poslední verze Windows 11, která na Vivobooku běží, byla pod kapotou radikálně přestavěna – dokonce se chvíli spekulovalo, zda systém neponese označení Windows 12.

Asus do Vivobooku propašoval hrstku vlastních aplikací, naštěstí to s jejich počtem nepřehnal. Já sám upřednostňuji minimalistické pojetí operačního systému bez doprovodných „kravinek“, ovšem dokážu přimhouřit oko v případě, kdy výrobce doplní užitečné funkce, které samotný operační systém neumí. Asus většinu svých vylepšení směřoval do již několikrát zmíněné aplikace MyAsus obsahující základní informace o počítači, diagnostické nástroje a podrobnější nastavení výkonnostních, zvukových a obrazových režimů nebo dodatečných gest na touchpadu.

Část funkcí a nabídek bohužel pouze duplikuje schopnosti Windows a mnohdy není jasné, které řešení má přednost. Například režim výkonu – co když si v nastavení Windows navolím režim vysokého výkonu a v aplikaci MyAsus režim maximální úspory? O vybraná nastavení se systém s aplikací MyAsus přetahuje, například změna obnovovací frekvence displeje na jednom místě se projeví i na místě druhém. Podsvícení klávesnice zase mění aplikace, kterou použijete naposledy.

Chápu Microsoft, že se chtěl ve Windows zbavit Ovládacích panelů (stále tu jsou) a implementovat většinu nabídek do moderního Nastavení, jak se ale ukazuje, bez doprovodných aplikací to stále nejde. Tímto bych chtěl alespoň apelovat na výrobce, aby tyto aplikace omezili pouze na exkluzivní funkce a neduplikovali ty systémové. Asus si například mohl odpustit aplikaci ScreenXpert, která umožňuje rozmisťovat okna na obrazovce do různých vzorců a přidává vlastní Centrum ovládání s rychlými přepínači nastavení. Obojí umí Windows 11 v základu a lépe.

Copilot+: Cimrmanův Hamlet bez Hamleta

Jelikož je Vivobook S 15 součástí rodiny Copilot+ počítačů, obsahuje několik exkluzivních funkcí, které „obyčejné“ počítače bez neurální jednotky nepodporují. Microsoft se snaží značku Copilot protlačit všude tam, kde to alespoň trochu „zavání“ umělou inteligencí, ovšem v současné podobě jsou AI schopnosti Windows poněkud omezené a ve státech EU ještě omezenější.

Copilot přišel do Windows 11 už na začátku loňského roku, od té doby v systému žije v postranním panelu v podobě AI chatbota, který dokáže odpovídat na dotazy, popř. měnit vybraná nastavení Windows. V Evropské unii má ale tento pomocník kvůli přísnější legislativě utrum a ani dedikovaná klávesa Copilot na Vivobooku s tím nic nenadělá – namísto AI chatbota spouští pouze vyhledávání. Brzy by snad měla přijít dedikovaná aplikace Copilot, která v Evropě tento postranní panel nahradí.

Ještě hůře je na tom vlajková funkce Copilot+ počítačů nazvaná Recall, která narazila nejen v Evropě, ale rovnou na celém světě. Recall měl zaznamenávat veškeré dění na obrazovce, v nashromážděných datech poté mohla „šmejdit“ umělá inteligence za účelem snadnějšího vyhledávání v historii přirozeným jazykem. Jak se ovšem ukázalo, k těmto datům se mohla dostat nejen umělá inteligence, ale v podstatě každý člověk nebo program, který dostal k danému počítači přístup. Microsoft tak funkci před uvedením Copilot+ počítačů na trh dočasně stáhnul a na opětovné uvedení si budeme muset nějakou dobu počkat.

Umělá inteligence v Copilot+ počítačích zčásti působí jako Cimrmanův pokus hrát Shakespearova Hamleta bez ústřední postavy z důvodu kapacitně omezeného divadelního souboru. Naštěstí ve hře zůstaly alespoň vedlejší role, v případě Windows 11 to jsou:

• generátor obrázků v aplikacích Malování a Fotografie,
• úpravy obrázků v aplikaci Fotografie,
• živý přepis a překlad mluveného slova do textové podoby,
• efekty Windows Studio pro webkameru.

V případě Malování je možné vytvořit jednoduchý náčrt (klidně domeček jedním tahem) a poté nechat umělou inteligenci dílo dokonat v jednom z pěti nabízených stylů – vodové barvy, olejomalby, kresby inkoustem, anime a pixelartu. U Vivobooku situaci ztěžuje fakt, že nemá dotykový displej, tudíž veškerá kreativita (bez externího příslušenství) stojí na touchpadu a podrobnosti textového příkazu.

Generátor obrázků v aplikaci Fotografie si vystačí pouze s textovým příkazem, namísto realisticky vypadajících fotografií tvoří spíše malby. Umělá inteligence se většinou do zadání trefí, ovšem sem tam zcela nepochopitelně ustřelí a mezi vygenerované obrázky krajinky zařadí něčí portrét či pohled na město. Z mnoha obrázků si uživatel vybere, ovšem následně zjistí, že jejich použitelnost značně klesá kvůli nízkému rozlišení 512 × 512 pixelů.

Živý přepis a překlad mluveného slova si příliš neužijete kvůli jazykové omezenosti – přepis textu podporuje pouze hrstku jazyků, mezi kterými chybí čeština, překlad je možný ze 44 světových jazyků pouze do angličtiny.

Poslední AI schopností Copilot+ počítačů jsou efekty Windows Studio, které dokáží psí kusy s webkamerou. Přímo v reálném čase je možné do obrazu přidávat různé efekty – měnit osvětlení, rozostřovat pozadí nebo aplikovat různé filtry, které z vás v mžiku oka udělají Monu Lisu. Nechybí ani funkce udržování obličeje v záběru a zajišťování neustálého kontaktu očí. Pokud jste častým účastníkem telekonferencí, můžete minimálně v poslední z vyjmenovaných funkcí najít zalíbení. Na druhou stranu část těchto AI funkcí umí konferenční aplikace i na počítačích bez dedikované neurální jednotky.

Poslední věta koneckonců platí téměř pro většinu integrovaných AI funkcí – k tomu, abyste získali přístup k AI chatbotu, generátoru obrázků nebo k aplikaci filtrů na obličej v reálném čase, nepotřebujete Copilot+ počítač.

Závěrečné hodnocení

Jeden z prvních Copilot+ počítačů na trhu ve mně zanechal veskrze pozitivní dojmy. Může za to především procesor Snapdragon X Elite, který i ve své nejslabší konfiguraci poskytuje vysoký měřitelný výkon podepřený vysokou efektivitou. Oproti předchozím ARMovým pokusům se jedná o respektuhodného soupeře, který se může směle rovnat procesorům od Intelu i AMD.

Jeho výhodou je především nízká spotřeba, která se pozitivně projevuje ve vysoké výdrži počítače na jedno nabití, nevýhodou je pak omezená kompatibilita se stávajícími aplikacemi, zejména hrami. To však není problém čipsetu, ale operačního systému a aplikací a her. Pozitivní zprávou je, že jejich tvůrci konečně začali brát architekturu ARM na počítačích s Windows vážně a předhánějí se v uvádění nativních titulů. Ještě donedávna byla ARMová verze prohlížeče Google Chrome pro Windows nemyslitelnou záležitostí, a dnes pro ARMovou odnož Windows existuje nejen Chrome, ale i řada dalších prohlížečů.

Samostatnou kapitolou jsou zatím hry, se kterými se aktuální generace Copilot+ počítačů nekamarádí. Grafika Snapdragonu X Elite má omezený výkon a mnoho her se na ní odmítá kvůli softwarovým překážkám spustit. Na hraní si tak Vivobook S 15 ani žádný jiný počítač se Snapdragonem rozhodně nekupujte.

Společným jmenovatelem všech Copilot+ počítačů je umělá inteligence, ovšem ta je zatím v plenkách a kupovat si nový stroj jenom kvůli ní zatím nedává příliš velký smysl. Nepochybujeme ale, že v blízké budoucnosti se objeví spousta nových scénářů jejího využití, zvláště pak, když se tohoto závodu účastní Apple a Google. Je ovšem otázkou, zda bude budoucím požadavkům stačit současné výkonnostní minimum 40 TOPS – klidně se může stát, že za dva roky přijde generace počítačů Copilot++ s několikanásobnými potřebami.

I bez umělé inteligence je Vivobook S 15 velmi povedený počítač, který si klidně dovedu představit jako svůj hlavní stroj pro práci i zábavu (podotýkám, že hry nehraji). Má krásný displej, výtečnou klávesnici a touchpad, dostatečný výkon, řadu portů, vysokou výdrž, biometrické ověřování a to vše zabalené do adekvátně tenkého a lehkého těla. Možná bych vyměnil numerickou klávesnici za jiný poměr stran displeje, ale to je spíše subjektivní výtka.

Na druhou misku vah pokládám hůře optimalizované prostředí systému a nezaručenou kompatibilitu všech aplikací, což jsou položky, které se dají napravit softwarovými aktualizacemi. A pak je potřeba ještě zmínit sebevědomou cenu, která je v případě naší konfigurace nastavená na 38 490 korun, varianta s 16 GB RAM a 512GB úložištěm vyjde na 35 990 korun.

Stejný počítač s procesorem AMD Ryzen 5 7535HS v paměťové konfiguraci 16/512 GB přitom koupíte za 21 490 korun, s procesorem Intel Core Ultra 7 155H za 27 990 korun. Sice přijdete o umělou inteligenci a dlouhou výdrž na jedno nabití, zato nebudete muset řešit nekompatibilitu aplikací.

S aktuálně nastavenou cenovou politikou to budou mít ARMové počítače těžké, zvláště pak, když na dveře pomalu klepou nové procesory od Intelu a AMD, které rovněž splňují minimální požadavky kategorie Copilot+ PC. Pokud budou počítače s nimi stejně drahé, nebo dokonce levnější než identické stroje se Snapdragony, budeme pravděpodobně svědky třetího neúspěšného pokusu dostat ARM do světa Windows. A to by byla škoda, protože Snapdragon X Elite je opravdu po čertech dobrý procesor.

Autor článku

Jakub Karásek

Příznivec mobilních technologií, konvertibilních zařízení a bezdrátového nabíjení, fanoušek tvrdé hudby a milovník rychlé jízdy v motokárách, na kole a na lyžích.