- Bill Gates navrhuje daň z AI tokenů a robotů, kategorii práce vyhrazenou lidem a nové instituce pro řízení přechodu
- Daň z robotů poprvé navrhl 17. února 2017, den poté, co ji Evropský parlament vyškrtl ze své rezoluce o robotice
- Námitku, kterou proti němu tehdy vznesl Larry Summers, dnes v podstatě opakuje Oren Etzioni: diagnóza sedí, nástroj ne
Necelých šest tisíc slov a tři návrhy, jak zvládnout přechod, který podle Billa Gatese nikdo neplánuje. „Vím, že se bojí všichni. Teda všichni, které znám, což je v podstatě každý kromě Elona,“ řekl serveru GeekWire o lidech, kteří umělou inteligenci staví. Esej vyšla 26. srpna na jeho blogu Gates Notes pod názvem The turbulent AI era is here a Gates v ní tvrdí, že AI průmysl překračuje jednu bezpečnostní hranici za druhou a nikdo nemá plán, co s tím. Součástí řešení je daň z AI a robotů, kterou navrhuje podruhé. Jenže poprvé s ní přišel v únoru 2017, den poté, co ji Evropský parlament vyhodil ze svých pravidel pro robotiku.
ℹ️ Stačí jeden klik! Přidejte si nás mezi mezi preferované weby, případně nás sledujte v Google Zprávách, nebo na Seznam.cz
Prahy, o kterých Gates mluví, si obor podle něj vytyčil sám jako místa, kde se zastaví a rozmyslí: snazší cesta k biologickým zbraním, snazší kyberútoky, stroje, na kterých lidé začnou emočně záviset, plošná likvidace pracovních míst a ztráta kontroly nad technologií. Právě je překračujeme všechny do jednoho, píše Gates. Nikdo přitom nechce dupnout na brzdu první, protože každý čeká, až to udělá konkurence.
Odsud plynou tři návrhy, které Gates vykládá na stůl. Prvním jsou nové instituce, národní i mezinárodní. Žádná existující agentura totiž nebyla postavená na technologii, která se najednou dotýká práce, bezpečnosti, zdravotnictví, energetiky i voleb. Tu mezinárodní si Gates představuje po vzoru inspekcí jaderných zařízení, leteckých předpisů a ozonových smluv. Lidstvo by tedy nemuselo znovu vynalézat kolo, ale vzalo by si inspiraci tam, kde to už funguje.
Druhý návrh pojmenoval „Human Reserved“. Jde o profese, které bychom nechali lidem, i kdyby je stroje uměly dělat. Gates to přirovnává k přírodní rezervaci: silnici a domy by tam postavit šlo, jenom se rozhodneme, že ne, protože ztráta by za to nestála. Robot by vám technicky mohl oznámit, že máte nevyléčitelnou nemoc, píše. Jenže neměl by. Nápad má totiž příliš osobní kořeny. Gatesův otec zemřel v roce 2020 na Alzheimerovu chorobu a péči, kterou dostával, popisuje jeho syn jako nenahraditelně lidskou. Rezervace by měla dvě podoby. Trvalou u profesí, kde na člověku prostě záleží, a dočasnou u lidí, kteří jsou příliš daleko v kariéře, aby se stihli přeškolit.
Do třetice potenciálně nejzajímavější návrh – daň z AI tokenů a robotů. Tokeny jsou jednotky textu, které si AI firmy účtují, takže by ve výsledku šlo o daň z používání modelů. Argument stojí na jedné asymetrii: za zaměstnance firma odvádí daně a pojistné z jeho mzdy každý rok, kdežto robota si odepíše jako náklad hned. Daňový systém tedy sám tlačí k tomu, aby lidi nahrazovaly stroje. Výnos by pak šel na rekvalifikace a na posílení sociální sítě.
A pak je tu seznam extrémně těžkých, ale nesmírně důležitých otázek, na které Gates odpovědi nemá a otevřeně to říká. Kdo rozhodne, co se lidem vyhradí, a podle jakých kritérií? Jak zabránit firmám, aby stejnou práci potají svěřily strojům? A co s mezinárodním obchodem, když jedna země robotizaci povolí a druhá ne? Vyřešit se to bude muset veřejnou debatou, píše. Hranici čtyřiceti procent práce vyhrazené lidem si modeloval přes kratší úvazky a dřívější odchod do důchodu a probíral ji s Claudem. U daně sám uznává, že ekonomicky efektivní není, jenže při současném tempu inovací si prý trochu neefektivity dovolit můžeme.
Bojí se všichni kromě Elona
Načasování má svůj důvod. V rozhovoru pro GeekWire Gates popisuje prostředí, kde se veřejná debata o rizicích rozchází s tím, co si lidé z oboru říkají mezi sebou. A kdo negativa přizná nahlas, slyší, že kazí PR ve chvíli, kdy se firma snaží vybrat biliony dolarů.
Posunula se mu ale i jeho vlastní časová osa. Ztrátu kontroly nad AI čekal až za řadu let, jenže dneska říká, že ji vidí už teď. Odvolává se na srpnový díl podcastu Dwarkeshe Patela s Ryanem Greenblattem, hlavním vědcem bezpečnostní organizace Redwood Research. Greenblatt v něm tvrdí, že čím schopnější systémy jsou, tím míň jejich tvůrci rozumějí tomu, co se uvnitř děje. Robotům, kteří převezmou fyzickou práci, dává Gates jen pár let.
Konkrétní požadavek na regulaci má jediný. Každý model schopný navrhovat nové molekuly, tedy schopnost, která by někomu umožnila vytvořit novou nemoc, by měl podléhat monitoringu. Povinnému, ne dobrovolnému, a včetně volně dostupných modelů. Jenže americká realita vypadá jinak. Výkonný příkaz, který Donald Trump podepsal v červnu, po firmách chce, aby své nejsilnější modely dobrovolně předkládaly vládě k testování až 30 dní před vydáním, a výslovně zakazuje, aby se z toho stalo licencování nebo předběžné schvalování. Bílý dům tenhle rámec dokončil na začátku srpna. Gates ho komentoval stručně: celé mu to připadá prázdné.
Únor 2017: Evropa hlasovala o den dřív
Daň z robotů Gates poprvé navrhl v rozhovoru pro Quartz 17. února 2017 a argumentoval prakticky stejně jako dneska, jen tehdy šlo o dělníka u výrobní linky místo modelu v API. Jeho tehdejší formulace zněla, že když člověk v továrně odvede práci za padesát tisíc dolarů, jeho příjem se zdaní, takže by se robot dělající totéž měl zdanit podobně.
O den dřív, 16. února 2017, hlasoval o téže myšlence Evropský parlament. Zpravodajkou zprávy o občanskoprávních pravidlech pro robotiku byla lucemburská europoslankyně Mady Delvauxová a v jejím návrhu daň z robotů byla, stejně jako nepodmíněný základní příjem. Poslanci obě pasáže vyškrtli a rezoluci pak schválili poměrem 396 ku 123 hlasům při 85 abstencích. Quartz na to ve svém původním článku sám upozornil. Odpověď tedy existovala dřív, než Gates stihl otázku vůbec položit.
Delvauxová zklamání neskrývala. Vyčetla pravicové koalici ALDE, EPP a ECR, že odmítla vzít v úvahu možné negativní dopady na trh práce, a mluvila o odmítnutí otevřené debaty o budoucnosti. Mezinárodní federace robotiky naopak agentuře Reuters řekla, že daň z robotů by měla velmi negativní dopad na konkurenceschopnost a zaměstnanost.
Elektronické osoby, které nikdy nevznikly
V přijatém textu přesto zůstala žádost, aby Komise analyzovala možné dopady robotizace na udržitelnost systémů sociálního zabezpečení členských států. Tedy přesně ta diagnóza, ke které si Parlament těsně předtím odhlasoval, že léčbu mít nebude.
Zůstala v něm i jedna kuriozita. Bod 59 písmeno f) navrhoval zvážit, aby nejsofistikovanější autonomní roboti dostali status „elektronických osob“ odpovědných za škodu, kterou způsobí. V dubnu 2018 ale poslalo Komisi otevřený dopis 156 odborníků na robotiku, AI, právo a etiku ze čtrnácti zemí. Elektronickou osobu v něm označili za ideologický, nesmyslný a nepraktický nápad, který vychází z představy robotů zkreslené sci-fi a několika senzačními tiskovými zprávami. Komise pak ve své dubnové komunikaci o evropském přístupu k umělé inteligenci elektronickou osobnost nezmínila vůbec a nikdy ji nenavrhla.
Z obou věcí, které tehdy v Bruselu rozhodovaly o vztahu robotů a práce, tak za devět let nezbylo nic. Daň neprošla a elektronická osoba, která prošla, skončila v koši.
Summers tehdy, Etzioni teď
Na téhle debatě je pozoruhodné hlavně to, jak málo se za devět let posunula. V březnu 2017, tři týdny po Gatesově rozhovoru, mu ve Washington Post odpověděl Larry Summers, harvardský ekonom a bývalý americký ministr financí. Označil ten návrh za hluboce pomýlený a položil otázku, na kterou nikdo dodnes nedal přesvědčivou odpověď: proč zrovna roboti? Odbavovací kiosky na letišti berou práci stejně dobře, Microsoft Word taky a vakcíny, když na to přijde, ničí práci v medicíně. Kde přesně vede hranice mezi technologií, která práci ničí, a technologií, která ji jen usnadňuje? A i kdyby se ta hranice definovat dala, dodával Summers, daňová správa by ji stejně neuhlídala.
O devět let později napsal Oren Etzioni, zakládající šéf Allen Institute for AI, k nové Gatesově eseji v podstatě totéž jinými slovy. Diagnózu má Gates správnou, recept ne. Daň z tokenů je podle Etzioniho jako daň z úhozů do klávesnice, protože měří vynaloženou námahu místo počtu lidí, kteří kvůli AI přišli o práci. Středoškolská třída, která se s AI prokousává diferenciálním počtem, spálí tokenů spoustu, zatímco model, který tiše zruší čtyřicetičlenné call centrum, jich potřebuje minimum. Daň by tak nakonec dopadla nejtvrději právě na to použití, které chce Gates chránit.
K tomu Etzioni přidává problém, který v roce 2017 neexistoval: cena tokenů padá. Podle Stanford AI Index se za milion tokenů na úrovni GPT-3.5 platilo v listopadu 2022 dvacet dolarů a v říjnu 2024 sedm centů, tedy zhruba 280krát míň. Sociální síť by se takhle navázala na číslo, které rok co rok klesá, zatímco propouštění roste. Schopné lokální modely navíc dneska běží na noteboocích, telefonech i na serverech v zemích, které žádnou dohodu nepodepíšou. V praxi by tak šlo o daň pro toho, kdo používá americké API, zatímco čínské modely by byly nejspíš pořád výrazně levnější.
Vyhrazené profese mají podle Etzioniho jinou slabinu. Předpokládají totiž, že ten člověk je vůbec k dispozici. Pečovatelé v domácí péči berou v USA v mediánu 34 900 dolarů ročně, americký statistický úřad práce u téhle profese počítá zhruba se 765 tisíci volnými místy ročně až do roku 2034 a třetina těchto lidí jsou imigranti. Vyhradit péči lidem na trhu, kde lidi nejsou, znamená vyhradit ji rodinám, které přeplatí ostatní. Gates si toho je částečně vědom. Deníku New York Times ostatně řekl, že kvůli svému bohatství možná není ideální posel. Etzioni to dotahuje: pečovatelé u jeho otce tam byli proto, že je měl kdo zaplatit.
Samotnou daň z robotů by ale Etzioni podepsal hned. Chce srovnat daňové zacházení s prací a s kapitálem a výnos poslat na rekvalifikace a na dorovnání mezd lidem, kteří spadnou do hůř placené práce. Zpátky by poslal daň z tokenů, nové instituce i vyhrazené profese.
Co říkají čísla
Důkazní základna je slabší, než připouští kterákoli ze stran. Poradenská firma Challenger, Gray & Christmas sleduje AI jako samostatný důvod propouštění od roku 2023 a od té doby ji zaměstnavatelé uvedli u 184 538 rušených míst. Letos je to 112 713, zhruba čtvrtina všech oznámených škrtů, a v červenci byla AI nejčastějším uváděným důvodem už pátý měsíc v řadě s 10 970 místy, tedy třetinou měsíčního objemu.
Vtip je v tom, že ta samá data ale říkají taky něco jiného. V červenci firmy v USA oznámily 33 429 rušených míst, což je nejnižší měsíční číslo za dva roky. Za sedm měsíců roku 2026 je to 477 033 míst, o 41 % méně než ve stejném období loni. Náborové plány jsou meziročně o čtvrtinu vyšší. Andy Challenger to shrnul tak, že AI trhem práce hýbe, ale nerozebírá ho. Zatím.
Nejzřetelněji je dopad vidět u začátečníků a juniorních pozic obecně. Etzioni odkazuje na srpnovou aktualizaci studie Canaries in the Coal Mine ze Stanford Digital Economy Lab, podle které je zaměstnanost lidí ve věku 22 až 25 let v profesích nejvíc vystavených AI o 19 % pod hodnotou, na které by byla, kdyby držela tempo s méně vystavenými obory. Před rokem to bylo 15 %. Autoři studie zároveň říkají, že plošné vytlačování napříč ekonomikou nevidí, a americká nezaměstnanost se v červenci držela na 4,1 %. Škoda se podle Etzioniho pozná hlavně na místech, která se nikdy nevypíšou, protože se ještě předtím zaplní s pomocí AI.
Kde to stojí dnes a proč to zajímá Česko?
Politicky se něco přece jen hnulo. Tři týdny před Gatesovou esejí, 6. srpna, předložili Greg Casar, Valerie Foushee a Sara Jacobs ve Sněmovně reprezentantů návrh zákona H.R. 10044 s názvem AI Tax and Work Protection Act. Velké AI firmy by podle něj platily daň z hodnoty prodaných tokenů, nebo z tržeb za AI produkty, podle toho, co je vyšší. Sazba by automaticky rostla, kdyby americká nezaměstnanost přesáhla pět procent. Výnos by šel do nově vzniklé Work Protection Administration pod ministerstvem práce a na pracovní programy v péči o děti a seniory, bydlení, zdravotnictví, vědě a infrastruktuře. Zatím ale nikam nechvátá, jen leží ve výborech.
No a pak je tu otázka, kdo vlastně daň z automatizace navrhuje kromě politiků. Šestého dubna 2026 zveřejnila OpenAI třináctistránkový dokument Industrial Policy for the Intelligence Age, ve kterém navrhuje přesunout daňovou zátěž z mezd na kapitál, zdanit automatizovanou práci, založit veřejný majetkový fond a pilotně vyzkoušet dvaatřicetihodinový pracovní týden při zachování mzdy. Nápad, proti kterému se v roce 2017 postavili ekonomové jako Summers, dnes prosazuje firma, která by daň platila.
Evropská odpověď se nezměnila. Unie má AI Act, který dělí systémy podle míry rizika a u těch vysoce rizikových předepisuje lidský dohled, daň z modelů ani vyhrazené profese v něm ale nenajdete. A kdy tahle pravidla vůbec začnou platit, se zrovna posunulo. Digital Omnibus, který vstoupil v platnost 27. července, odsunul povinnosti pro samostatné vysoce rizikové systémy z letošního srpna na prosinec 2027 a pro AI zabudovanou do regulovaných produktů až na srpen 2028.
Ostatně pro Česko má Gatesův argument trochu drsnější konotace než pro Ameriku. Podle OECD Taxing Wages 2026 to dělalo u českého svobodného zaměstnance s průměrnou mzdou daňové zatížení práce 41,2 % nákladů práce, což je jedenácté nejvyšší číslo z osmatřiceti zemí OECD a citelně nad průměrem 35,1 %. Daň z příjmu a odvody zaměstnavatele tvoří 79 % té zátěže. Když tedy Gates říká, že daňový systém tlačí zaměstnavatele k nahrazování lidí stroji, v českém daňovém kontextu takový tlak působí silněji než ve většině vyspělejšího světa.
Nakonec tu máme devět let, dva kontinenty a pořád tu samou námitku. Na diagnóze se shodne skoro každý, kdo se tomu věnuje, na nástroji zatím nikdo, protože nikdo neumí napsat definici, která odliší stroj beroucí práci od stroje, který ji jen usnadňuje. Kolem a kolem se změnil jenom předmět sporu. V roce 2017 to byl svářecí robot v hale, dneska položka na faktuře za API, která navíc každý rok zlevňuje. Evropa svou odpověď dala už tehdy a od té doby má jinou práci.
