Rozmazané fotky nemá nikdo rád, a stejně tak se klepající ruce dokáží negativně podepsat na kvalitě videa. Ne každý má k dispozici stativ či rovnou gimbal. Právě z těchto důvodů se u fotoaparátů a videokamer objevovala hardwarová a softwarová stabilizace, která se postupně přenesla také do mobilních telefonů.
Mezi nejrozšířenější druh stabilizace patří ta softwarová, jež pomocí výpočtů částečně dorovnává menší pohyby. O té nicméně v tomto článku řeč nebude. V dražších modelech chytrých telefonů se stala standardem optická stabilizace obrazu, zkráceně OIS. V případě chystaných iPhonů 13 se ale mluví o takzvané stabilizaci snímacího čipu – jaký je mezi nimi rozdíl a co je lepší?
Je lepší stabilizace čipu, nebo čočky fotoaparátu?
Fotoaparát v mobilním telefonu se zjednodušeně řečeno skládá ze dvou částí. První z nich je čočka, která určuje ohniskovou vzdálenost a clonu. Druhou je senzor, který převádí světlo, jež na něj dopadne skrze čočku, na fotografii. Tyto dvě důležité součásti najdeme také v digitálních zrcadlovkách a bezzrcadlovkách – ostatně pojmy jako objektiv či full frame patrně už někdy slyšela většina z vás.
V případě optické stabilizace obrazu se nechtěné pohyby redukují na čočce fotoaparátu. S pomocí magnetů a cívek se může čočka volně pohybovat, díky čemž zvládá kompenzovat drobné pohyby ruky. Optická stabilizace umožňuje, aby čočka přizpůsobila svou pozici až 1 000x za sekundu a zajistila tak ostré fotografie a videa.
Jak už asi tušíte, stabilizace snímacího čipu na to jde z opačného konce, tedy pohyb je umožněn čipu fotoaparátu, který opět díky magnetům a cívkám zvládá přizpůsobovat svou pozici až 5 000x za sekundu. Rychlejší pohyb snímacího čipu je umožněn prostým faktem – čočky jsou jednoduše těžší než čip, lze je tedy proto rozpohybovat pomaleji.
Oba druhy stabilizace mají svá pro i proti
Na první pohled by se mohlo zdát, že stabilizace snímacího čipu je lepší, protože čip se zvládne pohybovat 5x rychleji než čočka fotoaparátu. Tak jednoduché to nicméně není. Výsledky z praxe totiž ukázaly, že rozdíly mezi stabilizacemi nejsou tak výrazné, jak by se mohlo zdát. Stabilizace snímacího čipu rovněž potřebuje trochu více prostoru, což je možná důvod pro větší modul fotoaparátu u chystaného iPhonu 13.
Co je tedy lepší? Stabilizace snímacího čipu, nebo optická stabilizace čočky? Není velkým překvapením, že nejlepší variantou je mít oboje. Dražší zrcadlovky a bezzrcadlovky nabízejí jak stabilizaci čipu uvnitř těla fotoaparátu, tak celou řadu stabilizovaných objektivů. V těchto případech pak dochází k násobení stabilizace.
V chytrých telefonech se obou druhů stabilizace jen tak nedočkáme, především kvůli prostorovým omezením. Zatímco klasické zrcadlovky si mohou dovolit plýtvat místem, výrazné moduly fotoaparátů jsou v případě chytrých telefonů častým terčem kritiky nejen ze strany recenzentů, ale také zákazníků. Už dávno jsou pryč doby, kdy zákazníci fotomobilům Nokia 808 PureView či Nokia Lumia 1020 odpustili jejich velké batohy ve prospěch kvalitních fotografií.
Dočkáme se někdy obou stabilizací zároveň?
Fotoaparáty jsou jednou z mála částí telefonů, ve kterých stále ještě probíhají „závody ve zbrojení“. Ostatně takové Vivo X60 Pro z poslední doby bylo prvním pokusem o implementaci gimbalu do chytrého telefonu. Není tedy vyloučeno, že s posunem technologií kupředu se obou stabilizací zároveň dříve či později dočkáme.
Michael Chrobok
Další dnešní články
