- Pixel 10 nemění vzhled, hraje víc na služby a podporuje magnetické příslušenství
- Největším benefitem má být umělá inteligence a software, ale úmysl neznamená automaticky úspěch
- Cena startuje na 22 990 Kč, ale prémiovku si asi budete představovat jinak
Telefony Pixel jsou synonymem čistého Androidu. Mají ukazovat, jak má vypadat Android, když ho nikdo nekazí. Fungují jako důkaz, že dlouholetá podpora není unikátem Applu. Dlouhou dobu platil také fakt, že Google umí vyrábět výkonná zařízení, která ojedinělé kompromisy vynahradí sympatickou cenou. Čím blíž od minulosti k současnosti se ale dostáváme, tím víc Pixel znamená i trojského koně do světa závislosti na službách největšího inzerenta na světě.
Z historických zkušeností už platí jen některé a mnoho principů, které se se značkou pojily, odvál čas. Doporučuji proto k Pixelům přistupovat velmi pragmaticky až skepticky, abyste se nestali ovečkou adorující chování, na které jste ještě před pár roky dštili oheň a síru.
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Navíc v Čechách není Google přímým konkurentem Samsungu a Applu, jako v USA, proto i výrobce akcentuje funkce, které v našich končinách nejsou tak oblíbené nebo často používané.
Obsah balení jako vždycky
Koupili byste si chytrou horákyni? Nechci vás ponoukat k obchodu s bílým masem, nýbrž k zamyšlení nad zážitkem z nákupu nové mašinky. Krabičky z recyklovaného papíru jsou ekologicky uvědomělé a naznačují, že ten pravý poklad se ukrývá uvnitř, iluminované černé boxy tradiční u čínských modelů zase působí Mercedes Benz řady G v Pařížské ulici. Google uměl z obou světů využít to lepší. Krabička je sice vyrobená skoro z kartonu od vajíček, ale halí ji přebal v barvách telefonu uvnitř, takže až si škatulku ponesete od pokladny, můžete ji hrdě ukazovat celému světu.
Vnitřnosti však bude mít tradičně chudé. Google byl mezi prvními, kdo se zbavil nabíječky, a nehodlá na tomto zvyku nic měnit. Přibalí jen kabel a sponku na otevření SIMkového slotu.
My na recenzi dostali navíc silikonový kryt nazvaný originálně Case v barvě Frost, ve kterém modrý Pixel vypadá jak Šmoulinka. Hledal jsem, jestli cenu 1 369 Kč ospravedlňuje nějaká mimozemská technologie nebo vzduchotěsná schránka na ilegální substance, leč neúspěšně – výrobce si zkrátka jen věří, že si uděláte radost v jeho obchodě a Aliexpress ostrouhá. Držíme palce, určitě to vyjde!
Loňský design vůbec neškodí
Google Pixel 10 vypadá stejně, jako Pixel 9. Skoro. Jsou jako dvojčata, až by se člověk chtěl rozkřiknout, že si z nás dělají srandu, že za své těžce vydělané peníze žádáme aspoň iluzi snahy o evoluci. Když se ale vracím k popisu minulé generace, vybavuji si, že s výjimkou otočených tlačítek na pravém boku mi po stránce ergonomie nic zásadního nechybělo.
Telefon se dá položit na stůl a nehoupe se. Úchop je pevný, na čtečku dosáhnete i bez fraktury palce, a ta modrá… Připadám si jak úplatný primitiv, ale vypadá tak stylově, že mi místo nuda jako loni přijde na mysl spíš proč to nedělají i ostatní? Zní to jako řečnická otázka, ale co by bylo špatně na tom, kdyby se povedený design opakoval třeba tři roky a jen by se měnil procesor uvnitř?
Možná kdyby Google udělal drobné změny v materiálech, které jsem vytýkal i loni. Skleněná záda poněkud chytají otisky a bez krytu se spára okolo modulu fotoaparátu trochu zapráší, ale výraznější kritika mě nenapadá. Naopak musím smeknout, že se podařilo do prostoru můstku na zadní straně vměstnat další fotoaparát. Další změny jsou zcela kosmetické. SIM karta se zasouvá do horní strany, protože ze spodku ji vytlačilo duo reproduktorů rámujících rozhraní USB-C 3.2. Nemusíte ji ale použít vůbec, telefon dokáže současně používat i dvě eSIM karty.
Naopak zůstala zachovaná voděodolnost dle stupně krytí IP68, díky kterému se Google Pixel 10 může jít na půl hodiny koupat do hloubky 1,5 metru. Ale pozor, rozhodně ne do slané vody v moři.
Displej září víc (údajně)
Jestli tělo telefonu doznalo drobných změn, u obrazovky byste museli odlišnosti hledat v laboratoři, okem je prakticky nejde postřehnout. Pixel stále používá OLED panel s rozlišením 2424 × 1080 pixelů na úhlopříčce 6,3 palce, změnil se jen deklarovaný maximální jas, který z 2700 nitů povylezl na 3000 nitů. Budu tomu věřit, ale škodolibě musím zmínit, že bych preferoval, kdyby se zúžily rámečky okolo obrazovky nebo se aspoň zmenšil otvor selfie kamery.
Stále ho chrání Gorilla Glass Victus 2, kterému můžete usnadnit práci nalepením jakéhokoli ochranného sklíčka – půjde to snadno, protože displej je rovný jak solné jezero.
Pixely ale nikdy neudávaly trendy na poli hardwaru. Možnosti, jak si nastavit barevné podání i obsah k zobrazení, jsou proto neméně důležité. Za samozřejmost už platí AOD, stejně jako možnost ovládat telefon tlačítky či gesty. Nechybí denní a noční režim či filtr modrého světla. U nich překvapí nejvíc to, že se barvy na displeji nezmění najednou, ale zhruba sekundovým plynulých přechodem.
Prvně jsem si všimnul i detailního nastavení citlivosti na dotyk. V systému už mu nepřísluší jednoduchá volba vypnuto/zapnuto, teď na to jde Pixel ve dvou krocích. První se jmenuje Adaptivní dotyk, který by měl reagovat na prostředí, aktivity a ochranu displeje. Upřímně z této trojice podmínek chápu jen tu ochranu, jak se na citlivosti podepisuje prostředí či aktivita si nejsem jistý. Druhým krokem je Zvýšená citlivost, kdy by měl displej snímat i lehké dotyky.
Android 16 je barevnější, hezčí a roztěkanější
Hurá, nová verze Androidu! Budu ji mít jako první! A budu mezi prvními i dalších 7 let, vivat! Asi tušíte, že pro konzervativce, jako jsem já, se polovina radosti změní v hořkost. Leč postupně…
První kontakt s Androidem 16 vám rozzáří oči a nadchne. Ty tam jsou odstíny šedé doplněné barvou mentolek vytažených po dvou letech ze dna turistického batohu. Systém se převlékl do odstínů modré a fialové a omládl snad o deset let. Google mávnul hůlkou a použil barvičky, které na první pohled vypadají jako základní, ale jsou ve spektru posunuté o kousek stranou tak, aby ani náznakem nepřipomínaly paletu školáka ze základky.
Ladí s ikonami, notují si s tapetami, obarvují widgety na domovské obrazovce a tóny k nim doplňkové najdete třeba v Nastaveních. Prostředí tím ožilo, zkrásnělo a přitom se v něm pohybujete jistěji než při použití minimalistických, monochromatických témat. Stále si můžete ručně navolit i původní odstíny šedé, ale proč byste to dělali?
Škoda jen, že se s podobnou lehkostí nepustil Google i do tvarování uživatelského prostředí. Jako kdyby nevěděl, kde končí funkce a začíná estetika – hledá kompromisy i tam, kde nejednoznačnost je jedinou garantovanou špatnou odpovědí. Typickým příkladem tohoto přístupu je notifikační lišta.
V kompaktním provedením vidíte dva řádky rychlých nastavení, které si můžete poskládat v matici 4 × 2 dlaždice. Sami si můžete zvolit, jestli jedna funkce zabere jedno, nebo dvě pole. To je skvělý nápad, jen zůstal nedotažený.
Za prvé, hustotu mřížky změnit nejde. Za druhé, některé funkce reagují na stisk (svítilna, noční režim), jiné stiskem spouští nabídku (Wi-Fi, Bluetooth). Za třetí, grafika je nekonzistentní a matoucí. Aktivní funkce jsou barevně zvýrazněné a mají hranatější tvar. Pokud ale máte zapnutý Bluetooth, ač není připojené žádné zařízení, dlaždice je hranatá, ale barevně zvýrazněná je jen ikona BT, zatímco zbytek plochy tlačítka vypadá jako neaktivní. Wi-Fi ale můžete mít zapnutou i vypnutou, ale pokud se nepřipojíte k síti, vypadá dlaždice stejně.
Trochu zmatek panuje i v klasických notifikacích. Jak se Google snaží lepit funkce jednu přes druhou, zdráhá se využít slovní popisy, ale ikonky se jemu i mně už pletou.
To pak máte ikonku aplikace v hlavičce notifikace, ale v pravém rohu je první písmeno odesílatele. Mail můžete archivovat, označit za přečtený nebo odpovědět, ale odložení už reprezentuje ikonka budíku s písmenem Z, výběrem se celé notifikace zabalí, takže pro zpracování dalšího mailu je musíte zase rozbalovat.
Vlevo dole je zase ikonka hodin zatočených v šipce, takže další reference na čas – tahle ale zastupuje historii oznámení. Zvoneček s ozubeným kolečkem vás vezme na nastavení oznámení, ale ozubené kolečko vede na celá nastavení, stále ale můžete s notifikacemi interagovat i dlouhým stiskem. A aby toho nebylo málo, screenshot se v notifikacích vůbec neobjeví, ten se ukáže jen v překryvné vrstvě v rohu.
Tím nechci šťourat do drobností, které budoucí updaty možná opraví (zejména rozšíření Material 3 Expressive na všechny aplikace by mohlo pomoci), ale do mizící logiky celého systému. Android původně sloužil jako platforma se svými pravidly. Google ji ale čím dál víc používá jako transportní vrstvu pro svůj business. Upravuje design tak, aby na výsluní dostal funkce, ve kterých vidí zisk. Logika tím ale trpí. Možná kdyby na českém trhu fungovaly všechny funkce, kterými Pixely disponují (třeba přepis hovorů do textu, Pixel Studio, Hold for me, chytrý diktafon apod.) by se schopnosti propojily do harmonického celku, ale u nás to vyžaduje hledání alternativ a častější skoky z aplikace do aplikace.
Pomocník v podobě umělé inteligence
Jedním z nejskloňovanějších benefitů nových verzí Androidu je umělá inteligence. Původní Google Asistent je v klinické smrti, i když všechny jeho funkce nejsou ještě integrované do novějších nástrojů. Později přibyl Circle to Search jako nahrazení rychlého vyhledávání, který se s asistentem částečně překrývá, ale není jeho kopií. Třetí vrstvou je pak samotný chatbot Gemini včetně jeho Live verze. Otázka za zlatého bludišťáka je: „Co se vám spustí, když řeknete Hey Google?“ Pokud komunikujete psaným slovem, přechod mezi jednotlivými funkcemi ještě jakž takž funguje, ale pokud přejdete na hlas, jste v pytli.
Z ChatGPT jsem zvyklý, že můžu zadat dotaz česky i anglicky a AI si to lépe či hůře přechroupe. U Pixelu ne, musíte pořád očkem sledovat, v jakém kontextu komunikujete. Circle to search můžete oslovit hlasem, váš dotaz si přeloží a vyhledá odpověď. Gemini Live se s vámi taky dokáže (velmi servilně) pobavit v mateřském jazyce, ale základní Gemini ne.
Zadávání hlasem se přitom spouští přes ikonku, která vypadá pořád stejně a vy víte, že diktování textů umí Android už několik let. Nyní ale rád utíká i do jiných aplikací, čímž schizofrenie dál bují.
Řeknete si třeba o přehrání písničky. Následně musíte vybrat, aby ji asistent přehrál v YouTube Music (Chtěli byste z lokální knihovny? I vy naivkové! Držte se Spotify a YouTube, diverzita se nosí jen dokud to nemá vliv na peníze). To se skutečně povede, ale skok na jinou písničku musíte zase spustit přes větu „Hey Google“, protože už neovládáte asistenta, ale přehrávač. V Gemini Live si o song můžete říct taky, ale trsat můžete leda na hit Štěpána Turka, kdy se ticho valí z repráků, protože vám AI pustí mlčení. Pak se Gemini omluví, že došlo asi k problému, že to zkusí znova, a znova se ozve jen ticho. Ani si totiž neuvědomuje, že nic nehraje!
Pokud funkce potřebují návod, asi nebudou tak pochopitelné, jak jsme od Googlu zvyklí
Abych to shrnul, Android 16 vzniknul v duchu přísloví „devatero řemesel, desátá bída“. Nestal se z něj chaotický systém, tak špatné to ještě není. Nová grafika vás nutí nad některými nešvary mávnout rukou, ale už je patrné, že postupné lepení funkcí bez pevných pravidel vede ke zmatku. Nezbývá než doufat, že si Google uvědomí, že nemusí mít ve všem poslední slovo, a snaha o robustnost převáží nad marketingovými zájmy pro jeho zpoplatněné služby.
Výkon procesoru Tensor G5 obavy nevyvrátil
Dostat z Pixelu 10 informace o výkonu se ukázalo jako drobný oříšek. Že si Google pohlídá, aby byly animace plynulé a nikoho ani nenapadlo, že by telefon jakkoli zaostával, se dá očekávat. Ale že se bude bránit pořádnému měření, mě pořád překvapuje.
Optimista by řekl, že v době psaní recenze měl Pixel ještě dobu hájení, před-finální software a výrobce má právo na informační embargo, pesimista hned vytáhne výsledky z Pixelu 9 a jeho procesoru Tensor G4, které měly daleko k šampionům váhové kategorie.
Nechám na vás, jak si výsledky tady v recenzi vyložíte – dostal jsem je z telefonu hrubou silou, kdy jsem testovací aplikace instaloval z APK souborů, abych získal aspoň nějaké výsledky. Tensor G5 s jeho loňským předchůdcem pojí jádro Cortex-X4 s maximálním taktem 3,78 GHz. Zbytek se liší, G5 dále připojuje pětici jader Cortex-A725 na 3,05 GHz a dvojici A520 na 2,25 GHz.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 152,8 × 72 × 8,6 mm, hmotnost: 204 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 6.0, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/ax, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 4970 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Celé osmijádro pak doplňuje dvoujádrová grafika IMG DXT na taktu 1100 MHz. K výpočetnímu výkonu Google přibalil rovnou 12 GB operační paměti, ke které si můžete vybrat 128, nebo 256 GB interní paměti. Jen pozor, 128GB verze má paměťový čip typu UFS 3.1, který je o něco pomalejší, než verze UFS 4.0. Novější (a rychlejší) čip najdete u 256GB varianty. Rychlosti čtení a zápisu najdete v tabulce níže (zdroj).
| UFS 2.2 | UFS 3.1 | UFS 4.0 | |
| Rychlost čtení/zápisu v peaku | 860 Mb/s / 255 Mb/s | 2100 Mb/s / 1200 Mb/s | 4200 Mb/s / 2800 Mb/s |
| Čtení zápis v benchmarku | 1000 Mb/s / 480 Mb/s | 1840 Mb/s / 1580 Mb/s | 3490 Mb/s / 2930 Mb/s |
| Náhodný test čtení/zápisu | 225 Mb/s / 175 Mb/s | 340 Mb/s / 365 Mb/s | 440 Mb/s / 485 Mb/s |
Žádného trhače asfaltu ale Tensor G5 z Pixelu nedělá. Podle AnTuTu se zatím Pixel 10 pohybuje okolo 50. pozice, kdy překonává například poměrně staré Xiaomi Mi 12 se Snapdragonem 8 Gen 1 nebo Galaxy S23 FE s Exynosem 2200. Pokud srovnáme výsledky z Geekbenche 6 v multi-core score, bude desítka na hranici mezi Snapdragonem Gen 2 a 3. A zatímco u základního Pixelu 10 se nižší hodnocení ještě snese, u varianty 10 Pro XL už bych si hlavu drbal, co že to na mě Google zkouší.
Hodně mě zklamala stabilita výkonu. Je sice fajn, že se telefon drží rozumných teplot, ale úplně se nedá říct, že co ruce nepálí, to srdce nebolí. Pokud maximální zápřah vydrží procesor jen dvě minuty, znamená to, že jsme se od loňska moc neposunuli. Už tak není G5 na úrovni Snapdragonu, ale fakt, že u většiny těžších úkonů se propadne o dalších 40 %, ho staví na úroveň střední třídy.
Nabíjení a výdrž s mírným pokrokem
Tipněte si, dojde někdy k fúzi Googlu a Samsungu? Samsung vyráběl starší procesory pro Google, Google zase přebral desktop režim, Samsung zase jako první nasadil Circle to Search a taky řadu Galaxy S stavěl tak, aby bylo jasné, který model je ten nej a který mu dělá patolízala. Google to udělal stejně a v oblasti nabíjení to bije do očí nejvíc.
Model Pixel 10 Pro XL má 5200 mAh, nabíjení výkonem 45 W po drátě a 25 W bez něj. Základní desítka dostala akumulátor o kapacitě 4970 mAh a nabíjení zpomalilo na 30, respektive 15 W u Qi2. Pořád je to málo, ale dokážu si představit, jak si inženýři z obou firem třesou rukama a soutěživě se pošťuchují, zatímco čínská konkurence se s dvojnásobným výkonem blahosklonně usmívá.
| Naměřená rychlost nabíjení 30W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 25 minut | 42 minut | 59 minut | 105 minut |
Náplastí na stagnaci je usnadnění nabíjení prostřednictvím magnetického konektoru MagSa… chci říct Pixelsnap a vylepšení informací o stavu akumulátoru. Nyní si i bez instalace dalších aplikací můžete změřit, jak je baterce teplo a co ji nejvíc užírá, abyste mohli včas aktivovat buď základní šetřič baterie, nebo jeho drastickou verzi. Daní za magnety však bylo odstranění funkce reverzního bezdrátového nabíjení. Inu, když opisovat od Applu, tak i s chybami.
Kde je hranice mezi foťákem a AI?
Google Pixel 10 by si zasloužil dvě hodnocení fotoaparátu. První by se týkala klasických parametrů, jako je rozlišení, framerate videa, množství šumu a dalších atributů. Druhé hodnocení by se týkalo domýšlení a softwaru, který okolo foťáku samotného běhá jak lokaj na hostině. Zatímco první vysvědčení dokáže i laik tipnout z okolních snímků, druhé známkování už si musíte vyzkoušet.
Základ tvoří trojice objektivů:
- 48MPx hlavní objektiv s f/1.7 využívající pixel binning se zorným úhlem 82°
- 13MPx ultraširokoúhlý objektiv se zorným úhlem 120° a světelností f/2.2
- 10,8MPx teleobjektiv s 5× optickým přiblížením, zorným úhlem 23° a f/3.1
Digitální přiblížení lze zvýšit na 20×, ale vliv na kvalitu snímků je pak už očividný. Stejně tak je patrné podání barev. Na OLED displeji telefonu máte pocit, jsou krásně detailní a probarvené. Kvalita drobnokresby se přenese i na velký monitor, ale snímky už působí jako realistické, bez příkras a přehnané postprodukce. Vyzdvihnout musím hlavně jejich konzistenci. Z Pixelu nevylezla snad jediná fotka, kterou bych okamžitě smazal jako nepoužitelnou, ať už se jednalo o interiér, krajinnou scenérii nebo focení s bleskem. Snad jedině ve tmě, kde nemohlo pomoci ani veřejné osvětlení, se optika nechytila – neměla čeho. Takové zázraky, jako udělat z noci den, ani Google neumí.
Podobně jako u operačního systému totiž Google rád demonstruje, co se jeho foťák naučil, jak nad snímkem přemýšlí a jak se máte oproti konkurenci cítit na koni. Myšlenka to v zásadě není špatná, jen vyžaduje počáteční časovou investici, kterou pravděpodobně většina majitelů přeskočí. Většina lidí v mém okolí jednoduše spustí fotoaparát, zamíří na objekt zájmu a mačká bílé kolečko spouště. Jen zřídka si všimnu, že by někdo používal vodící linky, náhled na histogram, nebo dokonce řešil vyvážení bílé.
Ukázky snímků z hlavního fotoaparátu a selfie
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Ukázky nočních fotek
Google sice podobné použití umožňuje také, ale pokouší se zviditelnit režimy, které se většinou skrývají kdesi v profi režimu, nebo si pro ně automatika sáhne sama, když to uzná za vhodné. Pixel ne. Pixel vám až do menu šoupne režim astrofotografie, jinde zase řeší dilema snímkové frekvence jejím automatickým střídáním podle světelných podmínek, zároveň vám ukazuje umělý horizont nebo umožní odpálit dálkovou spoušť ukázáním dlaně.
Ukázka zoomu
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Vrcholem AI integrace do fotoaparátu už není strojové retušování, ale funkce Fotokouč. Jak funguje? Telefon udělá otisk aktuálně zaměřené scény, pošle ji na servery Googlu a s dobrým připojením za necelých 30 sekund dostanete návrhy, co byste tak na záběru mohli chtít fotit. Může se jednat o skupinu lidí, jednotlivce, panorama v případě momentek, ale podle kontextu se kouč může zaměřit na čitelnost foceného textu nebo nějaký detail v krajině.
Poté vás v několika krocích provede ovládacími prvky na displeji, abyste věděli, jak se k ideálnímu výsledku dopracovat. V případě rodinných fotek vám např. doporučí, aby lidé koukali do objektivu, abyste neumisťovali objekt zájmu do středu, ale spíš do třetiny záběru, abyste se vyhnuli stínícím větvím, nebo abyste děti nefotili z nadhledu.
Zkušeným fotografům takové tipy přijdou jako triviální opakování naprostých základů, ale začátečníkům by některá doporučení pomoci mohla. Přesto bych dvě výtky měl.
Za prvé, celé zpracování a průvodce focením zaberou dost času. Představa, že vám bude rodina dvě minuty pózovat, je naprosto mylná, tím spíš, že v jednotkách případů se přenos dat mezi telefonem a servery zaseknul. Za druhé, fotokouč dává jen základní rady, takže pokud jste doufali, že konečně vyzrajete na focení svíček ve tmě nebo vám profesionální režim začne říkat „Pane!“, budete doufat marně.
Video pak podává rutinní výsledky, stropem je 4K při 60 snímcích za sekundu, při využití tohoto režimu už ale nedosáhnete na 10bitové HDR, stále ale zůstává k dispozici stabilizace. Při 60 FPS rovněž Pixel nedokáže zvýrazňovat mluvené slovo, snížením frekvence na polovinu se tato možnost opět odemkne.
Závěrečné hodnocení
Google Pixel 10 ve mně zanechává lehce smíšené dojmy. Usilovně se snaží lovit několik cílů, ale už si neuvědomuje, že jejich splnění si může protiřečit. Chce být přímým rivalem Applu, akcentuje proto služby a funkce, které mají použití ulehčovat. Bohužel ale schopnosti prezentuje izolovaně, bez tolik potřebné provázanosti.
Pixel ale chce ukazovat i vývoj Androidu jako platformy, o kterou se dělí se svými pobočníky od jiných značek. Činí tak nešťastně, protože i přes odlehčení a atraktivitu danou opuštěním nudné šedé si pořád trvá na pravidlech a UX prvcích, které fungují jen v kontextu Pixelu (pokud vůbec) a ne celého operačního systému.
Zároveň má Pixel 10 představovat i zařízení, které se může směle postavit proti řadě Samsung Galaxy S (zejména na americkém trhu) a novějším Motorolám, a konkurovat jim poměrem výkonu a ceny. Jenže Tensor G5 se pověsti nedotaženého procesoru nezbavil, dlouholetá podpora se stává normou a i když se Google snaží absorbovat funkce svých rivalů, během jedné sezóny náskok oponentů smazat nemůže.
Smartphone Google Pixel 10 objednáte extra výhodně u Mobil Pohotovosti. Námi testovaný Pixel 10 můžete mít už za 529 Kč měsíčně, navíc s bonusem až 6 250 Kč. Více informací o této akci naleznete zde.
Přesto ale dostanete velmi sympatický telefon, který charakterem připomíná už zmiňovanou Motorolu či konzervativnější alternativu pro Nothing, ale s vyšponovanou cenou. Museli byste Google hodně milovat, abyste dokázali vytáhnout ze šrajtofle 23 tisíc a nezapochybovali, že to byla dobrá volba. Pokud ale v budoucnu cena o pár tisícovek klesne, rozhodně půjde o zajímavou koupi. Jako celek jde o velmi dobrý telefon, startovací cena je ale dost přemrštěná.
Google Pixel 10
Klady
- design a ergonomie
- Android 16 vypadá atraktivně
- optimalizace systému
- Pixelsnap
- přibyl objektiv se zoomem
Zápory
- omezené Google služby v ČR
- zmizelo rezervní bezdrátové nabíjení
- prohození tlačítek vypínání a volume
- procesor Tensor G5
- cena
