- Jde o výkonnou pracovní stanici s velkým displejem za necelých 32 tisíc
- Zaujme perfektní klávesnicí s numerickým blokem
- Zklamání může přinést slabší výdrž baterie a podprůměrný zvuk
Dnes vstupuje na český trh notebook Huawei MateBook D16, který byl představen letos v červnu. Jak už název napovídá, má 16″ displej, který po představení loňských MacBooků Pro opět přichází do módy. Oproti běžným „šestnáctkám“ čínský výrobce slibuje rozměry a hmotnost srovnatelné s 15,6″ stroji. Dalšími lákadly mají být kvalitní kovové tělo, široká portová zásoba nebo povedená klávesnice obsahující čím dál méně obvyklý numerický blok.
Velkým kladem má být i ohromný výkon, byť záleží na vaší volbě – MateBook D16 totiž existuje ve dvou variantách, a to s procesory Intel Core i5 a i7 12. generace. Na český trh půjde zpočátku pouze první z nich, já na test dostal tu druhou. Jak jsem byl spokojen?
Obsah balení: jen to nejdůležitější
V recyklované krabici najdete jenom základní obsah: notebook, nabíječku a kabel. Naštěstí díky široké portové zásobě nejsou potřeba žádné dongly, i tak bych se za nějaké pouzdro nebo alespoň hadřík na displej vůbec nezlobil.
Design a konstrukce: lehká kovová šestnáctka
Ihned po vybalení jsem si vzpomněl na MateBook 14s, který jsem testoval loni na podzim. Může za to především tmavé provedení, které Huawei nazývá Space Grey. Kromě něj bude produkt dostupný ještě ve světlejším odstínu Mystic Silver, byť bohužel ne na českém trhu. Osobně bych jí ale dal přednost – tmavě šedá působí na můj vkus až moc fádně.
V zavřeném stavu má stroj tloušťku 18,4 mm, ovšem šikovně ji kamufluje zalomením boků pod základnu. Při letmém pohledu ze strany se tak může zdát, že vám nad stolem levituje tenký ultrabook, do jehož boků se sotva vešly klasické USB porty.
Přiznám se, že toto designové řešení mi přijde mnohem elegantnější než vaničkový tvar posledních MacBooků (Pro) s širokými boky a nemoderním zaoblením. Jen by se mi ještě víc líbil klínovitý tvar, kdy se výška základny směrem k uživateli snižuje – takto máte zápěstí opřené o hranu ve výšce 14 mm, což na dlouhé psaní není nijak pohodlné. MateBook D16 váží 1,7 kg, což na poměry třídy není vůbec špatná hmotnost – například zmíněný 16″ MacBook Pro na váze ukáže 2,1 kg.
Tělo je vyrobeno z hliníku, ovšem stejně jako u MateBooku 14s na mě nepůsobí tolik prémiovým dojmem jako u konkurenčních strojů od Microsoftu, Applu nebo Dellu. Huawei patrně používá tenčí pláty tohoto materiálu, což jde poznat na dvou frontách – šasi nijak výrazně nechladí a poklepání na něj vám nedává pocit, že bušíte do celistvého kusu kovu, ale spíše do plastově rezonující skořepiny. Svůj díl na tom možná nese i možnost částečné rozebíratelnosti – do útrob se dostanete odmontováním několika šroubků vespod.
Plastově působí i kloub víka, který má dosti tuhý chod, takže rozevření nemáte šanci provést jednou rukou – po podebrání displeje dojde pouze k částečnému otevření a po chvíli se začne zvedat celá základna. Úspěšný proces otvírání tak vyžaduje přidržení základny druhou rukou. Zajímavé ale je, jak si v Huawei poradili s oním podebráním displeje – namísto typického výkusu části pod touchpadem rozšířili nahoře uprostřed rámeček nad displejem. Tento obrácený „notch“ zároveň posloužil pro umístění webkamery. Maximální úhel rozevření činí velkorysých 138°, takže si práci můžete užít ve všech myslitelných polohách.
Klávesnice pro paní účetní
Odklopení víka odhalí přiměřeně velký touchpad a nezvykle velké množství černých kláves. Notebook je díky rozměrnému displeji s poměrem stran 16:10 dostatečně široký na to, aby se na jeho základnu vešla nejen klasická písmenná klávesnice, ale rovněž numerický blok. V dobách studií při používání Excelu a AutoCADu jsem tuto součást notebooku považoval za nezbytnou, v posledních letech jsem se však s žádným notebookem s numerickým blokem nesetkal a zcela na tento prvek zapomněl.
Přiznám se, že návrat do školních let byl pro mě dosti nezvyklý. Při každodenním psaní článků jsem si zvykl na to, že klávesnice i touchpad jsou hezky vystředěné, že vpravo nahoře se nachází tlačítko Delete a že Enter nahmatám vpravo na první dobrou. S klávesnicí MateBooku jsem zpočátku trochu bojoval, avšak nakonec jsme našli společnou řeč a mnohdy mi numerický blok usnadnil práci – například zpracovávání posledních kvartálních výsledků technologických firem bylo s tímto doplňkem mnohem pohodlnější.
Klávesy samotné mi zpočátku přišly malinko tužší, ovšem buď se v průběhu testovaní „rozchodily“, nebo jsem si na ně jednoduše zvykl. Mechanika je na dobré úrovni. Jednotlivé klávesy mají zdvih 1,5 mm a nedochází u nich k vynechaným či zdvojeným stiskům. Díky technologii Soft-Landing navíc psaní doprovází příjemné ticho. Testovaný kus nedostal do výbavy české popisky klávesnice, což ale zřejmě bude způsobeno tím, že tato konfigurace není určená pro český trh. Verze prodávané u nás podle zastoupení Huawei české popisky dostat mají.
Zvykat si také budete muset na úzký levý Shift, chybějící klávesu pro vyvolání kontextové nabídky nebo malé šipky. Podsvícení klávesnice je dvouúrovňové, ale ani vyšší hodnota podsvícení není nijak silná. Na druhou stranu ve dne zářící klávesy nepotřebujete a v noci vám poskytovaná záře postačí. Podsvícení kláves je rovnoměrné a při pozorování z běžných úhlů není patrné prosvítání mezi klávesami. Já jsem ale občas evidoval, že mi klávesnice sama od sebe zhasla a musel jsem její podsvícení zapnout znovu. Podobně jsem bojoval s přepínáním režimu NumLock. Zde ale podezřívám svoji maličkost – při mačkání Delete pravděpodobně nechtěně brnkám o sousední klávesu s tímto popiskem.
Nad klávesnicí vpravo se nachází svižně a přesně fungující čtečka otisků prstů, pod ní zase najdete vícedotykový touchpad. Pracuje se na něm pohodlně, jen si opět budete muset zvyknout na to, že je od středu posunutý mírně doleva. Touchpadem lze po celé ploše fyzicky klikat, ovšem čím výše se nacházíte, tím se vám dostane tužšího odporu. Samotné klikání nepatří mezi nejtišší, ale prakticky jej vůbec nepotřebujete – ve výchozím nastavení umí klik nahradit prosté tapnutí.
Multidotyková gesta dokáží značně usnadnit život, zvláště pokud na začátku neodfláknete jejich nastavení. Já si oblíbil změnu hlasitosti tažením čtyřmi prsty nahoru/dolu a při tažení čtyřmi prsty doleva/doprava připínání otevřených oken ke stranám obrazovky. Windows 11 v tomto směru dávají takřka nekonečné možnosti.
Displej parametry neoslní
Ke sledování veškerého dění slouží velký 16″ displej s poměrem stran 16:10. I když se může zdát, že oproti klasickým 15,6″ se nejedná o zase tak velké zvětšení, při práci každou desetinu palce v úhlopříčce navíc pocítíte. Rozlišení panelu činí 1 920 × 1 200 pixelů, což dává dohromady nepříliš oslnivou jemnost 141 ppi. To pocítíte zejména při čtení drobných písmen, která při pohledu zblízka působí trochu kostrbatě, na druhou stranu při sledování obsahu z běžné vzdálenosti mít problém s ostrostí nebudete.
Použitý IPS zobrazovač se pyšní stoprocentním pokrytím gamutu sRGB, přičemž ani při větších úhlech náklonu netrpí barevnou degradací. Jas dosahuje maxima „pouhých“ 300 nitů, což rovněž není nijak oslnivá hodnota, ovšem díky matné povrchové úpravě se efektivně daří eliminovat odlesky okolí – k přebíjení slunečního svitu tak není nutné bičovat jas do abnormálních výšin. Úroveň jasu nutno volit vždy manuálně – senzor okolního osvětlení chybí.
Náročnější uživatele může zamrzet absence podpory HDR či vyšší obnovovací frekvence než standardních 60 Hz. Rovněž nutno vzít v potaz, že displej není dotykový.
Webkamera a zvuk: reproduktory se rády ucpávají
I když notebook disponuje poměrně tenkými rámečky (zobrazovač zabírá 90 procent plochy víka), podařilo se do toho horního vměstnat webkameru s Full HD rozlišením. V Huawei se tak zřejmě nadobro vzdali snahy umisťovat ji do horní části klávesnice, odkud zabíraný člověk vypadal poněkud nelichotivě. Snímaný obraz pro účely telekomunikace dostačuje, na pořizování selfies to ale rozhodně není – jednak kvůli nízkému rozlišení, ale také kvůli viditelnému šumu. Pokud webkameru používáte na kvalitní síti, nebudete mít problém se zpožďováním obrazu.
Co se týče zvuku, ten mě příliš neoslnil. Čínský výrobce pravděpodobně nasadil nepříliš velké měniče, a tak je nasměroval dolů pod notebook, aby využívaly podložky jako ozvučnicové desky. Reprodukovaná hudba bohužel zní, jako by hrála ze sudu, navíc není nijak hlasitá a na nerovných površích se může leckdy stát, že si mřížky reproduktorů ucpete úplně. Na přehrávání filmů v posteli tak raději zapomeňte – pevná podložka je bezpodmínečně nutná.
Lépe si vede záznam zvuku, který obstarávají hned 4 mikrofony. Ty jednak zachycují váš hlas, ale také hluky na pozadí, které se celkem úspěšně daří odfiltrovat.
Výkon: lehce přiškrcená bestie
Uvnitř tepe procesor Intel Core i7-12700H, v našem případě spárovaný s 16 GB RAM. Nejedná se o žádné ultrabookové ořezávátko, ale o výkonný procesor se 14 jádry (6 výkonných a 8 efektivních) se základním TDP 35 wattů, přičemž aktivací turba a navýšením taktů hlavních jader na 4,7 GHz si může podle papírových údajů Intelu vzít až 115 wattů. Na tyto hodnoty se mi ale ani jednou dostat nepodařilo, většinou si procesor v zátěži vezme do 60 wattů.
Procesorový výkon tohoto stroje je doslova ohromující. Když zapojíte do hry všech 14 jader, dostanete z benchmarků jen o něco málo nižší hodnoty, než jaké nabízí MacBook Pro s čipsetem Apple M1 Pro. Ve srovnání s minulou generací Intel Core i7-11370H, kterou jsme testovali v Surface Laptop Studio, se jedná o dvojnásobná čísla. Při práci se tak nemusíte prakticky v ničem omezovat, klidně si můžete vedle sebe spustit několik náročných aplikací najednou.
Pokud počítači naložíte na záda hromadu práce vyžadující konstantní vytěžování procesoru, nastane škrcení výkonu kvůli udržení teplot v patřičných mezích. V benchmarku Cinebench R23 se například takt procesoru krátce po startu ustálil na hranici 1,75 GHz, ovšem stačil pouze krátký čas k nadechnutí, aby byly opět k vidění hodnoty nad 3 GHz.
| Benchmark | Huawei MateBook D16 Intel Core i7-12700H |
Huawei MateBook 14s Intel Core i5-11300H |
Surface Laptop Studio Intel Core i7-11370H |
MacBook Pro 14″ Apple M1 Pro |
| Geekbench 5 CPU Single Core | 1 490 | 1 437 | 1 363 | 1 769 |
| Geekbench 5 CPU Multi Core | 10 922 | 5 551 | 5 346 | 12 592 |
| Geekbench 5 GPU OpenCL | 18 132 | 15 237 | 19 475 | 36 978 |
| Geekbench 5 GPU Vulcan | 17 151 | 15 793 | 17 414 | neměřeno |
| Geekbench 4 CPU Single Core | 7 463 | 6 218 | 5 810 | neměřeno |
| GeekBench 4 CPU Multi Core | 41 971 | 21 400 | 20 669 | neměřeno |
| GeekBench 4 GPU OpenCL | 56 503 | 51 855 | 59 170 | neměřeno |
| PC Mark 10 | 5 307 | 4 801 | 5 034 | neměřeno |
| PC Mark 10 Extended | 5 181 | 4 739 | 5 654 | neměřeno |
| PC Mark 10 Express | 5 193 | 4 495 | 4 773 | neměřeno |
| 3D Mark Time Spy | 1 949 | 1 579 | 4 430 | neměřeno |
| Cinebench R23 Single Core | 1 789 | 1 211 | 1 285 | 1 531 |
| Cinebench R23 Multi Core | 8 398 | 4 658 | 5 685 | 12 356 |
| CPU-Z Single Core | 690,7 | neměřeno | 538,8 | neměřeno |
| CPU-Z Multi Core | 6438 | neměřeno | 2794 | neměřeno |
S výkonem si můžete malinko pohrát v předinstalované aplikaci PC Manager (nebo klávesovou zkratkou Fn+P), která nabízí volbu buď vyváženého, nebo výkonného režimu. Každý z nich pracuje s jinými minimálními a maximálními takty procesoru, ovšem v benchmarcích jsem prakticky nezaznamenal rozdíl. Všechna měření tak byla provedena v prvním jmenovaném režimu, který funguje jak při připojení počítače do sítě, tak na akumulátor. Výkonný lze zvolit pouze s připojenou nabíječkou.
O grafické operace se stará čip Intel Xe s 96 výpočetními jednotkami. Ani v tomto ohledu se nebudete cítit nijak brzděni, grafika má dostatečný výkon na stříhání videí i práci s 3D CAD soubory. A co je důležité – dokáže si svůj maximální výkon udržet i při delších činnostech. Na hraní her sice najdete vhodnější stroje s dedikovanou grafikou, ale pokud nemáte vysoké nároky, můžete si ve středních detailech zahrát hry jako GTA V, Zaklínač 3 nebo Battlefield V. Svůj díl na tom má i nižší rozlišení osazeného displeje – pokud byste si připojili 4K monitor, vyšší rozlišení by se znatelně propsalo do snížení snímkovací frekvence pod snesitelnou hodnotu.
Potěšující je, že ani ty nejzběsilejší procesorové či grafické operace nejsou doprovázeny nepříjemným zahříváním nebo hlukem. V útrobách se ukrývá pouze jeden ventilátor, ale zjevně stačí. Nejvíce se mi podařilo ventilátor rozbzučet na vyhřáté terase, kde byl počítač připojený do nabíječky a v systému byl zvolený výkonný režim. Ani tehdy však žádná část šasi nepálila do dlaní.
Notebooky Huawei obvykle obsahují výkonná SSD úložiště a ani MateBook D16 není výjimkou. Při zápisu jsem naměřil dvakrát větší hodnoty než v případě Microsoft Surface Laptop Studio, při čtení byly hodnoty větší až třikrát. Testovací stroj disponoval 512GB SSD rozděleným na dvě části: pro systém a aplikace je určeno 119 GB, na ostatní data 337 GB. Podobně jsem dělil disky v dřevních dobách, kdy měl člověk strach ze ztráty dat při havárii systému, ale dnes bych si podobné dělení odpustil, notabene když je celý disk ve skutečnosti rozdělen na celkem šest části – kromě zmíněných dvou přístupných ještě zhruba 20 GB zabírají systémový oddíl EFI a tři oddíly pro obnovení.
Pokud by vám tato kapacita nestačila, máte možnost si SSD vyměnit – nachází se pod odšroubovatelným spodním krytem. Další možností rozšíření úložiště může být externí paměť či cloud. Slot na paměťové karty přítomen není.
Konektivita: hromada portů se staršími specifikacemi
A jak je na tom MateBook D16 s konektivitou? Poskytuje velice univerzální sestavu portů, avšak bohužel nectí nejnovější standardy. Vlevo například najdete dvojici USB-C, ovšem žádné neumí Thunderbolt 4: jeden běží ve standardu USB 3.2 Gen 1, druhý pak využívá archaické rozhraní USB 2.0. Pokud si tedy chcete připojit externí monitor, musíte využít pouze první jmenovaný, který díky podpoře rozhraní Display Port 1.4 utáhne až 4K rozlišení při 120 snímcích za vteřinu. Anebo můžete použít plnohodnotný HDMI výstup, kde však platí omezení 4K při 60 Hz. Posledním portem na levé straně je ten 3,5mm pro sluchátka nebo mikrofon.
Pravá strana hostí dvojici portů USB-A, které se rovněž liší rozhraním, kdy jeden běží na USB 3.2 Gen 1, druhý na USB 2.0. Bezdrátová komunikace je na tom o něco lépe. Nechybí podpora Bluetooth 5.1 a Wi-Fi 6, přičemž u druhé jmenované technologie musím ocenit příkladnou citlivost a stabilitu. Pravděpodobně díky propagované metalické anténě jsem s MateBookem D16 stabilně chytal signál i v místech, kde mívám s ostatními zařízeními potíže. Nechybí ani NFC čip, který však využijete pouze ke komunikaci s ostatními zařízeními stejné značky.
Výdrž a nabíjení: žádná sláva
Uvnitř se nachází také akumulátor s kapacitou 60 Wh, ovšem jinou hodnotou se výrobce v propagačních materiálech nechlubí – žádné teoretické hodnoty výdrže při různých činnostech zmíněny nejsou. Ono se totiž není moc čím chlubit. Při intenzivní práci s maximálním jasem dokážete MateBook vybít už za zhruba pět hodin. Pokud snížíte jas na polovinu, dostanete zhruba hodinu a půl k dobru. Při hraní náročných her není problém baterii vysát i za pouhé dvě hodiny.
Výrobce jako by si byl menší výdrže vědom, a proto záměrně nastavil značně krátké časy, po kterých nastává hibernace. Někdy mi přišlo, jako bych od notebooku pouze na vteřinku odvrátil zrak, a už spokojeně spinkal. A teď nehovořím o pouhém zhasnutí obrazovky, ale o tvrdém spánku, kdy se po stisknutí tlačítka napájení zobrazilo logo Huawei a teprve poté přihlašovací obrazovka. Po probuzení jsem si navíc vždycky musel znovu zapnout podsvícení klávesnice.
Co se nabíjení týče, využít můžete oba přítomné USB-C porty. Bohužel se oba nacházejí na jedné straně, z pravé strany tedy nabití neprovedete. Přiložená 65W nabíječka s USB-C zdířkou je sympaticky kompaktní a zvládne akumulátor dobít z nuly na sto za dvě hodiny. Pozor si ale dejte na přílišné vytěžování procesoru – při hraní náročných her nabíječka nejenže nestihá akumulátor dobíjet, ale dokonce ani udržovat nabití na stávající úrovni.
Windows 11 s několika „vylepšeními“
Roli operačního systému nepřekvapivě plní Windows 11 v edici Home, není však problém provést skrze obchod Microsoft Store upgrade na variantu Pro – tento krok vás přijde na 4 tisíce korun. I po roce od představení mám k Windows 11 stále několik výhrad, kvůli nimž si na většině počítačů ponechávám desítky, což naštěstí Microsoft dovoluje. Vzhled i animace jsou pěkné, ale já bych byl radši za návrat chytrého kalendáře u hodin či za opětovné sloučení notifikačního centra s panelem rychlých přepínačů. Vyloženě mě pak rozčiluje položka „Zobrazit více možností“ v kontextových nabídkách, která otevírá starou kontextovou nabídku z Windows 10, navíc v původním designu. Takto opravdu hotový produkt nevypadá.
V Huawei se snažili vyšperkovat Windows 11 několika doplňky, ovšem většinu z nich vnímám jako kontraproduktivní. Jednou z nich je například funkce Huawei PC Manager, která se hned po nastartování infiltruje do hlavního panelu vedle hodin. Kliknutím na ni dojde na pravé straně k otevření pásu připomínajícího notifikační centrum. Zde však vidíte naposledy otevřené dokumenty, poslední záznamy ve schránce nebo výběr zpráv z různých platforem. Co mi na tom vadí? Především to, že všechny tyto funkce umí Windows 11 v základu, a proto není nutné je do systému přidávat utilitou.
Huawei PC Manager navíc není pouze tento sloupeček, ale i doprovodná aplikace, která slouží úplně k něčemu jinému – k částečnému nastavení počítače a k jeho komunikaci s ostatními produkty Huawei. Ve své domácnosti žádné takové nemám, takže musím věřit tomu, že vzájemnou komunikaci nedoprovází žádné koktání. Aplikace vám dále umožnuje provést diagnostiku nebo přepínat režim výkonu – to jsou ale opět funkce, které vám nabízejí Windows 11 sama od sebe.
Do třetice všeho dobrého zde máme Ovládací panel, což je opět položka v hlavním panelu vedle lišty, která tentokráte otvírá menu s rychlými přepínači – například pro tvorbu výstřižků obrazovky, pro otevření Poznámkového bloku nebo k otevření AI vyhledávání. Poslední zmíněná položka má dokonce i vlastní fyzickou klávesu nad numerickým blokem, ale i zde zopakuji již zmíněné – Windows 11 mají vyhledávání vlastní.
Bez aplikací Huawei bych se tak bez obtíží obešel. Zalíbení v nich bych patrně našel pouze v případě, že bych měl v domácnosti víc produktů od této značky. I tak dám ale raději přednost otevřeným komunikačním standardům, které mohu používat bez ohledu na výrobce.
Závěr: výkonná šestnáctka, která ještě potřebuje dospět
Takže jaký Huawei MateBook D16 vlastně je? Pokud sháníte zařízení s větším displejem, pořádným výkonem a numerickou klávesnicí, tak si můžete novinku od Huawei přidat do úzkého výběru. Odvděčí se vám svižným chodem, mechanicky perfektní klávesnicí, a nakonec i docela hezkým matným displejem, byť s nižším rozlišením a pouze základní obnovovací frekvencí.
Co se týče nedostatků, žádný vyloženě katastrofální prohřešek, kvůli kterému bych si trhal vlasy, jsem nenašel. Těch drobných je ale poměrně dost – pokud pomineme zmíněný nevýrazný displej, máme zde podprůměrný zvuk, horší vlastnosti baterie či nepodporu standardu Thunderbolt. Záleží tedy na vašich preferencích.
Do 32 tisíc korun, kolik stojí „naše“ konfigurace s Core i7, 16 GB RAM a 512GB SSD, najdete několik zajímavých alternativ. Pokud vyžadujete velký displej a numerickou klávesnici, můžete si koupit například Lenovo IdeaPad 5 Pro, Dell Inspiron 16 Plus nebo Acer Swift X. U nich si můžete polepšit například v jemnějším displeji nebo v grafickém výkonu, u některých konfigurací navíc můžete i nějakou tisícovku ušetřit.
Ulevit peněžence můžete i zakoupením MateBooku D16 ve slabší variantě s procesorem Intel Core i5 a grafikou Intel UHD, která je o nezanedbatelných 10 tisíc korun levnější, konkrétně stojí 21 999 Kč ve verzi s 8 GB RAM a 512GB SSD. Za další 2 tisíce korun navíc si můžete koupit variantu s 16 GB RAM a 512GB SSD. Tyto dvě verze se jako jediné budou prodávat na českém trhu – pro námi testovanou variantu s Core i7 se prozatím budete muset poohlédnout v zahraničí, například na německém Amazonu či v Polsku. Není ale vyloučeno, že se u nás později také objeví.
Huawei MateBook D16
Klady
- vysoký procesorový výkon
- nízká hmotnost a tloušťka
- perfektní klávesnice s numerickým blokem
- matný displej
- slušná portová výbava
- nadprůměrný dosah Wi-Fi
Zápory
- displej by mohl být jemnější
- menší výdrž baterie a slabší nabíječka
- slabší grafický výkon
- chybí Thunderbolt a čtečka paměťových karet
- klávesnice nemá české popisky
