- Mise Artemis I bude první z řady misí, které vrátí lidstvo na Měsíc
- Zajistí ji raketa SLS, která je nejsilnější raketou v historii
- Mise slouží především k otestování všech systémů, protože hned další už bude s posádkou
Již 29. srpna by měla z historické rampy 39B Kennedyho vesmírného střediska na Floridě odstartovat mise Artemis I, jejíž význam lze přirovnat k počátkům programu Apollo. Historických paralel je ostatně mise plná. Začít lze u názvu samotného programu odvozeného od řecké bohyně Artemis, dvojčete boha Apollóna, který své jméno propůjčil programu, jenž poprvé dopravil lidstvo na Měsíc. Význam má i zmiňovaná rampa. Ta posloužila mimo jiné i misi Apollo 10, která stejně jako Artemis I mířila na oběžnou dráhu Měsíce.
Aktualizováno: Původně plánovaný první a následně ani druhý pokus nevyšel a start byl vždy odložen. Třetí pokus je naplánovaný na středu 16. listopadu 7:04 našeho času.
Historický význam bude mít i první let rakety SLS, která konečně po letech zpoždění, odkladů a zdražování zaujme pozici nejsilnější provozované rakety současnosti. A pokud nebudeme počítat nepovedený sovětský projekt rakety N1 a dosud nedokončenou Starship od SpaceX, tak se stane i nejsilnější raketou v historii lidstva. Po téměř padesáti letech také půjde o první start vesmírné lodi určené pro posádku k Měsíci, byť tentokrát ještě na palubě astronauti nebudou.
Ambiciózní program, problematický harmonogram
Podrobněji jsme se Artemis jako celku věnovali ve dvou samostatných článcích. Přesto se však i zde hodí alespoň ve stručnosti zmínit cíle programu, jehož aktivní fáze začne již během několika dní.
Jak je již patrné z úvodu, jedním z cílů programu je vrátit astronauty na Měsíc. Zatímco u misí Apollo šlo primárně o demonstraci síly a technologické vyspělosti USA v časech hluboké studené války, Artemis je koncipován tak, aby umožnil dlouhodobé, nebo chcete-li permanentní působení lidstva na Měsíci a jeho oběžné dráze. Opětovné přistání na Měsíci tak bude teprve začátkem série misí, které mají za cíl vybudovat vesmírnou stanici na oběžné dráze Měsíce i trvalou infrastrukturu přímo na povrchu. Zde vás ale odkážeme na zmiňovaný starší text věnující se této problematice podrobněji.
Pro nás je teď podstatné, že se po skutečně dlouhých odkladech schyluje k realizaci tohoto plánu. Současné obrysy byly programu vtisknuty za minulé americké administrativy prezidenta Trumpa, který původně vytyčil cíl vrátit člověka na Měsíc už roku 2024. To předpokládalo urychlení programu prakticky o čtyři roky, což NASA navzdory skepsi mnohých politiků i odborníků v roce 2018 po přímé výzvě tehdejšího viceprezidenta Pence akceptovala.
Nakonec se však i v souvislosti s nástupem nové politické reprezentace ukázalo, že ambiciózní harmonogram dodržet nepůjde. Prozatím tak došlo k posunu zhruba o rok, kdy Artemis I bude startovat letos, první pilotovaná mise Artemis II bude uskutečněna v roce 2024 a přistání na Měsíci s využitím Starship od SpaceX aktuálně plánuje NASA na rok 2025 či 2026.
Křest ohněm
První mise nového programu bude především testovací. Jejím primárním cílem je naostro otestovat celou řadu systémů, raketou SLS počínaje a protiradiační vestou pro astronauty konče. S tím souvisí i to, že ne vše musí dopadnout úplně dle plánu. NASA samotná upozorňuje, že jde o testovací misi, která navíc před prvním pilotovaným letem bude zkoušet limity vesmírné lodi Orion na maximum, resp. je dokonce překračovat. Prakticky celá sestava je nová, tedy když pomineme skutečnost, že SLS je částečně odvozena od raketoplánu Space Shuttle. Vedoucí mise Mike Sarafin se proto nechal slyšet, že jde o „neuvěřitelně náročnou“ záležitost, která v sobě nese „nevyhnutelné riziko“.
Pokud však budeme předpokládat, že vše půjde podle plánu, raketa na misi SLS odstartuje někdy během dvouhodinového okna, které se otevře ve 14:33 našeho času v pondělí 29. srpna. Kdyby to náhodou např. kvůli počasí nevyšlo, záložní termíny jsou 2. a 5. září. Případné další termíny by kvůli nutné údržbě nastaly až někdy v druhé polovině října.
Komplikovaný průběh mise
Téměř stometrová raketa vynese loď Orion a její Evropský servisní modul (vyrobil ho totiž Airbus na základě vývoje Evropské vesmírné agentury) nejprve na oběžnou dráhu Země, kde se poté zažehne horní stupeň. Ten zhruba hodinu a půl po startu nasměruje loď na trajektorii k Měsíci a odpojí se. Poté ještě vypustí několik malých satelitů CubeSat, které jsou sekundárním nákladem a přímo nesouvisí s misí samotnou, byť mnohé z nich jsou nějakým způsobem s lunárním výzkumem spojené.
Loď Orion, poháněna svým servisním modulem, mezitím bude pokračovat k Měsíci. Během této cesty také dojde k přepnutí komunikace z běžně používaných satelitů TDRS na Deep Space Network, což umožní spolehlivé spojení s Orionem, zatímco se bude vzdalovat od Země. Fáze letu k Měsíci bude trvat zhruba čtyři dny, po nichž se loď dostane na trajektorii, která ji zavede až na 100 km od povrchu Měsíce. Poté se Orion opět oddálí a s využitím gravitační síly Měsíce se dostane na oběžnou dráhu vzdálenou až 70 tisíc km od tohoto vesmírného tělesa. Zde stráví ne zcela přesně určený počet dní (zřejmě kolem šesti) sbíráním vědeckých dat a všemožnými testy zjišťujícími chování jednotlivých systémů lodi na lunární orbitě.
Pro cestu zpět bude opět využito gravitační pole Měsíce v kombinaci s pohonem servisního modulu. Orion se ještě naposledy proletí necelých 100 km od povrchu Měsíce a následně bude tímto manévrem akcelerován zpět k Zemi. Tato cesta zabere opět zhruba čtyři dny a pak už bude čas na návrat do zemské atmosféry. Těsně předtím ještě dojde k odpojení servisního modulu od Orionu a čtyři minuty poté už loď vstoupí rychlostí asi 40 200 km/h (11 km/s) do zemské atmosféry. To způsobí zahřátí tepelného štítu lodi na více než 2 700 °C, což zároveň poslouží jako jeden z nejdůležitějších testů celé mise. Po této ohnivé fázi už Orion čeká pouze snesení na padácích do vod u pobřeží Kalifornie. Tam ho lokalizují menší čluny a následně vyzvedne záchranná loď, která provede transport na pevninu.
Jeden manekýn a dvě torza na palubě
Kromě samotných technických aspektů bude mise Artemis I testovat i vlivy letu na posádku, která by měla být přítomna již na následujícím letu. Proto Orion nepoletí prázdný, ale s docela zajímavým „nákladem“. Bude jím především mužská figurína s oficiálním názvem Commander Moonikin Campos. Jméno jí propůjčil Arturo Campos, což byl elektrotechnik, který výrazně přispěl k záchraně života posádky Apollo 13 postižené výbuchem kyslíkové nádrže v servisním modulu. Účelem figuríny v životní velikosti bude jednak otestovat v reálných podmínkách skafandr Orion Crew Survival System, který budou astronauti používat v exponovaných částech letu, ale také pomocí několika senzorů snímat data o zrychlení a vibracích působících na posádku během celého letu.
Společnost figuríny bude trochu horrorová, neboť půjde o dvě ženská torza se jmény Zohar a Helga. Samozřejmě ale půjde o napodobeniny. Za trochu netradičními jmény stojí Izraelská vesmírná agentura a Německé vesmírné centrum, což jsou partneři pro tzv. Matroshka AstroRad Radiation Experiment.
Zjednodušeně řečeno jde o ochrannou vestu, která má chránit posádku před zvýšenou radiací na lunární orbitě. Obě torza budou vybavena řadou senzorů nejen na povrchu, ale i v útrobách v místě orgánů, takže by měla být schopna detailně změřit množství absorbované radiace. Vestou přitom bude vybaveno jen jedno z torz, což umožní porovnat zachycené hodnoty, a tedy efektivitu experimentálního „oděvu“.
První vlaštovka
Jakkoliv je mise Artemis I jen jakousi první vlaštovkou, jejíž cíle jsou prakticky exkluzivně testovacího charakteru, nelze její význam podceňovat. Získaná data a poznatky budou zcela klíčové pro další vývoj i přípravy programu a úspěch či neúspěch této mise nepochybně ovlivní i harmonogram následující mise s pořadovou číslovkou dva. Ta bude v lecčem podobná – také povede na oběžnou dráhu Měsíce, avšak na palubě už bude lidská posádka. Pro srovnání, v programu Apollo se první pilotovanou misí stalo až Apollo 7, což byla čtvrtá mise, která úspěšně odstartovala. Artemis je tedy s hned druhou pilotovanou misí výrazně dynamičtěji koncipován. To souvisí i s tím, že už třetí mise předpokládá přistání na Měsíci, zatímco v Apollu první pilotovanou misi s přistáním dělily další tři mise.
Jakási „generálka“ bez nasazení životů posádky je tak jen jedna. Nezbývá proto než doufat, že mise Artemis I dopadne dle očekávání. Pokud se vše povede, bude odstartována nová éra letů do vesmíru, která naváže na desítky let staré úspěchy.
Tomáš Krompolc
Další dnešní články
