- Společnost Denso představila QR kód v roce 1994 pro evidenci automobilových součástek
- Rohové čtverce určují natočení; opravná data pomáhají při poškození
- Patentovanou technologii šlo ve standardizované podobě používat bez licenčních poplatků
- Mobily četly QR kódy už v roce 2002; smartphony je propojily s webem a aplikacemi
QR kód dnes najdete na faktuře, jízdence, obalu od jogurtu i na stole v restauraci, která zřejmě usoudila, že papírový jídelní lístek je až příliš praktický. Nevznikl ale pro zákazníky ani reklamu. Jeho první úkol byl podstatně přízemnější: udržet pořádek mezi automobilovými součástkami na japonských výrobních linkách.
ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
Ke světovému úspěchu nestačil černobílý obrazec. Nový formát pojal více informací a četl se rychleji než běžné čárové kódy, jeho používání nebrzdily licenční poplatky a kompatibilní čtečku nakonec dostali uživatelé přímo v mobilním telefonu.
Čárový kód už výrobě nestačil
Na začátku 90. let přecházely továrny od velkých sérií stejných výrobků k pestřejší produkci a potřebovaly evidovat více údajů o každé součástce. Běžný čárový kód pojal přibližně 20 alfanumerických znaků a data ukládal jen v jednom směru. Na jeden díl proto bylo nutné umístit několik kódů a postupně je snímat.
Podle popisu vzniku, který zveřejnila japonská výrobní společnost Denso, museli někteří pracovníci načíst až zhruba tisíc čárových kódů denně. V roce 1992 proto dostal Masahiro Hara, který v Densu vyvíjel čtečky a optické rozpoznávání znaků, požadavek na rychlejší řešení.
Hara s jediným kolegou začal vyvíjet dvourozměrný kód, který pojme více informací, vejde se na zmenšující se součástky a nebude vyžadovat přesné natočení skeneru. Po roce a půl práce tým nový formát dokončil a společnost Denso jej v roce 1994 představila pod názvem QR Code. Zkratka QR vychází z anglického Quick Response, v překladu rychlá odezva. Rychlé načítání patřilo k hlavním cílům vývoje.
Tři čtverce ukážou čtečce správný směr
Nejnápadnějším prvkem QR kódu jsou tři velké čtverce v rozích. Takzvané poziční značky umožňují čtečce rychle poznat, kde kód začíná, jak je natočený a jak velká jsou jeho jednotlivá pole.
Jejich podoba nevznikla od oka. Vývojový tým procházel letáky, časopisy, kartonové krabice a další tiskoviny a hledal sled černých a bílých ploch, který se v běžném tisku objevuje co nejméně. Vyšel mu poměr 1:1:3:1:1. Čtečka jej může hledat z různých směrů a rychle podle něj určit polohu i natočení kódu.
Výsledný formát dokázal v čistě číselném režimu pojmout přibližně 7 000 číslic a podporoval také japonské znaky. Denso na oficiálním webu QR kódu uvádí, že se nový formát četl více než desetkrát rychleji než jiné tehdejší kódy.
Tovární původ prozrazuje také oprava chyb. Podle zvolené úrovně dokáže čtečka obnovit přibližně 7 až 30 procent kódových slov, takže QR kód může fungovat i částečně znečištěný. Nejvyšší úroveň ovšem neznamená, že lze beztrestně odstřihnout třetinu obrázku. Záleží i na místě poškození a zachování důležitých orientačních prvků. Vývojáři neřešili teoretický problém: štítky se ve výrobě skutečně špinily olejem.
Patent existoval, licenční poplatky nikoliv
Denso si technické řešení patentovalo, současně však zveřejnilo jeho specifikaci. U standardizovaných kódů se rozhodlo příslušná patentová práva neuplatňovat, takže je výrobci mohli vytvářet a číst bez licence a poplatků. V roce 2000 se QR kód stal mezinárodním standardem ISO.
Společný a volně použitelný formát se mohl rozšířit do různých čteček, tiskáren a informačních systémů. Japonský výrobce ve své retrospektivě QR kódu připomíná, že se s ním spotřebitelé poprvé setkali na malých obalech kontaktních čoček. Chybělo však čtecí zařízení, které by lidé nosili s sebou.
Otevřený kód čekal na čtečku v každé kapse
Smartphone nebyl první. V Japonsku se už v roce 2002 začaly prodávat mobily schopné QR kódy číst. Uživatel se skenem dostal na mobilní web nebo ke kuponu, aniž by musel opisovat adresu.
Smartphony tento princip dotáhly mnohem dál. Spojily fotoaparát s rychlým připojením, plnohodnotným prohlížečem a aplikacemi, které mohou s načtenými daty rovnou pracovat. Apple například v roce 2017 umožnil aplikaci Fotoaparát v systému iOS 11 rozpoznávat QR kódy bez samostatné čtečky. U iPhonů a mnoha současných telefonů s Androidem proto není nutná zvláštní aplikace.
QR kód navíc nemusí obsahovat jen webovou adresu. Telefon v něm může najít kontakt, událost, polohu nebo údaje pro připojení k Wi-Fi. Operační systém rozpozná typ informace a nabídne odpovídající aplikaci. Černobílý obrazec tak funguje jako vizuální tlačítko, které není závislé na konkrétní obrazovce ani výrobci telefonu.
Jeden čtverec předá odkaz, platbu i přihlášení
V nejjednodušším případě QR kód nahrazuje opisování. Kód na plakátu otevře web, kód na obalu návod a kód na stole jídelní lístek. U vstupenek a jízdenek může obsahovat identifikátor, podle kterého systém najde příslušný záznam a ověří jeho platnost.
V Česku stejný princip dobře ukazuje QR Platba. Kód na faktuře předá bankovní aplikaci číslo účtu, částku, měnu nebo variabilní symbol a vyplní platební příkaz. Samotné naskenování peníze neodešle. Uživatel musí údaje zkontrolovat a platbu potvrdit.
Ještě dál jde přihlašování pomocí passkeys mezi zařízeními. Když potřebujete použít klíč uložený v telefonu k přihlášení na počítači, může QR kód zahájit jejich propojení. FIDO Alliance tento postup označuje jako přihlašování mezi zařízeními. Samotný passkey v QR kódu uložen není, ověření obstará telefon a protokol FIDO.
Ve všech případech zůstává princip stejný: QR kód předá data, ale další krok provede operační systém, aplikace nebo vzdálená služba. Někdy kód nese informaci přímo, jindy pouze adresu či jednorázový identifikátor. Čtverec je rozhraní, nikoli služba samotná.
Most mezi papírem a aplikací neprozradí, kam vede
Stejná univerzálnost vytváří bezpečnostní problém. Před naskenováním obvykle nevidíte, co obrazec obsahuje. Stejný čtverec může otevřít jídelní lístek, platební formulář i podvodný web. Útočníci proto QR kódy používají k phishingu, jak jsme popsali v článku o podvodných kódech.
Před otevřením zkontrolujte náhled adresy. U kódu na veřejném místě si všimněte, zda není přelepený, a v bankovní aplikaci vždy ověřte účet i částku. QR kód není pečeť pravosti. Je to pouze způsob, jak telefonu předat informaci, jejíž důvěryhodnost musí posoudit aplikace nebo uživatel.
Na QR kódu je nakonec nejzajímavější, jak málo se jeho původní smysl změnil. Před třiceti lety zrychloval přenos informací ze součástky do továrního systému. Dnes stejným způsobem spojuje fakturu s bankovní aplikací, jízdenku s dopravním systémem nebo plakát s webem.
