- Snapdragon 8 Elite Gen 5 za 18 tisíc korun je nabídka, která se neodmítá
- Zejména když i většina ostatních parametrů je na úrovni vlajkových lodí a ještě se můžete svézt na renomé značky Bose
- A design? Když prominete opisování od Applu, pseudo-denim je originální a nesmírně praktický
Xiaomi hardware umí. Je jedno, jestli to dělá pod vlastní značkou, nebo se opírá o sub-brandy Redmi nebo Poco. Pořád má schopnost dostat na pulty telefon s lákavým poměrem výkonu a ceny. Podařilo se to u Xiaomi 15T Pro a F8 Ultra je vlastně jeho sesterský model. Cílí sice maličko jinam, ale devízy v podobě povedené ergonomie, vysokého výkonu a foťáku, který neudělá ostudu, zůstávají.
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu. Obsah balení
Zvolit si žlutou a černou jako firemní barvy je ošemetná strategie. Pod touto kombinací se mi vybaví bagry JCB, otravné vosy v létě nebo artworky ke hře Cyberpunk 2077. Poco tak trochu tají, že uvnitř krabičky se může schovávat zařízení, které nebude navštěvovat radioaktivní místa ani není určené jen pro hráče.
Zkrátka jen vzali svoji škatulku a dali do ní svůj telefon, přihodili sponku na SIMku (pokud byste nepoužili tu elektronickou), kabel, kryt a hotovo. Poco vám nepotřebuje sdělovat svá životní doporučení a vize, jen vám chtělo dovézt telefon vcelku. A stačí to, byť to pravděpodobně bude znamenat investici do nabíječky, abyste využili maximální rychlost nabíjení.
Ďábel nosí Pradu, Poco zase Levi Strauss
Občas si říkám, jaká je škoda, že se mobily vystavují jen displejem nahoru, když je tam vždycky jen větší či menší displej. Chápu, zákazník si u stojanu chce telefon vyzkoušet, chce interagovat, ale je o to těžší zaujmout.
Právě z čelní strany je Poco F8 Ultra totálně generický stroj. Stříbrný hliníkový rámeček, milimetrový černý proužek okolo celé obrazovky a můžete maximálně doufat, že se budou barevně lišit tlačítka na pravém boku.
Poco však ani v tomto ohledu nezkoušelo experimentovat a drží se své klasiky, kdy tlačítka poskytují perfektní hmatovou odezvu při hledání i stisku, a USB nebudete muset hledat mimo osu. Nadstandardní tlačítka F8 Ultra nemá, to je doména konglomerátu Oppo. Úplná esence konzervatismu.
Jakmile ale otočíte telefon zády nahoru, ukáže se jeho styl v plném rozsahu. Imitace denimu sice funguje jen na oko, ale vypadá originálně a gumový povrch se výborně drží. Párkrát jsem nechal ostentativně telefon na stole v kanceláři a každý příchozí se na něj zeptal – nikdo ale nebyl zklamaný, že se nejedná o opravdovou džínovinu. Rozum zvítězil i tentokrát a nebudou se tak opakovat smutné příběhy ošoupané kůže (LG G4) nebo textilu (Nokia 7200, když už jsme u té archeologie). Alternativou je pak černé provedení, které jakoukoli texturu postrádá.
Z modré vystupuje jen zaoblený obdélník fotomodulu, jehož inspiraci by zjišťoval snad jen někdo, kdo strávil poslední rok v jeskyni. Čtyři černé kruhy sice vypadají jako čtveřice objektivů, ale pravý spodní ukrývá ovládání na televize a jiné spotřebiče. Opět mi tak připomněl, jak mi tato nenápadná funkce chybí u jiných značek, zejména když primární ovladač zapadne za gauč, na kterém právě někdo spí a vy tu telku prostě vypnout potřebujete.
Pátým kruhem je reproduktor s nepřehlédnutelným logem Sound by Bose. Vypadá sice trochu jak hlavice holicího strojku, ale s celkem ladí tak harmonicky, že celé Poco působí jak doplněk k Lincolnu Navigator v Yacht Club barvě interiéru.
Celé tělo je pak voděodolné dle certifikace IP68 a mělo by zvládnout 30 minut v hloubce metru a půl. Odolnosti pomáhá i tvrzené sklo, byť se nejedná o žádnou všeobecně známou generaci Gorilly, ale křemík vlastní výroby.
Určitě vás bude taky bude zajímat, jestli logo Bose na reproduktorech má své opodstatnění. Má, sám jsem se divil, že to není podobná vábnička, jako Leica! O hutných basech se sice mluvit nedá, ale hloubky už si nemusíte jen představovat! Písničky jsou pořád rozložené z 45 % mezi výšky a ze 45 % ve středech, ale zbylých 10 % už stačí pro odhad, jak by si umělec představoval, že jeho dílo bude znít!
Displej dostal čtečku na správné místo
Velikostně Poco F8 Ultra spadá do kategorie 7″ drobečků, proto je zajímavé, že oproti Xiaomi 15T Pro se tentokrát použila obrazovka o kousíček větší (6,9″ namísto 6,83″), avšak rozlišení se nepatrně snížilo z 2772 × 1280 na 2608 × 1200 pixelů. Logicky se to projeví i na jemnosti, kdy u Poco dostanete 416 ppi, u Xiaomi 447 ppi. Lidsky v tom je pramalý rozdíl a možná ani kdybyste měli oba telefony vedle sebe, ničeho si nevšimnete.
Oba telefony spoléhají samozřejmě na AMOLED panel, zobrazí 68 miliard barev a podporují HDR10+, ale Poco končí na obnovovací frekvenci 120 Hz, Xiaomi 15T Pro zvládlo o 24 Hertzů víc. Snímání doteků pak probíhá 480× za sekundu.
Součástí displeje je i ultrazvuková čtečka otisků. S předinstalovanou ochrannou fólií jsem nezaznamenal žádné potíže v autentifikaci, ale může vás to omezovat při výběru tvrzeného skla. Určitě ale potěší, že se posunula směrem vzhůru od míst, kde se nacházela optická čtečka – teď není nutné pro její dosažení lámat palec.
Výkon brzdí topná sezóna
Hlavní atribut F8 Ultry, kvůli kterému o ní budete uvažovat, je procesor. Konečně nemusíte dávat 30 tisíc za telefon, jehož srdcem je Snapdragon 8 Elite 5 a ještě se vytahovat, že se s ním pojí 16 GB LPDDR5X operační paměti. Budete se moct vysmát kámošům, že si zahrajete stejně jako oni na svých předražených Korejcích. To je přece výhra, ne? Kdo by chtěl umolousaný Mediatek?
Na úvod, z Číny pochází většina králů benchmarků. Xiaomi, Vivo, Oneplus, takže zeměpisné hranice velký význam nemají. Co se týče srovnání s čipy Dimensity, taky to není tak jednoznačné.
Výkon má totiž Poco F8 Ultra vskutku působivý, a srdíčko plesá, že se skóre v Geekbench 6 u multi-core přehouplo přes 10 000 bodů. Jenže sami si musíte vyhodnotit, jestli je adekvátní daní zahřívání. Poco se ochotně oteplí k 50 °C, po kterých ale sahá panicky po záchranné brzdě, která uškrtí 75 % výkonu.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 163,33 × 77,82 × 8,3 mm (modrá varianta), 163,33 × 77,82 × 7,9 mm (černá varianta), hmotnost: 220 g (modrá varianta), 218 g (černá varianta), zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 6.0, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/6e/7, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 6500 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
V tabulce tak sice máte pořád dvě jádra Oryon V3 Phoenix L na 4,6 GHz a šest Phoenix M na 3,62 GHz, ale nikdy nevíte, kdy nastane okamžik, kdy hodí ručník do ringu. U každého procesoru dochází k throttlingu, dokonce není ani výjimkou, že po dvou minutách zátěže klesne výkon na polovinu, ze které se už do vypnutí nevyhrabe, ale lítat mezi 25 a 90 % každých pár minut o rozumném vyladění nesvědčí. Zkusil jsem samozřejmě i 3DMark Wild Life Extreme Stress test a dopadl černou obrazovkou s jasným sdělením: telefon je přehřátý a na test mi kašle. To není dobrá vizitka.
Velká baterie pro výkonný procesor
Telefon sytí 6 500mAh akumulátor, což je velmi příjemná změna oproti průměru oscilujícího okolo 5 000 mAh. Zvládnout den náročné práce není problém a pokud jsem Poco F8 Ultra používal na navigaci, ani jsem se nerozmýšlel, jestli z kastlíku tahat nabíječku, jako to dělám u svého telefonu.
Ohledně rychlosti nabíjení už tak konkrétní ujištění nemám. Tabulkově telefon umí 100W nabíjení po kabelu a 50 W bez něj, případně umí sám nabít bezdrátově třeba hodinky výkonem 22,5 Wattů. Praxe ukazuje, že standardů a technologií nabíjení je tolik, že otestovat rychlost za optimálních podmínek přestává být v domácím prostředí reálné.
Poco F8 Ultra podporuje QuickCharge 3+, ale taky Power Delivery 3.0 včetně PPS (Programmable Power Supply). Díky tomu umí jemně dávkovat energii, aby se telefon cítil co nejpříjemněji a nechtěl proto zdržovat. Otázkou je, jestli zrovna u vašeho adaptéru si telefon odfajfkuje všechna políčka – sjednocení pod konektor USB-C zkrátka nezjednodušilo všechny aspekty nabíječek. Berte proto tabulkové údaje s rezervou, ona ani ta hodinka a kousek není při velikosti baterie špatný výsledek.
| Naměřená rychlost nabíjení 100W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 16 minut | 32 minut | 54 minut | 66 minut |
Oceňuji, že si uživatelé můžou vybrat, jestli budou využívat plný výkon, nebo budou preferovat co nejdelší životnost. Dvě rychlosti jde zařadit u nabíjení drátového i bezdrátového, pro reverzní bezdrátové napětí však jde stopku nastavit jen na 20, 30 a 40 % – zde rozhodně preferuju širší škálu.
Podobná svoboda mi chyběla i u zastropování maximálního nabíjení. Buď můžete optimalizace vypnout a končit vždycky na 100 %, nebo volit mezi dvěma metodami, které se snaží brzdit na 80 % a na plný stav dobijí až před chystaným použitím, nebo podle plánu. Jak onen plán funguje, však Poco neříká, neboť to zůstalo pravděpodobně ztraceno v překladu.
HyperOS 3 neumí opisovat
Mám pocit, že nová HyperOS se vždycky váže k aktualizacím iOS a samotné updaty Androidu na ni vůbec nemají vliv. Že od sebe všichni vzájemně opisují mě už ani nepohoršuje, ale je fascinující sledovat, jak v rámci kopírování dokáže Xiaomi vždycky pokazit něco navíc. Bohužel v Číně poučku „když to není rozbité, neopravuj to“ nectí. Na úvod ještě doplním, že veškeré poznatky k softwaru se týkají verze OS s označením 3.0.4.0.WPMEUXM (prosinec 2025).
HyperOS je stále nástavba obsahující docela fajn funkce (poprvé třeba vidím plánované vypnutí a zapnutí i na Snapdragonu), možnosti personalizace jsou bohaté a systém se naučil i všemožné nástrojové lišty a v omezené míře i plovoucí okna, ale vzápětí vyškrtá i věci, které roky fungují skvěle.
iOS 26 se třeba naučil odhadnout, jak dlouho se ještě bude nabíjet. Nesmějte se, iPhone tak základní věc dostal k osmnáctinám své existence. A Poco tuhle revoluci nedokázalo ani opsat a tak jen koukáte na procenta a trojčlenku abyste si dopočítávali vedle na papír.
Dalším zločinem proti majiteli je notifikační lišta. Za prvé, vejdou se na ni maximálně tři ikonky. Nebo abych to lépe pojal, vešlo by se jich tam mnohem víc, ale HyperOS to prostě nedovolí. Jak trotl byste proto měli každou chvíli roletku otevřít, abyste si ověřili, že v ní nevisí něco dalšího.
V tu chvíli si uvědomíte, jak strašný nesmysl je rozdělovat notifikace na oznámení a přepínače podle rohu, ze kterého lištu stáhnete. Levý roh je totiž na 7″ placce pěkně daleko. Můžete sice nejdřív otevřít přepínače a pak swipem zobrazit oznámení, ale proč to dělat jednoduše, že…
Když jsme u samotných oznámení, jejich logika taky kulhá na obě nohy. Jste zvyklí na určité standardy, jako odložení odsunutím do strany, rozbalení potažením, nebo nastavení oznámení podržením? Těšte se! Každá aplikace se chová úplně jinak! Někdy jsou v oznámení tlačítka, jinde jen texty. Jednou se ukáže rozbalovací šipečka, podruhé ne.
A nejlepší je, že po podržení se mi jednou Chrome spustil v nastaveních a podruhé se nestalo nic, což jsem zjistil v situaci, kdy jsem řešil opakovaně přerušované stahování. Chápu, že při výpadku spojení se download přeruší. Nebo že se objeví hláška „stahování zastaveno“. Nikoli ve světě HyperOS! Tam jen čučíte třeba na 618/1100 MB a stahování musíte nejdřív pozastavit a pak zase spustit.
Pokud by se vám zdálo, že se zbytečně vrtám v maličkostech a nedokážu pochválit věci jako všemožné grafické motivy, AI asistenty a animace, je to proto, že zatímco launcher a aplikace vyměníte dřív, než řeknete „Google Play“, kostrbatá navigace v systému vám bude pít krev pořád.
Znovu si říkám, že by Xiaomi nejlépe udělalo, kdyby při prvním startu svých telefonů nechali na uživatelích, jestli chtějí čistý Android, nebo tohle digitální peklo. Bohužel jde ale o peníze a těm ani Poco vrátka nezavírá. Své místo v paměti si zaplatil Aliexpress i Amazon, Facebook i Instagram, přilepil se TikTok a WPS Office, bez pozvánky se vetřelo Spotify a ještě se vám duplikují aplikace od Google s těmi od Xiaomi. Všechno to jde odinstalovat, i ty systémové reklamy se dají eliminovat, ale politika Xiaomi je nastavená tak, že by ochotně povolila i Pirate Bay, kdyby měl dost peněz. Napadá mě jedno tradiční a starobylé povolání, které se vyznačuje podobnou flexibilitou.
Fotoaparát v plné sestavě
Poco dostalo do výbavy klasickou trojici objektivů: ultraširokoúhlý, klasický a teleobjektiv. Žádný z nich není do počtu, žádný neslouží jen pro focení pozadí k portrétům.
Mohlo by se proto zdát, že řádově dražší konkurence nemá, co víc nabídnout, ale ďábel se skrývá v detailech. Schválně, jestli si všimnete:
- Hlavní objektiv: 50 MPx rozlišení, velikost 1/1.31″, světelnost f/1.67, PDAF, optická stabilizace
- Teleobjektiv: 50 MPx, velikost 1/2.76″, 5× optický zoom, f/3.0, PDAF, optická stabilizace
- Ultraširoký objektiv: 50 MPx, velikost 1/2.88″, zorné pole 102°, f/2.46
Nejvíc háčků se ukrývá právě v ultraširokém snímači – zorný úhel věru není široký, dobrým zvykem je pojmout o 20° širší záběr. Druhým škobrtnutím je absence automatického ostření, které absentuje bohužel i na selfie kameře.
Naštěstí ani jedno není takovým hendikepem, jak by se mohlo zdát. Fix focus v exteriérech bohatě stačí a chybět vám bude leda pokud byste se pokoušeli o fotky s efektem rybího oka.
Zbytek objektivů svou funkci plní velmi zdatně v noci i ve dne, vyzdvihnout musím věrné podání barev a prokreslení detailů.
Ukázky snímků
Ani v oblasti videa netahá F8 Ultra za kratší konec, Snapdragon dovoluje točit v 8K rozlišení při 30 snímcích za sekundu, střídat můžete kodeky HEVC a H.264, automaticky zaostřovat na pohybující se objekt a případně nechat automat, ať si mění framerate a objektiv, aby tipnul optimální kvalitu výstupu.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde Závěrečné hodnocení
Fanouškům Xiaomi v jistém slova smyslu závidím. Mají obrovský výběr ergonomicky povedených a stylových telefonů, za které nemusí platit přemrštěné ceny. Nemusí přemýšlet, jestli jim stojí větší baterka za menší výkon, najdou si modely originální i konzervativní, a ještě umí tahat z rukávu triky jako ovládání elektroniky.
Pro fandu musí být Poco F8 Ultra splněný sen. Nefotí špatně, výkon parádní, paměti mraky, mega baterka a už ani to bezdrátové nabíjení není problém. A ten design!
Jenže pokud nemáte telefon jen ke spouštění aplikací a chcete se na něj i spolehnout, můžete se dočkat nepříjemných překvapení. HyperOS se tak intenzivně snaží myslet za vás, až občas škodí. Náladovost v ukončování procesů, náladovost ve výkonu a naopak absence možností tam, kde by to dávalo smysl – to vše dělá z Poco trochu přelétavý kousek. Nemusíte na nic z toho natrefit, ale taky si můžete na nápadech Xiaomi lámat zuby třikrát do týdne. Jde samozřejmě o něco, co může poměrně rychle vyřešit některá ze softwarových aktualizací… tak doufejme, že na její vydání nebudeme muset čekat příliš dlouho.
Za cenu 21 999 Kč (respektive 18 299 Kč se zaváděcím zvýhodněním do 26. prosince) je varianta se 16 GB RAM a 512 GB úložiště rozhodně velmi zajímavou koupí. Zároveň se jedná o smartphone s jedním z nejlepších poměrů ceny & výkonu, které si aktuálně můžete koupit. Jen by si tahle novinka na start zasloužila trochu víc snahy u optimalizací.
Poco F8 Ultra
Klady
- originální „denimová“ záda
- velmi výkonný procesor
- odolnost IP68
- infraport
- dlouhá výdrž
- bezdrátové nabíjení oběma směry
- skvělý zvuk & Bose repráček
- skvělá cena
Zápory
- některé funkce HyperOS
- přehřívání a nestabilní výkon
- širokoúhlý fotoaparát bez autofokusu
- chyby v české lokalizaci
