Mezi levnými pracovními počítači není nijak velký výběr. Můžete si vybrat řadu ThinkPad E od Lenova nebo případně ProBook od HP. Právě zástupce z druhé zmíněné řady jsme měli tu příležitost otestovat. Konkrétně jde o HP ProBook 440 G7, který se dá pořídit už za cenu pod 20 tisíc a nabízí toho poměrně hodně. Jaký tedy je? To se dozvíte v naší recenzi.
Obsah balení
Jak je u nejen u levnějších notebooků vcelku běžné, i u ProBooku dostanete v balení opravdu jen to nejzákladnější. Kromě napájecího adaptéru je společně v balení s počítačem i sada příruček, které stejně nikdo nečte. Nicméně se vrátím ještě k napájecímu zdroji, ten má 65 W a hned po vybalení mě překvapilo, jak je malý a zároveň je poměrně těžký. Hmotností odpovídá starším zdrojům o tomto výkonu, ale velikostně je přibližně o třetinu menší.
| Technické specifikace | |
|---|---|
| Procesor | Intel Core i5-10210U (4x 1,6 – 4,2 GHz), 10. (8.) generace |
| Grafické akcelerátory | Intel UHD Graphics 620 |
| Operační paměť | 8 GB DDR4 2666 MHz (2 sloty, 1 obsazen) |
| Displej | BOE BOE0868 LCD 14” IPS 1920×1080 (16:9) |
| Akumulátor | HP 45 Wh |
| Konektivita | Intel AX201 (802.11ax / Wi-Fi 6) |
| Rozměry a hmotnost | 324,2 x 237,7 x 18 mm, 1,6 kg |
Design a zpracování: skvěle uniformní
Když se podíváte na produkty od HP z řad ProBook nebo EliteBook, mají jedno společné, design. Ten je už typicky stříbrný a nijak extravagantní. V dřívějších dobách nudné šedi tak možná působil, ale tyto vody dávno vzala voda a stříbrná je společně s typickou černou je už standardem. Zajímavostí však může být, že se v jednotlivých řadách střídají loga HP. Zatímco tento testovaný ProBook má starší klasické logo HP (rozuměj od roku 2009), EliteBook x360 1040 G6 měl již jiné logo, a to byl starší. Proč tomu tak je, kdo ví…
Nicméně, logo je jediný výrazný prvek, který se nachází na víku displeje, ale to je takřka vždy tak nějak nudné. Pro otevření víka stačí bez problémů jedna ruka a je zde i výřez v přední části základny, který jeho otevření usnadňuje. Ještě je třeba zmínit, že je víko poměrně pevné, ale mezi nejpevnější nepatří.
Minimálně proto, že když počítač otevíráte na jednom z rohu, má tendenci se prohýbat. Jako velkou výhodu spatřuji v možnosti zcela rozevřít displej do 180°. Dobrá, je to přibližně 178°, ale rozhodně je to více než ubohých 130° jako u některých notebooků.
Posouváme se dále a notebook máme konečně otevřený. Opět vidíme poměrně standardní, nenásilný a decentní design. Základna je velmi kvalitně zpracovaná a prohýbat se začne jen, když se budete opravdu hodně snažit. Na rozdíl od víka, které je vyrobeno z hliníku, je základna plastová. Hliník se však snaží imitovat, což na první pohled není úplně poznat, ale při prvním dotyku vám bude jasné, že jde o plast.
Na spodní části toho moc není. Čtyři gumové nožičky, nádechy chlazení a sedm šroubků. Pokud budete chtít upgradovat hardware, což naštěstí můžete, bude třeba tyto šroubky odšroubovat a samotné víko vycvaknout. Doba, kdy měly operační paměti, pevný disk, procesor apod. samostatné plastové krytky už je dávno pryč.
Vstupní zařízení
Klávesnice: zlatá střední cesta
Když už máme notebook otevřený, podíváme se na klávesnici ne? Ta je poměrně standardní, HP nijak neexperimentovalo a použilo osvědčenou klasiku. Ta spočívá v poměrně klasickém rozložení bez zbytečných experimentů, řadou multimediálních kláves a podsvícení. To je mimochodem možné nastavit na tři hodnoty, přičemž jedna z nich je vypnuto. Nestalo se mi však, že by mi podsvícení nedostačovalo nebo by svítilo příliš. V této disciplíně exceluje MacBook, který má šestnáct kroků podsvícení.
A jak se na ní píše? Dobře, není to žádný zázrak, ale stačí to. Celou recenzi jsem psal samozřejmě na této klávesnici a nemohu říci, že by se jednalo o nějak nepříjemný zážitek. Na druhou stranu, nemohu ani tvrdit, že jsem si nějak psaní vyloženě užíval. Oproti dříve testovanému EliteBooku je klávesnice o něco tužší a po hodině psaní se trochu začne projevovat únava prstů. Zase je však třeba připomenout, že ProBook je více jak dvakrát levnější.
Touchpad: takový základ
Podobně jako u klávesnice je tomu i u touchpadu. Ten je takový… průměrný. Není špatný, ale není ani nikterak skvělý. V horní třetině je o něco tužší než ve zbytku prostoru, a to je asi tak všechno. Zkrátka špatný není, ale musím vyzdvihnout podporu gest, která funguje velmi dobře a je poměrně propracovaná. Bohužel zde chybí trackpoint, kterým však disponují až EliteBooky, škoda. Při používání v plně otevřeném módu by se hodil.
Displej: neurazí, nenadchne
A stále na stejné vlně se nese i displej. Ten je čtrnácti palcový, je typu IPS a má FullHD rozlišení. Barvené podání je vcelku dobré, ale maximální jas by mohl být vyšší, při práci venku už je hraniční. Horší je podání černé, které trpí hlavně tím, že podsvícení displeje je poměrně nerovnoměrné, v levé spodní části podsvícení poměrně hodně prosvítá a na tmavých scénách je to docela hodně vidět. Opět takový průměr.
Webkamera: můžete ji schovat
Kamera mě příjemně překvapila. Její kvalita je poměrně slušná, není to samozřejmě jako u mobilních telefonů, ale na videokonference v době homeoffice se to více než hodí. Problém nastane jen v temnějších podmínkách, kdy se sníží snímková frekvence. Jako bonus je zde i krytka kamery, když nechcete, aby vás někdo viděl.
Zvuk: postižený ekvalizérem
Po připojení sluchátek je potřeba ihned vypnout všechna vylepšení zvuku. Ta totiž spíše zvuku spíše ubližují a dělají jej nepřesný. Kvalita zvuku je jinak dobrá, žádný šum, žádné praskání. Zvukové čipy v noteboocích už jsou zkrátka o něco kvalitnější než dříve.
Akumulátor: pro práci akorát
Výdrž baterie je něco, co není rozhodně průměrné. Je naopak velmi dobrá a překvapila mě. Jen škoda, že není možnost připojit druhou baterii, která by výdrž ještě prodloužila. Je však možné připojit další akumulátor přes USB-C nebo přímo do napájecího konektoru. Pokud nebudete dělat však žádné náročné činnosti, můžete vydržet skoro celý pracovní den na baterii. To je dobrý výsledek.
| Test | Výsledek |
|---|---|
| Internet – 75% podsvícení | 7 hodin 43 minut |
| Internet – 50% podsvícení | 10 hodin 12 minut |
| Maximální zatížení – 100% podsvícení | 3 hodiny 2 minuty |
Konektivita
Fyzická: vše potřebné
Z pohledu možností připojení různých kabelů je ProBook veskrze praktický. Máme zde dvě plnotučná USB 3.1 Gen 1 (5 Gb/s) a dokonce i USB standardu 2.0, tento konektor je však permanentně napájený. Posledním USB je to typu C, které slouží i jako výstup DisplayPortu nebo jím lze, díky podpoře Power Delivery přenášet i elektrickou energii určenou pro nabíjení.
Pro připojení k televizi poslouží i HDMI typu 1.4b. Nedílnou součástí je samozřejmě i Jack 3,5mm pro připojení sluchátek či externích reproduktorů. Pro připojení do sítě poslouží klasický ethernetový konektor RJ-45, komunikaci zajišťuje čip RealTek RTL8168, což je takový běžný standard. A pokud hodně fotografujete a používáte SD karty, určitě oceníte i čtečku paměťových karet právě tohoto standardu.
Bezdrátová: podpora nejnovějších standardů
Pokud se však k internetu nechcete připojovat pomocí kabelu určitě vám přijde vhod možnost bezdrátového připojení. To zahrnuje dva standardy, Bluetooth a WiFi. Vcelku mě překvapilo, že HP využilo modulu Intel AX201, který je sice jedním z levnějších adaptérů, ale rozhodně je dražší než ty starší s podporou jen 802.11ac (WiFi 5). Jak již z názvu modelu vyplývá, osazená síťová karta podporuje standard 802.11ax (WiFi 6), který patří mezi to nejmodernější, co lze zatím běžně zakoupit. Jen ty routery jsou ještě dražší. Bluetooth standardu 5.1 je už standardem. Opět je přítomná i podpora kodeku AptX od Qualcommu pro kvalitnější přenos audia.
Hardwarová výbava
Procesor: novinka s duší starce
Notebook pohání jeden z nejnovějších procesorů od Intelu, Core i5-10210U. Alespoň tedy co se týče doby uvedení na trh týká, jinak je to v podstatě to samé dokola a od příchodu prvních čtyřjádrových čipů řady U se moc nezměnila. Opakování je matkou moudrosti, ale v tomto případě bych uvítal nějaký ten pokrok, nebo třeba i procesor od konkurence. Ten koneckonců HP nabízí v počítačích ProBook 445, které jsou shodné s řadou 440 jen mají procesory od AMD. Na druhou stranu jde o počítač z nižší cenové kategorie, takže se úplně nedá očekávat Ice Lake, byť by bylo příjemné mít novější architekturu.
Procesor má čtyři jádra a ty jsou taktovány poměrně vysoko, jedno jádro se může podívat až na 4,2 GHz. To je poměrně vysoká frekvence, která si bude žádat i vysoký příděl elektrické energie. Taktéž bude procesor hodně topit, ale naštěstí je chlazení vyřešeno dobře a ani při zátěži počítač nehřeje. Dále je možné pořídit variantu i s rychlejším i7-10510U, který má maximální takt až 4,9 GHz.
| Test | Výsledek |
|---|---|
| Cinebench R15 | 588 bodů |
| Cinebench R20 | 1264 bodů |
| Geekbench 5.1.0 – Single-Core Score | 1043 bodů |
| Geekbench 5.1.0 – Multi-Core Score | 3162 bodů |
| CPU-Z – Single-Thread | 462,5 bodů |
| Geekbench 5.1.0 – Multi-Core Score | 1993,5 bodů |
Grafický akcelerátor: opět repetice
Ani zde to nebude jiné, opět Intel UHD Graphics 620 z roku 2017. Nutno podotknout, že pokud nehrajete hry bude i tento už vcelku zastaralý akcelerátor zcela dostačující. Umí akcelerovat videa všech možných typů až do rozlišení 4K, což je v podstatě dostačující. Na hraní to ale opravdu moc není, byť starší tituly si zahrajete bez problémů. A ještě si rýpnu do Intelu, UHD Graphics 620 je v podstatě přeznačený HD Graphics 620 z generace Kaby Lake. A to už jsou čtyři roky, kdy byla tato generace představena. Ono je to hodně vidět na výsledcích testů, které nedopadly úplně nejlépe, ale na kancelářskou prací přeci jen tento akcelerátor dostačuje.
| Činnost | Výsledek |
|---|---|
| Zaklínač 3 – Full HD (Ultra detaily) | 4 fps |
| Bioshock Infinite – Full HD (Ultra detaily) | 10 fps |
| Mafia II: Definitive Edition – Full HD (Ultra detaily) | 3,2 fps |
| FurMark – Preset: 720p | 735 bodů (12 FPS) |
| GeekBench 5.1.0 – OpenCL | 5407 bodů |
| GeekBench 5.1.0 – Vulkan | 4498 bodů |
| Unigine Heaven – Extreme Preset | 5,7 fps – 144 bodů |
| Unigine Valley – Extreme HD Preset | 5,4 fps – 227 bodů |
| Cinebench R15 – OpenGL | 46,49 fps |
| 3DMark Time Spy | 415 bodů |
Operační paměť: za ty peníze?
Inu, vzhledem k tomu, kolik tento notebook stojí jsem nečekal zázraky, a to ani od operační paměti. Ta je vcelku standardní, 8 GB a typ DDR4. Možnost upgradu dvou slotů je rozhodně bonusem, kterého se vám většinou u dražších notebooků nedostává. Paměť je taktována na 2,666 GHz, ale vzhledem k tomu, že paměťový řadič stejně více nezvládne, tak to ničemu nevadí (nepočítám LPDDR4). Není toho moc co napsat, pokud nebudete virtualizovat jak šílení nebo otevírat 64 záložek v Chromu, tak to bude pro vás dostačující kapacita. V opačném případě musíte buď pořídit nejvybavenější variantu notebooku nebo upgradovat.
Úložiště: pro všechna vaše data
Kde HP rozhodně nešetřilo bylo úložiště, v základu totiž už nabízí 512 GB SSD. Takhle to má vypadat, bravo HP. Nejde o nejrychlejší SSD na světě, ale rychlejší, než standardní SATA disk rozhodně je. Na druhou stranu, 512 GB. V základu, to mě opravdu velmi potěšilo. Ono totiž 256 GB může být docela nedostačujících, ale dvojnásobek už stačí drtivé většině uživatelů. A pokud to nestačí, můžete do útrob přidat ještě jeden 2,5“ SATA disk. Na druhou stranu, úložiště nepatří mezi nejrychlejší, tudíž zde udělalo HP kompromis a sáhlo pro levnějším SSD s vyšší kapacitou na úkor odezvy. Byť i tak jde stále o mnohem lepší řešení než klasický plotnový disk.
Resp. Úplně tak v základu těch 512 GB není, můžete pořídit o 700 korun levněji verzi s Core i3 a jen 256 GB úložištěm. Na druhou stranu dostanete Windows 10 Pro, takže záleží na prioritách. Věřím, že firmy by upřednostnili tuto variantu. A paradoxně i dražší verze s i5 a Windows 10 Pro má taktéž jen 256 GB úložiště. Licence zkrátka nejsou zadarmo.
Softwarová výbava
Operační systém: jako obvykle
HP dodává s počítačem standardní Windows 10 Home. Jde o základní verzi systému pro běžné uživatele, kdy těm pokročilejším může chybět například Hyper-V nebo podpora Active Directory. Pokud potřebujete nějakou z nepodporovaných technologií budete muset sáhnout po konfiguraci s Windows 10 Pro, žel kvůli tomu přijdete o polovinu úložiště. Pokud si tedy nevyberete nejdražší možnou konfiguraci.
Alternativní operační systémy: stačí vypnout Secure Boot
Chcete větší úložiště a je vám jedno, že nebudete mít lepší verzi Windows, protože si stejně nainstalujete nějakou Linuxovou distribuci? V tom případě stačí vypnout Secure Boot a můžete instalovat. HP se sice nijak nechlubí podporou Linuxu, ale nezaznamenal jsem sebemenší problém, vše fungovalo na první dobrou, a to konkrétně u Ubuntu 20.04 a Fedoře 32.
Závěrečné hodnocení
Nutno podotknout, že HP postavilo počítač, který je vcelku levný, ale rozhodně není špatný. Na druhou stranu nejde o žádný zázrak, za svoje peníze dostanete kus poctivého hardwaru. Žel se zastaralým hardwarem, ale to není chyba vyloženě HP, ale Intelu. Výrobce použil nejnovější procesor, který Intel nabídl, byť Ice Lake by byl rozhodně lepší. Pozitivní však je, že můžete zakoupit i alternativu s procesory AMD, který bych si upřímně vybral i já.
Zpracování notebooku je solidní, displej není špatný, klávesnice je velmi příjemná, vše opět s přihlédnutím k cenovce. Zkrátka a jednoduše, jde o dobrý notebook za dobré peníze. Pokud však nechcete dát za počítač 20 tisíc, můžete se podívat po starší, šesté, generaci. Ta je v mnoha ohledech stejná, včetně zpracování. Procesory jsou prakticky stejné, ale cena je o pár tisícovek nižší. Jen se musíte snažit při hledání, už docházejí zásoby.
HP ProBook 440 G7
Klady
- Cena
- Kvalitní zpracování
- Decentní design
- Relativně vysoký výkon
- Dobrá klávesnice
- Možnost přidat další disk
Zápory
- Zastaralá architektura CPU a GPU
- Horší reproduktory
- Na displeji jsou místy vidět diody podsvícení
