- Sluchátka se hodí komukoli, kdo nechce hrát (a posléze i bydlet) sám
- Headset Razen Kraken V4 se hodí k mobilu i počítači, na hry i hudbu
- Cena 5 099 Kč je ale poměrně sebevědomá a těžko se obhajuje
Je to nespravedlnost. Když má hra bombastickou grafiku, jsou nadšenci schopní snad i počítat, kolikrát a kam se který paprsek světla odrazí. Ale jak často se kocháte realistickými zvuky ozvěny? Kolikrát jste se zastavili, abyste si poslechli herní soundtrack? Vývojáři na to často hřeší, do epických scén vrznou nějaký ten orchestrální chorál, do akčních scén šoupnou něco, co šlape a voilá, hotovo dvacet, protože běžný teenager přece nepozná ani rozdíl mezi MP3 a formátem FLAC. Jenže ne každý si kupuje herní sluchátka jen na hry a ne každý si pořídí headset čistě proto, aby se mohl vykecávat na Discordu.
Ne, zdaleka nejsem obdařen absolutním sluchem, ale troufám si říct, že dokážu poznat, která kapela zní dobře a která ne, kde ekvalizérem suplujete řemeslo zvukaře, a za co už můžou sluchátka. Proto jsem se ochotně zhostil recenze sluchátek Razer Kraken V4.
Balení potěší ničitele kabelů
Jedovatá zelená a Razer je nerozlučná kombinace, která nemohla chybět ani v případě tohoto headsetu. V případě přebalu však plní i informační funkci a to plnými hrstmi. Tu je logo Razeru, tu symboly technologií připojení, vedle ikonka podsvícení Chroma, tu medaile za bestseller, kousek místa se našel pro THX – ani kousek papíru nesměl přijít na zmar.
Paradoxně zatažením za textilní poutko vytáhnete obyčejnou lepenkovou škatulku velikosti tak akorát sluchátkové. Otevírá se jako bonboniéra, tentokrát ale bude i Forrest Gump vědět, co dostane uvnitř. Sluchátka, překvapivě. Hoví si uvnitř v pohodlném molitanu spolu s USB-C donglem pro wireless připojení, pokud byste se nechtěli škrtit na kabelech a Bluetooth vám nestačil.
Po vyjmutí sluchátek si však můžete všimnout, že tahle černá rakev má dvojité dno, pod kterým jsou ukryté kabely s konci v podobě USB-C a USB-A. Dvakrát. A pěkně kvalitní s robustním opletením. Pro notorické lamače kabelů je proto balení Krakenů darem z nebes.
Design na léto i zimu, venek i domov
Pokud nehrajete narcistně před zrcadlem nebo se neustále neuvidíte v rohu obrazovky při streamování a videohovorech, může vám estetický aspekt sluchátek být mezi lopatkami. Tam si totiž uvidíte stejně dobře, jako na uši. Přesto je prohlídka Razeru Kraken V4 důležitá, zejména v případě epileptiků.
Barevná fontána na náušnících jde v softwaru Razer Synapse vypnout, ale pokud si headset rovnou nasadíte a začnete poslouchat, nemusíte si všimnout, že na celé okolí barevně blikáte a pouštíte všechny barvy duhy. Z pohledu využití je tahle fíčura čistě pozérská, ale aspoň máte možnost vyvětrat extroverta uvnitř.
Teď ale vážně. To, co je pro sluchátka podstatnější, je kvalita provedení, pohodlí při nošení a odolnost. A samozřejmě zvukové parametry. Po stránce materiálu Razer nevymýšlel nic unikátního a spokojil se s kombinací plastu a látky. Nemám nic proti syntetickým materiálům, textil na náušnících je velmi příjemný na dotek, nelepí jako koženka a nechává kůži aspoň trochu dýchat. Ani plasty mi z principu nevadí, ale v kloubech, kde se nastavuje délka hlavového mostu, bych uvítal kov. Přeci jen je to bod vysokého a opakovaného namáhání, který je navíc oslabený použitím menšího množství materiálu.
Razer si to částečně uvědomuje a samotné vedení signálu řešil krouceným kabelem jak ze starých telefonů. Přesto se nemůžu zbavit obavy, jak dlouho tento mechanismus vydrží – sice je praktické, že se mušle umí sklopit o 90° a přitisknout na tělo, až si sluchátka pověsíte za krk, ale riziko prasknutí tím nejde eliminovat stoprocentně.
Smíšené pocity si odnáším z ovládacích prvků. Ovládání hlasitosti na levém uchu má aretované polohy, ale minimální délka kroku se ve Windows projeví posunem volume o 4 body, většinou však dvojnásobek. Nad otočným ovladačem můžete nahmatat tlačítko Mute pro ztišení mikrofonu. Ten se vysouvá z šachty rovněž na levé straně, musíte si však pomoct nehtem. Před ústy už mu naladíte polohu během vteřiny, kabel je tak akorát pevný i tvárný. Doporučuji si ho však umístit tak, abyste aspoň konec zahlédli periferním viděním, na konci totiž oranžová LEDka indikuje, zda-li vás ostatní mohou slyšet, nebo jste si mikrofon vypnuli.
Posledním tlačítkem, doplněným bílou stavovou diodou, je samotné zapínání sluchátek. Cením si, že je jeho povrch drážkovaný, už tak je hmatová orientace na sluchátkách ztížená a skoro pokaždé jsem chvíli hledal, co zmáčknout.
Na pravém uchu už sídlí jen dvě tlačítka. První je značené symbolem připojení, ale na krátký stisk střídá zvukové profily a až na dvojklik mění mezi bezdrátovým připojením a Bluetooth. Na druhém je ikonka znázorňující právě různá nastavení ekvalizéru, ale v mém případě nic nedělala. Přemapování možné není.
Ouška jako v bavlnce
Těžko budete na hlavě nosit sluchátka, která vás tlačí, drtí vám hlavu nebo škrábou na pleši. Vyzkoušel jsem už několik sluchátek a Razery bych bez mrknutí oka zařadil do té nejpohodlnější čtvrtiny. Polstrovaný hlavový most jemně dosedá na temeno, aby celá sluchátka nedržela jen vlastním přítlakem. Možná majitelé menších hlav budou s ideální pozicí bojovat, sám jsem používal nejmenší délku, ale pokud někdo sedí u počítače třeba v čepici, ocení to. Sám mám střechu od krku spíš užší, věřím proto, že pokud nemáte kebuli jak sochy moai z Velikonočního ostrova, budete s headsetem kompatibilní.
Sluchátka používají, jak je z fotek patrné, uzavřenou konstrukci, případný kontakt s boltci proto zpříjemňuje tenká molitanová membrána, na které se skví písmenka L a R, abyste si nenasadili sluchátka obráceně. Zhoršili byste tak nečekaně účinné utěsnění před okolními zvuky – sluchátka sice neumí active noise cancelling, přesto umí okolí odfiltrovat velmi (ne)slyšitelně.
Dokážu si proto představit i venkovní nošení, ostatně podpora Bluetooth k tomu trochu svádí. Chůze je proveditelná i mimo romantické procházky po bytě do lednice a zpět, cukání hlavou do rytmu podporují Krakeny na „Linkin Park stupnici“ od Dedicated po Papercut, ale taková The Emptiness Machine už je na hraně. Běh samozřejmě nepřipadá v úvahu, ač pocitově sluchátka nijak zvlášť těžká nejsou.
Když jsem zmínil, kolik tlačítek můžete na sluchátkách potkat, musím okomentovat i promyšlenost ovládání. Hmatem se dají ovládací prvky najít, ale pokud by regulace hlasitosti kladla větší odpor, uvítal bych to. Ambivalentní pocity si odnáším z hlášení, co jste si právě zapnuli nebo vypnuli. Každé „Mike on, mike off, Game, Music, Custom“ a cokoli, co sluchátka dělají, sice brání nutnosti všechno upravovat na počítači, ale chtěl bych mít na výběr, jestli hlášení ztlumí probíhající zvuky či ne.
Basa tvrdí muziku (s pomocí ekvalizéru)
Hodnocení kvality zvukového projevu je ošemetná záležitost, proměnných je strašně moc. Použít Bluetooth jako smartphonový standard? Ale co kodeky? Bude teda lepší wireless? Možná, ale zkusit si naladit sluchátka ekvalizérem, nebo nechat všechny kmitočty bez posílení? A co použít jako testovací vzorky?
Ucelenou metodiku jsem postavit nedokázal, ale pokusil jsem se aspoň vyzkoušet více scénářů. Střídal jsem proto stolní počítač s bezdrátovým připojením, kdy jsem hudbu poslouchal coby stereo s custom profilem, který neposiloval ani výšky, ani středy, ani basy. Rovněž jsem vypnul vylepšení zvuku, které Synapse taky nabízí. Snažil jsem se tak dostat co nejblíž tomu, co hardware sluchátek zvládne.
Technické specifikace
- Frekvenční rozsah sluchátek : 20 Hz – 28 kHz
- Impedance: 32 Ohm
- Citlivost: @1 kHz 98 dB SPL/mW při 1 kHz podle HATS
- Měniče: 40mm
- Konektivita: USB, Bluetooth 5.3, Wi-Fi 2,4 GHz
- Frekvenční rozsah mikrofonu: 100 Hz – 10 kHz
- Citlivost mikrofonu: @1 kHz -42 ± 3 dBV/Pa
- Výdrž na baterii: 35 hodin s podsvícením, 70 hodin bez podsvícení
- Hmotnost: 350 gramů
V případě připojení k telefonu posloužil Samsung Galaxy S23 Ultra se zapnutým zvukem Dolby Atmos, ekvalizérem bez posílení jakékoliv části akustického spektra a SBC kodekem. Tady nebylo moc, co vymýšlet, sluchátka podporovala navíc pouze AAC, kodeky AptX nebo LDAC nebyly podporované.
Za testovací vzorky beru už dlouhodobě tuto trojici mušketýrů:
- Be Quiet and Drive od kapely Deftones
- Before I Ever Met You od zpěvačky Banks
- Flight to LAPD ze soundtracku k Blade Runner 2049
- Entropyyy od Lorn
Přehrávám je pak z webového prohlížeče prostřednictvím služby Spotify. Určitě to nejsou ideální podmínky, ale pokouším se tak o reálie, které půjdou zopakovat s různým hardwarem bez dalších nákladů, aby si mohl každý čtenář můj popis porovnat s tím, co si může sám pustit.
Deftones mají slušný kytarový nástup, skladba zní řízně, nemůžu se však zbavit dojmu, že vysoké tóny jsou poněkud akcentované a naopak vokály mírně mizí za stěnou zvuku. Přesto nemůžu upřít písni hloubku a homogenitu, nemám pocit, jako bych byl ochuzen o celkovou kompozici, byť ideálního zvuku jsem se na ekvalizéru dopracoval, pokud jsem 31Hz pásmo posílil o tři body, 63 GHz o dva body a tři pásma mezi 125 a 500 Hz posílil o jediný bod.
Při poslechu Banks jsem se dočkal znatelně posíleného zpěvu. Zvlášť úvod skladby Before I Ever Met You je postavený na basovém bublání, které je zhruba po minutě a půl ještě zesílené. V případě Krakenů je atmosféra blížící se hrozby potlačena, na druhou stranu středy zesilují elektroniku zakomponovanou do skladby jako takové. Rytmus (nemyslím Patrika!) však drží perkusní sekce, nikoli basa, jak by měla.
Obával jsem se, že průlet ve spinneru s replikantem ze série Nexus-9 nad Los Angeles skončí vývrtkou, protože budu ochuzen o hřmění, nad jehož základem se ozývají tóny dávající vzpomenout na první díl ozvučený Vangelisem. Minutu po začátku skladby se ozve jakési hučení, které se v závěru filmu připomene i ve skladbě Sea Wall. A zní přesně tak masivně, jako v kině! Zařízne se vám mezi uši, vybudí ve vás soustředění, našponuje nervy a na tvářích ucítíte radioaktivní déšť, i když na ekvalizér ani nesáhnete.
Jako poslední z hudebních vzorků přišel na řadu Lorn. Ne jeho skladbě Entropyyy testuju zejména basovou složku, která se nese většinou skladby, jako kdyby syntetické srdce nějakého obrovského stroje měřilo čas. Bohužel schopnosti podané v sountracku Blade Runnera se tentokrát nepotvrdily, ta těžkopádnost beatů chybí. Víte, že tam jsou, víte, kde je hledat, ale jak kdybyste je poslouchali ze sousední místnosti.
Testoval jsem zvuk i ve hrách, kde gunplay hraje velkou část herního požitku. Vždycky záleží, jakou měrou se vývojáři pokouší o realističnost. Ze špionážních filmů jsme zvyklí, že zbraň s tlumičem sotva pšoukne, z válečných je zase jasné, že podle zvuku trénovaný hrdina hravě pozná, jakou ráži měla právě vypálená střela. Např. Ghost Recon Breakpoint patří do tohoto žánru a 5,56 × 45 mm NATO zní pokaždé jinak. U mé oblíbené ARMA 3 jsou rozdíly mezi zbraněmi patrné. Už jen kvůli pečlivosti tvůrců a recyklaci zvuků si netroufám tvrdit, že platforma AR-15 zní pokaždé jinak, než flinty z továrny pana Kalašnikova, ale pokud nějakou střelbu uslyšíte opakovaně, dokážete si spojit, jestli se jedná o vlastní či cizí.
Stejně tak vám sluchátka v demu ukážou, jak kvalitně zvládají prostorový zvuk THX. Pokud ho hry podporují, dokážete určit, jestli se k vám nepřítel blíží, nebo odchází. Samozřejmě to není tak imerzivní, jako v reálu, když si nemůžete pomoci otáčením hlavy, ale pořád se bavíme o hraní na monitoru a ne VR, takže se nemusíte cítit ochuzeni.
Software Razer Synapse by potřeboval dietu
Zmíněné THX je volitelným nastavením, které se aktivuje v programu Synapse. Stejně jako u klávesnice Blackwidow mám výtku k jeho nenažranosti a náročnosti. Spouští se dlouhé vteřiny, sežere 300 MB RAMky, a během startu má dopad i na zvuk z jiných aplikací.
Přesto by byla škoda ho ignorovat. Jedním z důvodů, proč Synapse instalovat, je již zmíněný desetipásmový ekvalizér, k zahození nejsou ani zvukové profily pro jednotlivé hry, kdy např. v MMORPG můžete preferovat srozumitelnou hlasovou komunikaci, zatímco u FPS může být podstatnější slyšet zvuky okolí.
Separátně od ekvalizéru najdete vylepšení akustiky, pro které máte tři možnosti: normalizaci, posílení basů a čistotu hlasu, každou z nich můžete regulovat na stupnici od jedné do sta. V případě připojení přes Bluetooth můžete přidat i Do Not Disturb režim, aby vás ve hře nerušil připojený telefon.
Svou sekci má i mikrofon. U něj sice neposílíte basy, ale zase máte detailnější možnosti úprav, jaké zvuky z okolí má ignorovat. Mikrofon má rovněž vlastní ekvalizér a dokonce i zpětnou smyčku, kdy ve sluchátkách uslyšíte vlastní hlas – lépe tak můžete kontrolovat vlastní hlasitost a nestane se, že nevědomky budete ječet na celý byt.
Poslední dvě stránky nastavení se věnují podsvícení a řízení spotřeby. Zde nenajdete nic unikátního, efekty jsou podobné těm na klávesnici. U spotřeby se dá řešit jen období nečinnosti, po kterém se sluchátka automaticky vypnou. Minimální hodnota je nastavená na 15 minut a nemůžu říct, že bych potřeboval kratší limit, sluchátka s energií vystačí dost dlouho na to, abych je přestal hlídat. V zásadě jsem si jednou za pár dní uvědomil, že by mohly jít na nabíječku a když mě začal kabel za chvíli omezovat, odpojil jsem ho. Nějaké plánování absolutně nebylo třeba.
Závěrečné hodnocení
Výsledné dojmy z herních sluchátek Razer Kraken V4 se mohou lišit podle primárního využití. Pro mě je prioritou hudba. Možná se neshodnu s defaultním laděním, ale po chvilce strávené s laděním jsem se dostal ke zvuku, který mi na poslech vyhovoval tak akorát. Ocenit musím i variabilitu, kdy můžete střídat Bluetooth s wireless připojením a klidně si Krakeny vzít i na procházku do parku, čemuž napomáhá i slušná výdrž.
Ani pohodlí není po dlouhých hodinách ohroženo. Přítlak není ani silný, ani slabý, náušníky jsou vyrobené z příjemného materiálu. Za prodejní cenu bych ale čekal nejnamáhanější místa posílená kovem místo plastu. Podsvícení neurazí, ale velkou hodnotu mu nepřikládám.
Pro hráče budou významné možnosti pro streamování a hlasovou komunikaci. Funkcí a vychytávek má Synapse víc než dost, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby existovala nějaká Lite verze tohoto softwaru, která by sloužila jen k základní obsluze. Naštěstí ale sluchátka fungují i bez jakékoli instalace.
Cena oscilující okolo 5 000 Kč rozhodně není nastavena lákavě. Do teď používaná, zhruba o dva tisíce levnější SteelSeries Arctis Nova 4P sice zní hůř a nepodporují Bluetooth, ale poměr výkon/cena mají vyšší. Velmi pozitivní dojmy jsem si odnesl z testu Corsair HS65 Wireless, která jsou nejméně o patnáct set levnější. Z této perspektivy nemůžu Krakeny jednoznačně doporučit, na druhou stranu máte-li vyhrazený větší rozpočet, litovat taky nebudete.
Razer Kraken V4
Klady
- pohodlně se nosí
- Připojení přes Bluetooth i Wi-Fi
- funkce v Synapse
- utlumení zvuků okolí
- mikrofon lze zasunout
Zápory
- plast na namáhaných místech
- sebevědomá cena
- optimalizace softwaru
- bez ANC
Michal Maňák
Další dnešní články
