Recenze Microsoft Surface Duo: dvojnásobná produktivita, pětinásobné starosti

Krátce poté, co Microsoft napsal poslední tečku za kapitolou Lumia/Windows 10 Mobile, se začaly objevovat spekulace o Surface Phone – bájném smartphonu, který nebude pocházet z pera posledních zbytků mobilní divize finské Nokie, ale vznikne pod hlavičkou týmu Surface. Hardwarová divize Microsoftu pod vedením Panose Panaye představovala světu jedno zajímavější zařízení za druhým, a proto jakákoliv zmínka o Surface Phone vzbuzovala velké ohlasy. Bylo totiž jasné, že kreativní tým stojící za hybridními počítači Surface Pro, Book nebo Studio nemůže představit obyčejný smartphone, ale unikátní kapesní přístroj, pyšnící se několika způsoby používání.

A teď ho tu máme. Surface Duo je vysněné dítě inženýrů Microsoftu, které má za sebou velmi komplikované početí, těhotenství i samotný porod. Vývoj probíhal od roku 2014, avšak samotný základ pochází už z roku 2009, kdy v Redmondu pracovali na digitálním zápisníku Courier; ten ale nikdy nespatřil světlo světa.

K prvnímu poodhalení Surface Duo došlo loni na podzim. Slavnostní opona spadla na samotném konci říjnové hardwarové keynote, kdy byl Surface Duo představen jako „one more thing“ krátce po podobně koncipovaném dvoudisplejovém počítači Surface Neo. Zatímco na ten ještě stále čekáme, Surface Duo již najdete na pultech amerických obchodů.

• Microsoft Surface je konstrukční skvost, jehož smysl najde málokdo
• Původně měl na trh přijít s operačním systémem Windows
• Zařízení láme vaz neskutečně zabugovaný systém a astronomická cena

Výsledek je sice trochu jiný, než jaká byla původní představa, ovšem důležité je, že je Surface Duo na světě; může se totiž stát důležitým odrazovým můstkem pro příští generace. Základ je víc než solidní, ovšem bez výhrad to rozhodně není. Ono je totiž jednou věcí vyrobit zajímavé zařízení, druhou pak najít scénáře, ve kterých dává smysl. Nemělo by to ale být spíš naopak?

Obsah balení: zařízení, nabíječka a gumová ochrana

U počítačů od Microsoftu jsme zvyklí, že v balení nacházíme absolutní minimum – samotné zařízení a nabíječku. V případě Surface Duo byli redmondští o něco štědřejší a přibalili i špendlík pro vytažení SIM a netradiční gumový bumper sestávající se ze dvou kusů.

S ochranou či bez?

Vzhledem ke konstrukci zařízení se jedná o velmi neobvykle vypadající ochranu, která se navléká na boky přístroje. K nim se připevňuje s pomocí oboustranné lepicí pásky umístěné uvnitř obou částí bumperu. Na nějaké časté svlékání a oblékání Surface Duo tak předem zapomeňte, jakmile se na vnitřní část nanese prach a další nečistoty, přijde bumper o svoji lepivost a přestane na zařízení držet. Magnetické pásky by byly mnohem elegantnější řešení.

Microsoft vám sice ochotně prodá nový „kryt“ (nabízen je ve čtyřech barvách), ovšem počítejte s investicí 40 dolarů (necelých 900 korun bez DPH). Českému kutilovi bych doporučil mnohonásobně levnější a opakovatelně využitelnou výměnu oboustranné lepicí pásky za novou, kterou postačí vystřihnout do cca 3mm proužku.

Nasazením bumperu Surface Duo získá na odolnosti, ovšem chráněny jsou pouze boky zařízení; skleněné plochy zůstávají i nadále vystaveny okolí. Tlačítka lze přes obal tisknout bez obtíží, hůře je však dostupná čtečka otisků prstů na pravém boku zařízení, kterou obal doslova utopí. Podivně také působí chybějící část krytu v místě nabíjecího konektoru.

Pochopitelně nasazením bumperu ztratí Surface Duo značnou část své krásy, takže jej na zařízení nalepte až poté, co se s ním pochlubíte všem svým kamarádům. Protože ukazovat jej budete chtít pochopitelně bez obalu.

Design a konstrukce: v zavřeném stavu útlá kniha…

Surface Duo vás i vaše kamarády uchvátí na první pohled a není se čemu divit; žádné podobné zařízení jste dozajista v ruce nedrželi. Zařízení z krabičky vydolujete v zavřeném stavu, ovšem i přes jeho nesmírnou vnější eleganci okamžitě podlehnete nutkání jej otevřít. Jsou prostě věci, které se nedají odložit napotom.

Surface Duo nejvíce připomíná knihu nebo zápisník. Je tvořen dvěma křídly spojenými kovovým kloubem, uvnitř se ukrývají dva stejně velké displeje, zvenku je pak pokrývá šedobílá skleněná deska. Microsoft šel cestou absolutního minimalismu, žádné vystupující fotomoduly, nápisy, či jiné ozvláštňující prvky na těle nehledejte; vpředu najdete pouze logo výrobce vytvořené tradičně ze čtyř zrcadlových čtverců.

Je nutné pamatovat na to, že skleněné plochy velmi ochotně kloužou, pozor tak na hladké povrchy a nešikovné ruce. Nebo na řízení automobilu, při kterém se vám bude Surface Duo milimetr po milimetru vysouvat z kapsy, aby následně vyklouznul někam do prostoru ruční brzy.

Trochu zklamáním pro mě byly plastové boky, kov by Surface Duo slušel mnohem více. Microsoft se sice díky tomu vyhnul používání předělů kvůli anténám bezdrátových sítí, na druhou stranu plast společně s ultratenkým tělem může být náchylnější na celkové zkroucení. To ostatně prokázal i tradiční test Zacka Nelsona z youtube kanálu JerryRigEverything, v jehož rukách Surface Duo přežil patrně pouze díky kovovému kloubu.

Zařízení má poměrně netradiční proporce; v zavřeném stavu je oproti dnešním „nudloidním“ smartphonům nižší a širší, půdorysem připomíná vyšší cestovní pas. I když je hmotnost Surface Duo 250 gramů, v kapse se nosí překvapivě dobře; možná je to právě způsobeno výškou 145 mm, díky které nijak netrčí ani z mělkých kapes.

Spíš než v kapse od kalhot se Surface Duo bude nejlépe cítit v náprsní kapse od saka. Koneckonců na schůzce vysoce postavených manažerů budete určitě působit lépe, když pro zapsání poznámky otevřete tento digitální zápisník, než když z kapsy vylovíte „obyčejný“ smartphone. Surface Duo sice telefonovat umí, ovšem Microsoft od začátku tvrdí, že se o smartphone nejedná, dokonce ani slovo telefon nikde neuvádí na produktové stránce.

… v otevřeném stavu tenký tablet

Otevření této skleněné knihy ve vás probudí hned dva wow efekty najedou. Tím prvním je bezesporu tloušťka celého zařízení. Je přímo neskutečné, jak se Microsoftu podařilo nacpat veškerý hardware do zařízení, které má v otevřeném stavu v pase pouze 4,8 mm, a to po celé své ploše. Doba, kdy se výrobci předháněli v disciplíně „nejtenčí smartphone na světě“ již pominula, proto jsme si od takto nízkých hodnot odvykli.

Křídla Surface Duo jsou příjemně vyvážená, avšak to pravé je vzhledem k prvkům v okolí displeje více dominantní. Najdeme v něm sluchátkový reproduktor, fotoaparát s bleskem, tlačítka hlasitosti a zamykání, čtečku otisků prstů, slot na SIM i nabíjecí USB-C konektor. Levá strana má navíc „pouze“ hlasitý reproduktor a sekundární mikrofon.

Druhý wow efekt ve vás vzbudí již proces samotného otvírání, respektive precizní chod kovového 360° kloubu. Jestliže totiž v Microsoftu opravdu něco umí, tak jsou to klouby, závěsy, panty; říkejte tomu, jak chcete. Pokud jste měli tu čest si alespoň krátce vyzkoušet si například Surface Pro/Go, Surface Book nebo Surface Studio, jistě mi dáte za pravdu.

I když lze ve světě elektroniky vnímat každou mechanickou část jako potenciální „kazítko“, klouby od Microsoftu ve vás vzbudí důvěru; sám používám několik let Surface Pro, a i když je obouchaný, zpomalený, a na baterii vydrží sotva dvě hodiny, kloub stále drží jako po prvním vybalení. Pant Surface Duo umožňuje otáčení o celých 360°, přičemž vás nijak nelimituje při volbě úhlu; jak si jej nakloníte, tak bude držet. Tuhost pantu je zvolena tak akorát, aby šel pohodlně otvírat, ale zároveň aby ke změně úhlu nedocházelo samovolně.

Režimů, které vám kloub Surface Duo dovolí, je široké množství. V rozevřeném stavu můžete zařízení používat jako tenký plochý tablet, elektronickou knihu, mininotebook nebo telefon s displejem na obou stranách. Použít lze i tzv. režim stan, kdy jedno křídlo slouží jako stojánek, což se může hodit například při sledování videí při vaření nebo při hraní her s připojeným gamepadem. O tom ale až později.

Rámy jako v obrazárně

Otevřením Surface Duo na vás vykoukne hlavní kouzlo, jímž je dvojice AMOLED displejů. Každý z nich má úhlopříčku 5,4“ a na poměru stran 4:3 rozlišení 1 350 × 1 800 pixelů. Spojením obou zobrazovačů dostáváme dvojnásobný obdélník s úhlopříčkou 8,1“ a rozlišením 2 700 × 1 800 pixelů, poměr stran se změní na 3:2. Tento poměr stran Microsoft používá u všech svých počítačů Surface, takže v tomto je celá řada redmondských zařízení příjemně konzistentní.

Zobrazovací plocha by mohla být klidně ještě mnohem větší, nad a pod oběma displeji se totiž nachází neskutečně široké rámy, které by neudělaly ostudu v kdejaké obrazárně. Zatímco ultratenké rámečky jsou jednou z priorit u většiny vlajkových smartphonů, Microsoft se nestydí umístit nad i pod displej 1,5 cm široké černé pruhy. Do toho spodního by se bez obav vešel home button ze starších iPhonů. Berme to jako daň za dlouhý vývoj celého zařízení a jeho netradiční konstrukci; kvůli sponám kloubu by stejně nešlo displej protáhnout až horní a spodní straně.

Kloub také způsobuje fakt, že v otevřeném stavu je mezi oběma displeji 6 mm mezera, kterou zkrátka nepřehlédnete. Pokud pracujete se dvěma aplikacemi vedle sebe, tak nad její přítomností mávnete rukou, ovšem pokud si přes oba displeje pustíte video, bude v polovině rozděleno svislým pruhem.

K použitým panelům nelze příliš co vytknout, jemnost 401 ppi je zcela dostačující, maximální jas dostatečný i za slunečního dne, barvy jsou příjemně saturované a s náklonem se nijak nedeformují. V nastavení si navíc můžete vybrat, zda chcete koukat na kalibrované barevné spektrum sRGB, nebo raději dáte přednost živějšímu a saturovanějšímu podání. Co může u displejů Surface Duo trochu zamrzet, je snad jen absence zvýšené obnovovací frekvence.

Dotyková vrstva reaguje hbitě a dokonce podporuje i aktivní stylus Microsoft Surface Pen. Koneckonců, co by to bylo za zápisník, kdyby do něj nebylo možné psát perem? Stylus bohužel v balení nenajdete, ze dvou nabízených Surface Penů je lepší použít verzi Slim původně určenou k Surface Pro X. Je menší a navíc ji lze magneticky přichytit na záda, byť se zřejmě nejedná o oficiální místo k zaparkování; magnety ve víku slouží primárně k pevnému sepnutí obou křídel. Při zasouvání zařízení do kapsy si tak dejte pozor, abyste pero neztratili, při jeho ceně 3 890 korun (včetně nabíjecí dokovací stanice) by to byla nepříjemná ztráta.

Displej reaguje na pero s drobným, ale viditelným zpožděním, na žádné detailní kreslení to tedy rozhodně není. Stylus spíše využijete k náčrtkům z pracovních porad nebo k přesnějšímu ťukání do displeje například u mobilních her.

Používáme Surface Duo jako běžný telefon

Surface Duo je díky své konstrukci velmi univerzální zařízení, ovšem tím tak trochu trpí samotná ergonomie při používání. Dlouhou dobu jsem hledal ten správný způsob, jak zařízení pohodlně používat a ani po více než dvou týdnech soužití si nejsem jistý, že jsem jej našel. I když Microsoft tvrdí, že Surface Duo není smartphone, přeci jen má slot na SIM kartu, umí telefonovat, běží na něm Android a vejde se do kapsy. Pokud do Surface Duo vložíte svoji primární SIM kartu a nahradíte jím svůj primární telefon, musíte se připravit na několik kompromisů.

Prakticky odpadá scénář, že jednou rukou zařízení vytáhnete z kapsy a začnete na něm prohlížet internet, sociální sítě nebo odepisovat na zprávy v některém z messengerů. Otevření Surface Duo vyžaduje obě ruce. Ano, můžete jej sice v kapse nosit s „obnaženými“ displeji na vnějších stranách, ale kdo by takto riskoval? Bezpečnější je rozhodně zavřít oba displeje do knihy a raději nechat světu vystavená skleněná záda.

Bohužel v zavřeném stavu se ze Surface Duo nedozvíte absolutně nic. Žádný vnější displej, žádná informační dioda, ani žádný jiný prvek, který by vám dal najevo, že jste něco zmeškali. Tato kniha si bohužel neumí nijak říci, že chce být otevřena. Pokud nemáte chytré hodinky či jiné separátní notifikační zařízení, musíte se spoléhat pouze na pravidelnou kontrolu.

Pootevřením víka vám Surface u hrany displeje prozradí, jaký je den a kolik je hodin, ovšem pro zobrazení důležitého obsahu je nutné otevřít zařízení úplně. Microsoft údajně plánoval automatické pootevření poklepáním na víko, avšak nakonec tuto funkci neimplementoval. Upřímně, namísto toho bych raději viděl na horní straně víka e-ink displej, který by ukazoval piktogramy zmeškaných událostí, a pokud by se nic nedělo, nebyl by vidět vůbec.

Příchozí událost vám Surface Duo oznámí vibracemi a zvoněním jako každý jiný telefon. Pokud vám někdo volá, můžete hovor přijmout otočením „sekundárního“ displeje na záda. Opačným procesem pak lze hovor zavěsit. Telefonování je zcela bezproblémové, mikrofon i reproduktor odvádějí kvalitní práci, možná vůbec tu nejkvalitnější, co jsem kdy v telefonu slyšel. Jen vám bude zpočátku divné, jakou u ucha držíte širokou placku.

Ona je vůbec šířka tohoto zařízení dosti problematická; do většiny držáků v autě se Surface Duo nevejde a ani jeho používání v jedné ruce nepůsobí nijak bezpečně. Zařízení má na šířku 93,3 mm a k tomu je ještě navíc pekelně kluzké. Úchopu sice trochu napomáhají rovné boky, do kterých se dlaň může zapřít, ale i tak budete mít při manipulaci strach z vyklouznutí. Celou šíři displeje obsáhnete pouze s opravdu dlooouhými prsty.

Systémovou klávesnici lze naštěstí smrsknout k jedné straně, takže psaní jednou rukou nemusí být zase takový problém. Jen se připravte na to, že celé zařízení je oproti běžné produkci nižší, takže nad klávesnicí vám zůstane viditelná menší část konverzace než jinde. Obecně se dá říci, že většina aplikací a her je navržena pro užší panely, takže na Surface Duo budete častěji scrollovat nebo bojovat s netradičním rozmístěním prvků na obrazovce.

Dva displeje jsou více než jeden

Nyní se pojďme podívat na výhody a nevýhody dvou displejů, které vedle sebe tvoří větší plochu. Dá se tak Surface Duo používat jako obyčejný tablet? Ano i ne, záleží, jakou na něm hodláte provozovat činnost. Je totiž zapotřebí hodit za hlavu všechny zvyklosti ze standardních telefonů a tabletů a naučit se toto zařízení používat trochu jinak.

Hlavní výhodu „sekundárního“ displeje hledejme především v multitaskingu. Na každém z displejů si můžete pustit jinou aplikaci, což může být v mnoha situacích velmi přínosné. Potřebujete „přeťukat“ platební údaje z emailu do bankovní aplikace? Není problém. Máte videokonferenci v Teams a zároveň potřebujete zadat termín příští schůzky do kalendáře? Jak je libo. Koukáte se na YouTube video a zároveň potřebujete odepsat kamarádovi na zprávu v Messengeru? Můžete. Díky dvěma displejům se nemusíte nechat vytrhávat z kontextu a ztrácet nit. Dvě aplikace lze spouštět jak v režimu na šířku, tak na výšku.

Systémové prostředí vám dovolí vytvářet přímo komba aplikací a ukládat je jako ikony na plochu. Jedním klikem tak můžete otevřít dvě aplikace, které chcete používat spolu. Samostatně se aplikace vždy spouštějí na tom displeji, odkud je vyvoláte, kdykoliv je však můžete přetáhnout vedle, a to gestem tažením odspodu směrem k druhému displeji. Pokud toto gesto „nedotáhnete“ a zastavíte se v předělu mezi displeji, dojde k roztažení aplikace přes obě obrazovky.

V systému je předinstalováno několik aplikací, které umí toto roztažení příkladně využít:

• v aplikaci Outlook vlevo vidíte jednotlivé zprávy ve vaší schránce a vpravo obsah aktuálně otevřeného emailu. Sympatické je, že otevření přílohy vede ke smrsknutí aplikace na levý displej, zatímco příloha se otevře na pravém
• v poznámkovníku OneNote nebo úkolovníku ToDo vidíte vlevo strukturu vašich poznámek/úkolů a vpravo aktuálně otevřenou poznámku/úkol
• v aplikaci OneDrive vlevo vidíte adresářovou strukturu vašeho cloudového úložiště, vpravo náhled označeného souboru (fotka, pdf, dokument office, mp3 soubor apod.)
• v kalendáři si můžete vlevo otevřít agendu, vpravo pak vidíte detail označené události
• v aplikaci News se vlevo nachází seznam zpráv, vpravo aktuálně označená zpráva
• zabiják kancelářské produktivity Microsoft Solitaire je na dvou displejích velmi návykový

Se dvěma displeji umí pracovat i systémové nastavení a několik dalších aplikací. Asi vás nepřekvapí, že drtivá většina z nich pochází od Microsoftu. Redmondští sice odhalili Surface Duo s ročním předstihem, aby se vývojáři mohli vrhnout na úpravu svých aplikací na dva displeje, ovšem učinil tak málokdo. Což je škoda, takový Total Commander si o zobrazení na dvou displejích přímo říká, musíme si ale nechat zajít chuť.

Ono se upřímně není čemu divit. Úprava aplikace pro dvoudisplejový režim vyžaduje úsilí vývojáře, které ocení pouze hrstka uživatelů. Jistě, telefony s ohebnými displeji o velikosti tabletu budou čím dál častější, avšak u nich vývojáři nemusí řešit předěl v přesné polovině zařízení. U poštovního klienta si například dovedu představit vlevo úzký pruh zobrazující seznam emailů a vpravo širší prostor pro aktuálně zobrazenou zprávu. To však u Surface Duo realizovat nelze, u něj je zkrátka nutné aplikace „řezat“ na dvě poloviny. V některých aplikacích to může působit komicky, třeba v měsíčním zobrazení kalendáře vidíte vlevo tři dny a vpravo čtyři, takže okénka dnů mají pokaždé jinou šířku.

Když vám chybí kus displeje

Přes oba displeje lze roztáhnout i neoptimalizované aplikace, ovšem připravte se na rozporuplný zážitek. Plocha o úhlopříčce 8,1“ přímo svádí k pohodlné konzumaci obsahu v křesle u rodinného krbu, ovšem tuto harmonii vám ve většině případů naruší již zmíněný předěl mezi oběma displeji. V podstatě existují dvě varianty, jak se s tímto mrtvým prostorem vypořádat:

• Zobrazovat na obou displejích kompletní informace s tím, že poslední pruh pixelů levého displeje navazuje na první pruh pixelů pravého displeje
• Zobrazovat obsah jako na jednom velkém displeji s tím, že obsah v mrtvém místě uprostřed bude jednoduše vynechán

Microsoft se rozhodl pro druhou možnost, což je o něco lepší varianta při sledování videí – vaše „kinoplátno“ není chybějícím pruhem nijak deformováno. Na druhou stranu předěl vás bude i tak svojí existencí obtěžovat a vzhledem k poměru stran budete muset u širokoúhlých videí překousnout černé pruhy nad a pod videem, které ještě více znásobí už tak tlusté rámečky.

Při čtení textu to také není žádná pohádka, neboť v režimu na šířku se vám budou v předělu ztrácet písmenka. Ideálním scénářem by bylo rozdělit text na dvě stránky, což bohužel umí pouze přeinstalovaná knižní aplikace Amazon Kindle; žádnou jinou aplikaci jsem neobjevil, nezvládá to ani režim pro čtení internetového prohlížeče Microsoft Edge.

Pokud si tedy chcete číst dlouhé články na SMARTmanii, doporučuji otočit Surface Duo o 90° a číst v režimu na výšku. Předěl vám sice „sežere“ rovnou celé řádky, ty si však můžete snadno posunout výš nebo níž.

Jak se na Surface Duo píše?

V režimu na výšku je nejen pohodlné texty číst, ale i vytvářet. Pokud máte na pravém (v tomto případě na horním) displeji otevřenou aplikaci a ťuknete v ní do řádku k zadávání textu, otevře se vám na spodním displeji virtuální klávesnice Microsoft SwiftKey. Psaní v tomto režimu je poměrně pohodlné a dává vzpomenout na doby, kdy telefony a komunikátory měly zboku výsuvnou mechanickou klávesnici.

Tu virtuální pohodlně obsáhnete všemi prsty a brzy se naučíte psát rychle i bez překlepů (i díky vestavěnému slovníku s automatickými opravami). V horní části klávesnice se nachází hluché místo, škoda, že jej Microsoft nevyplnil například proužkem nejčastěji používaných smajlíků.

Pokud vám rozložení klávesnice nevyhovuje, můžete jej změnit. Na výběr je plovoucí klávesnice, zmenšená klávesnice u strany a také režim pro dva palce. Ten nejvíce oceníte v režimu na šířku, kdy každý z vašich palců dostane k obsluze polovinu kláves. V nastavení lze vybrat i rozvržení (QWERTZ, QWERTY…), téma, psaní gesty, apod. Brzy by měla být i dostupná synchronizovaná schránka s Windows 10, což znamená jediné – zkopírovat na telefonu, vložit na počítači (a naopak).

Klávesnici SwiftKey si samozřejmě můžete změnit za jinou, v tomto případě se však ochudíte o některé speciality určené přímo pro Surface Duo.

Operační systém, který pokouší vaši trpělivost

Surface Duo pohání operační systém Android 10. Ano, slyšíte dobře, namísto vlastní platformy redmonští nasadili konkurenční systém od Google. Přitom tomu tak vůbec nemělo být. Už krátce po zrušení mobilních Windows začali v Redmondu pracovat na platformě Andromeda OS, což byla de facto zjednodušená verze Windows postavená na moderním jádru bez balastu z minulosti. Na tomto základě měly být postupně postaveny všechny budoucí verze Windows bez ohledu na form-faktor, ovšem premiéra se měla odehrát právě na vyvíjeném mobilním zařízení se dvěma displeji.

Bohužel zatímco hardware byl již nějakou dobu připraven, jeho příchod na trh brzdil právě operační systém. Platforma Andromeda OS byla totiž v roce 2018 kvůli nespokojenosti vedení s průběhem vývoje uložena k ledu (část z ní najdeme v chystaném systému Windows 10X), a Microsoft do rozpracovaného zařízení nakonec nasadil upravený Android.

Mohlo by vás zajímat – Poutavý příběh Microsoft Surface Duo: mohl to být docela odlišný přístroj

Tento výlet do (oficiálně nepotvrzené) historie je velmi důležitý pro vnímaní celého zařízení. Ze Surface Duo je totiž na sto honů cítit, že Android je nouzové řešení, se kterým Microsoft původně nepočítal a musel jej na poslední chvíli ušít hodně horkou jehlou. Rukama mi prošlo bezpočet smartphonů a tabletů, ale s takto zabugovaným systémem jsem se snad ještě nikdy nesetkal. Mít Surface Duo pouze jeden displej, patrně by většina problémů odpadla, ovšem kvůli mizerné optimalizaci pro dva displeje máte někdy chuť toto zařízení zaklapnout a raději svoji SIM vložit do Nokie 3310.

Android 10 se na Surface Duo chová dosti nepředvídatelně a mnohdy dělá věci opačně, než byste si přáli nebo očekávali. Pár příkladů za všechny:

• Přišla vám na jeden displej zpráva a chcete na ni rychle odpovědět? Otevřete tedy Surface Duo do režimu notebook a doufáte, že se aplikace na „horním displeji“ otočí o 90° a na spodním se objeví klávesnice. Chyba lávky. K otočení prostředí do režimu na výšku musíte dost teatrálně zařízení zvednout, aby gyroskop vyhodnotil, že má prostředí přepnout.
• Jakmile se vám podaří přepnout systém do režimu na výšku, pilulkové tlačítko pro ovládání Androidu zůstává na pravé straně. Co to znamená? Pokud jste zvyklí vracet se o krok zpět gestem tažením zprava do středu displeje, na Surface Duo se vám tímto způsobem zavře aplikace.
• A když už je řeč o pilulkovém tlačítku… roztažením aplikace přes obě obrazovky se toto tlačítko rozdělí na dvě poloviny, avšak toto přepůlení zůstává i po smrsknutí aplikace zpět na jeden displej.
• Také se mi párkrát stalo, že mi pilulkové tlačítko z pravého displeje zcela zmizelo a ikony v doku domovské obrazovky se přesunuly na levý displej, přestože měly zůstat na obou. Párkrát se mi dokonce celé prostředí domovské obrazovky zcela „rozsypalo“. Grafické bugy nejsou nic neobvyklého.

• Samotná citlivost pilulkového tlačítka je nastavena poněkud nešťastně, občas se mi stávalo, že neproběhl kýžený návrat na domovskou obrazovku nebo otevření multitaskingu – otevřená aplikace se při tažení prstu vzhůru zmenšila, avšak po uvolnění prstu se opět usadila na svém místě. Ještě podivněji to funguje u celoobrazovkových aplikací (typicky her), ze kterých se mi mnohdy podařilo odejít asi na desátý pokus.
• Má nějaká aplikace ovládací prvky v horní části displeje (např. hamburger menu)? Kliknutím na něj se povětšinou vysune panel s rychlými přepínači a notifikacemi. Ten mimochodem na Surface Duo vypadá dost otřesně, neboť nedokáže patřičně širokého displeje a je zobrazen jen jako úzký pruh uprostřed. Jelikož je displej nízký, o mnoho informací na první pohled budete ochuzeni.
• Internetový prohlížeč Google Chrome se mi jednou zničehonic přepnul do „počítačového“ režimu s panely otevřených stránek nahoře. Takto by se mi to líbilo nechat napořád, ovšem po restartu aplikace se Chrome vrátil do režimu pro telefony a přepínač jsem nikde nenašel.

Na konec tohoto (zcela jistě neúplného) výčtu bugů a nelogičností si nechávám věc, která mě doslova přiváděla k šílenství – přepínání obsahu v telefonním režimu z jedné obrazovky na druhou. Princip fungování má být následující:

1. pracujete na prvním displeji
2. otočíte zařízení
3. gyroskop vyhodnotí otočení a na druhém displeji ukáže hlášku: „pro zobrazení obsahu na tomto displeji dvakrát poklepejte.“
4. Dvakrát poklepáte a obsah se přepne na druhý displej

Tolik k teorii, nyní k praxi:

1. pracujete na prvním displeji
2. otočíte zařízení
3. na druhém displeji vidíte pouze černou obrazovku
4. otočíte zařízení zpátky
5. jste zpět na svítící první obrazovce
6. znovu otočíte zařízení s významnějším cuknutím ruky
7. objeví se výzva k poklepání
8. zaklepáte
9. nic se neděje
10. zaklepáte podruhé
11. výzva zmizí
12. otočíte zařízení na bok, vyjmete SIM a vložíte ji do Nokie 3310

Možná si říkáte, proč bych proboha měl v režimu jednoho displeje chtít používat ten druhý? Napadají mě hned dvě odpovědi. První je sledování videa, neboť hlasitý reproduktor se nachází nad levým displejem. Důležitějším důvodem je ale fototoaparát. Na telefonu totiž najdete pouze jednu čočku, která je pro změnu umístněná nad pravým zobrazovačem. Pokud fotíte primárně selfíčka, nemáte problém. Pokud však chcete pořizovat klasické fotky, musíte telefon otáčet.

A v tu chvíli je to 50 na 50, buď vás Surface Duo pochopí, nebo si s ním užijete spoustu legrace, u které však brzy přestane být opakovaný vtip vtipem. Někdy mi skoro přišlo, že se mi celé prostředí mstí za nějaké hříchy z minulosti a záměrně volí opačné řešení, než očekávám. Musím však říci, že s každým dnem používání se situace mírně lepšila; buď se systém učil za pochodu moje pohyby, anebo jsem se mu naopak přizpůsobil já.

Těžko říci, jak by si s výše uvedenými problémy poradil původně zamýšlený systém Windows. Co si budeme povídat, vyladit chování prostředí tak, aby reflektovalo všechny možné režimy rozložení a různé úhly naklonění, není určitě žádný med. Vždyť kolikrát vyfotíte běžným telefonem papír na stole a v galerii jej pak najdete špatně otočený jenom proto, že gyroskop kvůli vodorovnému držení telefonu nepoznal, kde je dole a kde nahoře. U Surface Duo se podobná nedorozumění mezi uživatelem a zařízením díky dvěma displejům násobí.

Implementace Androidu do Surface Duo musela probíhat v obrovské časové tísni. Přepracovat kompletně UX by stálo hromadu úsilí a času, a proto Microsoft nasadil pouze čistý Android obohacený o několik úprav, aby to jakžtakž na dvou displejích fungovalo. Z tohoto důvodu máte chvilkami pocit, že nepoužíváte Android 10, ale Microsoft Dual Screen System v0.0.1 alpha. Součástí systému je také celá paleta aplikací od Microsoftu (Office, Teams, Skype, LinkedIn, OneDrive…), které jsou mnohdy duplicitní s „povinnými“ aplikacemi od Google. Bohužel v drtivé většině nelze provést odinstalaci ani na jedné straně.

Čistý Android poznáte i díky grafice prostředí, která na některých místech (zejména v notifikačním centru) působí dosti zastarale. Nejsem zastánce divokých čínských nadstaveb, ale líbivější grafický kabátek by si systém zasloužil. Nebo alespoň větší svobodu při uživatelských úpravách, například na domovské obrazovce.

Ohlodaný Microsoft Launcher

Na domovskou obrazovku v Redmondu nasadili vlastní Microsoft Launcher. Ten k obrovské spokojenosti používám již několik let jako primární launcher na všech používaných telefonech, proto jsem šel do testu s myšlenkou, že postačí přihlášení k Microsoft účtu, spuštění synchronizace, a za pár okamžiků budu „doma“. Chyba lávky. Microsoft Launcher je na Surface Duo ohlodaný doslova na kost. Je sice integrovaný, takže i jeho nastavení najdete přímo v nastavení systému, ovšem prakticky není co nastavovat. Nemůžete si:

• navolit vlastní gesta
• měnit tvar ikon a jejich složek
• upravit motiv (barvy, míru průhlednosti, efekty rozostření apod.)
• zvolit si velikost ikon a jejich počet v řádcích a sloupcích
• dlouhým stiskem na ikonu zobrazit kontextovou nabídku s rychlými akcemi v rámci dané aplikace
• nechat si zobrazovat každý den jinou tapetu z Bingu
• do doku si můžete připnout maximálně tři ikony na každou obrazovku
• a tak dále

I bez širokého nastavování dělá Microsoft Launcher na Surface Duo to, co byste od něj očekávali. Na plochu si můžete přidávat widgety nebo zástupce aplikací, výhodou je, že je vidíte hned na dvou obrazovkách najednou s možností horizontálního posunu. Zástupce aplikací lze slučovat do složek, popř. z nich vytvářet dvojice pro spuštění na obou obrazovkách zároveň. Nelze ale jednu aplikaci spustit dvakrát, toto privilegium má zatím pouze beta verze prohlížeče Microsoft Edge.

Ploch s ikonami můžete mít kolik chcete, kromě toho lze na „nultou“ plochu umístit tzv. Informační kanál zobrazující přehledný souhrn vašich aktivit – naposledy pořízených fotografií, úkolů, poznámek, otevřených souborů, spuštěných aplikací, událostí z kalendáře, apod.

Launcher počítá i s ovládáním gesty – tažením prstu odkudkoli nahoru otevřete seznam všech aplikací, tažením prstu odkudkoli dolů se otevře globální vyhledávání. Škoda jen, že tato gesta není možné upravovat, globální vyhledávání bych (stejně jako na svých ostatních zařízeních) zaměnil za vysouvání notifikačního centra.

Všechny aplikace, které potřebujete

Díky tomu, že na Surface Duo běží klasický Android, najdete v něm i obchod Google Play se všemi aplikacemi, které důvěrně znáte. Většina z nich běží na zařízení dobře jak v režimu jedné obrazovky, tak i při roztažení přes dva displeje (pokud si odmyslíte předěl mezi zobrazovači). Aplikační základna byla nepochybně velkým argumentem, proč do Surface Duo nakonec Microsoft nasadil Android, s Windows by byl počet dostupných aplikací o poznání chudší. I když v některých oblastech by byl Surface Duo se systémem Windows nepochybně šikovnější.

Hovořím například o lepším využití stylusu Surface Pen. Pro něj existuje ve Windows několik užitečných utilit, zejména kreslící aplikace Whiteboard, ta však není na Androidu dostupná. Ve Windows lze rovněž pro Surface Pen nastavit chování pro stisk tlačítka na tužce (například otevření vybrané aplikace), na Surface Duo si však můžete pouze vybrat, zda držíte pero v levé nebo pravé ruce. Pro práci s perem je tak vhodnější řada smartphonů Samsung Galaxy Note, u které si navíc za stylus nemusíte připlácet; je integrován přímo do telefonu.

Korejský výrobce má také navrch v režimu DeX, který po připojení telefonu k externímu monitoru/televizoru přepne systém do desktopového rozhraní s možností práce v oknech. Surface Duo ničím podobným nedisponuje, na externím zobrazovači se pouze zrcadlí duální obrazovka telefonu. Je to paradox, s počítačovým režimem na mobilu totiž přišel jako první právě Microsoft na smartphonech Lumia 950 a 950 XL. Dá předpokládat, že pokud by na Surface Duo běžel systém Windows, dočkali bychom se podpory plnohodnotné plochy (byť patrně bez x86 aplikací).

Zrcadlení obrazovky jsem alespoň využil při cloudovém hraní skrze službu Xbox Game Pass Ultimate, která na Surface Duo funguje spolehlivě. Pokud navíc hrajete pouze na samotném zařízení bez připojeného monitoru, oceníte možnost si displej nastavit do libovolného úhlu, ať už v režimu notebook, nebo v režimu stan.

Drobnou útěchou za chybějící počítačové prostředí je alespoň podpora funkce Link to Windows, která dovolí blízké propojení s počítačovou aplikací Váš telefon. Přímo z počítače se tak můžete dostat k notifikacím, fotografiím, SMS zprávám a v případě Surface Duo lze i zrcadlit samotné prostředí Androidu včetně jeho aplikací. Aplikace půjde v blízké budoucnosti touto cestou spouštět na počítači přímo, například skrze připnutou ikonu na hlavním panelu. Tato funkce je prozatím k dispozici pouze Insiderům.

Ještě než nadobro opustím dlouho kapitolu o operačním systému, dodám informaci, že prostředí nepodporuje češtinu. Jelikož se však Surface Duo u nás neprodává, neberu to jako minus. Klávesnice naštěstí česky umí, a tak můžete využít psaní českých znaků, služeb našeptávače a automatických oprav chyb. Stejně tak nebudete mít potíže se stahováním aplikací z obchodu Play.

Dva roky starý procesor

Dlouhý vývoj Surface Duo se podepsal i na vnitřní hardwarové výbavě. Srdcem je už dva roky starý čipset Qualcomm Snapdragon 855, což však nepovažuji za problém; tento procesor bez obtíží utáhne i ty nejnáročnější aplikace a hry současnosti. Kvůli ultratenkému tělu pocítíte vyšší zahřívání (pravé části) než u běžných smartphonů, avšak nepodařilo se mi Surface Duo rozehřát tak, že by to bylo v rukách nepříjemné.

Multitasking a přepínání oken mezi obrazovkami je místy trhané a zdlouhavé, to však pokládám za vinu nevyladěnému softwaru, nikoliv staršímu čipsetu. Uznávám však, že pro spouštění dvou aplikací najednou by se hodilo více než 6 GB RAM; při náročných úlohách není obtížné vyčerpat všechny rezervy. V benchmarcích Surface Duo nasbíral podobné hodnoty, jako mívají jiné smartphony se Snapdragonem 855, a ani při větší zátěži se nepřehříval do nepříjemných hodnot.

Hraní na Surface Duo není z hlediska výkonu problém, ovšem musíte brát v potaz netradiční form faktor telefonu. Jeden displej je na hraní malý, při zapojení obou vás bude vyrušovat předěl uprostřed. Přímo se nabízí scénář hraní v notebookovém režimu (podobně jako např. na Nintendo DS), avšak „herní“ klávesnici na spodním displeji se mi vyvolat nepodařilo, i když ji Microsoft v propagačním videu krátce ukazuje.

Pro úplnost dodávám, že pro ukládání dat je pro uživatele připraveno 128 GB (nebo 256 GB) vnitřní paměti bez možnosti rozšíření paměťovou kartou.

Výdrž na baterii mile překvapila

S výkonem nepochybně souvisí i celková výdrž zařízení na jedno nabití. Papírově to vypadá na debakl – máme zde starší (čili ne tak efektivní) čipset, dva displeje a slabší baterii s kapacitou 3 577 mAh. V praxi jsem však byl velmi mile překvapen. V první dny používání se Surface Duo večera nedožil, ovšem to jen proto, že jsem neustále cítil potřebu jej vytahovat z kapsy, otvírat, zkoušet různé funkce apod.

Poté jsem se však snažil toto zařízení používat jako svůj běžný smartphone a na konci dne při ulehání do postele jsem měl ještě něco mezi 20 – 40 procenty. Čas zapnuté obrazovky (či zapnutých obrazovek) lehce překračoval 4 hodiny, z toho drtivou většinu při maximálním jasu. Microsoft slibuje 15,5 hodin při kontinuálním přehrávání videa, což bych mu klidně i věřil.

O nabíjení se v případě Surface Duo stará USB-C port umístěný na spodní straně pravého křídla. Ten může působit komplikace, jelikož není o moc tenčí než samotné zařízení. Port je navenek vyříznutý do plastového rámečku, přičemž nad ním a pod ním je tenčí než 1 mm. Na internetu se již objevily první případy nešťastných majitelů, kterým rámeček v místě USB-C praskl. Upřímně, sám jsem měl o něj ohromný strach a nabíjecí kabel do něj zasouval s absolutní opatrností. Věřím však, že hraní akčních her s telefonem na nabíječce by mohlo defekt způsobit.

S telefonem v balení najdete 18W adaptér s USB-C portem, který jsem však otestovat nemohl, neboť je určen do americké zásuvky. Mým 16,2W adaptérem trvalo nabíjení něco málo přes dvě hodiny. Bezdrátové nabíjení bohužel přítomné není, což mě nesmírně mrzí – tomuto zařízení by ohromně slušelo a navíc by se vyřešil problém s vylamujícím se rámečkem. Chápu však, že s cívkou bezdrátového nabíjení by nemohl být Surface Duo tak tenký, jak je.

Konektivita: na mobilní platby zapomeňte

Do USB-C však nemusíte připojovat pouze nabíječku, ale i další periferie. Sám jsem na Surface Duo otestoval Microsoft USB-C Travel Hub obsahující klasické USB-A, HDMI, VGA a ethernet k mému překvapení byly použitelné všechny čtyři porty. Flash disk se připojil, monitor zrcadlil obraz a přes ethernet opravdu proudil internet (pro jistotu jsem v danou chvíli odpojil Wi-Fi). O to víc zamrzí, že Surface Duo nedisponuje žádným počítačovým režimem.

USB-C konektor je na těle zařízení osamocen, sluchátkový port byste hledali marně; kvůli své tloušťce by se do Surface Duo ani nevešel. K poslechu hudby tak můžete využít buď integrovaný reproduktor spíše podprůměrné kvality, a nebo Bluetooth reproduktor/sluchátka. Komunikace probíhá skrze Bluetooth 5.0, s kvalitou reprodukce nebo se zpožděním zvuku za obrazem jsem neměl nejmenší potíže. Pokud navíc vlastníte sluchátka od Microsoftu, najdete v přímo nastavení telefonu položky k jejich vyladění. Škoda, že stejnou péči nedostalo i pero Surface Pen.

Druhou možnost bezdrátové komunikace zajišťuje Wi-Fi, v tomto případě pouze standardu 801.11ac (nebo-li Wi-Fi 5). Citlivost je příkladná, pokud chcete využívat streamování her skrze Xbox Game Pass Ultimate, Surface Duo vás vyzve k přepnutí z 2,4 GHz na rychlejší 5 GHz.

Třetí a poslední možností bezdrátové komunikace jsou sítě operátorů. Do Surface Duo lze vložit pouze jednu fyzickou SIM, druhou lze případně přidat elektronicky. Vyzkoušel jsem fyzické SIM od Vodafone a od O2 a nezaznamenal jsem žádné problémy, spokojen jsem byl i se sílou signálu. Data proudí maximálně skrze LTE, 5G modem přítomen není. Možná i to je důvod slušné výdrže na jedno nabití.

Kapitolu o konektivitě musím bohužel zakončit negativně – Surface Duo nemá NFC. Na mobilní platby tak s tímto zařízením zapomeňte, jediným řešením je použití hodinek s jejich podporou. Ty se ostatně budou hodit i k zobrazování notifikací.

Fotoaparát: jedna vlaštovka jaro nedělá

Co se fotoaparátu týče, je to se Surface Duo poměrně jednoduché. V jeho výbavě totiž najdeme pouze jednu čočku, která slouží jak k pořizování klasických fotografií, tak k tvorbě selfies. Režim volíte podle toho, který displej zrovna používáte jako hledáček. O tom, jak je mnohdy složité dostat obraz na ten správný displej, jsem vás informoval v kapitole o operačním systému, nyní se tak mohu věnovat fotoaparátu samotnému.

Nejprve k technice. Je vůbec s podivem, že se Microsoftu podařilo sehnat fotosestavu, kterou lze nacpat do 4,8mm tenkého těla, aniž by z něj čočka vystupovala. V Redmondu prý zvažovali variantu vystupující čočky s tím, že by pro ni byla v protilehlém křídle připravená prohlubeň, nakonec však zvítězila estetika.

Microsoft sáhl po 11Mpx snímači, u kterého má každý z pixelů fyzickou velikost 1 mikrometr. Optika nad snímačem má clonové číslo f/2.0 a zprostředkuje snímači data z prostoru 84°. Jedná se tak o základní sestavu, která nijak nenadchne ani na papíře, ani při používání. Soupeřem Surface Duo nejsou vlajkové modely, ale spíše nižší střední třída, která ale může alespoň konkurovat přítomností širokoúhlého fotoaparátu (a spoustou zbytečných 2Mpx kamer). U Surface Duo jste odkázáni na jednu jedinou čočku.

Fotografie pořizované za jasného slunečného dne ve vás vzbudí emoce hned třikrát. Nejprve se dostaví zklamání z toho, co vidíte v hledáčku. Výsledek na displeji telefonu vás ale vcelku mile překvapí, ovšem zkoumání detailů na větší obrazovce vás opět vrátí spíše do úrovně zklamání.  Obrázky nejsou příliš detailní, stébla trávy vypadají spíše jako chuchvalce dlouho nemytých dredů. Některá místa ve fotografiích postrádají ostrost, v celistvých barevných plochách jsou pak viditelné artefakty.

Potěšila mě ale vcelku dobrá barevná věrnost, fotografie sice ve srovnání s přesaturovanou konkurencí vypadají vybledle, avšak mají mnohem blíže k realitě. Ostudu nedělají ani snímky namířené na ostré světlo, například na žárovku nebo zářivku v akváriu.

Vyrovnávání velmi kontrastních scén ale už tak dobře nefunguje, HDR je zde na úrovni několika let starých smartphonů. Denní snímky ze Surface Duo jsou alespoň použitelné na sociálních sítích, což se ovšem nedá říci o fotografiích pořízených za zhoršeného osvětlení.

Surface Duo neumí žádný noční režim a snímky produkované na automatiku šumí jako Celaskon. Na nějaké hvězdičky vycházející ze světelných objektů rovnou zapomeňte, uvidíte pouze světlé fleky na tmavém podkladu. Těšil jsem se, jak využiji druhého křídla coby stojanu na noční snímky jedoucích automobilů s dlouhou závěrkou, ovšem Microsoft jaksi zapomněl do aplikace fotoaparátu propašovat manuální režim.

Vybrat si můžete pouze základní fotografii, panorama a portrét. Poslední zmíněný režim se snaží odkrojit vaši hlavu od pozadí s jeho následným rozmazáním, ovšem ne vždy se podaří trefit přesně linie k obřezání.

Surface Duo jako videokamera funguje přibližně stejně jako fotoaparát. Za dobrého osvětlení jsou záznamy použitelné alespoň na sociálních sítích, video není nijak trhané, pouze bych vytknul viditelné agresivní vyvažování bílé. K dispozici je i natáčení slow-motion videí ve 120 a 240 fps, se kterými si alespoň na displeji „telefonu“ užijete hodně legrace. Na velkém displeji je ale patrné velké množství šumu.

Závěr: ani telefon, ani tablet

Pokud jste tuto mega recenzi dočetli až sem, upřímně vám gratuluji. Pro ty, kteří nemají tolik času, se pokusím shrnout výše uvedené poznatky do několika stručných vět. Během testování Surface Duo mě napadaly různé obraty, z nichž ten nejvýstižnější je asi tento: „Surface Duo je zařízení, které si strašně moc chcete vyzkoušet, ale strašně moc jej nechcete používat na denní bázi.“ Důvodů je přitom celá řada.

Začněme ale nejprve pozitivy. Surface Duo je bezesporu překrásný a skvěle zpracovaný kus hardwaru. Nestačíte žasnout, o jak tenké zařízení se jedná a jak perfektně je navržený a zkonstruovaný 360° kloub. Oproti konkurenčním zařízením s ohebnými displeji navíc nemusíte mít strach z poškození displeje, který je v tomto případě krytý klasickým sklem, a díky tomu se nezalekne ani hrotu stylusu. Potěšen jsem byl i z kvality hovorů a překvapivě i z výdrže akumulátoru. Tímto bych ale seznam pozitiv uzavřel a podíval se na aspekty, které toto zařízení srážejí k zemi.

Po stránce hardwarové může v dané cenové kategorii zamrzet použití staršího čipsetu, malá kapacita operační paměti, podprůměrný fotoaparát, chybějící NFC, absence vnějšího displeje (nebo alespoň informační diody) a sítí 5G či chybějící bezdrátové nabíjení. Pokud si ale budu stále dokola opakovat větu „tohle není smartphone“, jsem ochoten nad těmito nedostatky mávnout rukou (i když více RAM kvůli multitaskingu by opravdu nebylo na škodu).

Co však považuji za největší minus, je operační systém. Nemám nic proti Androidu, ale používat jej na Surface Duo je mnohdy očistec. Víte, že existují kola, která mají obrácené řízení? Zatočíte řídítky doprava a kolo jede doleva. Přesně takto jsem si občas při používání Surface Duo připadal. A co hůř, i když se s podivným chováním systému sžijete, stále vás bude překvapovat novými a novými bugy, které byste čekali před deseti lety u levných smartphonů.

Opravdu by mě zajímalo, jak by Surface Duo fungoval s Windows, byť za cenu chybějících aplikací pro Android. S Windows bychom alespoň nebyly ochuzeni o plnohodnotný desktop na externí obrazovce, nebo o lepší využití pera Surface Pen.

No, a pak je tu ještě cena. Ta v USA činí 1 399 USD za 128GB variantu, nebo 1 499 USD za 256GB verzi. Prostým přepočtem na koruny a připočtením daně dostáváme na částku 37 000, respektive 39 500 Kč. Za tyto peníze si můžete koupit například Samsung Galaxy S20 a ještě vám zbyde zhruba 20 tisíc korun na velmi slušný tablet. Ano, nedostanete telefon a tablet v jednom, ale mám-li být upřímný, pravděpodobně za to budete i rádi.

Víte, už několik let ke své ohromné spokojenosti používám počítač Surface Pro. Toto zařízení považuji za velmi dobrý počítač, slušný tablet, a navíc ještě velmi praktické multimediální zařízení s praktickým stojánkem a velmi dobře použitelným stylusem. Surface Duo je oproti tomu nepraktický smartphone, nepříliš dobře použitelný tablet, a navíc dostanete hromadu softwarových chyb a nedostatků ve výbavě.

Kvůli tomu nelze Surface Duo vnímat jako hotový produkt, ale jako prototyp, který se omylem dostal na pulty obchodů. Jedná se o důkaz toho, že pomalu klíčovou dírkou nakukujeme do budoucnosti, ale ještě v ní zdaleka nejsme. To však rozhodně není na škodu, je zapotřebí objevovat nové cesty a poučit se z chyb, kterých se na nich dopustíme.

Věřím a doufám, že v Microsoftu již pracují na další generaci, která alespoň část hardwarových nedostatků odstraní a bude mnohem lépe softwarově vyladěna. Aby člověk nežasl jen nad chybami a nedostatky, ale hlavně nad veškerými benefity, které mu mohou dva displeje (nebo ještě lépe jeden ohebný) v kapse nabídnout.

Autor článku

Jakub Karásek

Příznivec mobilních technologií, konvertibilních zařízení a bezdrátového nabíjení, fanoušek tvrdé hudby a milovník rychlé jízdy v motokárách, na kole a na lyžích. Odpůrce FUPu, pomalého internetu a přerostlých smartphonů.