- Samsung módu tabletů nepovažuje za mrtvou a dělá dobře
- Tab S9 FE+ může být skvělý pracovní parťák s přesahem do zábavy, pokud mu to ovšem firemní IT umožní
- Pokud nepoužíváte cloudové služby, užitek z tohoto tabletu pro vás bude poloviční
- Za cenu od 19 490 Kč by si tablet zasloužil výkonnější hardware
Vzpomínáte na éru okolo roku 2015, kdy každý musel mít tablet? Každý výrobce musel na trh vychrlit aspoň pět modelů, aby pokryl všechny velikosti, děti, seniory, pracovníky na cestách a kdo ví, koho ještě. Konečně jsme nemuseli tahat těžké notebooky, konečně se výdrž měřila v hodinách, konečně jsme mohli zahodit čtečky elektronických knih. Až na to, že vůbec…
Přesto si ve svém portfoliu Apple i Samsung tablety drží. Sám jsem se ptal, proč proboha? Mobily narostly, notebooky odlehčily a kupovat si tablet jen kvůli vysedávání před televizí je hodně drahý špás. Po testování Samsungu Galaxy Tab S9 FE+ 5G jsem moudřejší. Koncepce mobilního zařízení s nepřetržitou konektivitou dává smysl. Je přínosná a moderní, ale vyžaduje, aby byl stejně moderní i ekosystém, ve kterém tablet funguje.
V balení něco potřebného chybí a nabíječka to není
Od Samsungu už žádné bonusy nečekám. Byl schopný se Applu vysmívat, že nepřidává do balení nabíječky, aby pokrytecky nedlouho poté učinil to samé. Už na pohled je na tenké krabičce jasné, že ani tentokrát žádný adaptér nenajdete, natož sluchátka či redukce, které dřív výrobce přidával.
Otevření bílé škatule o rozměrech stostránkového sešitu formátu A4 je proto jen potvrzením očekávaného. Kouká na vás obří tablet a začnete pochybovat, jestli se kromě něj vešel do papíru alespoň ten kabel. Netřeba panikařit, vešel. Vešla se „překvapivě“ i sponka na otevření slotu na SIM kartu a hlavně pero, které se zásadní měrou podílí na praktičnosti tabletu – dokonce tak, že si zaslouží vlastní kapitolu v této recenzi.
Bohužel pouzdro si budete muset dokoupit zvlášť, a tím nemyslím ani měli byste, ani když budete chtít. Bez něj to půjde těžko, velký displej potřebuje chránit, pero ztratit nechcete, a i když se tablet položený na stůl ani nehne, trčící objektivy fotoaparátu si koledují o nějaký ten škrábanec.
Tablet v obrněném saku
Hodnotit tablet z pohledu designu působí na první dojem jak známkování podle počtu pastelek v penálu. Černá placka, větší či menší, která neúspěšně zkouší zaplnit obří plochu zad něčím zajímavým. Budovat převratné umění, když máte k dispozici jen obří plochu a fotoaparát, moc dobře nejde. Přesto bych lhal, kdybych tvrdil, že se mi Tab S9 nelíbí.
Ukazuje pozoruhodný cit pro pravděpodobnou klientelu. Pokud se považujete za lva konferenčních salónů, korporátního žraloka, nebo jen chcete působit reprezentativně, oceníte ostře řezané rysy, viditelné logo Samsungu v rohu a barevně sladěnou tužku, se kterou budete vypadat dvojnásob důležitě. Jste-li spíše dobrodružné povahy, plusové body si zapíšete u kovového těla, povrchu, co neklouže, a technicistních linek po obvodu, které okolí ukáží, že outdoor je váš druhý domov a odolnost daná specifikací IP68 není od věci.
Není to jen póza, design funguje i po stránce ergonomie. Rámečky okolo displeje jsou dost široké na to, abyste se za ně mohli držet, ale ne tak moc, aby překážely. Za ostré hrany se dá tablet dobře chytnout do rukou i držáku, abyste neměli pocit, že vám neustále někam utíká. Navíc ploché boky na horní a dolní delší straně slouží i jako úložiště pro pero, které se k nim magneticky připne. Neškodily by ale silnější magnety, nebo ideálně magnety na obou koncích pera, aby se nevrtělo. Ty současné podrží tužku pevně, aby sama nespadla, ale ztrátě by zabránit nedokázaly.
Na bocích můžete najít i veškeré konektory, sloty a výstupy. Za horní stranu můžeme považovat tu, kde na rámečku nenápadně prosvítá selfie kamera, která zároveň indikuje nejčastější předpokládanou orientaci zařízení. Vlevo nahmatáte vypínač s integrovanou čtečkou otisků, hned vedle ovládání hlasitosti. Na protějším konci strany lze vysunout slot na nano SIM kartu a pozor, dokonce i microSD kartu! Mezi ně budete pravděpodobně přicvakávat pero, které tak maličko ucpe dva otvory mikrofonů.
Krátké boční hrany mají v horní polovině výdechy reproduktorů laděných u AKG, levá pak obsahuje třetí mikrofon, pravá USB-C port. Při velikosti tabletu bych se příště přimlouval za 3,5mm jack, nejen hudebníci by to mohli uvítat, ale chápu, že budu se svým názorem asi v menšině.
Spodní strana je pak vyhrazena příslušenství. Dvě štěrbinky po stranách a tři piny uprostřed napovídají, že sem patří klávesnice. Ideálně ta drahá, integrovaná do pouzdra. Protože pero je možná mocnější než meč, ale klávesnice je zase mocnější než pero.
Stylus skoro jako bezová hůlka
S Pen můžete potkat u řady Galaxy S Ultra, dokoupit se dá k Z Foldu, ale na tabletu S9 mi zatím dává smysl největší. Je skvěle integrovaný do nástavby One UI, šetří místo na displeji a tak nějak dělá z velkého telefonu malý počítač. Vím, zní to jako klišé, bez klávesnice to pořád není ono, ale je velký rozdíl, když do tenkého řádku píšete jako na papír, nebo vám polovinu displeje zabere virtuální klávesnice.
Co pero umí? Nejedná se o S Pen Pro, takže dokáže ovládat tablet jen dotykem, případně na centimetrovou vzdálenost stiskem tlačítka vyvolat menu, i tak je ale praktické. Líbí se mi, že se nezakutálí daleko – aby drželo na telefonu, jedna hrana je „useknutá“ do plochy, aby se dala připnout k tabletu ze strany nebo na záda pod fotoaparáty. I tak se drží velmi pohodlně, rozměry je blízké obyčejné tužce.
Můžete ho používat jako přesnější ukazatel, než je špička prstu, můžete s ním kreslit, zvětšovat objekty na obrazovce a hlavně psát. Chvíli jsem si musel zvykat psát „ručně“, na klávesnici hrozně zpohodlníte, ale funguje to! Alespoň ve většině aplikací. Stačí si aktivovat funkci S Pen na text a přestane se vám automaticky otevírat celá klávesnice. Místo ní začnete psát rovnou do textového pole a jediné nástroje, které vám ubírají místo, sdružují tlačítka pro mezeru, smazání, hledání, smajlíky a otevření běžné klávesnice. Skvěle funguje hlavně rozpoznávání textu. I v češtině můj „prasopis“ identifikoval Samsung bezchybně.
Jste zvyklí na lepší displeje
Kapitola o displejích se u recenzí telefonů stává poslední dobou spíše výčtem softwarových nastavení. OLED je norma, vyšší framerate povinnost, řeší se leda HDR a jestli si můžete nastavit barvy světlejší či teplejší. Ve světě tabletů jsou standardy nižší a požadavky odlišné.
Rozlišení 2560 × 1600 pixelů s počítačovým poměrem stran 16:10 na úhlopříčce 12,4″ naskýtá obraz dostatečně jemný. Výsledných 243 ppi sice v porovnání s mobily vypadá směšně, ale na velkou obrazovku zase nebudete koukat ze 30 cm.
Rozporuplné pocity mám z použití IPS technologie. Vyhovuje mi na sledování filmů, kdy v obrazu nevnímám černá místa ve tmavých scénách. Když ale koukám na pracovní plochu, je evidentní, že AMOLED by byl líbivější, sytější, výraznější, nazvat se to dá různě. Na domácí použití technologie in plane switching postačuje dobře. A to je právě problém.
Venku si nemůžete stínit druhou rukou, nemůžete se pokaždé otočit a tablet naklonit tak, aby nevrhal odlesky. Velká plocha navíc zrcadlí více z okolí, takže ve chvíli, kdy si všímáte spíše korun stromů než dění na displeji, jste v koncích.
Pak si nedokážete užívat, že Tab S9 zvládá snímkovací frekvenci 90 Hz, ani že v menu najdete všechny ty vychytávky, jako je blokování modrého světla, zvýšená citlivost na dotyk nebo dva režimy podání barev. Možná nějaká fólie by pomohla, protože ani maximální jas na potlačení efektů okolí spolehlivě nestačil.
Procesor by potřeboval zatopit pod kotlem
Považujete tablet za velký displej k telefonu, jehož rozměry jsou jeho největším benefitem, nebo patříte spíš k těm, co v telefonu vidí zdroj datového připojení pro tablet? Pro první skupinu by nemusel mít výpočetní výkon takovou váhu, pro druhé ano.
Tím, že si Tab S9 FE+ dokáže na 5G sáhnout sám, slušel by mu pořádný procesor, třeba i jako drobná náplast na IPS displej. Žel, tablet dostal do útrob osmijádrový Exynos 1380 v kombinaci s 8 GB RAM pro variantu se 128GB úložištěm nebo 12 GB RAM u 256GB verze. V obou případech můžete alokovat další 2 až 8 GB jako RAM Plus. Velikost operační paměti úzkým místem nebude, u procesoru už to s jistotou prohlásit nemohu.
Exynos 1380 byl uvedený v zimě 2023, rozhodně se tedy nejedná o žádného výběhového staříka, ale jakmile se mu podíváte na zoubek, pochybnosti porostou. Je vyráběn 5nm litografií, což je o 1 nanometr více než u Exynosu 2200 třeba z řady S22. Ale jak si ukážeme, výdrž není problém. Co jádra? Je jich osm, ale tolik jich dneska snad mají i ledničky. Frekvence by vás asi taky nevarovaly, rychlejší čtveřice je taktovaná na 2,4 GHz, pomalejší na 2 GHz.
Teď už byste ale zpozornět mohli a měli. Rozdělení procesoru do dvou clusterů už nejvýkonnější procesory nepoužívají. Zmíněný Exynos 2200 má jedno jádro Cortex-X2 na 2,8 GHz, Snapdragon 8 Gen 2 i Dimensity 9200+ mají zase jeden Cortex-X3 za hranicí 3 GHz. Místo toho u Exynosu 1380 rychlejší cluster frčí na jádrech Cortex-A78, která jsou o 10 % pomalejší než A710 z Exynosu 2200, a čtyřech jádrech Cortex-A55, která jsou o 35 % pomalejší než A510.
Než začnete uvažovat, jak si v prodejně pohoršeně odplivnout a zároveň neurazit prodavače, v klidu si vydechněte. Není to žádná tragédie, procesor určitě nedegraduje tablet na lepší fotorámeček s funkcí kalkulačky navíc. Jen nechtějte v nastavení hledat něco jako výkonové profily a zvykněte si, že probuzení tabletu a s ním provázané animace jsou trochu trhané. Jakmile se tablet „nadechne“, je podstatně responzivnější.
Hodně mě lákala myšlenka hrát na tabletu nesmrtelné Heroes of Might and Magic 3. Na strategie je velký displej v kombinaci s tužkou jako dělaný, ale výkon se v tu chvíli ukázal jako brzda. Plynulost a stabilita přes Winulator nebo ExaGear Strategies stála za pendrek, VCMI běželo docela hezky, ale na tahy soupeřů jsem čekal nepříjemně dlouho. Pro retro maniaky proto povede cesta spíš přes Tab S9 Ultra, pro ostatní bude vhodnější si najít nějakou nativní alternativu místo emulátorů.
Chybět samozřejmě nemohou ani syntetické testy. V AnTuTu se tablet dostal na 574 tisíc bodů, což je někde na úrovni Galaxy A52s. Geekbench 6 pak ukázal 1012 bodů pro jedno jádro a 2924 bodů pro multi-core. Grafický 3D Mark u testu Wild Life Extreme dosáhl na 841 bodů, tedy někam k Xiaomi Mi 10T Pro, tedy telefonu z konce roku 2020.
Ani v CPU Throttling Test se Exynos nechoval nijak obdivuhodně. Hned na začátku se ze 100 % výkonu propadnul k 90 % maximálního výkonu, ze kterých zvolna klesal ke stabilním 80 %.
Baterka na „hódně dlouho“
Nerad bych srovnával výdrž mezi tabletem a telefonem. Použití se liší, na tabletu, zvlášť o velikosti přes 12″, nebudete chtít kontrolovat každou notifikaci. Okolnosti tomu ale chtěly, že jsem výdrž mohl využít na maximum. Tablet je super, když potřebujete vyležet nemoc v posteli, jakž takž při smyslech, ale na velké skotačení to není. Jedním okem spíte, druhým koukáte na video, čtete nebo jen tak brouzdáte po internetu.
Ono to vypadá, že 10 090 mAh je jen dvojnásobek toho, co najdete běžně v telefonech, a že rozdíl dorovná velký displej. V praxi je Tab S9 k neutahání. Hodiny hraní, hodiny koukání, čas letí a na notifikační liště pořád svítí třeba 90 %. Čekáte, že v tom bude nějaký fígl, třeba že při nižší úrovni začnou procenta klesat k nule rychleji, ale ono se to neděje. Dokážu si proto představit, že terénní pracovník, který tablet nevypne po celou pracovní dobu, se obejde bez nabíječky. Kdyby takový člověk tvrdil, že mu nabití stačí i na navigaci do práce a z práce a ještě si večer na tabletu přečte zprávy, věřil bych mu.
Jenže co jde ven, musí i dovnitř. Na papíře patří Galaxy Tab S9 FE+ k těm rychlejším Samsungům, podporuje nabíjení výkonem 45 W. Pokud byste vedle přiložili papír se specifikacemi konkurenčních značek, popis parametrů Tab S9 by se asi sám zmačkal hanbou, ale jednooký je pořád mezi slepými králem.
| Naměřená rychlost nabíjení 60W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 30 minut | 46 minut | 85 minut | 121 minut |
Bohužel však u tabletů s velkou baterkou je chybějící výkon znát ještě více než u telefonů. Nabíjel jsem 60W adaptérem s podporou Power Delivery. Ve 13:45 se hlásil tablet o přísun energie se třemi procenty baterie, na 100 % se dostal o dvě hodiny později. Sice je pravda, že s energií pracuje tablet hospodárně, za den ho vybijete stěží, ale pokud jste si u mobilu zvykli, že i když zapomenete, za čtvrt hodiny je problém vyřešen, u Tab S9 to neplatí. Bude to vyžadovat nabíječku v autě, zásuvku u počítače, zkrátka zdroj energie, u kterého se může Galaxy na chvíli ohřát.
One UI na tabletu je skoro jako Windows
Už v minulých recenzích jsem nástavbu One UI chválil. Má své mouchy, ale jako celek si myslím, že funguje skvěle a dělá z telefonu aspoň malou náhradu za počítač. Na tabletu tato nástavba dává ještě větší smysl než na menších obrazovkách. Rozhraní častěji používá dvousloupcové zobrazení pro větší přehled i rychlejší navigaci, v prohlížeči máte záložky jako na desktopu, v souborovém manažeru máte na jedné polovině obrazovky strom složek a na druhé samotné soubory, v kalendáři zobrazíte přehled nad celým měsícem a pořád se najde místo pro zobrazení jednotlivých událostí.
Plovoucí okna fungují stejně jako na mobilu, ale na tabletu je jejich užitná hodnota ještě o dva stupně vyšší. Samozřejmě jako kancelářská krysa nedám dopustit na minimálně dva monitory vedle sebe, ale pokud aspoň trochu považujete multitasking jako nevyhnutelné zlo při práci, na tabletu v podání One UI je to akceptovatelné řešení.
Opět ale musím zmínit pouzdro, protože paralelní zpracování bez tužky se zkomplikuje, pokud vám třetinu plochy zabere klávesnice. Pak to chce trochu experimentování, kdy někdy je lepší postavit tablet nasvislo, kdy klávesy zaberou místa méně, jindy se hodí horizontální zobrazení a tužka. Špatné je, když aplikace, kterou pro práci vyžadujete, vodorovný layout nepodporuje. Instagram vám třeba tvrdošíjně nastaví vertikální rozložení a nic s ním neuděláte, kromě minimalizace do plovoucího okna nebo na půlku horizontální plochy. Za paličatost některých vývojářů ale Samsung nemůže.
Naopak, spolupráce s Microsoftem v Tab S9 funguje na jedničku. Cloud už není buzzword ze sci-fi, Office 365 se rozmáhají, některé firmy už si zálohují data na OneDrive, komunikují přes Teams… V kombinaci s 5G tím přestává fyzické úložiště v zařízení hrát roli. Ke všemu se dostanete z cloudu, aplikace ani nemusíte mít nainstalované, klidně můžete tabulku z PowerBI exportovat do Excelu a graf rovnou přidat do PowerPointu a pošlete Outlookem. Zní to jako pohádka?
Ve skutečnosti je to spíš utopie. Třeba když vám organizace zakáže kopírovat text do schránky nebo každý login podmíní heslem posílaným pouze přes SMS. Opět, není to chyba tabletu, jen se bojím, že pokud budou organizace preferovat flexibilní práci, budou muset svým zaměstnancům adekvátně věřit. Ačkoli Galaxy Tab v cloudové budoucnosti už je, otázku, zda je tam i váš zaměstnavatel, si musíte zodpovědět sami.
Fotoaparát tradičně spíše do počtu
Poměřovat fotoaparát tabletu optikou telefonů by nebylo spravedlivé. Už z fotek je vidět, že Tab S9 FE+ má objektivy jen dva, podstatnější však je, že nepoužívají žádné pokročilé softwarové zlepšováky, pixel binning ani nic podobného. Tablet využívá dva osmimegapixelové snímače, z nichž první zachytává snímky širokoúhlé, druhý, klasický, je pak schopen i čtyřnásobného digitálního zoomu, i když koukatelné jsou fotky jen s dvojnásobným přiblížením.
Stejně tak video nedosahuje žádných světoborných kvalit. Maximem je rozlišení Full HD při trapných 30 snímcích za sekundu. Ani nastavovat není moc co, leda aktivace HEVC videa a stabilizace, ale ať už u ní nastavíte zapnuto či vypnuto, bude znát, že při chůzi se při každém došlapu obraz zavlní. Pokud byste mermomocí potřebovali 4K video, budete muset natáčet na selfie kameru.
Při slunečném počasí však Samsung dokáže nasbírat docela pěkné snímky. Je na nich znát, že flóra nabývá impresionistických rysů a chybí jí detailní prokreslení, nicméně v popředí je příroda vykreslená dostatečně. Paradoxně více se mi líbí snímky z širokoúhlého objektivu, u kterého je vidět, že se změnila světelnost z f/1.9 na f/2.2. Fotky nejsou tak rozjásané, barevným podáním jsou podobnější realitě.
Pořád ale musíme brát v potaz, že hlavní kamerou je ta čelní. Na videohovory její UHD video asi nevyužijete, ale na rozdíl od zadní dvojice kamer je na ní vidět, že se na ní výrobce nerozhodl šetřit. Ono focení s tabletem zdaleka není tak pohodlné, jak by mohl indikovat 12″ hledáček. V rukou je cítit, když zafouká vítr a opře se do plochy tabletu, většinu nastavení také nedokážete upravovat během míření, jednou rukou zařízení neudržíte (nebo udržíte, ale budete se bát). Zkrátka na ofocení dokumentu Tab S9 postačí, ale jestli jste si v posledních třech letech koupili chytrý telefon, pravděpodobně bude podávat kvalitnější výstup.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Závěrečné hodnocení
Když jsem Samsung Galaxy Tab S9 FE+ 5G vytahoval z krabičky, představoval jsem si, jak recenze skončí průměrným hodnocením. Že tablet má své využití, ale nedokáže nahradit ani mobil, ani notebook, natož počítač. S tímto tvrzením pořád souhlasím, ale nenapadlo by mě, že si tablet vytvoří vlastní segment využití. A ne, i když je skvělý na lenošení, největší přínos vidím v terénu.
Tam, kde byste si představili modely S23 Ultra nebo Z Fold, je Tab mnohem lepší volbou. Nehraje si na to, že je malý-velký. Je jednoznačně velký a jednoznačně je to přínos. Nebojí se počasí, nevyžaduje zacházení v rukavičkách.
- Samsung Galaxy Tab S9 FE+ 5G můžete zakoupit u Mobil Pohotovosti za cenu 19 490 Kč
Výkonu by si zasloužil víc, ale maratonská výdrž může být pro posádky sanitek, horskou službu, vojáky, geodety, údržbu infrastruktury, kurýry, realitní agenty, hasiče a jiné profese důležitější. Sami si doplňte povolání, která nemají možnost si rozložit notebook na klíně, natož kempingovou židličku a stoleček. Pro ně bude Tab S9 skvělá volba.
Samsung Galaxy Tab S9 FE+ 5G
Klady
- propracované prostředí One UI
- slušná výdrž baterie
- ovládací pero S Pen
- kvalitní zpracování
- stupeň krytí IP68
- podpora paměťových karet
Zápory
- slabší procesor
- kvalita fotografií a videa
- pomalé nabíjení
- Displej
Michal Maňák
Další dnešní články
