Zdroj: Erik Mclean, Pexels

Metaverse: čeká nás život ve virtuální realitě, nebo jde o promyšlený marketing?

Metaverse. Pojem, který ještě pár měsíců zpět znal málokdo, a dnes o něj zavadíte na každém rohu. Poděkovat za to můžeme Facebooku – resp. nově Meta – která ústy svého šéfa Marka Zuckerberga na nedávné tiskové konferenci vykreslila budoucnost, v níž pomalu všechno můžeme dělat v jakémsi pestrobarevném animovaném světě. Tím se spustila vlna zájmu o toto téma a se svými vlastními nápady přispěchala snad každá trochu významnější IT společnost. Ale třeba i módní značka Nike.



facebook meta zuckerberg 2



Nepřehlédněte

Facebook se přejmenovává. Pomůže nový název smýt hříchy minulosti?

Co ale vlastně metaverse znamená? Je to hra? Je to budoucnost? Je to jen marketingový buzzword? Jednoduchá odpověď neexistuje. Každý si pod tímto pojmem představuje něco trochu jiného, a co se z něj reálně vyvine, je zatím ve hvězdách. Podívejme se ale zatím aspoň na to, co o tomto trochu záhadném fenoménu víme.

Co je metaverse?

Pojem metaverse se skládá ze dvou prvků. Předpona meta značí nějaký přesah původního významu, něco sahající za původní termín. Koncovka –verse je pak odvozena z anglického slova universe. Tedy jednak vesmír, ale také určitá specifická oblast, ve významu jakési bubliny, v které se odehrává něčí život, či třeba ve filmovém významu paralelní realita, ve které se odehrávají příběhy konkrétních superhrdinů. Metaverse je tedy jakýsi přesah našeho každodenního světa.

vr headset stojici

Termín jako takový není rozhodně žádnou novinkou. Vznikl v roce 1992, kdy ho stvořil pro svou knihu Snow Crash americký sci-fi autor Neal Stephenson. Příběh jeho knihy se odehrává v (tehdy) blízké budoucnosti počátku 21. století v dystopickém depresivním světě na území někdejších USA. Federální vláda se vzdala svých pravomocí ve prospěch různých soukromých organizací a nadnárodních korporací. Tento svět zmítaný soukromými válkami, násilím, vzkvétajícím drogovým byznysem a hyperinflací však má ještě jakési paralelní prostředí, jímž je právě metaverse. Ten je autorem vnímán jako nástupce (tehdy mladého) internetu. V něm lze obchodovat virtuální měnou, navštěvovat jinak nepřístupná exkluzivní místa a vůbec prostě interagovat se svým okolím ve virtuálním prostoru.

Pokud vám přijde, že něco takového není úplně tak vzdáleno od reality, máte do značné míry pravdu. Metaverse, v podobě více či méně otevřeného virtuálního světa odehrávajícího se v reálném čase, zde už pěknou řádku let tak trochu máme.

Nemáme už metaverse dávno?

Zřejmě prvním významným zástupcem tohoto fenoménu je hra Second Life z roku 2003. Jak již název napovídá, jde zkrátka o virtuální svět, ve kterém můžete dělat se svým avatarem tak nějak cokoliv. Postavit si dům, konverzovat s přáteli, navazovat milostné vztahy, chodit na výlety – co vás napadne. Hra se neustále vyvíjí, a i přes své stáří má stále okolo 800 tisíc aktivních uživatelů. Na vrcholu své popularity jich měla dokonce milion. Zároveň za sebou má i svou porci skandálů, které v některých případech řešila i (reálná) policie.

Second Life meeting
Setkání avatarů ve hře Second Life (Zdroj: HyacintheLuynes)

Najdeme ale i mnohem mainstreamovější příklady virtuálních světů, které nám umožňují formou avataru prožívat jakýsi paralelní život. Často zmiňované jsou například hry, nebo chcete-li platformy, Roblox a Fortnite. V obou případech jde o virtuální světy s miliony hráčů, které již dávno překročily hranice běžné hry. Najdeme v nich virtuální měny, masivní možnost interakcí se svým okolím, ale také všemožné společenské akce. Velmi medializován byl třeba koncert zpěvačky Ariany Grande zhlédnutý ve virtuálním světě miliony uživatelů.

Fortnite Ariana Grande concert

Našly by se ale i jiné příklady, například hry World of Warcraft nebo Minecraft taktéž naplňují hodně parametrů metaverse. Od vize Marka Zuckerberga se tyto existující příklady liší hlavně menší mírou propojení s reálným světem a tím, že jsou zaměřeny primárně na zábavu. Vize Facebooku, resp. Meta, počítají s větším propojením s existujícími aplikacemi, jako je Messenger či WhatsApp, a sázejí i na profesionální sféru. Tímto směrem cílí hodně i společnost Microsoft nebo aplikace Zoom, které v metaverse vidí prostor pro virtuální pracovní schůzky a aktivity.

Jednotný metaverse

Dalším důvodem, proč o dosavadních projektech nelze mluvit úplně jako o metaverse, je fakt, že jde v podstatě o uzavřené a oddělené světy. Stejně tak jako Seznam nebo Google nejsou internet, ačkoliv mohou pro mnoho lidí reprezentovat jeho podstatnou část, tak Fortnite ani Second Life nejsou metaverse. Aby šlo mluvit o jakémsi nástupci internetu, tak jako to ve své knize zamýšlel zmiňovaný sci-fi autor, muselo by dojít k většímu propojení. Tak jako je dnes celý internet propojen a lze se na něm libovolně pohybovat nehledě na to, kdo zrovna daný web či službu provozuje.

Academia Electronica second life
Second Life je možná nejbližší realizací metaverse, kterou zatím máme. Zde na snímku studenti virtuální univerzity Academia Electronica (Zdroj: DexEuromat)

Jedním z klíčových prvků takového jednotného metaverse by musel být stabilní avatar – tedy virtuální reprezentace uživatele. Ten by si zachovával svůj vzhled a parametry nehledě na to, v jaké části metaverse by se zrovna pohyboval. Stejně tak by bylo pro vytvoření funkční virtuální ekonomiky nutné využívat široce použitelné virtuální měny, nikoliv kredity omezené na konkrétní službu. V tomto kontextu se hodně mluví o možném využití již zavedených kryptoměn, byť není úplně jasné, jak by navázání na metaverse konkrétně fungovalo.

Tyto věci však nejsou nijak nepřekonatelným problémem. Vytvořit jednotný datový standard avataru a implementovat kryptoměny či jiné virtuální platidlo by jistě pro velké technologické společnosti problém nebyl. Problémem – a dost obtížně překonatelným – je však propojení s reálným světem.

Trhliny v Zuckerbergově vizi

Pokud budeme vycházet z vizí metaverse, které nám zatím představil Microsoft, a především pak Meta, je celkem jasné, že významným prvkem má být právě propojení s realitou. Virtuální či rozšířená realita samozřejmě nejsou nic nového, takže si lze snadno říct, že to také není problém. Stačí vlastně propojit jen různé už existující technologie a metaverse bude na světě, ne? Ne tak docela.

Jistě, brýle pro rozšířenou realitu, motion tracking, sledování pohybu očí, to vše může celkem spolehlivě přenést vnímání i pohyby člověka do virtuálního prostoru. Jenže tyto systémy jsou stále velké, vyžadují použití v určitém prostředí a spousta lidí špatně snáší jejich delší používání. Závratě a podobné obtíže jsou u VR headsetů celkem běžnou komplikací. I pokud by se ale headsety pro virtuální realitu miniaturizovaly a vyřešily se problémy způsobující lidem nevolnost, stále by šlo jen o jednostranné přenesení osoby do virtuální reality.

metaverse vesmir
Jedna z ukázek metaverse podle Zuckerberga, avatary poletující ve stavu beztíže obhlížejí hologram street artu

Ukázky představené Zuckerbergem prezentují například jakousi schůzku ve vesmíru, kde si avatary lidí užívají volný pohyb ve stavu beztíže a prohlížejí si jakýsi trojrozměrný street art. Problém však je, že uživatel by stál či seděl a rozhodně by se necítil jako ve vzduchoprázdnu. Z poletování jeho virtuálního já prostorem by mu bylo maximálně tak špatně, protože by obraz zobrazovaný v brýlích virtuální reality nekorespondoval s reálným pohybem jeho těla.

VR chair sideview
Pokud by však měl něco takového zažít i uživatel, potřeboval by přinejmenším něco na tento způsob, židli pohybující celým tělem

Samozřejmě i toto lze teoreticky obejít. Existují sedačky pohybující se ve všech osách, které mohou do jisté míry zajistit přenesení vjemů z virtuálního světa do reality. Jde nicméně o drahé, složité a značně neskladné stroje. Dnes je nalezneme v profesionálních leteckých či závodních simulátorech, ale asi těžko je bude mít každý doma. V tomto směru navíc ani nelze očekávat nějakou miniaturizaci, protože zařízení pohybující celým člověkem zkrátka má nějaké fyzikální limity.

Trable s hologramy

Dalším oblíbeným prvkem objevujícím se v ilustracích metaverse je interakce avatarů s reálnými lidmi. Jednou ze scén v prezentačním videu Meta je situace, kdy si žena prohlíží klasicky na Instagramu nové příspěvky a narazí na video od své kamarádky, která je právě na koncertu. Klikne na tlačítko „Join Concert“ a náhle se objeví jako hologram v reálném světě vedle své kamarádky a společně na koncertě tančí.

metaverse concert 1
Dialog pro přenesení se na koncert skrz Instagram

Toto je nicméně nemožné a ani výrazný progres známých technologií to neumožní realizovat. Hologramy, resp. tak označované iluze, lze vytvářet a děje se to celkem často. V našem prostředí naposledy třeba u poněkud bizarního projevu Václava Havla 17. listopadu, v zahraničí takto běžně vystupují mrtví zpěváci. Problém však je, že toto lze realizovat jen na konkrétním místě vybaveném potřebnými technologiemi. Představa, že se najednou zjeví hologram v davu tancujících lidí, kdykoliv si na to někdo na základě příspěvku na Instagramu vzpomene, je prostě nereálná.

metaverse koncert 2
Tanec s hologramem je těžko něco realizovatelného, i pokud by byl viděn pouze pro uživatelku s brýlemi

Lze argumentovat tím, že ve videu Meta mají obě účastnice koncertu brýle a teoreticky by mohlo jít o jakousi rozšířenou realitu viditelnou pouze pro ně. Nicméně i to by znamenalo extrémní pokrok v miniaturizaci, který by umožnil do běžně nositelných, bateriemi poháněných brýlí zapracovat hardware schopný v reálném čase vykreslovat v jakémkoliv prostředí vysoce kvalitní obraz fixovaný na své okolí. Do úvah o tom, jak by byl zajištěn přenos obrazu směrem k uživatelce reálně sedící doma, se snad ani nemá cenu pouštět.

metaverse kavarna
Scény jako tato, tedy interakce reálných osob s objekty a hologramy, jsou asi technologicky nejproblematičtějším aspektem ukázky Meta

V již zmiňovaném setkání avatarů ve vesmíru pak také podle všeho jedna z účastnic setkání není představována animovaným avatarem, ale svým hologramem, který v reálném světě hraje s kartami, které ostatní vidí jen virtuálně. To je opět těžko představitelný koncept, který by vyžadoval přinejmenším nějaké elektronické karty s motion trackingem.

Je metaverse marketingový výmysl?

Co si z toho tedy vzít? Je metaverse jen uměle vytvořený marketingový projekt, který není možné realizovat? Nebo jde o vizi vzdálené budoucnosti? Či je to snad líbivé jméno pro množství už existujících věcí? Řekli bychom, že tak trochu vše.

Abychom byli objektivní, je třeba uvést, že sám Mark Zuckerberg řekl, že mnoho prvků, na nichž Meta pracuje, nebudou ještě 10–15 let dostupné. To samozřejmě dává poměrně velké množství času pro technologický pokrok. A je tak do jisté míry možné, že to, čemu se teď tak trochu smějeme, bude jednou realita.

vr headset sedici
Bude pracovní schůzka jednou vypadat takto?

Na druhou stranu, minimálně zmiňovaný problém interakce reálných osob s avatary se prostě jeví jako neřešitelný. Je také asi bezpečné říct, že marketingová videa obecně nejsou úplně věrnou reprezentací reality, natož té více než desetiletí vzdálené.

To však neznamená, že bychom měli brát oznámení Zuckerberga jen jako nějaký úlet excentrického miliardáře. Ostatně přejmenování společnosti na Meta, stejně jako navázání spolupráce s různými vládními i neziskovými agenturami, znamená, že to společnost opravdu myslí vážně. Pokud vás však děsí představa všeobjímajícího virtuálního světa, který redukuje naše tělesné schránky pouze na náplň terminálů pro přístup do virtuální reality, byli bychom klidní.

Jako reálnější se jeví vytvoření platformy, v níž bude možné hrát, bavit se a pracovat obdobným způsobem, jako to dnes již děláme v kyberprostoru běžně. Akorát třeba videohovor bude v trojrozměrném virtuálním studiu a místo záznamu koncertu ho zhlédneme ve virtuálním prostředí, jako je to už možné ve Fortnite.

Meta a metaverse

Pro společnosti typu Meta je samozřejmě výhodné nás přesvědčovat, že metaverse je zcela nová, revoluční a pochopitelně zářná budoucnost, na kterou se všichni těšíme. Nové produkty ostatně vždy táhnou. Meta konkrétně má navíc značný zájem i na tom, abychom začali skutečně více fungovat v nějakém virtuálním prostředí, které by měla více pod kontrolou.

metaverse schuzka
Už se těšíte na partičku karet s přáteli v podobě neforemných robotů?

Legislativa i postoj konkurentů typu Applu v posledních letech omezují základy byznysu Facebooku (tedy Meta), které jsou postaveny na sledování fungování uživatelů napříč internetem, analýze takto získaných dat a prodeji cíleného reklamního prostoru. Čím více oblastí života bude realizovaných virtuálně, tím více informací Meta získá. A čím více jich bude na nějaké jí kontrolované platformě, tím méně bude závislá na okolí. Prodeje virtuálního zboží navíc jistě mohou být zajímavým novým zdrojem příjmů. V úvodu zmiňovaný Nike ostatně již začal činit potřebné právní kroky k zajištění ochrany své značky a její distribuce ve virtuálních světech.



social media jumpstory



Nepřehlédněte

Soumrak Big Techu? Internetové giganty čeká regulace, v EU půjdou pokuty do miliard

Na druhou stranu jde ze strany Meta trochu o krok do nejistoty. V USA i EU se dlouhodobě mluví o přílišném vlivu tzv. Big Techu, a radikálnější hlasy dokonce volají i po rozbití těchto gigantů. Lze očekávat, že pokud by se například Meta pokusila vytvořit skutečně nějakou globální virtuální realitu s vlastní měnou atd., nenechalo by to zákonodárce klidné.

Koneckonců, státní regulace metaverse je otázka, která by vydala na samostatný článek. Stačí se podívat na příslušnou pasáž Wikipedie týkající se hry Second Life.

Vzpomene si za pár let někdo na metaverse?

I pokud bychom se v následujících 10–15 letech dočkali masového rozšíření headsetů pro virtuální a rozšířenou realitu, nabízela by se otázka, jestli lze mluvit o nějakém metaverse. Internet a způsob konzumace jeho obsahu se v roce 2021 také dost liší od toho, jak fungoval před 20 a více lety. Přesto mu však stále říkáme internet.

metaverse zuck aspol
Metaverse dle Marka Zuckerberga

Pokud tedy za dalších 20 let začneme ve velkém konzumovat obsah a interagovat s ostatními lidmi prostřednictvím virtuální reality, bude to opravdu něco zcela nového? Bude to metaverse? Nebo to bude prostě jen nová podoba používání internetu, stejně jako ho kdysi lidé používali na stolních počítačích, pak noteboocích a dnes na telefonech, televizích, v autech a chytrých hodinkách? Nebude videohovor ve virtuální realitě jen dalším logickým krokem vývoje od speciálních programů k aplikaci v prohlížeči a v ní nabízených virtuálních pozadích a efektech?

Bude asi nejlepší, když si na tyto otázky odpoví každý sám. Předvídat vývoj v IT na dlouhé roky dopředu je totiž vždycky našlapováním po hodně tenkém ledě. Jednu předpověď si však přesto dovolíme. S instagramovým hologramem kamarádky si jen tak nezatančíte.

Autor článku
Tomáš Krompolc
Fanoušek Androidu, Googlu a moderních technologií. Rád si poslechne tvrdší hudbu a mezi jeho nejoblíbenější seriály patří ty z produkce Netflixu. V současné době je spokojeným majitelem telefonu OnePlus 6.
image/svg+xml
+

Kapitoly článku