Před necelým rokem jsme psali o tom, že americká vláda plánuje zveřejnit informace o výzkumu UFO. Požadavek na vytvoření a zveřejnění zprávy loni prosadil Kongres při schvalování rozpočtu a plánu činnosti tajných služeb. Stalo se tak jen po několika měsících od oficiálního zveřejnění (byť díky únikům již známých) videí zachycujících neznámé létající objekty.
Američané tak zjevně po desítkách let usoudili, že je čas tuto problematiku alespoň částečně vytáhnout z roviny spekulací a konspiračních teorií na světlo. Koncem letošního června zveřejněný devítistránkový report amerického ministerstva obrany je pak alespoň prozatím jakýmsi vyvrcholením této snahy. Zpráva neobsahuje žádné skandální informace, ale přesto ji lze označit za historickou. Minimálně proto, že ačkoliv organizovaný výzkum UFO probíhá v USA již od padesátých let, je nynější report první veřejnou zprávou o stavu vládních aktivit týkajících se UFO. V minulosti bylo sice odtajněno několik historických dokumentů týkajících se této problematiky, ale takto souhrnná zpráva je i přes svou stručnost první svého druhu.
Obnovený zájem o UFO
Kořeny veřejné fascinace problematikou UFO sahají až do roku 1947. Tehdy Kenneth Arnold, amatérský pilot malého letadla, při jednom ze svých letů spatřil jakousi formaci zvláštně se chovajících létajících objektů. Celé okolnosti této události by vydaly na samostatný článek. Výsledkem ale každopádně bylo, že ačkoliv se Kenneth původně o svém zážitku zmínil jen personálu malého letiště ve městě Yakima, zpráva se rychle dostala k médiím. Následně se rozjela první velká vlna zájmu o „létající talíře“. O jeho zážitku extenzivně informovala média a v dalších letech se jím inspirovalo i mnoho autorů science fiction knih.
Od té doby se zájem o UFO v různých vlnách vrací, zpravidla vždy, když dojde k nějakému nevysvětlenému pozorování, nehodě a podobně. Svou roli také hrálo testování tajných vojenských letadel během studené války. Ta totiž mnohdy dosahovala parametrů pro veřejnost zcela neuvěřitelných a jejich první lety mnohdy probíhaly mnoho let před tím, než byla jejich existence odhalena.
V poslední době pak poměrně velkou pozornost vzbudily články zveřejněné v roce 2017 servery The New York Times a Politico. Ty potvrdily existenci Programu pokročilé identifikace hrozeb pro letectví (AATIP). Ten fungoval od roku 2007 a skončil údajně v roce 2012, i když to není zcela jisté a podle některých zainteresovaných osob pokračoval i nadále. Vedl ho bývalý vojenský zpravodajec Luis Elizondo, který vládní služby opustil v roce 2017 na protest proti údajnému tajnůstkářství ohledně výzkumu UFO a neochotě financovat ho z veřejných rozpočtů.
Program AATIP stál podle dostupných informací vojenskou rozvědku 22 milionů dolarů (480 mil. Kč) a kromě UFO se zabýval i řadou skutečně překvapivých záležitostí. Podle seznamu provedených studií poskytnutých Kongresu AATIP řešil například možnost cestování časoprostorem pomocí červích děr, výzkum neviditelnosti, warp pohon nebo programovatelnou hmotu.
Nový program, nový název
Jak již bylo řečeno, program AATIP již podle všeho skončil. Má ale nástupce. Zpravodajský výbor amerického Senátu loni v červnu potvrdil existenci Pracovní skupiny pro neidentifikované vzdušné jevy. Pentagon následně oznámil, že cílem skupiny je „detekovat, analyzovat a katalogizovat UAP, které mohou představovat hrozby pro národní bezpečnost USA“.
Pokud se ptáte, co je UAP, je to v podstatě to samé, co UFO. Zatímco UFO (Unidentified Flying Object) znamená „neidentifikovaný létající předmět“, UAP (Unidentified Aerial Phenomena) znamená „neidentifikovaný vzdušný fenomén“. Důvody pro změnu terminologie jsou dva.
Tím prvním je, že UFO je už natolik zpopularizovaný termín, že si každý hned představí mimozemšťany. Pro vojenský personál by tak mohlo být nekomfortní případné pozorování hlásit. Obavy z posměchu či zlehčování svědectví by tak mohly připravit Pracovní skupinu o důležité informace.
Druhým důvodem je pak fakt, že UAP je přece jen o něco korektnější označení. Jak totiž vyplývá ze zprávy, o níž ještě bude řeč, drtivá většina pozorování je skutečně neidentifikovaná. Teoreticky tak ani není prokázáno, že jde skutečně o objekt, natož létající. Použití termínu „vzdušný fenomén“ je tak více inkluzivní a zahrnuje i možnosti různých optických klamů, rušení přístrojů a podobně.
(Ne)zajímavá zpráva
Přesuňme se ale už ke zprávě samotné. V úvodu se lze dočíst, že byla vytvořena Kanceláří ředitele Národního zpravodajství, což je orgán stojící nad americkými tajnými službami, který je mimo jiné zodpovědný za poskytování každodenní přísně tajné zpravodajské svodky prezidentovi USA. Cílem zprávy má být podle popisu poskytnout zákonodárcům přehled výzev spojených s potenciální hrozbou představovanou UAP a představit způsoby, jak vyvinout potřebné procesy pro hlášení a analyzování UAP v rámci vojenské a zpravodajské komunity.
Zpráva hned v úvodu konstatuje, že omezený počet kvalitních dat a jejich nekonzistence znemožňuje dospět k jednoznačným závěrům hodnocení UAP. Data pocházejí z let 2004–2021, nicméně v případě námořnictva do roku 2019 a v případě letectva až do roku 2020 neexistovala jednotná procedura hlášení těchto jevů. Zpráva konstatuje, že Pracovní skupina pro neidentifikované vzdušné jevy během své práce na konkrétních pozorováních opakovaně narážela na ústní svědectví o jiných případech pozorování, které ale nikdy nebyly oficiálně zaznamenány.
Zpráva proto pracuje jen se 144 hlášeními pocházejícími z vládních zdrojů, které Pracovní skupina označila za spolehlivé. Většina jich pak prý je přímo od vojenských letců, kteří daný úkaz viděli „na vlastní oči“. Za zmínku také stojí fakt, že většina těchto pozorování pochází z posledních dvou let, kdy po zavedení standardizovaných postupů hlášení prudce stoupl počet nahlášených událostí.
Mizivá úspěšnost identifikace
Ze zmiňovaných 144 hlášení byl v 80 případech vzdušný fenomén zaznamenán více senzory (například kamerou a radarem), což by mělo vyloučit možnost pouhého rušení či poruchy přístroje. Většina z těchto pozorování podle zprávy také vedla k narušení cvičení či jiné probíhající vojenské aktivity. V 11 případech pak piloti nahlásili s pozorovaným objektem „těsné minutí“. Přesto se však podařilo identifikovat jeden jediný UAP, jímž byl „velký vyfukující se balón“.
I’m glad the Pentagon is finally releasing this footage, but it only scratches the surface of research and materials available. The U.S. needs to take a serious, scientific look at this and any potential national security implications. The American people deserve to be informed. https://t.co/1XNduvmP0u
— Senator Harry Reid (@SenatorReid) April 27, 2020
Naprostá většina hlášení tak končí nevyřešena. Zpráva poukazuje na dvě hlavní příčiny, proč je míra úspěšné identifikace tak nízká. Prvním problémem je prý neochota letců a dalších zaměstnanců UAP hlásit či o nich diskutovat s kolegy. Důvodem je již zmiňovaný strach ze zesměšňování a nedůvěryhodnosti. Toto stigma se nicméně dle zprávy postupně vytrácí, právě díky zavedení standardizovaných postupů a faktu, že o problematice mluví čím dál více vysoce postavených členů bezpečnostní komunity i politiků.
Druhým problémem je pak fakt, že senzory na vojenských letounech a dalším vybavení bývají navrženy pro úzce specializované pole činností a nejsou tak vhodné k identifikování neurčitých fenoménů. Významné jsou pro identifikaci zejména kamery a radary. Zatímco kamery, resp. různé optické snímače, umožňují získat přehled o velikosti, tvaru a struktuře objektu, radary lépe změří rychlost a vzdálenost.
Co tedy o UAP víme?
Zpráva opakovaně zmiňuje, že je nedostatek dat, a tedy i odhalení spojujících prvků mezi jednotlivými pozorováními je problematické. Jeden vzorec však přesto zpráva uvádí. UAP jsou prý pozorovány především v okolí vojenských cvičišť a testovacích oblastí. Autoři zprávy však jedním dechem dodávají, že to může být vysvětleno tím, že se v těchto oblastech koncentruje větší aktivita a je zde vyšší pravděpodobnost nasazení nejmodernější techniky schopné zaznamenat tyto fenomény. Svou roli také může hrát to, že je personál v posledních letech školen k hlášení těchto událostí, což se též bude pravděpodobně dít v těchto lokalitách.
Poněkud znepokojivá je nicméně část, podle níž několik zaznamenaných UAP vykazuje známky přítomnosti pokročilých technologií. V 18 případech zaznamenaných ve 21 zprávách byl pozorován nezvyklý pohyb UAP. Tyto UAP prý zůstávaly stacionární ve vzduchu, pohybovaly se proti větru, prudce manévrovaly nebo se pohybovaly vysokou rychlostí. A to bez toho, aby bylo možné pozorovat zdroj pohonu. V několika případech také systémy letadla zaznamenaly „radiofrekvenční energii“ související s pozorováním.
Ve vztahu k těmto událostem probíhají další analýzy dat a konzultace s experty. Příslušný oddíl zprávy končí konstatováním, že cílem je zjistit, jestli při těchto pozorováních „byly demonstrovány průlomové technologie“.
Jedno vysvětlení neexistuje
Zpráva dochází k závěru, že vzhledem k rozdílné povaze pozorovaných UAP zřejmě budou mít jednotlivá pozorování rozdílná vysvětlení. Kromě zmiňovaného vyfukujícího se balónu sice žádné pozorování nebylo vysvětleno, ale zpráva počítá s tím, že pokud by se tak stalo, bylo by je možné zařadit do jedné z pěti kategorií.
První kategorií je „vzdušný nepořádek“. Sem zpráva počítá různé úlomky trosek, plastové pytlíky, balony, ale také třeba ptactvo či rekreační drony. Zkrátka věci, jejichž pozorování je chybně vyhodnoceno jako věc vojenského zájmu. Podobná je i druhá kategorie nazvaná „přírodní atmosférické jevy“, kam patří různé ledové krystalky, tepelné výkyvy, vlhkost a obdobné záležitosti registrovatelné například infračervenými senzory či radary.
Zajímavější je pak třetí kategorie nazvaná „vývojové programy americké vlády či průmyslu“. Sem by teoreticky patřily objekty pocházející z utajovaných vývojových projektů. Zpráva nicméně dodává, že se nepodařilo existenci těchto programů prokázat, a z vyjádření některých představitelů plyne, že o nic takového skutečně nejde. Nicméně zároveň je třeba říct, že v minulosti byly projekty typu letounu Lockheed U-2 tajeny třeba i před Kongresem, takže tuto eventualitu určitě nelze jednoznačně vyloučit.
Čtvrtou kategorií jsou pak každopádně „zahraniční nepřátelské systémy“. U té je jen stručně napsáno, že může jít o technologie z Ruska, Číny, jiné země nebo i nevládní organizace. Zmínění dvou konkrétních zemí lze asi připsat na účet tomu, že jak Rusko, tak Čína pracuje na vývoji hypersonických zbraní.
Pátá kategorie nazvaná prostě „jiné“ je pak sběrnou pro vše ostatní. Autoři sem ale také jaksi podmíněně řadí výše zmíněných 18 UAP vykazujících nezvyklé chování, protože by mohlo jít o objekty, pro jejichž identifikaci je třeba získat „doplňující vědecké znalosti“.
Závěr? Určité nebezpečí pro letectví, možná pro národní bezpečnost
Zpráva v závěru konstatuje, že UAP představují riziko pro bezpečnost letového provozu, což dokládá i výše zmíněných 11 případů hrozící srážky.
Co se týče národní bezpečnosti, zde je zpráva poněkud nejednoznačná. Na jednu stranu říká, že aktuálně neexistují žádné důkazy o tom, že by UAP byly součástí zahraničních sledovacích projektů či že by prokazovaly významný technický průlom na straně nepřátel USA. Na druhé straně však zpráva uvádí, že nadále bude tímto směrem probíhat monitoring s cílem získat případné důkazy. A to proto, že některé UAP byly pozorovány v blízkosti vojenských objektů či letounů vybavených nejpokročilejšími senzory ve vlastnictví americké vlády.
Co dál? Více hlášení, analýz, výzkumu i peněz
Protože zpráva je určena primárně pro Kongres, obsahuje i závěrečné shrnutí priorit Pracovní skupiny do budoucna. Jednou z hlavních priorit je nasadit na analýzu dat umělou inteligenci a strojové učení, což by mělo pomoci rozpoznat případné vzorce v jednotlivých pozorováních a usnadnit jejich identifikaci. Probíhá také tvorba jednotných pravidel a analytických procesů, které by měly zefektivnit sběr a analýzu dat napříč agenturami.
Dalším cílem Pracovní skupiny je získat data z více zdrojů. V současnosti jich většina pochází od amerického námořnictva, nutné je však zapojit i ostatní části ozbrojených sil a vládních agentur. Nedávno prý také byla zahájena spolupráce s FAA (Federální leteckou správou), což by mělo umožnit získat data o pozorování UAP v civilním provozu a odfiltrovat zkreslení dat tím, že jsou zaznamenávána především v blízkosti vojenských oblastí.
Zajímavý je pak též návrh použít „pokročilé algoritmy“ k analýze historických dat zaznamenaných radary s cílem identifikovat v nich případné podobnosti s UAP. Pracovní skupina dále doporučuje zvýšit financování výzkumu a vývoje v oblastech zmiňovaných v této zprávě.
„Hon na UFO“ je pouze na začátku
Jakkoliv je zpráva pro laika zajímavým čtením, nejde příliš do hloubky. Například vůbec nezmiňuje údajně existující materiály získané z nehod neidentifikovaných létajících objektů. O nich přitom v minulosti mluvil pro The New York Times někdejší demokratický senátor a předseda senátní většiny Harry Reid nebo astrofyzik a někdejší konzultant ministerstva obrany Eric W. Davis. Ten se dokonce loni nechal slyšet, že v březnu předal ministerstvu obrany tajné hlášení o nálezech materiálů „z dopravních prostředků nepocházejících ze Země“, a související informace prezentoval i ve výborech Kongresu. To však nikdy nebylo potvrzeno a nijak o tom nemluví ani tato zpráva.
Co se týče reakcí politiků na tuto zprávu, lze říci, že vzácně panuje shoda mezi představiteli obou politických stran. Demokratický senátor Mark R. Warner, předseda senátního zpravodajského výboru, se nechal slyšet, že o UAP byl poprvé informován před třemi lety a od té doby frekvence jejich pozorování roste. Zprávu označil za „poněkud neprůkaznou“ a řekl, že jde o pouhý začátek snah USA porozumět těmto incidentům. Podle něj je důležité ochránit piloty před nebezpečím plynoucím z UAP bez ohledu na to, jestli jde o drony, meteorologické balony nebo nepřátelské technologie.
Jeho republikánský protějšek, místopředseda zpravodajského výboru a někdejší prezidentský kandidát Marco Rubio, pak zveřejnil prohlášení, v němž zprávu taktéž označuje za „významný první krok“. Podle něj leží před ministerstvem obrany a zpravodajskou komunitou ještě hodně práce, než budou schopny jednoznačně určit, zda UAP představují vážné riziko pro národní bezpečnost.
UAP zkoumá i NASA
Ke zprávě se v jednom rozhovoru vyjádřil i šéf NASA a někdejší astronaut Bill Nelson. Ten prý zprávu viděl ještě v její utajené podobě v době, kdy sloužil jako senátor za Demokratickou stranu. Při jejím čtení měl dle svých slov husí kůži a následně osobně mluvil i s několika piloty, kteří vybrané incidenty zaznamenali. A ti prý „vědí, že opravdu něco viděli“.
NASA jako taková zprávu nepřipravovala, nebo minimálně ne její veřejnou verzi. Bill Nelson však nicméně následně vědcům z NASA zadal úkol, aby se pro incidenty zmiňované ve zprávě pokusili najít vysvětlení.
Nezbývá tak než doufat, že obnovený zájem politiků i odborné veřejnosti povede k tomu, že se v dohledné době nějakého vysvětlení dočkáme. V současnosti toho totiž o UFO nevíme o moc víc než před 74 lety, kdy Kenneth Arnold odstartoval první celonárodní vlnu zájmu o „létající talíře“.
