- Fotografii Steva Jobse s upřeným pohledem do kamery zná téměř každý z nás
- Málokdo ale ví, jaký příběh se za ikonickými snímky ukrývá
- O pozadí jejich vzniku se rozpovídal samotný autor, fotograf Albert Watson
Vyfotit skvělý snímek není nic jednoduchého, což jistě potvrdí každý, kdo se o tento koníček někdy zajímal. Jen o samotném cvaknutí to zkrátka není a zachytit nějakou emoci či příběh je poměrně náročné a ne vždy se povede. Pakliže se ale zadaří, výsledný snímek může vstoupit do historie a stát se slavnějším, než je jeho autor. To bezesporu platí také o fotografiích jednoho ze zakladatelů Applu Steva Jobse. Toho v roce 2006 vyfotografoval Albert Watson a jeho dílo následně vstoupilo do dějin.
ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
Ikonické fotografie Jobse ukrývají zajímavý příběh
Se snímky, které vznikly onoho dne, se mohly miliony lidí setkat například na přebalu oficiálního životopisu od Waltera Isaacsona a Apple snímek použil také na svých stránkách ve chvíli, kdy oznámil Jobsovu smrt v roce 2011. Poměrně jednoduché černobílé portrétní fotografie, přičemž nejznámější je ta, na které Jobs hledí upřeným pohledem do kamery a levou rukou si mne bradu pokrytou fousy, mají zkrátka své kouzlo.
Ačkoli v případě toho nejznámějšího snímku nejde o původní Watsonův nápad, který jen zopakoval práci Normana Seeffa z roku 1984, jde s časovým odstupem nejen o originální, ale také nadčasové dílo.
„Podílel jsem se na focení pro jeden časopis a fotografoval jsem nejmocnější lidi v Americe. A jeden z nich byl Steve Jobs,“ vzpomíná na vznik ikonické fotografie Watson. „Měli jsme na focení hodinu. Byli jsme domluvení na devátou, přičemž Jobs se objevil o minutu dříve. Ještě před začátkem ke mně přišel člověk z PR, aby mi řekl, že Steve nesnáší fotografy. Přistoupil jsem tedy k Jobsovi a řekl mu: ‚Mám pro vás dobrou zprávu – na focení máme sice hodinu, ale myslím si, že to zvládneme za půl hodiny.’ Podíval se na mě, jako kdybych mu dal vánoční dárek, a odpověděl: ‚Pane bože, to by bylo skvělé. Mám toho dneska hodně na práci.’ Přistoupil jsem k tomu, jako kdyby se jednalo o průkazovou fotografii,“ líčí své vzpomínky Watson.
Známý fotograf chtěl snímek mít co nejjednodušší, přičemž v podobném duchu instruoval také Jobse. „Chci, abyste se lehce nahnul dopředu, jako byste instruoval několik lidí, kteří sedí u stolu před vámi a nesouhlasí s vámi i přes to, že máte pravdu,“ zněl pokyn pro Jobse. Ten s vyplněním instrukcí neměl sebemenší problémy, neboť podle jeho odpovědi „tohle dělá každý den“.
Za dvacet minut byl snímek hotový, přičemž poté k Watsonovi Jobs přistoupil a prohlásil, že se jedná o „jeho nejlepší fotku“. Závěrem vzpomínání si Watson vybavil také moment, kdy po něm Apple chtěl snímek zaslat o pár let později, bohužel proto, aby ji použil na svých stránkách k nekrologu technologického velikána.
Michael Chrobok
Další dnešní články
