- Zenfone si bere inspiraci z herní řady ROG, ale zůstává civilní
- Hlavní devízou je prvotřídní hardware, ale umí překvapit – třeba 3,5mm jackem
- Software můžete střídat mezi čistým Androidem a lehkou nástavbou ZenUI
- Cena základního modelu startuje na 25 990 Kč, v předprodeji ušetříte další tisíce
Když loni v létě Asus představoval Zenfone 10, viděl v něm záplatu díry na trhu, kterou vytvořil nedostatek kompaktních, ale dobře vybavených telefonů. Strategie pro rok 2024 znamená obrat o 180°. Zenfone 11 Ultra má být větší, rychlejší, chytřejší, prostě lepší. Na jednu stranu může tak rychlá změna strategie vzbuzovat pochybnosti o předchozím směřování, na druhou se tak Asus stává zařízením podobnějším tomu, co jede mainstream. A tedy tomu, co může zaujmout většinu lidí.
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Útlá krabička z recyklovaného papíru neslibuje velká překvapení. Stříbrné linie na ní, stejně jako na telefonu, prý symbolizují čínský znak pro lid (人), já v něm vidím spíš důstojnické výložky. V kombinaci s politikou Čínské lidové republiky a jejími choutkami na Taiwan to zní trošku hrozivě, ale když si to tak zvolil Asus tam sídlící, asi jsou moje úvahy neopodstatněné. Zásadní je obsah balení, který bych označil jako rozpačitý.
Je příjemné, že Asus do boxu vměstnal kryt. Překvapí potom, že nezvolil obligátní průhledný silikon, ale vaničku z tvrdého plastu, který ani boky nekryje. Pomáhá to sice ovládání, ale pokud telefon roztopíte, bude vás Zenfone pořád pálit do prstů. Zároveň se ale do balení nedostal napájecí adaptér, jen oboustranný USB-C kabel.
Tuctový design s překvapením v rohu
Podobnost s předchůdcem v podobě desítky byste bez kontaktu s reklamními materiály snad ani nehledali. Zmizelo duo obřích objektivů na zádech, zmizela čtečka otisků integrovaná do vypínacího tlačítka, vlastně už se Zenfone 11 ani nesnaží vypadat kovově. Naopak se nechal v lecčem inspirovat u věhlasnějšího ROG Phonu, oba telefony vedle sebe vypadají jako sourozenci. Je to změna k lepšímu? Kdo si pamatuje starší generace ROGu, ví, že tento herní mobil vypadal někdy trochu plastově.
Bohužel i tuto vlastnost si Zenfone 11 přisvojil. I když to z fotek nemusí působit, v reálu z něj zkrátka nemáte pocit, že byste v ruce drželi vlajkovku. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázal pojmenovat, proč se tak děje. Nakonec bych to nazval jako určitá nesourodost, neschopnost říct, co je hlavním poznávacím znamením značky i modelu.
Čelní strana vypadá jako kdejaký mobil, kterých jsou na trhu desítky. Tloušťka rámečku se oproti loňské generaci (2,05 mm) zmenšila na 1,67 mm, nicméně konkurence umí být ještě tenčí. Selfie kamera v pozici kyklopa nepřekvapí ani neurazí, rámeček okolo displeje by se dal popsat jako kulatý a hranatý zároveň, sklo vyráběné v Corningu patří do generace Victus 2. Nic unikátního.
Pravý bok klasicky nabízí prostor pro ovládání hlasitosti a vypínač, ale nemůžu se zbavit dojmu, že při celkové velikosti zařízení palec lépe dosáhne na volume než hlavní spínač, což mě nutilo využívat zhasínání a rozsvěcení obrazovky poklepáním. Černé bočnice hezky navazují na displej samotný, texturou reprezentují optimální mix mezi odolností proti otiskům a pevným úchopem. Potud opět klasika.
Pohled na spodní stranu vás překvapí nejpozději ve chvíli, když půjde Zenfone 11 na nabíječku. Pokud se automaticky trefujete do prostředka, minete. USB-C se totiž schovává v levém rohu. Proč? Aby se na opačném konci mohl objevit 3,5mm jack a ještě mezi oběma konektory zbylo místo pro šuplík na SIMku a reproduktor. Zejména za sluchátkový konektor jsem rád, i když už jsem zmigroval na bezdrátová sluchátka. Může se to hodit pro připojení ke starému audiosystému, můžete zároveň poslouchat i nabíjet, můžete si k mobilu připojit levná jednorázová sluchátka, jack je zkrátka mechanicky odolné a nestárnoucí rozhraní. Není to gamechanger, ale oceňuji jeho zachování.
Nejvíc výhrad musím směřovat k zádům Zenfonu 11 Ultra. Povrch z mléčného skla přerušovaný liniemi typickými pro ROG je trochu kluzký, navíc barevně ke zbytku telefonu moc nesedí. Tak dominantní odstín soupeří s už tak výraznou černou, zaoblení hran je pozvolnější než okolo displeje a ty čáry taky působí spíš jako odpověď na dotaz: „Ta jednolitá plocha je nudná a za dva týdny vyrábíme, co s tím uděláte?“
A ještě je tu kvádr fotoaparátu. Čouhá z telefonu jak prostředníček ze sevřené pěsti. Asus v něm možná viděl dominantní prvek, ale vypadá spíš jako náhodné seskupení objektivů. Nejsou zarovnané ani do rohů, ani do řady, ani do ke krajům. Pokud bych to nazval honosně, vytvořil Asus z prvků fotoaparátu souhvězdí. Pokud bych to nazval věcně, takhle nějak se to zkrátka rozsypalo.
Celá ta konstrukce je utěsněná proti prachu a vlhkosti tak, aby splňovala IP68, drží se vcelku příjemně, byť posunutí těžiště směrem dolů by pro větší jistotu úchopu nevadilo, ale mějte na paměti, že Zenfone 11 má i přídomek Ultra. A velikostí opravdu odpovídá třeba Galaxy S23 Ultra – jednoruční ovládání je proto spíš nouzovka.
Displej z herní mašiny
Víte, jak se z běžných aut dělají vozy sportovní? To se k Octavii napíše RS, k Flying Spur se přidá Speed, adekvátně se zvedne cenovka a je vystaráno. Asus udělal to samé, jen v opačném směru. ROG Phonu učesal místo číra pěšinku a řekl, že je to normální telefon. Zřejmě takový je příběh geneze displeje Zenfonu 11 Ultra – běžně se totiž se 144Hz obnovovací frekvencí nesetkáváme, mimo hry k ní není mnoho důvodů.
Jak mám ale oči uvyklé na 120 Hz, skoro bych zhodnotil, že těch 22 Hertzů navíc jsem skutečně viděl. Dojem rychlosti ale po pár hodinách vyprchal a přechod zpátky na 120 Hz už jsem nezpozoroval. Neboli, Asus má zatraceně rychlé zobrazovadlo. A ví to, ostentativně vám do stavové lišty strká ikonku, která signalizuje zapnutý vyšší framerate. Naštěstí jde ale tahle mikro-reklama vypnout.
Po stránce rozlišení už to takové terno není, 2400 × 1080 pixelů má ke špičce daleko, ale ruku na srdce, rozdíl vůči QHD musíte cíleně hledat, abyste ho objevili. To už spíš koukejte po LTPO technologii nebo rozsahu jasu, který v minimální intenzitě poslouží noční knihomolům, maximální jas pak v noci bude lákat jiné moly z dalekého okolí. Udávaných 2600 nitů nedokážu potvrdit ani vyvrátit, ale je to stejná hodnota, jakou se v tabulkách pyšní S24 Ultra. V reálu ale displej při maximálním jasu září opravdu výrazně.
Z povinné výbavy má pod kapotou Zenfone AOD schopný jít až na 1 Hz, ladění barev, probuzení i uspání poklepáním, filtr modrého světla, ovládání gesty i tlačítky, tmavý i světlý režim a volitelnou velikost písma a zobrazení, jako skoro každý dobře vychovaný Android. Nad jeho rámec je tu i režim pro ovládání v rukavicích či ochrana proti náhodným dotykům. Asus ale přidává i pár dalších bonusů.
Z vývojářských možností infiltrovala běžnou nabídku možnost měnit rychlost animací, udržování podsvícení, pokud koukáte na displej a cosi, co během překladu skončilo u pojmenování Světlo obrazovky. To je jakási imitace stavové diody, kdy si můžete v rohu obrazovky zobrazit barevný čtvereček, nebo nechat celou obrazovku barevně probliknout. Zajímavá alternativa!
Překvapivě musím v této kapitole zmínit i vibrační odezvu. Není na ní nic špatného, ale používá vzorce, se kterými se často nepotkáte. První věc je projev. Je jaksi úsečný, spíš než vibrace prsty cítí rychlé klepnutí. Nezvykle působí i jeho využití, dlouho jsem se nepotkal s telefonem, který vibruje, když doscrollujete na konec seznamu.
Svérázná je i citlivost dotykové vrstvy. Nepodařilo se mi vypátrat, jestli je to tvarem a rozměry displeje, nepřesností, nebo naopak extrémní citlivostí hned u kraje, ale párkrát jsem měl dojem, že telefon registruje kontakt s prsty o kousíček jinde, než jsem zamýšlel, což se projevovalo nejčastěji u psaní.
Nabíjení bez extrémů, ale skvěle provedené
Co patří do velkého telefonu? Velká baterie! Ideálně s rychlým nabíjením. Mobil chcete používat a nosit v kapse, ne ho doma schovávat na nabíječce pro případ zombie apokalypsy. Dotáhnout se na etalon třídy je v tomto scénáři snadné i bez trhání rekordů.
Asus Zenfone 11 Ultra pod krytem nosí baterii s kapacitou 5500 mAh, kterou je schopen dobíjet výkonem 65 W drátem a 15 W bezdrátově. Rezerva na celý den je proto zaručena, s trochou snahy a odříkání se můžete dostat i na dva. Reverzní bezdrátové nabíjení bohužel telefon nepodporuje, reverzní drátové ano.
Snaží se to ale dohnat péčí o baterii a správou energie obecně. Čtyři výkonnostní profily vypadají impozantně, ale když si je rozkliknete, zjistíte, že jsou to jen agregované volby, které potkáte samostatně v nastaveních. I tak to ale práci ulehčí. Adaptivní řízení spotřeby je taky věc relativně běžná.
Vítám ale ultra úsporný režim, který můžete aktivovat od 20 % zbývající kapacity níže. Pokud by to bylo moc razantní opatření, můžete si naplánovat v předdefinovaných časech i standardní úsporný profil.
| Naměřená rychlost nabíjení 65W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 11 minut | 18 minut | 32 minut | 43 minut |
I dlouhodobý život telefonu měl Asus na paměti. Nejen, že umožňuje nastavit strop nabíjení, ale dává vám i na výběr, jestli to bude 80, 90, nebo 100 %. A ani tady nekončí. Na první pohled to vypadá už trochu jako alchymie, ale Zenfone výborně integruje váš denní rytmus s budíky a napájením. Nejprve zadáte dobu, během které většinou telefon nabíjíte. Když to jde, lze jako ukončení nabíjení automaticky použít čas budíku. Na grafu pak vidíte, jak se zvolená varianta doplňování energie bude lišit od výchozího režimu. Můžete tak v jednom menu řešit, kolik tepla má baterka snášet a jestli preferujete skokový nárůst dobité kapacity, nebo vám stačí se na plný výkon dostat v okamžiku probuzení.
Poslední třešnička na dortu se odemkne po připojení nabíječky. Pak si můžete vybrat, jestli se má „napájet systém a baterie současně“, nebo se má nabíjet jen systém, nebo zvolíte tzv. chytré přemostění, které „ukončí nabíjení baterie a zajistí napájení systému“. Překlad je to krkolomný, ale zejména hráči už asi tuší, odkud vítr vane. Je to obdoba funkce notebooků, aby při připojeném adaptéru brali energii rovnou ze sítě a ne z baterie.
Výkon, který pocítíte
Kdo chce s vlky výti, musí Snapdragon 8 Gen 3 míti. S procenty se snadno šermuje, pokud jste si před rokem dali malou desítku, u řízné jedenáctky byste měli dostat o 30 % vyšší výkon CPU a o 25 % silnější grafiku. Pokaždé tak dostanete osmijádro rozdělené 3,3GHz Cortex-X4, k němu tři Cortex-A720 na 3,2 GHz, další dvě stejná jádra na 3 GHz a ještě jednu dvojici A520 na 2,3 GHz. Po grafické stránce těmto clusterům pomáhá Adreno 750.
Napárovat ke Snapdragonu lze dvě paměťové varianty. Ta levnější disponuje 12 GB RAM a 256 GB interního úložiště, dražší varianta pak zvyšuje na 16 GB operační paměti a úložiště rovnou zdvojnásobuje. RAM je typu LPDDR5X, interní úložiště UFC 4.0 – opět to nejrychlejší, co dnes v telefonech najdete.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 163,8 × 76,8 × 8,9 mm, hmotnost: 224,4 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.4, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/6e/7, GPS: , konektor: USB-C
Baterie: 5500 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Co víc si přát? Aby to celé netopilo jak Deepwater Horizon ve chvíli své největší slávy. Zátěžový test 3DMark roztopil Zenfone 11 Ultra na 48,2 °C, čímž se telefon stal udržitelný leda v azbestové rukavici. Nic příjemného. Samozřejmě, tyhle testy probíhají za extrémních podmínek, kdy Asus transparentně oznámí, že zapíná plný výkon, ale pachuť zůstává.
Po čtvrt hodině týraní v CPU throttling testu ukázal sice stabilní výkon, jenže taky teplotu 50,4 °C! Ba co hůř, tato teplota nebyla koncentrovaná do míst, která do kontaktu s rukou nepřijdou, ale všude, včetně baterky. Není náhoda, že k ROG Phonu nabízí Asus chladicí systém AeroActive Cooler. Jen škoda, že tentokrát pravil: „Né, tady ho určitě nikdo nikdy potřebovat nebude…“ Moje spálené prsty si to nemyslí.
Je libo čistý Android?
Udělat pořádný software trvá roky. Trendy se mění, zákazníci žádají inovace, ale neuvědomují si, že změny mohou uvolnit lavinu úprav, které jsou ve výsledku nežádoucí. Asus se rozhodl zcela pragmaticky a vlastně nejlépe, jak mohl. Nabízí v podstatě čistý Android 14, ale pořád na vás pomrkává: „Poslouchej, Šebestová, nechceš vyzkoušet něco z Asus Optimized?“ Odpověď není ano, nebo ne, lze si vybrat, u kterého prvku které zpracování zvolíte. Je škoda, že Asus u softwarové podpory garantuje pouze dva roky velkých updatů a další dva roky bezpečnostních záplat. To je ve srovnání s konkurencí trochu málo.
Některé modifikace jsou čistě grafické, např. vzhled ovládání hlasitosti nebo hodin na zamčené obrazovce, některé jsou přínosnější. Třeba zda příchozí hovor chcete vidět v notifikacích, nebo ve fullscreenu, jestli rychlá nastavení mají mít podobu velkých bublin, nebo je změnit na kroužky, kterých se do stejného prostoru vejde dvojnásobné množství, případně něco mezi tím.
Trochu zvláštní je, že tyto možnosti vám telefon představí při prvním spuštění, ale další funkce si schovává v menu a nechlubí se jimi. Mezi ně může patřit nástrojová lišta, zdvojení aplikací nebo všemožné úpravy AOD obrazovky, fontů nebo herní režim.
Integrace do AOSP není ideální, sem tam haprují překlady (je tu Herní džin nebo Mobilní správce, ale zároveň Twin Apps a Nástroj Edge), ale nezabloudíte. Standardní možnosti jsou tam, kde u jiných telefonů, a novinky se vměstnaly do dvou nebo tří dalších menu.
Když Asus mluvil o tom, že je nový Zenfone chytřejší, chytil se do stejné pasti, jako Samsung. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. V tomto případě mají oba výrobci máslo na hlavě, jen jeden tam má máslo stolní a druhý se smetanovým zákysem. Neboli oba nabízí AI generátor tapet na plochu a v obou případech je tvorba daleko za tím, co umí Midjourney a jiné nástroje. U Asusu si navíc musíte 3 GB této aplikace stáhnout.
Stejně tak by měl Zenfone podporovat překlady hovorů (avšak bez podpory češtiny), tato volba ale nebyla v prodejním softwaru dostupná – k dispozici bude až později. Zato ale Ultra překvapila podporou nahrávání hovorů na systémové úrovni! Bez žádných změn CSC, bez rootu, jen tak! A co je lepší, toto nahrávání podporuje třeba i WhatsApp. Šířit takovou nahrávku bez souhlasu protistrany sice nesmíte, ale až vám bude někdo po telefonu diktovat třeba VIN kód auta, Asus vás zachrání. Obdobnou funkci mimochodem na svých telefonech před pár dny po softwarovém updatu nabídla i značka Nothing, nicméně po dvou dnech ji (zřejmě kvůli legislativě) opět deaktivovala.
Umělá inteligence by měla napomoci i s přepisem mluveného slova do textu a jeho následného shrnutí, ale ani to se mi nepodařilo otestovat. Proč? Nevím. Možná s další aktualizací, možná není podporovaná čeština, jediný konstruktivní důvod se objevil jen u shrnutí, kdy půlminutová řeč prý byla příliš krátká. Asus přiznává, že jsou tyto funkce v beta režimu, ale aspoň dostanete představu, co si pod tím chytřejším smartphonem představit: bouři ve sklenici vody. Jasně, on vás nikdo ty AI funkce nenutí používat, ale když už tam jsou, rozhodně by mohly fungovat lépe.
Samostatnou kapitolou je aplikace GlideX, která umožňuje buď zrcadlit obrazovku telefonu do počítače, nebo posloužit jako sekundární monitor k počítači. Lavíruje však mezi dobrými nápady a nešťastným zpracováním. Propojení funguje přes kabel či Wi-Fi, kdy si můžete spárovat zařízení i přes QR kód. Při zrcadlení tak využít klávesnici pro psaní textů na telefonu, při rozšíření desktopu zase můžete na v porovnání s monitorem malinkém displeji spustit třeba přehrávač hudby nebo koukat na chat.
Co už tak hezky nezní, jsou podmínky tohoto softwaru. Ptá se, jestli ho chcete používat v Číně nebo jinde, jestli už vám bylo 16 let a rovněž funguje prostřednictvím ladění USB. To vzbuzuje hodně otazníků, proč je tento přístup potřebný. Alternativa v podobě Link to Windows od Microsoftu takhle zvědavá není.
Foťák s lehkou světloplachostí
Nacpat do velkého telefonu silný procesor umí kde kdo. Ale jak ho využít? Hry na Zenfonu vám leda spálí prsty, hraní si na umělou inteligenci vám do mysli naimplantuje myšlenku, jestli je tohle ta revoluční funkce, kterou jste si za své těžce vydělané peníze pořídili. Zato foťák, schopnosti postprocessingu, vytěžení maxima z DSP, to už by se mělo projevit tak, aby to ocenil i laik. Pro úplnost doplním, že fotografie v recenzi jsem pořídil s první prodejní verzí softwaru telefonu s označením ZWW_34.1420.226.
Asus proto nasadil 50Mpx snímač Sony IMX890 do hlavního objektivu, nicméně defaultně se snímky ukládají v rozlišení 12,5 MPx (využívá se zde quad-bayer technologie skládání čtyř pixelů do jednoho). Světelnost objektivu je f/1.9. Zaostřuje fázovou detekcí a ještě si pomáhá šestiosou optickou stabilizací, kterou oceníte zejména při záznamu videa.
Hlavní objektiv doplňuje 32Mpx teleobjektiv. Ten v případě Zenfonu 11 Ultra nabízí trojnásobné optické přiblížení. Světelnost f/2.4 je u teleobjektivu průměr, na který není třeba si stěžovat, optická stabilizace si ale pochvalu zaslouží. Trochu stranou pak zůstává širokoúhlý objektiv, jehož podání se od zbývajících dvou trochu liší. Ten má rozlišení 13 MPx.
Čekal bych, že za dobrého světla nebude co kritizovat a zbyde o to víc prostoru pro zkoumání fotek z horšího počasí. Možná právě tento předpoklad znamenal (aspoň pro mě) jedno z největších překvapení telefonu. I střední třída dnes za dobrých podmínek fotí kvalitně a špička se předhání v tom, jak hlubokou tmu svými lasery, prodlouženou expozicí nebo jen hrubou silou algoritmů dokáží prozářit. Paradoxně Asus Zenfone 11 Ultra se nejlépe cítil v podmínkách, nad kterými konkurence zklamaně vzdechne, že by k ideálu potřebovala světla víc.
Západ slunce, sychravo, klasické jarní oblačno, to jsou podmínky, ve kterých se telefon cítil jak vetřelec v hrudním koši. Největším problémem Zenfonu jsou světelné zdroje. Nezáleží ani tak na tom, jestli fotíte slunce na obloze, světla aut nebo pouliční osvětlení. Jakmile se dostane něco svítícího do záběru, dopadne to většinou neslavně. Buď je jas rušivě přeexponovaný, nebo okolo něj vzniká koróna. Jakmile se vám ale slunce dostane do zad, najednou se situace otočí k lepšímu.
Pak Asus umí přirozené podání barev i precizní vykreslení detailů a vůbec se chová tak, jak byste od relativně drahého zařízení čekali – v dobrém i zlém. Tím dobrým myslím schopnost fotit se zoomem i širokoúhle se všemi výhodami i nevýhodami, jaké k tomu patří. 30× hybridní zoom je kompromisem, každý objektiv z hlavní trojice má jinou světelnost a na snímcích je to znát, při příliš mnoha detailech se objeví talent impresionisty, ale jako celek Ultra obstála.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
Pro video platí vesměs stejné hodnocení. Tušíte, že optimum najdete o kousek dál, ale kvantitativně už jste v cíli. Můžete nahrávat 8K video při 24 snímcích za sekundu, u 4K volíte mezi HDR a 60 fps, pro Full HD se odemkne režim HyperSteady. Nic, co bychom od jiných telefonů neznali, akorát Asus všechny možnosti servíruje přehledně vedle sebe.
Zatímco u fotek je nastavení barev ve většině případů v pořádku, u videa je to zcela odlišný případ a pokud by měl něco další softwarový update opravit, byla by to kromě zahřívání při zátěži i správná optimalizace barev. Zatímco u jednoho záběru pořízeného u běžného denního světla máte pocit, že telefon tak nějak zapomněl zachytit věrné barvy, u dalšího videa pořízeného o chvíli později jsou pro změny výsledky extrémně přesaturované. Barevná konzistence zkrátka videu chybí.
Měli jsme pro vás z testování připravenou i ukázku záznamu videa v 8K rozlišení při 24 fps, nicméně YouTube v poslední době přestal 8K videa zpracovávat, respektive je vždy převede na maximálně 4K rozlišení. Zmíním alespoň fakt, že některé starší smartphony při 8K/24 fps poskytovaly celkem „trhaný“ výsledek, u Zenfonu je výstup plynulý a použitelný. Jen na těch barvách by to chtělo zapracovat.
Závěrečné hodnocení
Asus Zenfone 11 Ultra je high-end mobil s cejchem zařízení z druhé ligy. Objektivně vzato mu nejde tolik vytknout. Nezaslouží si ovace za kameru, se svým výkonem taky kvůli zahřívání nakládá trochu macešsky, sem tam šlápne za čáru s překladem, design taky není nijak vycizelovaný, ale když se nebudu snažit hledat v prostém mobilu víc než spotřební elektroniku, dojdu k závěru, že mi na něm nic zásadního nevadí.
Je telefonem pro ty, kdo jsou nároční, ale ne do extrému. Patří uživatelům, co jdou po funkci, ale ne perfekcionismu. Je alternativou pro ty, kteří se nechtějí upsat Samsungu či Applu a zároveň jsou příliš organizovaní na to, aby strpěli nástavby ve stylu Xiaomi, Vivo nebo Honoru.
Asus se učí. Nemá zkušenosti svých starších oponentů, nikdy pro něj smartphony nebyly nejvyšší prioritou a je to vidět. Jenže možná právě to je jeho nejsilnější zbraň: nepřepíná se a stejně je to lepší, než čím se předvádějí matadoři na steroidech. Nebudete díky němu centrem pozornosti, ale hlas rozumu vám bude připomínat, že jste si ho zvolili logicky, racionálně, jen bez emocí.
Základní varianta Asusu Zenfone 11 Ultra s 12 GB RAM a 256GB pamětí se na českém trhu prodává za 25 990 Kč, vybavenější verze s 16 GB RAM a 512GB úložištěm vyjde na 28 990 Kč. U základní verze lze v rámci předobjednávek využít slevu 1 000 Kč, u vyšší pak dokonce 2 500 Kč. Telefon je u nás dostupný v námi testované modré a černé variantě.
Asus Zenfone 11 Ultra
Klady
- velmi vysoký výkon
- čistý Android 14
- 65W nabíjení, výdrž
- 3,5mm audio jack
- 144Hz displej
- stupeň krytí IP68
- příznivá cena
- nahrávání hovorů
Zápory
- působí lehce laciným dojmem
- chybí reverzní bezdrátové nabíjení
- výraznější zahřívání
- nepříliš využitelná AI
- barvy při záznamu videa
- jen dva roky velkých softwarových aktualizací
Michal Maňák
Další dnešní články
