TOPlist

Recenze Motorola Razr 50 Ultra: pro krásu už se nemusí moc trpět

Motorola Razr 50 Ultra v recenzi na SMARTmania.cz
  • Skládačky nejsou doménou jen Foldu a Flipu, Motorola Razr má dokonce slavnější předchůdce
  • Zacílení se však od historického předka změnilo, na své si přijdou především dámy
  • Za 30 tisíc bych nicméně očekával méně ústupků ve prospěch designu

O skládačkách se toho namluvilo hodně. Prorokovala se jim růžová budoucnost, těšili jsme se na vlnobití, které rozbouří stojaté vody tuctových dotykových placek a někdo možná i doufal, že konečně dokáže v kapse nosit displej velikosti tabletu. Jak dopadla realita? Rozhlédněte se okolo a spočítejte si, kolik lidí nějaký skládací telefon vlastní.

Není se čemu divit. Tradici drží Samsung s gigantickým Foldem, který se ale v praxi moc prakticky nejeví a cena je lákavá jak párky s Nutellou. Sem tam se mihne véčkový Flip, ale ani ten nemá na růžích ustláno. Ta tam je sláva látkové Nokie 7200, těžko si někdo vybaví tvary Sagemu MyC, tím spíš, že si s výjimkou telefonních průkopníků nikdo nepamatuje ani Sagem samotný. Mezi legendy historie patří i Motorola Razr V3, k jejímuž odkazu se novinkový Razr 50 Ultra hlásí. Nečiní tak ale ostrými liniemi, ale právě skládací konstrukcí.

Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.

Balení pro dámičky

Koho měli v Motorola na mysli, když plánovali statisícové prodeje Razru, je patrné hned při rozbalování krabičky. Původní pánská žiletka se transformovala do ladies-friendly stylovky v přírodních odstínech. Na test jsme dostali tmavě zelenou variantu Spring Green, ke které v balení najdete i doplňky v jednotném odstínu. Pro military fandy mezi námi, spring green nemá nic společného s ranger green a příslušenství vážně mužně nevypadá.

V balení kromě ne tak klasických propriet najdete i zelený kryt a řemínek na jeho pověšení za krk
V balení kromě ne tak klasických propriet najdete i zelený kryt a řemínek na jeho pověšení za krk

Nejkurióznější je jednoznačně řemínek na nošení. Retro? Kdeže, tohle není žádné poutko na zápěstí, ale kožený, přes metr dlouhý pásek s kovovými spojkami, který byste si měli přehodit okolo krku nebo přes rameno, aby vaše véčko od Motoroly viselo všem na očích. Připojení vypadá celkem pevně, ale spoléhá jen na kovovou kuličku provlékanou kůží. Ale u Razru se nečeká, že se často dostane do drsnějších podmínek, než jsou recepce na ambasádách.

V těchto intencích se drží i přibalený kryt, který k nošení přes rameno budete potřebovat. Teprve ten totiž nabídne dvě poutka, kterými jde řemínek provléknout. Samotný kryt bude jistě vítaným příslušenstvím, ale dojmy jsem si z něj odnesl rozpačité. Vypadá kvalitně, ladí barevně s telefonem, ale na zařízení samotném drží pomocí lepidla.

Všimněte si na fotkách, že lepící plošky jsou kryté bílým papírkem, který je před aplikací nutno strhnout. Když ho na pouzdru necháte, zjistíte, že se jedna půlka krytu posouvá, jelikož kloub klade větší odpor, než jaké tření vyvíjí telefon vůči pouzdru samotnému. A pokud sílu lepidla využijete, připravíte se o možnost nosit mobil bez krytu.

Jinak se na vás v balení těší nabíječka, Motorola na zákaznících nešetří. Dokonce ani nemusíte mžourat na popisky psané mikroskopickým fontem, těch 68 vyražených do těla nabíječky hlásí výkon adaptéru ve Wattech. Pokud se vám tedy doma sejdou dvě Motoroly, snadno poznáte, jestli do ruky berete tu správnou nabíječku.

Design Razru je chytřejší než u Foldu

Motorola Razr 50 Ultra je prvním véčkem s ohebným displejem, které se mi dostalo do spárů. Dovolím si proto na úvod sdělit dojmy ze samotného nápadu mít mobil zlomený v pase. Nikdy jsem neměl s klasickou podobou smartphonů problém, tak proč něco měnit? Fold sice měl své kouzlo, ale v praxi se moc neosvědčil, s velkou plochou některé aplikace nekamarádí a na té nudli, kterou Samsung připomíná po zavření, je za trest něco dělat.

Na Razru je skvělé, že v otevřeném stavu se chová jako kterýkoli smartphone, na který jste zvyklí
Na Razru je skvělé, že v otevřeném stavu se chová jako kterýkoli smartphone, na který jste zvyklí

Nic z toho nový Razr nemá, jeho doménou je výměna délky za tloušťku a vnější displej určený na základní provoz. Ptáte se, k čemu je to dobré? Upřímně, benefit vidím hlavně ve stylu. Neurotici ocení, že když nebudou mít po ruce propisku na cvakání, můžou si klapat telefonem. Možná si někdo troufne využívat Razr jako klips pro uchycení na oblečení, ale doporučit takový risk nemůžu.

Užitečnější je složený telefon při nošení po kapsách. Nafoukne je sice, ale poloviční délka znamená, že se bez problémů ohnete ke tkaničkám, aniž byste telefon prohnuli jinak, než výrobce zamýšlel. Majitelé mělkých kapes zase přestanou všem kapsářům ukazovat, jestli budou bohatými či chudými dárci. A snad i fanatičtí odpůrci fólií a tvrzených skel udrží nějaký čas displej bez škrábanců. Tyto výhody samozřejmě nezískáte zadarmo. Platit za ně budete měkčím povrchem na displeji, zhoršenou ergonomií, ale i netradičním rozložením ovládacích prvků.

Přesto mi přijde, že se na véčko od Motoroly dá zvyknout překvapivě rychle, za což vděčím hlavně venkovnímu displeji. Jak to celé funguje? V rozloženém stavu byste si Razr 50 Ultra klidně spletli s klasickým mobilem. Poměr stran je sice víc „nudloidní“, ale nijak extrémně. Ovládání je klasické až konzervativní, zarazí snad jen malá ovládací tlačítka, která po pravé straně došplhala výše, než je obvyklé. Vzhledem k tvaru celého zařízení je to ale vhodně zvolená poloha. Podobně netradiční je i slot na SIM kartu na levém boku, ale USB vespod už je etalonem normálu.

Jakmile však Motorolu složíte, z obyčejné placky se stane roztomilý kvádřík, který na vás kouká dvěma objektivy, které efektně obtéká venkovní displej. Na tlačítka pořád dobře dosáhnete, takže i načtení otisků prstů jde jedna báseň. Prostor na vnější obrazovce je sice stísněný, ale překvapivě použitelný. Zapomeňte na to, že by posloužil s bídou jako AOD či stavová dioda, Razr přes mikro-obrazovku zvládne překvapivě mnoho, rozhodně více než například Galaxy Z Flip, ale o tom se ještě rozepíšu dále.

Kloub samotný žádnou aretaci nemá, v krajních polohách ho drží jen tření a pokud se rozhodnete používat telefon polootevřený, nehrozí ani vystřelení z prstů pružinou, ani trénink na středověké palečnice.

Nedivil bych se, kdybyste okamžitě začali pochybovat o pevnosti kloubu a ochození celé konstrukce. Neřeknu vám, jestli se za dva roky uvolní či ne, ale strach bych neměl. Zkoušel jsem obě půlky (telefonu!) zkroutit do vrtule, pokoušel se páčit kloub do nepřirozených úhlů, tahal jsem za něj i mimo krajní polohy a vzdoroval mi s houževnatostí vozové hradby Husitů.

Motorola Razr 50 Ultra svou odolnost dokládá i certifikací IP68. Zní to jako drobnost, ale až vás někde spláchne bouřka, budete hodně rádi, že během průtrže mračen nemusíte hledat igelitový pytlík pro vašeho elektronického asistenta.

Jak odolně však bude telefon vypadat telefon po letech používání můžu jen hádat. O horní půlku se nebojím, ale spodní část se obléká do koženkového kabátku. Zkoušeli to i jiní (například v roce 2014 LG G3, pamatujete?), aby se posléze vrátili k méně opulentním materiálům. Přál bych Motorole, aby našla recept na dlouhověkost, jelikož v ruce veganská kůže neklouže a příjemně se drží, ale na nulové ošoupání po roce bych si nevsadil.

Jak je displej dobrý uvnitř, poznáte i navenek

Díky dvojici displejů je Motorola Razr 50 Ultra zařízení dvě v jednom. Něco takového vám nechybí, dokud to nevyzkoušíte. Vnitřní displej samozřejmě hraje prim, ale venkovní obrazovka je na jednoruční použití mnohem užitečnější, než dlouhá nudle u Foldu. Snižuje riziko vypadnutí z ruky, palec obsáhne celou plochu a zároveň poskytuje dost šířky pro klávesnici.

Travička zelená, to je moje potěšení… A Motorola vlastně taky
Travička zelená, to je moje potěšení… A Motorola vlastně taky

Rozlišení 1272 × 1080 pixelů je pro základní použití více než dostačující a úhlopříčka 4″ umožňuje snadné ovládání. Že budou překážet objektivy? Chyba lávky, ty se skryjí pod palcem. Vše je připravené na nejběžnější scénáře: pípne vám telefon, vytáhnete ho z kapsy a rovnou kvůli detekci pohybu bude rozsvícený. Na obrazovce třeba uvidíte widget přehrávače hudby, ale v rohu se přehledně krčí ikonky upozornění.

Najednou zjistíte, že boční čtečku otisků aktivujete skoro mimoděk, takže ani PIN nemusíte zadávat. Kliknete na ikonku a hned vidíte to, co byste jinak objevili v notifikační roletce, třeba přijatou zprávu. Kliknutím se rovnou dostanete do okna editoru odpovědí, ve kterém vidíte i kus předcházející zprávy. A pokud jste grafoman, můžete se přepnout do full-size editoru, ve kterém uvidíte několik řádků vlastního textu. Vnitřní displej po celou dobu ani nepotřebujete, už jen proto, že ovládací gesta pro návrat o krok zpět či rovnou na domovskou obrazovku fungují i tady.

Klidně přes malou obrazovku spustíte hudbu, kalkulačku, prohlédnete si fotky, nebo zahrajete jednoduchou hru – Motorola má takto připravený Marble Mayhem, kde musítu kuličku ovládanou gravitací skrz bludiště. Samozřejmě, na velkém displeji by to fungovalo úplně stejně, ale na skoro čtvercovém půdorysu je to jak vylepšené tamagoči.

Co velká obrazovka? S úhlopříčkou 6,9″ a rozlišením 2640 × 1080 pixelů nijak nepřekvapí. Barvy u LTPO OLEDu jsou příkladně syté a kontrastní, maximální obnovovací frekvenci 165 MHz byste však čekali spíš u nějakého herního telefonu, ne u takovéhle modelky. Možná proto nejde vyšší framerate vynutit. S jasem si Motorola taky poradí, měla by umět svítit s intenzitou 3000 nitů a vskutku si nemohu na čitelnost stěžovat ani za poledního slunce.

Vás ale bude u skládačky zajímat něco jiného, že? Spekulovalo se, že se Razru konečně podařilo eliminovat prohlubeň v kloubu. Nu, nepodařilo. Je zase menší, ale pořád je tam. A pořád ničemu nevadí. Samozřejmě pod úhlem spatříte, že se na něm světlo láme trošku jinak, když se soustředíte, i palec pocítí malé zakopnutí, ale ve víru všedního dění nezaznamenáte nic. Koukáte na video a „rygol“ absolutně nevnímáte. Víc mě tížilo, že otevření jednou rukou je hodně náročné a zdlouhavé. Zkoušel jsem to opakovaně, pomáhal si nosem, snažil se nehtem zaseknout do škvíry mezi polovinami a stejně se vracel k obouruční metodě.

Sami si ale musíte rozmyslet, jakou metodu k ochraně displeji byste měli mobily zvolit. Malá ohrádka okolo obrazovky by mohla aspoň částečně chránit, ale spoléhat na ni za všech okolností asi nelze. Měkká folie doplněná sklápěním, nebo hledat kompatibilní sklo? Sám rozhodnuto nemám, ale dokážu si představit, že pokaždé ani Razr sklápět nebudu a v takovém případě bych další vrstvou ochrany nepohrdnul.

Snapdragon 8S na krátkém vodítku

Málokdo si pořizuje stylovku kvůli brutálně výkonnému procesoru. I ti, kdo se pokládají za náročné uživatele, málokdy využijí veškerý potenciál čipsetu v mašině. Ale byla by škoda dělat si jméno zařízením, které každý aspoň trochu obeznámený ajťák odsoudí jako navoněnou bídu. Navoněný Motorola Razr může být, ale že je i bídná by o ní prohlásil leda nějaký závistivec, protože Snapdragon 8S Gen 3 není žádná pudřenka.

Hardwarové parametry Motorola Razr 50 Ultra

Systém, čipset a konstrukce

Operační systém: Android 14, čipset: Qualcomm Snapdragon 8s Gen 3, octa-core, 1×3 GHz Cortex-X4, 4×2,8 GHz Cortex-A720, 3×2 GHz Cortex-A520, GPU: Adreno 735, RAM: 12 GB, interní paměť: 512 GB, pam. karta:
Rozměry: 171,42 × 73,99 × 7,09 mm (otevřený), 88,09 × 73,99 × 15,32 mm (zavřený), hmotnost: 189 g, zvýšená odolnost: IPX8

Displej, konektivita a baterie

6,9", P-OLED, rozlišení: Full HD+, 1080 × 2640 px
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.4, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax/be, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4000 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:

Fotoaparáty

Hlavní: 50 Mpx, f/1.7, 0.8µm, PDAF, OIS, druhý: 50 Mpx, teleobjektiv, f/2.0, 0.64µm, AF, selfie kamera: 32 Mpx, f/2.4, 0.7μm, Full HD video

Jedná se o stejný procesor, jako v Motorole Edge 50 Ultra, nicméně i tady platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Pořád se skládá z jednoho jádra Cortex-A4 na 3 GHz, čtyř Cortexů A720 na 2,8 GHz a třemi jádry Cortex-A520 taktovanými na 2 GHz, které doplňuje grafika Adreno 735.

Ve velikosti operační paměti už je cílovka odlišitelná. Jen nejvyšší paměťová varianta s 512GB úložištěm prodávaná v Evropě se automaticky pojí s 12 GB RAM, nižší 256GB verze pak má volitelně 8, nebo 12 GB operační paměti. Pořád běhá jak srnka po lese, ale ten pocit vzdušnosti z modelu Edge už nezažijete.

Skóre z benchmarků dojmy posouvá na úroveň faktů. V Antutu se Razr vytáhnul na 1 035 124 bodů. Že by za to mohly paměti? Úskalí výkonů shrnutých do jednoho čísla se samozřejmě projevuje, ale pořád se bavíme o testovacím kousku s maximálními specifikacemi. Zpozornět byste měli při výsledcích Geekbench, kde i v přímém porovnání procesorů ukazuje Razr nižší skóre.

Nehledejte v tom žádné konspirace. Kus telefonu uvnitř si ukradl kloub samotný a v duchu rčení, že pro krásu se musí trpět, se musely vnitřnosti poskládat jinak. Procesor si proto víc hlídá teplotu. Výsledky z 3DMarku z testu stability ukazují pokles hned v prvním kolečku, aby se následně ustálily v pátém kole na polovičním skóre. Telefon se mi podařilo roztopit nejvíc na 39 °C, což přeloženo do lidštiny je o dobrých 5 stupňů méně, než na kolik je ochotná se saunovat konkurence. A i na tuto teplotu se Razr šplhal extrémně neochotně a dlouho. Možná proto, že se hodně tepla koncentruje okolo tlačítek, takže si rostoucího horka všimnete dřív, než by bylo nutné.

Baterie musela ustoupit stylu

Přijde mi, jako kdyby Motorola model Razr 50 Ultra brzdila vědomě, aby udržela použitelný balanc. Pokud si z předchozí kapitoly odnášíte, že se z procesoru dalo vytáhnout více výkonu, máte pravdu. Ale mobil by neměl simulovat funkci topení a vyzářené teplo je promrhaná výdrž.

Větší vytrvalost žádá větší baterku, ale místo už si zabral kloub telefonu. Logicky si proto výrobce řekl, že raději obětuje hrubou sílu před zkrácením provozu. Nemusíte souhlasit, ale já bych volil stejně. Možná kdyby bylo někde v systému hejblátko, které mi dá na výběr, ale s tím tentokrát moc nepochodíte – nastavit lze leda rychlejší spuštění nejběžnějších aplikací.

S tím si 4 000mAh akumulátor bude muset vystačit. Co však oproti Edge 50 Ultra zamrzí, je pomalejší nabíjení. Možná byla zase limitem maximální teplota, ale ač Razr podporuje stejné technologie (bezdrátové nabíjení oběma směry a TurboCharge), jde mu to pomaleji. Po kabelu se omezuje na 45 W, pro bezdrát 15 W a pro reverzní bezdrátové nabíjení jen 5 W. Celková doba nabíjení proto zabere za optimálních podmínek 55 minut, během kterých se můžete ptát, proč přibalená nabíječka zvládne 68 Wattů.

Naměřená rychlost nabíjení 68W adaptérem
Úroveň 30 % 50 % 80 % 100 %
Čas 12 minut 23 minut 39 minut 55 minut

Ohledně vybíjení přináším pozitivnější zprávy. Při použití adaptivního řízení spotřeby, kdy systém hlídá největší žrouty, jsem se dostával na večerní návraty domů i bez použití šetřiče energie. Možná za to může chybějící AOD nahrazené probouzením pohybem, možná jsem víc věcí vyřešil přes malý displej, ale jak jsem při prvním pohledu do specifikací pustil slzu z oka, v reálu mě fňukání brzy přešlo.

Systém staví na inteligenci skutečné, nikoli umělé

Poznávacím znamením nástavby Motorol je čistota. Jenže zatímco Google razí v Pixelech až holistický přístup, Motorola preferuje uměřenost. Zatímco Google by vás nechal spát na pryčně a slamníku, Motorola vám ustele postel s peřinou. Spát se dá na obojím, ale rozdíl v pohodlí je diametrální.

Na první pohled byste možná ani rozdíl nespatřili, ale čím déle se s Razrem budete sžívat, tím víc si uvědomíte, že nad softwarem někdo přemýšlel. Znovu musím vyzdvihnout takovou maličkost, jako je posouvání skladeb podržením volume, abyste třeba na procházce nemuseli pořád odemykat telefon, nebo si sahat na uši či zápěstí. Stačí kráčet ležérně s rukou v kapse a vládnout playlistu.

Právě v takových zkratkách se Motorola vyžívá. Boční panel může nahradit pohotovostní obrazovky, protože se do něj vejdou desítky zástupců nebo kontaktů. Nahradí částečně i multitasking, protože umožňuje aplikace spouštět v plovoucích oknech. Nebo ve fullscreenu, stačí si říct, co preferujete. Zvykli jste si na digitálního asistenta spouštěného podržením vypínače? Ale jistě, dokonce si můžete i nadefinovat délku stisku. Je vám obrazovka moc velká? Aktivujte si režim ovládání jednou rukou. Že by to byla škoda? Že jste to vy, pro rozbalení oznámení se dá použít tah prstu po senzoru otisků. Teda pokud tímto gestem nenahradíte pinch-to-zoom, čímž ušetříte druhou ruku, a jednoručnímu použití přispějete ještě významněji.

Někdy ani nemusíte hledat tlačítka, na telefon lze klepat, třást s ním a otáčet, abyste spustili zvolenou aplikaci, rozsvítili svítilnu, ztišili vyzvánění, udělali screenshot apod. Možná na neznalé budete působit trošku excentricky, ale jsou to cenné vteřiny, které vám telefon přibližují. Nemusíte telefon probouzet, nemusíte hledat správnou orientaci, trefovat správné tlačítko a kreslit gesta, jen zatřesete a telefon svítí. Zázrak? Nikoli, jen Motorola používá víc opravdové inteligence než té umělé a zeptala se na to, co s telefonem děláte nejčastěji a co vás nejčastěji zdržuje.

Na AI sice nekašle, ale drží ji v mezích, které jsou rozumné. Aktivovat si můžete asistenci Gemini, můžete si vygenerovat wallpapery, ale netlačí na pilu – proč taky? Všechny ty přepisy hovorů a shrnutí textu stejně jsou jen aplikace, je proto na vás, jestli je chcete používat či ne. Alespoň na mě to působí kamarádštěji, než do světa troubit, že umělá inteligence řeší každý problém.

Fotoaparát a záznam videa

Stylová véčka kdysi dávno možná kašlala na výkon, ale jedna vlastnost byla tuze žádaná: fotoaparát. Tehdy samozřejmě s genderovou omáčkou o tom, že se dámy rády fotí a jak chtějí sklopený telefon používat jako zrcátko, zatímco pánové jsou jen omezení na pixely, hertzy a počítání kde čeho bez smyslu pro estetiku. Dneska chceme všichni všechno.

Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že tady Motorola cílovku netrefila. Přimontovat na vnější displej hned tři objektivy by znamenalo ořezat pracovní plochu, takže zůstalo jen u dvou. A právě tady vidím bolestivý krok vedle.

Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde

Rozlišení 50 MPx na hlavním objektivu by při světelnosti f/1.7 znamenalo, že se dá zoom aspoň trošku nahradit výřezem i bez technologií dostupných hrdinům z Kriminálky Miami. Tím by zbylo místo pro ultrawide optiku, která se digitálně kompenzuje hůř a přitom pro focení v interiérech, kde se společenské události odehrávají nejčastěji, je kolikrát nezbytná.

Razr však z kbelíku fotoaparátů sáhnul po objektivu s rozlišením rovněž 50 MPx, ale se světelností f/2.0 a hlavně dvojnásobným optickým přiblížením. Zopakuji to: dvojnásobným. Ba co hůř, na rozdíl od hlavní kamery není ani opticky stabilizovaný. Vždyť to nedává smysl! Buď udělat použitelný širokáč a teleobjektiv nahradit algoritmy, nebo udělat aspoň zoom schopnější. Ale tenhle hybrid si bere to horší z obou světů a snaží se přesvědčit, že variabilní hloubka ostrosti je to, co si zákazník žádá víc.

Přitom fotky z žiletky nelezou vůbec špatné! Občas se možná zkouší trochu podbízet zvýšenou sytostí, ale jinak koncept point’n’shoot plní zdatně. Zamíříte, vyfotíte, a je to koukatelné. A pokud se třes vašich končetin nedá zakreslit na Richterovu škálu, můžete servírovat fotky za většiny okolností. Trápil jsem Motorolu focením všemožné havěti v ZOO přes sklo, provokoval ji s focením hodin, aby nešlo podvádět dlouhou expozicí, prudil jsem se zářivkovým osvětlením i hmyzem na jinak šablonovitém foto-objektu a s jedinou výjimkou jsem při procházení alba nemusel říkat: „Tohle bych musel smazat.“

To extempore způsobil zoom, kdy jsem si dovolil využít jeho schopnosti do maxima, tedy 30×. Pro periskopové fotoaparáty je toto přiblížení hraniční, pro Razr 50 Ultra se jedná o násilné překročení bráněné hranice. Už u desítky je to na pováženou, ale třicetkrát přiblížená surikata by mohla směřovat rovnou do knížky pro výtvarníky coby příklad, jak vypadá mozaika.

Video samo o sobě kopíruje vlastnosti fotek. Poskytuje základ, ohraničený maximální kvalitou 4K rozlišení se 60 snímky za sekundu, kterým pomáhá optická stabilizace. Barevné podání se nebojí sytých barev, ale pokud něco chcete mermomocí nastavovat, vyřádíte se leda u přepínání na slow-motion při 120, 240, nebo krátkodobě 960 fps. Víc než fotoreportéry Razr potěší vlogery a hračičky, kteří najdou čas si hrát s tilt shiftem a pořizováním snímků s efektem miniatur. Profesionální režim Razr používá rovněž.

Pozoruhodné je víc to, jak si Motorola hraje s výhodami vnějšího displeje. Samozřejmý je náhled při focení selfies, ale pokud sami fotíte, může se na malé obrazovce třeba objevit smajlík jako upozornění, kdy se máte do kamery křenit. Speciální nabídka pak čeká fandy Instagramu, kdy telefon zvládne běžné snímání doplnit o efekty, jako je virtuální pozadí, sledování objektů nebo generátor smyček.

Závěrečné hodnocení

Motorola Razr 50 Ultra se u mě při testování potkala s modelem Edge 50 Ultra, nedokážu se proto ubránit srovnání. Čekal jsem, že u žiletky se bude připlácet za konstrukci, že na displeji se oči u skládačky tak nenapasou, možná že ergonomie bude slabší, ale jinak budou oba telefony jak bratr a sestra. V detailech jiní, ale v mnoha vlastnostech stejní.

Pro krásu se pořád maličko trpí, ale k úrovni Malé mořské víly se nepřiblížíte ani zdaleka
Pro krásu se pořád maličko trpí, ale k úrovni Malé mořské víly se nepřiblížíte ani zdaleka

Proto mě překvapilo, jak moc se Razr liší, hlavně tam, kde bych to nikdy netipnul. Kamera mohla být lákadlem véčka, místo toho vyhrála první místo soutěže dobrých nápadů. Od konce. Naopak se ukázalo, že skládací konstrukce už se dá zvládnout bytelně i voděodolně, aniž by tím utrpěla kvalita displeje. Ovace ale zmrazí procesor, o kterém víte, že se dá jinde využít efektivněji.

Pak na vás mrkne vnější displej a cítíte, jak se vám rozvazují doteď technologiemi svázané ruce a svět se vrací do rovnováhy. Nové způsoby použití, kterými vás nástavba Motoroly nenásilně živí, vám sice vyčarují úsměv na tváři, ale po chvíli vás rozráždí, že u placatého bratříčka se dalo nabíjet více než dvakrát rychleji.

Razr 50 Ultra ukazuje, že skládací konstrukce je pořád o jistých kompromisech, byť její limity stále expandují. Vzpomenete si na pohádku o tom, jak se potká rozum a štěstí? V případě žiletky se potkal rozum se stylem a kdykoli se dostali do sporu, styl odcházel triumfující a rozum sbíral chrup po podlaze. Žádný dějový zvrat jako od K. J. Erbena ale u mobilů nečekejte.

Pokud vnímáte závěr této zkrácené pohádky jako vítězství dobra nad zlem, že konečně jednou krása vyhrála nad chladnou kalkulací, že emoce porazily studenou inteligenci a aspoň pro jednou byla nastolena rovnováha, běžte a zaplaťte těch 30 tisíc. Pokud vás ale napadají komentáře o tom, že život přeci není pohádka, běžte si koupit skvělou Motorolu Edge 50 Ultra. A třeba časem zjistíte, že styl není jen o displeji do zatáčky.

Skládačka od Motoroly je na českém trhu dostupná ve dvou verzích. Kromě mnou testované Ultry je tu ještě základní model. Ten se prodává za 22 499 Kč. Ultra, jak již bylo zmíněno, vyjde na 29 999 Kč. U Mobil Pohotovosti koupíte novou Motorolu Razr 50 Ultra levněji o 3 000 Kč díky výkupnímu bonusu – stačí vyměnit starý telefon za nový, u základního modelu je výkupní bonus 2 000 Kč. Při upgradu z předchozího modelu pořídíte novinku za pouhých 823 Kč × 26 měsíců. Více informací o této nabídce se dozvíte přímo na stránkách Mobil Pohotovosti.

Motorola Razr 50 Ultra

Smartphone Motorola Razr 50 Ultra
8.4

Design a zpracování

9.4/10

Výkon a optimalizace

8.4/10

Hardwarová výbava

8.1/10

Fotografie a video

7.9/10

Výdrž baterie

8.3/10

Klady

  • příkladně využitelný vnější displej
  • dobrá ergonomie
  • bohatý obsah balení
  • stupeň krytí IP68

Zápory

  • přiškrcený procesor
  • pomalejší nabíjení
  • fotoaparát by zasloužil větší upgrade
  • sebevědomá cena
Autor článku Michal Maňák
Michal Maňák
Šťoural, vyléčený rootovač a věčný skeptik, který byl několikrát donucen své definitivní názory pod tíhou argumentů přehodnotit. Zajímají mě věci na baterky i lidský pohon, military pak pasivně ve světě reálném a aktivně v tom virtuálním. Zkrátka někdo, kdo se nechce brát úplně vážně.

Kapitoly článku