Původní zakladatelé společnosti World View Enterprises, která se zaměřuje na posílání vědeckého nákladu do stratosféry pomocí autonomně ovládaných obřích balónů, rozjíždějí nový podnik s názvem Space Perspective. Ten hodlá již od příštího roku pomocí stejných balónů vozit platící turisty na hranu vesmíru, tedy do horních vrstev stratosféry, odkud se jim naskytne unikátní pohled na zakřivení naší planety.
Technicky vzato společnost neplánuje posílat lidi do „skutečného“ vesmíru, ale jen do výšky asi 30,5 km nad povrchem Země. Podle mnohých totiž vesmír, lépe řečeno jeho hranice, začíná až od výšky 80 km nad povrchem naší planety (tak vysoko létají rakety například společnosti Virgin Galactic). Znamená to tedy, že turisté si neužijí plnohodnotný vesmírný zážitek – budou ochuzeni například o stav beztíže (i když se prý budou cítit zhruba o necelých 1,4 kg lehčí).
Společnost ústy svých šéfů Jane Poynterové a Tabera MacCalluma nicméně zdůrazňuje, že lidé se ocitnou nad 99 procenty atmosféry Země a že balóny budou podléhat stejným regulacím jako běžná vesmírná loď, a to prostřednictvím úřadu Office of Commercial Spaceflight vládní agentury FAA (Federal Aviation Administration).
„Říkáme, že budeme létat na hranu vesmíru, ale zaměřujeme se na to, čemu astronaut a náš poradce Jeff Hoffman říká autentický zážitek. Protože pro něj je dívání se na Zemi z vesmíru – když má čas a klid, je uvolněný a může skutečně přemýšlet nad tím, co vidí – to, co označuje autentickým zážitkem, a právě na to se soustředíme,“ nechal se slyšet pro web TheVerge.com MacCallum.
Za 6 hodin tam i zpět
Do stratosféry mají turisté podle plánů společnosti létat v bílé prosklené kapsli kulového tvaru s názvem Neptune, která vypadá trochu jako oblíbená dětská hračka káča. Jejím „pohonem“ by měl být obří průhledný balón plněný vodíkem, který by na místo určení stoupal rychlostí necelých 20 km/h. Kapsle by mohla pojmout až osm pasažérů, které bude pro všechny případy doprovázet pilot.
Celý let by měl trvat přibližně šest hodin, přičemž turisté podle představ společnosti stráví dvě hodiny vznášením se nad Zemí. Kapsle by měla být vybavena toaletou a barem a chybět by nemělo ani Wi-Fi připojení.
Spojení s pozemním týmem by měla zajišťovat satelitní komunikace, která také turistům umožní posílat na Zemi fotografie. A pokud budou chtít na palubě uspořádat speciální akci, např. svatbu nebo výtvarnou show, budou zde další možnosti. Poynterová v této souvislosti mluví o „špičkovém komunikačním systému, který bude schopen zajistit broadbandový živý přenos v opravdu vysokém rozlišení“.
Zkušenosti s projektem Stratollite
Jde bezesporu o ambiciózní projekt, nicméně s ohledem na minulé společné pracovní zkušenosti obou šéfů by mohl mít šanci na úspěch. Poynterová a MacCallum se spolu podíleli na hojně medializovaném experimentu ze začátku 90. let s názvem Biosphere 2, v rámci nějž se malá skupina lidí pokoušela žít v uzavřeném ekosystému, aby simulovala, jaké by to bylo žít na Marsu. Mají také zkušenost s prací na výškovém balónu, který dopravil člověka do stratosféry.
Když oba pracovali ve vesmírné společnosti Paragon, vytvořili systém na podporu života pro Alana Eustaceho, bývalého seniorního viceprezidenta inženýrského oddělení Googlu, který překonal rekord v seskoku z balónu z nejvyšší výšky, která činila 41 kilometrů.
V roce 2012, inspirováni myšlenkou cestování balónem, založili společnost World View Enterprises. Ta se však v poslední době více než na vzdušnou turistiku začala zaměřovat na vědu. Konkrétně arizonská firma vyvíjí zařízení s názvem Stratollite, které funguje podobně jako satelit, avšak neobíhá kolem Země, nýbrž létá do stratosféry pod balónem. Jeho úkolem je vznášet se po delší dobu nad jedním místem na Zemi a shromažďovat data z povrchu pod ním. Společnost plánuje již toto léto začít rozmisťovat letku „stratolitů“ nad Severní a Střední Amerikou.
Firma se tak upnula na tento projekt, že Poynterová odstoupila z pozice ředitelky, aby se mohla naplno věnovat projektu vesmírné balónové turistiky. Podle jejích slov průzkum trhu ukázal, že o něco takového by potenciální zákazníci měli velký zájem.
Aby povědomí o projektu mezi lidmi udržela, společnost Space Perspective si od agentury NASA pronajala u Mysu Canaveral budovu Kennedyho vesmírného střediska a někdy v příštím roce chce provést svůj první bezpilotní testovací let. Ten by měl do stratosféry vynést vědecká zařízení, která společnost blíže specifikuje v následujících měsících.
Hlavní problémy? Přistávání a bezpečnost posádky
Projekt každopádně čeká ještě hodně práce, než budou připraveny pravidelné lety, a to zejména pokud jde o přistávání. Space Perspective plánuje, že kapsle bude přistávat do Atlantského oceánu nebo Mexického zálivu.
Vzhledem k tomu, že společnost nebude mít v této fázi možnost kapsli ovládat – to, kam dopadne, bude zcela záviset na směru větrů v oblasti – bude potřebovat záchranný člun pro vyzvednutí kapsle z moře. Firma prý tuto otázku konzultuje s týmem lidí, který z Atlantiku vyzvedl modul kosmické lodi Crew Dragon společnosti SpaceX.
Nepřehlédněte – Muskova SpaceX přepisuje historii: první astronauti odstartovali k ISS
Space Perspective musí také zajistit, že let bude pro pasažéry bezpečný, čemuž prý věnuje velkou pozornost. Kapsle má být vybavena systémem podpory života a kontroly tlaku a pilot na palubě bude moci pasažérům v případě problémů pomoci. Pokud by se u balónu vyskytly nějaké potíže (např. únik vodíku), bude podle MacCalluma po ruce záložní padák, který modul bezpečně dostane dolů.
Přistání a bezpečnost však nejsou jedinými výzvami, které před autory projektu aktuálně leží. Například vývoj stratolitu trval déle, než se čekalo, protože společnost World View Enterprises strávila několik let snahou prodloužit dobu, po kterou může modul zůstat ve vzduchu.
Podle Poynterové i MacCalluma by ale tyto problémy neměly mít na vývoj jejich nového systému vliv, neboť navigování kapsle prý bude fungovat jinak. „Přijít na to, jak ovládat výšku letu stratolitu, bylo obrovskou výzvou a bylo to velmi odlišné od letu s člověkem. Toto jsou velice rozdílné světy, a i když v obou létají balóny do stratosféry, zde veškerá podobnost končí,“ řekl k tomu MacCallum.
Smělé plány do budoucna
Společnost se netají tím, že má do budoucna velké plány. Kapsle má být „recyklovatelná“ a Poynterová s MacCallumem v této souvislosti doufají, že každá bude použitelná až na tisíc letů. V plánu je až 100 letů ročně a letenky mají být sice drahé, ale stále levnější než u konkurence. Mluví se o 125 tisících dolarech (v přepočtu necelé 3 miliony korun), což je polovina toho, kolik si za cestu do vesmíru účtuje jeden z průkopníků vesmírné turistiky, výše uvedená společnost Virgin Galactic.
Přečtěte si také – Nadzvukový Concorde od počátku provázely problémy. Nakonec se ale zapsal do historie
Vesmírná turistika je sice zatím v plenkách, analytici však předpovídají, že jakmile se technologie s ní spojená osvědčí a jak se bude díky ní a konkurenci snižovat cena, toto odvětví se bude stávat čím dál více mainstreamem. Podle různých odhadů by trh s vesmírnou turistikou mohl za deset let dosáhnout tří miliard dolarů.
