- Tato sluchátka nemají u japonské společnosti obdoby
- Neotřelý design je společně s kvalitním hudebním přednesem hlavním lákadlem
- Cena 4 790 Kč může nejednoho zájemce odradit
Sony je v segmentu bezdrátových sluchátek poměrně těžkou vahou. Ať už jde o ta s náhlavním mostem WH-1000XM4 nebo špunty WF-1000XM4, můžete si být poměrně jisti, že vám nabídnou špičkovou kvalitu zvuku a jedno z nejlepších aktivních potlačení hluku, které je na trhu k dispozici.
S jedním typem konstrukce ovšem Japonci tak bohaté zkušenosti nemají – s peckami. Právě do této kategorie LinkBuds spadají (díky za konečně normální název). Nicméně nebylo by to Sony, kdyby i z obyčejných pecek neudělalo něco, co vzbudí pozornost nejen běžných posluchačů, ale také technologických nadšenců. Ať už jde o neotřelý design či důraz na ekologii, Sony má i v případě pecek rozhodně co nabídnout.
Design a konstrukce
Jedno lze s klidným svědomím říct – tyhle pecky si s žádnými jinými nespletete, ať už zvolíte černou, nebo bílou barevnou variantu. LinkBuds mají poměrně unikátní konstrukci, která sestává z „těla“ sluchátka v podobě polokoule, ke které je připojen kruh s dírou uprostřed. Ten slouží jako reproduktor a má umožnit uchu přirozeně dýchat. Jedno sluchátko váží pouze 4,1 gramů, takže ho v uchu prakticky neucítíte. Aby lépe drželo v uchu, dostanete v balení také sadu silikonových „nožiček“, které sluchátka zapřou o ucho.
Nebudu lhát – po rozbalení jsem měl obavu z toho, jak mi budou sluchátka sedět v uších, protože s peckami nemám nejlepší zkušenosti. Většinou mi v uších nesedí a pokud ano, tak je zvládnu nosit maximálně hodinu, než mě z nich začnou bolet. Zpočátku to nebylo jiné ani s LinkBuds, ale jakmile jsem si v aplikaci zanalyzoval tvar uší a nechal si doporučit správnou velikost nástavce, pocit z nošení se zlepšil. Nutno dodat, že na správné nasazování si budete chvíli zvykat – pokud sluchátka do uší zasunete špatně, velmi rychle to pocítíte. Po zhruba týdnu jsem se naučil ten správný grif a už bylo vše v pořádku.
Potěšilo mě také 34 gramů vážící nabíjecí pouzdro. Díky rozměrům 41,4 × 48,5 × 30,9 milimetrů je opravdu miniaturní a perfektně sedí v kapse. K „dokonalosti“ tvaru toho u AirPods to sice nemá, i tak jsem byl nadmíru spokojený. K tomu přispělo také otevírání s pomocí tlačítka, které uvolňuje víko, díky čemuž nehrozí, že by se vám samovolně otevřelo a sluchátka vypadla. K jištění slouží ještě zacvakávací mechanismus, který sluchátka drží v pouzdru jako přibitá.
Parametry a funkce
Nejprve něco ze specifikací: sluchátka se pyšní 12mm neodymovými měniči s rozsahem 20 – 20 000 Hz (vzorkovací frekvence 44,1 kHz), konektivitou v podobě Bluetooth 5.2, technologií DSEE, profily A2DP, AVRCP, HFP, HSP či podporou formátů SBC a AAC. Ačkoli bych ocenil větší nabídku podporovaných formátů (například aptX HD), pro běžné poslouchání je výběr dostatečný. Hi-Fi nadšenci se nicméně musí poohlédnout jinde. Zamrzí také absence NFC.
Nabíjení probíhá skrze USB-C a potěší také odolnost proti stříkající vodě standardu IPX4 v případě sluchátek. Vzhledem k peckovité konstrukci zapomeňte na aktivní potlačení hluku, kterým je Sony pověstné.
Pochopitelně nechybí ani proximity senzor, který automaticky zastaví hudbu po vyndání sluchátka z ucha a znovu jí spustí, jakmile jej vrátíte nazpět. Potěší také možnost rychlého párování s operačním systémem Android díky Fast Pair, kdy pouze stačí otevřít pouzdro a už vám na telefonu/tabletu vyskočí kontextová nabídka, přičemž rychlé párování funguje také s operačním systémem Windows 10 a 11 díky Swift Pair.
O zpracování zvuku se stará integrovaný procesor V1 ve spolupráci s technologií Digital Sound Enhancement Engine. Díky němu mohou sluchátka fungovat jak v režimu master/slave, tak nezávisle na sobě.
Sluchátka rovněž disponují funkcí Adaptive Volume Control, která automaticky upravuje hlasitost podle toho, kde se právě nacházíte. K dispozici máte rovněž funkci Speak-to-Chat, která vypne přehrávání, jakmile promluvíte, a následně postupně na přehrávání naváže, když rozhovor ukončíte (citlivost lze nastavit ve 2 intenzitách nebo automaticky). Samozřejmostí je u sluchátek od Sony také technologie 360 Reality Audio, která zpracovává prostorový zvuk a jeho reprodukci. Fanoušky aplikace Spotify potěší funkce Spotify Tap, která po vyndání sluchátek z pouzdra automaticky spustí přednastavený playlist či výběr hudby dle vašeho uvážení.
Zaujme možnost dvojího ovládání. První je klasické poklepávání přímo na sluchátka, nicméně pokud zapnete funkci Wide Area Tap, rázem lze přeskakovat či pozastavovat skladby pomocí poklepání na spánek a horní část lícní kosti. Ačkoli se jedná o zajímavou možnost, na můj vkus je až příliš citlivá – stačilo, abych si jen mírně upravil brýle, a už se přeskočila skladba nebo ukončil hovor.
Pro ovládání lze rovněž využít všech relevantních hlasových asistentů, tedy Asistent Google, Amazon Alexa či Apple Siri. Sluchátka podporují také aplikaci Microsoft Soundscape, která usnadňuje orientaci v prostoru.
Výdrž na baterii a nabíjení
Nabíjecí pouzdro údajně disponuje baterií s výdrží až 12 hodin, přičemž baterie integrovaná ve sluchátkách je udrží v provozu zhruba 5,5 hodiny – celkem se tedy můžete dostat až na 17 a půl hodiny poslechu, což není špatný výsledek. V praxi mohu tyto hodnoty víceméně potvrdit, ale záleží na způsobu používání, jaké funkce máte povolené či jakou hudbu přehráváte. V mém případě byla výdrž o něco málo nižší, nicméně jde o rozdíl maximálně dvou desítek minut.
LinkBuds taktéž podporují rychlé nabíjení, takže za 10 minut na nabíječce získáte přibližně 90 minut poslechu. Do plna dobijete sluchátka i pouzdro za něco přes hodinu. Stav nabití zjistíte přesně v mobilní aplikací, případně vám napoví stavová dioda na pouzdru. V této cenové kategorii bych však očekával bezdrátové nabíjení, které zde trestuhodně chybí.
Doprovodná aplikace
Pro správné nastavení si musíte nainstalovat aplikaci Sony Connect, která je k dispozici jak pro Android, tak pro iOS. V ní lze nastavit všechny výše zmíněné funkce jako Speak-to-Chat (včetně citlivosti detekce), adaptivní přizpůsobení hlasitosti, Wide Area Tap či Spotify Tap. K dispozici máte také ekvalizér a možnost přemapovat ovládání sluchátek, přičemž pro každé z nich si lze vybrat jedno z 8 možných nastavení.
Zajímavostí je záložka Activity, pod kterou se skrývá jednoduchá „gamifikace“ používání sluchátek. Za to získáváte achievementy, které v praxi sice k ničemu nejsou, ale v kombinaci se statistikami vám mohou dát poměrně zajímavý pohled na to, jak LinkBuds používáte. Statistiky jsou naštěstí zcela dobrovolné a záleží na vás, zda vám jejich sledování dává smysl, nebo je budete ignorovat.
Většinu funkcí nicméně nastavíte pouze jednou, aby vám to co nejvíce vyhovovalo, a více se už k aplikaci nemusíte vracet, snad jen kvůli příležitostným aktualizacím firmwaru. Užitečnou jednorázovou funkcí je například zmíněná možnost analyzovat tvar ucha, na jejímž základě dostanete doporučení ohledně správné velikosti nástavce, což rozhodně doporučuji udělat. Zabere to jen pár okamžiků a významně to zvýší pohodlí.
Kvalita přehrávání a telefonování
Sluchátka jsem testoval na široké škále hudebních stylů, nicméně jako vždy jsem pro možnost porovnání sáhl po kombinaci písně Bohemian Rhapsody od Queen, soundtracku k filmu Nespoutaný Django a skladby Ve sluji krále hor od Edvarda Griega. Tato sestava totiž dokáže odhalit spoustu předností i nedostatků zvukového projevu a jinak tomu není ani v tomto případě.
Bohemian Rhapsody zvládla sluchátka poměrně obstojně, byť byla znát limitace způsobená zvolenou konstrukcí. Výšky byly příkladně čisté, stejně jako středy a vokály. Problém ovšem nastal v případě hlubších tónů, které sluchátka sice zreprodukovala se ctí, přesto byly basy poměrně utopené a jen obtížně šlo rozlišit basovou kytaru od bicích. Přesto této ikonické skladbě nescházela potřebná dynamika. Jen zkrátka neměla ten patřičně monumentální dopad.
Soundtrack k filmu Nespoutaný Django také nedopadl úplně špatně. Například ve skladbě Django byly perkuse a vybrnkávání kytary vždy jasné a čisté, hlas rovněž nepostrádal hloubku a sluchátka nepřekvapily ani housle. Píseň I Got a Name od Jima Croce poté sluchátkům seděla jako ulitá a k jejímu přednesu nemám žádných připomínek. Obdobně je na tom i skladba Trinity: titioli, která ukazuje, že LinkBuds sedí spíše jednodušší skladby s výraznějšími nástroji a vokály. Too Old to Die Young bohužel naplno obnažila nedostatky v podání basů.
Ve sluji krále hor z orchestrální suity Peer Gynt Edvarda Griega je vždy oříšek pro všechna sluchátka. Postupně se zrychlující tempo a dynamika společně s postupným zapojováním nástrojů orchestru velmi často vyústí místo v hudební zážitek ve změť navzájem se přehlušujících zvuků. Tady tomu tak nebylo, nicméně hloubky opět nebyly podány dostatečně.
Po zvukové stránce sedí LinkBuds především ti interpreti, kteří se spoléhají na jasné vokály a výrazné nástroje typu elektrické kytary, houslí či trumpety. Větší výhrady nemám k reprodukci rockové muziky a metalu, například Deep Purple, The Who, AC/DC nebo The Clash, stejně jako k rapu v podání Big Puna, N.W.A. či Snoop Dogga. Naopak příznivci elektronické hudby budou zklamáni – třeba skladby od Steva Aokiho či Hardwella neumí LinkBuds podat se správným důrazem.
Sluchátka jsem využíval také pro poslech podcastů – v tomto případě mě až příjemně překvapila, neboť i v rušném prostředí jsem neměl problém diskutujícím rozumět. Pakliže ale často cestujete, například vlakem či letadlem, dokáží okolní ruchy porozumění řeči a do určité míry také vnímání hudby velmi ztížit, s čímž musíte počítat.
Ačkoli se Sony chlubí čistým snímáním hlasu u hovorů, v praxi to platí spíše pro klidné prostředí. V městském ruchu si protistrana stěžovala na horší kvalitu spojení a když se do celého mixu zvuků zapojil i vítr, musel jsem hovor přepnout zpět na telefon. V klidnějším prostředí či v rušnější kanceláři ovšem s kvalitou hovoru nebyl větší problém – snad jen v tom, že sluchátka do hovoru propustila až příliš okolního ruchu.
Závěrečné hodnocení
Sony LinkBuds jsou sluchátka, jaká nemají u japonského giganta obdoby. Až doposud se primárně zaměřoval na uzavřené konstrukce a špunty, u kterých vypiloval aktivní potlačení hluku prakticky k dokonalosti. LinkBuds ovšem jdou přímo proti této filozofii a nabízí alternativu pro majitele AirPods či pro všechny, kteří z jakýchkoli důvodů neholdují silikonovým špuntům v uších či uzavřeným sluchátkům.
Přednostmi LinkBuds jsou dobré podání středů a výšek, neobvyklý design, dobrá výdrž na baterii i rychlé nabíjení, celá řada užitečných funkcí, příkladná konektivita a pohodlí i při delším nošení. Nevýhodou je absence aktivního potlačení hluku, slabší kvalita telefonních hovorů, chybějící bezdrátové nabíjení, horší podání basů, občas příliš citlivé ovládání či vyšší cena.
Právě cena 4 790 Kč může být pro spoustu lidí překážkou. AirPody sice nejsou tolik prošpikované moderními technologiemi a nehrají tak kvalitně jako sluchátka od Sony, nicméně pokud vlastníte iPhone, propojení s ekosystémem od Applu je velmi silný argument. Jestli jste fanoušci Androidu/Windows, hledáte špičkové pecky a cena není překážka, jsou Sony LinkBuds dobrou volbou.
Sony LinkBuds
Klady
- neobvyklý design
- dobrá výdrž na baterii a rychlé nabíjení
- plejáda užitečných funkcí
- pohodlné nošení
- doprovodná aplikace
- skvělé podání středů a výšek
- příkladná konektivita
Zápory
- chybí bezdrátové nabíjení
- absence aktivního potlačení hluku
- slabší podání basů
- občas příliš citlivé ovládání
- vyšší cena
- nižší kvalita telefonních hovorů
