- Žáci, kteří AI využívají k psaní úkolů, mají podle OECD v průměru o 28 bodů horší výsledek ve vědě než ti, kdo ji nepoužívají
- Podobně jako u psaní žákům nesvědčí ani shrnování zadané četby nebo rešerše k novým tématům pomocí AI
- Výjimkou jsou žáci, kteří AI používají jen týdně k obecné pomoci s učením a škola je zároveň učí ověřovat její výstupy
Patnáctiletí žáci, kteří ve škole běžně sahají po umělé inteligenci, dosahují podle nové zprávy OECD z hodnocení PISA horších výsledků než jejich vrstevníci bez AI. Data pocházejí od více než 760 000 žáků ze 91 zemí a jde o první srovnání od doby, kdy se generativní AI stala běžnou součástí školní práce. Žáci, kteří AI nikdy nebo skoro nikdy nepoužívají k psaní úkolů, dosáhli v testu z přírodních věd v průměru 509 bodů. Ti, kdo s ní pracují denně, skončili jen na 481. I po zohlednění socioekonomického zázemí žáků činí rozdíl 28 bodů, tedy zhruba rok a půl výuky.
ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
Záleží na tom, k čemu a jak často
Nejvýraznější propad platí pro psaní slohových prací a jiných textových úkolů pomocí AI. Podobný, i když o něco mírnější vzorec se objevuje i u shrnování zadané četby a u předběžné rešerše k novému tématu. Obecnější využití, kdy si žáci nechávají s učením jen pomoct, propad naopak tlumí.
Roli hraje taky to, jak často žáci k AI sahají. Nejhůř dopadli ti, kdo ji otevírají jen jednou nebo dvakrát ročně, a paradoxně i denní uživatelé. Žákům, kteří k ní sahají zhruba jednou týdně nebo měsíčně, se naopak dařilo nejlíp. Téměř denní používání je přitom mezi žáky relativně vzácné, týká se necelé pětiny z nich.
Kdy AI žákům naopak pomáhá
Mezi žáky, kteří AI popisují jako obecnou pomoc s učením, měli týdenní uživatelé nejlepší výsledky ze všech skupin, včetně těch, kdo AI nepoužívají vůbec, byť rozdíl není nijak dramatický. U denních uživatelů navíc platí, že když je škola pravidelně vede k tomu, aby výstupy AI kriticky ověřovali, jejich skóre ve vědě stoupne o 13 bodů, tedy zhruba o půl roku výuky.
Ředitel OECD pro vzdělávání a dovednosti Andreas Schleicher to přirovnal ke sportu: fyzičku člověk nezíská sledováním zápasů, ale vlastním pohybem, a stejně tak funguje i učení, vzniká aktivní prací s novou látkou, ne pouhou konzumací obsahu. AI má podle něj žákům sloužit jako opora při přemýšlení, nikoli jako berlička, na niž se úplně spolehnou.
Kdo AI používá a kdo ne
Nasazení AI se mezi zeměmi hodně liší. Jen 14 procent žáků na celém světě přiznává, že AI pro školní práci nikdy nebo skoro nikdy nepoužívá. V Japonsku je to skoro 40 procent, ve Vietnamu naopak jen 4 procenta, japonští žáci tedy k AI sahají zhruba v 60 procentech případů, vietnamští téměř v 96. Podobné rozdíly platí i uvnitř jednotlivých zemí: AI ve škole víc využívají žáci z lépe zajištěných rodin, což může souviset s lepším přístupem k technice, stabilnějšímu internetu a placeným verzím nástrojů.
Zatím jde jen o statistickou souvislost, ne o důkaz příčiny. OECD z dat přesto vyvozuje, že AI ve škole funguje nejlíp v mírné a promyšlené míře, kombinované s tím, že se žáci učí její výstupy ověřovat. Jak k tomu žáky a učitele dovést, teď zůstává na jednotlivých vzdělávacích systémech. Což je v případě toho českého tradičně s velkým otazníkem.
Adam Homola
Další dnešní články
