- Manželé Kevin a Irena Warwickovi jsou zřejmě jediný známý pár kyborgů
- Profesor Warwick je navíc průkopníkem v tomto odvětví kybernetiky
- Svými pokusy s tělesnými implantáty položil moderní základy biohackingu
Unikátní příběh o splynutí technologií a lidského těla a biohackingu napsal život prorektora na britské Coventry University, profesora Kevina Warwicka. Jeho tělo obsahuje křemíkové implantáty již od roku 1998, platí tak za jednoho z průkopníků biohackingu a nejspíš úplně prvního kyborga.
Profesor „kapitán Kyborg“
Kevin Warwick se narodil v Coventry, nedaleko Birminghamu. Většinu své profesní kariéry strávil coby profesor kybernetiky na Univerzitě v Readingu. V srpnu 1998 se stal vůbec prvním člověkem na světě, který si nechal do těla dobrovolně vpravit počítačový čip.
Učinil tak v rámci vlastního výzkumného projektu „Kyborg“. Během studie si nechal do ruky voperovat jednoduchý RFID čip o velikosti zhruba 2 centimetry. Hlavním cílem experimentu bylo otestovat hranice toho, co lidské tělo dokáže přijmout a jak snadné by bylo přijímat od mikroprocesoru smysluplný signál.
Co nebo kdo je kyborg?
Termín kyborg označuje osoby, jejichž těla jsou trvale doplněna umělými součástmi, nejčastěji právě počítačovými čipy. Z popkultury patří ke známým kyborgům třeba RoboCop.
Z tohoto hlediska lze prohlásit, že byl pokus úspěšný. Warwick dokázal tímto čipem ovládat motorizované dveře, světla či termostat ve svém bytě. Na katedře univerzity si dokonce navrhl robotický hlas, který jej jménem vítal pokaždé, když ráno dorazil do školy.
Později muž, kterému už nikdo neřekne jinak než „kapitán Kyborg“, podstoupil podobnou biohackovací seanci znovu, rozhodl se totiž propojit svou mysl s externí robotickou paží, jenž navrhl Warwickův kolega Dr. Peter Kyberd. Vědci k tomu využili soustavu elektrod BrainGate, která obsahovala hned 100 elektrod, z nichž 25 bylo kdykoliv přístupných. Experiment opět dopadl výborně – profesor Warwick byl schopný ovládat robotickou paži přes internet pohybem vlastní ruky na vzdálenost 5 500 kilometrů.
Manželka je taky kyborg
V tuto chvíli vchází do příběhu i manželka Kevina Warwicka, Irena. Ta si nechala podobnou soustavu čipů implementovat do ruky ve snaze přivést k životu cosi jako telepatii, tedy komunikaci na základě myšlenek. Tak daleko bohužel experiment dojít nedokázal, obnášelo by to totiž mnohem více elektrod rozmístěných různě po těle.
Kevin Warwick však potvrdil, že mezi oběma partnery k jisté komunikaci dochází. „Protože jsme byli elektronicky propojeni, nervový systém s nervovým systémem, když [Irena Warwick] sevřela ruku, můj mozek dostal stejný impuls. Byla to jakási forma bezdrátové komunikace,“ prohlásil tehdy.
Biohacking představuje životní styl, který se s pomocí vědy snaží přijít na to, jak co nejlépe naplnit potenciál lidského těla. Třebaže implementací počítačových čipů.
Kromě toho profesor experimentoval i s dalšími koncepty propojujícími lidskou nervovou soustavu a počítače. Vyzkoušel například speciální upravenou kšiltovku, která rozšiřovala jeho smyslové schopnosti. Cílem tohoto experimentu bylo vytvořit nový, šestý smysl. Sám Warwick potvrdil, že se při tomto pokusu dokázal navodit jistou formu mimosmyslového vnímaní prostoru kolem sebe.
O podobný biohackovací projekt se pokusil i mediálně celkem popularizovaný Neil Harbisson. Ten se narodil se silnou barvoslepostí, svůj hendikep se však rozhodl vyřešit speciální anténou, kterou si nechal voperovat do hlavy. Tvrdí, že anténa sbírá signály z okolí, posílá mu je do mozky a díky tomu může sluchem vnímat barvy, přestože očima je stále nevidí. Neil Harbisson je první úředně uznaný kyborg.
Výzkumné projekty Kevina Warwicka a jeho kolegů jsou podle mnohých základem moderního biohackingu a přináší i zásadní zjištění pro budoucí medicínu, pro kterou již nebude problém tímto způsobem léčit pacienty s poškozenými smysly či nervovou soustavou. Na druhou stranu, celá řada lidí (hlavně z církevního odvětví) podobné snahy kritizuje a nazývá je „nelidskými“.
