- Xiaomi 14 znají v Číně už od loňského října, do České republiky novinka dorazila nyní
- Novinka je přímou konkurencí Galaxy S24, ale nabízí výkonnější hardware
- Poprvé se potkáváme s nástavbou HyperOS – až na to, že vůbec
- Cena začíná na 21 999 Kč včetně DPH
Je to už takový zvyk, mít v nabídce aspoň jeden model, který si zapamatují i laici. Výkladní skříň, která utkví v paměti vzhledem i výkonem. A rovněž je zvykem, že ten výkon je dávkovaný ve třech velikostech, kdy benjamínek je maličko ošizený. Jako v pohádkách, kde první ze trojice synů je nejsilnější, druhý nejchytřejší a třetí je nejhloupější, ale přeje mu štěstí. Bude to případ i Xiaomi 14?
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Kvalitní kryt i rychlá nabíječka v základu
Pokračovat v pohádkových přirovnáních se přímo nabízí. Největší konkurent nařídil krabičkám balení dietu, zatímco Xiaomi své škatulky pěkně vykrmuje, aby si budoucí majitel co nejvíc pochutnal. Box se Xiaomi 14 je proto pořádný otesánek, ale dostáváte v něm prakticky cokoli, co byste mohli potřebovat.
Kromě obligátního telefonu se z papíru dá vyloupnout špendlík na nanoSIM kartu, ale i na dotyk velmi příjemný kryt, který významně pomůže udržet sklíčko fotomodulu bez škrábanců. Pokud se vydáte na hloubkový průzkum krabičky, objevíte ještě USB kabel a napájecí adaptér. A teď se podržte: jeho výkon je 90 wattů! Dvojnásobek toho, co korejský rival umí a o 100 % víc, než soupeř ze Soulu dodává.
Navíc i na displeji čtrnáctky je už z výroby nalepená fólie, takže ani chvilková nepozornost před nákupem tvrzeného sklíčka nezpůsobí nenapravitelné škody. A opět musím připomenout kryt, který má daleko k nějaké průhledné silikonové vaničce. Kdyby mi někdo řekl, že to mobilu sluší víc v tomto krytu než bez něj, budu mu to věřit. Jen výjimečně se stane, že nemáte chuť si pořídit něco ve vlastním stylu, ale tentokrát se to Xiaomi povedlo.
Zjednodušený design pomohl
On tomu propojení s příslušenstvím Xiaomi 14 napomáhá už vzhledem. Pokud si vzpomenu na Xiaomi 13 Pro, designový odstup je ještě markantnější. Tam, kde třináctka nevěděla, jestli být kulatá či hranatá, elegantní či konzervativní a skončila u všemožných zatáček, které neudržely stejný rádius, Xiaomi 14 se uzemnilo a stabilizovalo.
Jsou to detaily, které z něj dělají nesmírně elegantní telefon. Velkou měrou se na tom podílí matný zadní kryt, který při pohlazení konečky prstů připomíná semiš, a ačkoli se jedná o polymer, na dotek působí luxusněji než kovy či sklo. Druhý nenápadně nápadný rozdíl jsou boční rámečky kolmé na perfektně plochý displej. Nové Xiaomi už se nezužuje, nepřetéká, je jak vyříznuté z plechu se zbroušenými hranami. Do ruky neřeže, ale zaklesne se do ruky tak, že vyklouznutí nehrozí. Velikost v mém případě byla ideálně ergonomická, pravý spodní roh se zapíchnul pod palcový val, protější hrana se chytila za rýhu u posledního článku malíčku a prsteníčku. A abych opět nezapomněl, kryt rysy Xiaomi 14 zjemní, ale velikostí mobil nenafoukne, takže výše uvedená poloha funguje i s ním stejně, dokonce i povrch krytu je skoro identický.
Bez tohoto prvku výbavy by se na telefonu našly dva prohřešky proti nejvyššímu hodnocení. Tím prvním jsou tlačítka. Palec na ně hravě dosáhne, ale ač disponují přesným stiskem a odezvou, pod palcem se mírně kývou, což k tak hodnotnému zařízení nejde dohromady. Druhý nešvar vás praští do očí už podle fotek. Je to vyčnívající modul fotoaparátu. Je obrovský, dokonce tak, že na klávesnici se dá při položení na stůl i psát. Horší je, že si vyloženě koleduje o nějaký ten škrábanec, nebo rovnou metamorfózu do obsahu bílého kontejneru na tříděný obsah. Design tří objektivů a LED diody je sice aristokraticky uměřený a elegantní, ale zaslouží si spíš hedvábný kapesníček než denimovou kapsu s agresivní patentkou v rohu. Díky němu navíc těžiště není úplně dobře zvládnuté a při držení v jedné ruce má telefon tendenci mírně přepadávat.
Stran vlastností méně viditelných a více funkčních musím zmínit odolnost vůči vodě a prachu na úrovni IP68. Bez ní se mezi smetánku nesmí a je dobře, že se Xiaomi posunulo pryč z časů, kdy slibovalo zvýšenou odolnost, ovšem bez záruky a certifikace. Pokud si projedete očima boky telefonu, objevíte rovněž, že něco zároveň chybí. Infračervený port, dříve představovaný malým černým kolečkem vetknutým do horní strany, se aktuálně přesunul pod sklíčko vedle objektivů. I díky tomu vypadá Xiaomi 14 čistěji.
Displej 6,3″ je tak akorát kompaktní
Nejde si nevšimnout, jak se v současnosti zápolí na poli obrazovek. Rozlišení? Pche, s prodlouženým Full HD si zatím vystačíme. Obnovovací frekvence? Cokoli se 60 Hz je málo, cokoli nad 120 Hz je zbytečnost, tady se taky díra do světa udělat nedá. Odolnost sklíčka? Stačí jakákoli Gorilla a máte vyhráno, pokud přidáte i nějaké to Victus, můžete si jít sednout na trůn, skoro nikdo si nepamatuje, jestli je víc pátá generace lidoopa, nebo Victus druhé generace.
Co zbývá? Jas, jasně! Čím víc nitů, tím víc Adidas, takže Xiaomi by mělo dokázat 3000 nitů. Těžko se to zpochybňuje, ale dobře se tím chlubí, když něčeho máte víc než konkurence. Okometricky můžu leda konstatovat, že s čitelností nebyl problém ani v noci, ani ve dne. Vlastně v noci je rozsah intenzity podsvícení možná důležitější, než maximální hodnota v poledne. Nemohu si stěžovat ani v jednom extrému.
Pozice telefonu na trhu nedovoluje nic jiného než nasazení OLED technologie včetně LTPO. Obrazovka by tedy měla umět plynule měnit framerate, ale ručně jí do toho příliš mluvit nemůžete. V menu střídáte jen úrovně 60 a 120 Hz, minimální frekvence by však měla být pouhý 1 Hz.
Samo se tak nabízí použití funkce Always-on, kterou Xiaomi 14 samozřejmě podporuje a ačkoli si zásluhy za jeho upravitelnost přisvojuje HyperOS, nelze upřít snahu ani Androidu 14. Jen nesmíte hledat v menu Zamykací obrazovka, ani Zámek obrazovky. Správná adresa vede přes Tapety a volbu Aktivní displej či Styl zámku. Proč takhle? Proč na dvou místech? Protože Xiaomi na lokalizaci a organizaci stále tak trochu kašle. Proto třeba můžete displej poklepáním probudit i uspat. Ale jakmile telefon odemknete (třeba optickou čtečkou otisků), vypnutí poklepáním nefunguje, protože se už jedná o funkci launcheru. Dává to smysl? Moc ne.
Nabíjení 90 watty a výdrž na celý den
Už jsem zmínil, že v krabičce najdete nabíječku s výkonem 90 wattů. Není to náhodně vybrané číslo a už vůbec to není příprava na teprve chystanou elektroniku. Po kabelu využije Xiaomi 14 veškerý potenciál adaptéru, a to je potom fičák. Za dvě minuty jste na 10 %, za 12 minut jste na 50 % a za 34 minut je hotovo. Na jednu stranu je to návykové, protože i když na nabití zapomenete, prakticky se nemůže stát, že byste nenašli těch pár minut na obnovení energie.
| Naměřená rychlost nabíjení 90W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 7 minut | 13 minut | 24 minut | 35 minut |
Z pohledu životnosti baterie je to slabší, zároveň ale extrémy asi nevyužijete tak často. Proto se může hodit snížení rychlosti nabíjení. Z pohledu její ochrany ale moc víc udělat nemůžete, Xiaomi umí reagovat jen na noční nabíjení, které ale pracuje tak, že do plna dobije akumulátor až krátce před odpojením. To ale vyplývá z pravidelností vašich návyků, nikoli aktuální potřeby. Žádné on/off řešení pro omezení kapacity nabíjení software aktuálně nenabízí.
Zmínit musím i reverzní bezdrátové nabíjení. Množství příslušenství, které této technologie využívá, roste, a hodí se s sebou tahat jediný kabel na všechno. Proč je ale v menu zpětného bezdrátového nabíjení položka aktualizace firmwaru netuším. Ale vlastně mě už ani nepřekvapuje.
Co výdrž? Mohlo by se zdát, že 4610 mAh není mnoho, ale pro jednodenní provoz je to kapacita dostatečná, i s nějakou tou rezervou. Řízení spotřeby vás ušetří nepříjemných překvapení, v pohotovostním režimu vydrží Xiaomi příjemně dlouho. A pokud byste se přeci jen dostali skoro na nulu, zapne si telefon režim hibernace. Ten vám sice nedovolí skoro nic a její ukončení znamená vypnutí telefonu, ale pořád to jsou třeba 4 hodiny navíc, během kterých se vám někdo může dovolat.
Výkon jde ruku v ruce s optimalizací
Hardwarové specifikace jsou vodou na mlýn Xiaomi. Samsung si s Exynosem naběhl na vidle, čtrnáctka se nedržela zpátky a sáhla po Snapdragon 8 Gen 3 a rovnou ho doplnila v našem případě 16 GB RAM, které se dají rozšířit o dalších až 8 virtuálních GB.
Systém, čipset a konstrukce
Rozměry: 152,8 × 71,5 × 8,2 mm, hmotnost: 188 g, zvýšená odolnost: IP68
Displej, konektivita a baterie
5G: , NFC: , Bluetooth: 5.4, Wi-Fi: 802.11 a/b/g/n/ac/6e/7, GPS: , konektor: USB-C (3.2 Gen 2)
Baterie: 4610 mAh, rychlé nabíjení: , bezdrátové nabíjení:
Fotoaparáty
Na vaše soubory a aplikace čeká 256, 512 GB, nebo 1 TB. Operační paměť je pak odstupňovaná tak, že u nejmenšího úložiště máte na výběr 8, nebo 12 GB, u 512 GB 12 či 16 GB RAM a 1TB verze se vždy pojí s 16 GB RAM. Poněkud matoucí je informace systémového správce, který říká, že optimalizačními algoritmy dokáže přidat 16 GB prostoru. Jak to udělá? Proč mi to nabízí, ale není, kde tuto úsporu zapnout? Proč optimalizátor tvrdí, že ušetří 1,1 giga? Málem bych zapomněl, Xiaomi takové věci neřeší a cestičky do nikam jsou na denním pořádku. Nutně ale musím dodat, že systém jako takový běhá svižně, plynule a stabilně. Aspoň co vám Xiaomi dovolí, některé praktiky ve správě procesů jsou pro tuto značku jedinečné.
Výkonný procesor v kombinaci s jakými rozměry vzbuzuje pochybnosti ohledně odpadního tepla. Dokázal jsem se dostat na 43,8 °C, jiné telefony se umějí roztopit víc. Zároveň Xiaomi teplo koncentruje do míst, která se vás přímo dotýkají, takže výsledný dojem je trochu slabší. Nicméně ač při maximální dosažené teplotě Xiaomi citelně hřálo, v ruce se udržet s malým diskomfortem pořád dalo.
HyperOS: staré známé chaotické MIUI
Dá se operační systém nového Xiaomi konzumovat na lačno? Pokud to nechcete riskovat, nechte se nakrmit informacemi od výrobce. Tvrdí, že HyperOS vyvíjel posledních 7 let a je kombinací původního MIUI a AOSP. Zní to jako kdyby Xiaomi vyfiltrovalo to nejlepší ze své minulosti a zároveň vyslyšelo volání po čistém Androidu. Skutečnost je daleko nudnější a jestli někde výrobce čerpal inspiraci, tak možná v pohraničních tržnicích. Vzal logo MIUI a přelepil ho novým HyperOS. Stopy AOSP jsou leda tak v tom, že zařízení pořád pohání Android. Jakmile ale zabrouzdáte do souborů v paměti, tu a tam vyskočí známá zkratka MIUI a co hůř, telefon se chová stejně, jako starší modely.
Fanoušci prominou, ale má antipatie k této nástavbě se s každým dalším mobilem stupňuje, jak nacházím další a další prohřešky proti uživateli. Mám pocit, že si mě HyperOS vyloženě vychutnává, když mě vodí po všech nicneříkajících obrazovkách a snaží se mě přesvědčit, že sám ví, co je pro mě nejlepší. Projevuje se to na všemožných místech.
Už při prvním spuštění se ptá, zda vám může servírovat reklamy a pro jistotu si vaši zamítavou odpověď nechá i potvrdit. U jiných otázek tolik neodporuje, pročpak asi. V menu na vás vyskočí aplikační smetí jako AliExpress, Amazon Shipping, Booking.com, Fitbit, LinkedIn, Netflix, Spotify nebo TikTok a samozřejmě několik párů aplikací tvořených z půli aplikací Googlu, ze druhé polovice aplikací od Xiaomi. Co má výběr softwaru společné? Zvědavost. Každý si rád sosne nějaká ta osobní data, aby se třikrát pokřižoval a prohlásil, že tím zlepšuje uživatelský zážitek.
Až se tohoto balastu zbavíte, možná si budete chtít nastavit Xiaomi 14 k obrazu svému, jako by vám snad patřilo. O tom, že spojujícím prvkem Nastavení je chaos, jsem se už párkrát zmiňoval a HyperOS změny nepřináší a pokud, tak ne směrem k systematičnosti nebo logice. Délku podsvícení displeje proto nenajdete v menu Displej & jas, menu nazvané Tapeta se po otevření změní na Tapeta a přizpůsobení a najednou zjistíte, že se tu dá měnit třeba font písma. Musíte se naučit, jaký je rozdíl mezi nastavením Bezpečnosti a Zabezpečením a místa, kde skončíte na obrazovce nazvané jednoduše Další nastavení, ani nepočítám.
Hořký úsměv vykouzlí na tváři menu Grafický ekvalizér. Ne, barevné podání obrazovky tady nehledejte, tady se nastavuje zvuk, jen ke klasickým posuvníkům zvukových pásem přidalo Xiaomi obrázky několika žánrů. Hlavně, že HyperOS věnoval pozornost takovým detailům, jako je vypínač zvuku přehrávaného při odinstalování aplikace, řazení priorit má tato nástavba fascinující.
Vrcholem všeho bylo menu pro Oprávnění a zrušení. Neřešte, že by bylo fajn napsat, čeho ze zrušení týká. Metodou pokus-omyl zjistíte, že zde můžete systémovým aplikacím zabránit ve shromažďování vašich osobních dat. Těch aplikací je dvanáct, počítá se mezi ně třeba kalendář, stahování aktualizací nebo přehrávač videa, ale i celá nastavení. A pokud chcete souhlas odvolat, musíte si u každé aplikace 10 sekund počkat, než vám umožní slider posunout. Přeji příjemné dvě minuty civění na zcela zbytečný dialog s telefonem.
V tomto kontextu vás jistě nepřekvapí, že při přidávání nového otisku prstu musíte vyplnit PIN dvakrát během deseti vteřin. Asi pro vyšší zabezpečení, hlavně ze stran lidských chyb. Se slovy jako povolení, oprávnění, soukromí, sdílení, osobní údaje a zabezpečení rozjíždí Xiaomi takový lingvistický freestyle, že by v Babylonu kolektivně sepsali příručku pro esperanto 2.0. Kdyby tak raději místo přejmenovávání nástavby investovali do nějakého Čecha, který by uměl překládat lépe než Google Translate.
Ale abych jen nekritizoval. V MIUI… chci říct HyperOS najdete i všechny ty věci, které znáte z moderních telefonů. Můžete používat plovoucí okna, ladit si grafiku systému stahovatelnými motivy, ovládat mobil jednou rukou, zkracovat si některé funkce dotykovými gesty, spouštět aplikace poklepáním na záda, zavolat si pomoc, spravovat trezor na data nebo plynule přecházet z telefonu na tablet od Xiaomi, ale buď je taková funkce pohřbená v menu, nebo je vám decentně připomenuto, že každý klik bude příspěvkem do něčí reklamní databáze.
Fotoaparát brzděný softwarem
U některých telefonů na první pohled poznáte, kolika objektivy disponují a jaké technologie jsou k nim přidružené. U Xiaomi 14 to tak úplně neplatí. Pod sklem fotomodulu panuje přítmí a až po nasvícení zjistíte, že objektivy jsou v levém sloupci a vpravo dole, ale mezi nimi jsou ještě senzory laserového autofokusu a v kroužku okolo dvojité LED diody jsou další dvě skrytá kolečka. Opět tak Xiaomi krásně minimalizuje to, čím se jiní výrobci chlubí. A tentokrát musím říct, že verba movent, exempla trahunt. Protože s kombinací teleobjektivu, ultraširokého objektivu a toho klasického si vede telefon velmi dobře.
Shrnout používané rozlišení je jednoduché, každé oko kouká v 50 MPx, světelnost je pak odstupňovaná: f/1.6 pro hlavní fotoaparát s optickou stabilizací, f/2.0 pro rovněž opticky stabilizovaný 3,2× teleobjektiv a f/2.2 pro „šíro“. Čtvrtý mušketýr pro focení selfie pak má rozlišení 32 MPx a světelnost f/2.0.
Vás ale asi víc než čísla zajímají výsledky okem hodnotitelné. Xiaomi leze za úspěchem přes věhlas značky Leica. A opět tak činí pozlátkem filtru Vibrant, který snad tento výrobce optiky nemá zapotřebí – v případě Xiaomi totiž pořizuje snímky líbivé, ale nikoli realistické. V předjaří je tak schopen nacvakat snímky jak do encyklopedie, ale sami si zhodnotíte, že si telefon trochu zapřeháněl. Je na vás, zda oceníte, že příroda v únoru vypadá jak v květnu po dešťové přeháňce.
Chci tím říct, že za vypovídající považuji režim Leica Authentic, který se víc drží reality. Ani s ním však nejsou výsledky vůbec špatné! Ba co víc, jsou konzistentní! Narazil jsem prakticky jen na dvě situace, kdy bych mohl víc kritizovat. Prvním případem jsou selfie v noci. Telefon potřebuje aspoň trochu světla a veřejné osvětlení schované za hradbou stromů způsobilo tmavou fotografii plnou šumu. Druhým případem je příroda, respektive les, který se ještě po zimě neprobudil. Příliš mnoho odstínů šedé a hnědé znamenalo pro Xiaomi těžko zpracovatelný objekt, kde nebylo, čeho se chytit.
Jakmile ale došlo na scenérie méně syntetické (neboli bylo co fotit), najednou začal podávat stabilní výkony, alespoň pokud jsem nezačal experimentovat se zoomem více než desetinásobným. Ulice v dešti, prosluněná řeka, makro, deštivý den, noční detaily, protisvětlo, interiéry, všechno do sebe pěkně zapadalo a do detailů by šťoural jen velký negativista.
Což já jsem. Sem tam jsem si proto všimnul, že stromy na pozadí vypadají spíš jak chmýří z pampelišky, stíny jsou i v HDR módu příliš temné a selfie sem tam potěší esoteriky, když kromě vaší tváře vyfotí i vaši auru, ale celkový dojem z telefonu to nekazí.
Ukázkové snímky z hlavního fotoaparátu a selfie
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde
To by ale nesmělo být Xiaomi, kdyby software svého fotoaparátu nevybavilo nějakým tím „vylepšením“. Interface vypadá na první pohled klasicky, Několik fotografických režimů, vpravo vypínač HDR a Leica filtrů, základní kroky zoomu vybíráte klepnutím, vyšší přiblížení pak volíte vysouvacím kolečkem, to vše funguje dobře do doby, než potřebujete něco změnit.
Krásným případem je nahrávání videa. Nejdřív doporučuji nastavit, aby se nastavení fotoaparátu uchovávalo. Ani pak ale nemáte vyhráno. Třeba HDR můžete použít maximálně u 4K při 30 snímcích za sekundu. Dobrá, vypnete HDR, zapnete nejvyšší kvalitu (8K/30 fps). Pak se omylem ukliknete, HDR zapnete a bum, jste na Full HD při 30 snímcích za sekundu. Xiaomi nepoužije nejbližší kvalitu, kterou zvládne, ale vrací se na start. Budiž, ručně si zvolíte 4K s podporou HDR. HDR vypnete a kvalita zůstane, ale najednou se odemkne možnost natáčení při 60 fps. A nikde nepotkáte nějakou tabulku, která by vám řekla, které kombinace jsou možné. Takhle je třeba schovaná možnost nahrávat HD záznam při 1920 fps. Hlavně že má telefon mód Superměsíc.
Závěrečné hodnocení
Jak se mi většinou Xiaomi moc netrefují do vkusu, čtrnáctka si mě omotala okolo prstu. Je nesmírně elegantním telefonem s impozantní hardwarovou výbavou i příslušenstvím. V podstatě je splněným snem někoho, kdo hledá relativně kompaktní mobil, který mu bude dobře sloužit několik let a i ve svém důchodu na něj budou mladší potomci koukat s respektem.
To všechno by se mohlo podařit, kdyby Xiaomi nebylo Xiaomi. Pamatujete na tuto anketu z roku 2018, jestli má používat MIUI, nebo Android One? Dopadla ve prospěch čistého operačního systému, a tak ji Xiaomi raději smazalo. Od té doby se změnilo snad jen jméno. Bludiště plné nesmyslných překladů, duplicit a odkazů do nikam se teď nazývá HyperOS, ale funguje pořád stejně – sice stabilně, ale komunikuje s vámi jak etalon vrátné z obecního úřadu: „To si musíte zajít pro razítko, ale teď máme zavřeno, v pondělí tu snad někdo bude, ale jsou dovolené, to víte… Hlavně mě ale s ničím neotravujte.“
Pokud se okolo Xiaomi 14 probudí komunita, která dokáže z hardwaru telefonu vytěžit stejný výkon i kvalitu fotek na LineageOS nebo jiné odrůdě Androidu, čekal bych i při ceně 21 999 Kč, respektive 24 999 Kč u mnou testované varianty, skvělé prodejní výsledky. Pokud ne, buď Xiaomi naučí své vyznavače skousnout ještě horší software, nebo by si měla rezervovat peníze na významnější změny než ty v názvosloví. Protože kvalita HyperOS i přes všechny doplňkové funkce zabíjí kvalitu telefonu.
Xiaomi 14 můžete předobjednat u Mobil Pohotovosti, kde navíc získáte celou řadu benefitů, jako je například prodloužená tříletá záruka. Využít lze také služeb Koupíš, Prodáš, Splácíš či Dopředný výkup, kdy lze cenu telefonu rozdělit do 26 splátek za 319 Kč měsíčně.
Xiaomi 14 se na našem trhu začne prodávat 19. března ve třech barevných variantách – černé, bílé a zelené. K dispozici budou dvě paměťové varianty – 12/256 GB za 21 999 Kč a 12/512 GB za 24 499 Kč včetně DPH. Do 18. března navíc budete moci využít speciální akce „vyšší kapacita za cenu nižší“. Za 512GB verzi tak dočasně zaplatíte o 2 500 Kč méně.
Xiaomi 14
Klady
- povedený design
- dostatečný výkon
- stupeň krytí IP68
- infraport
- kvalita fotografií a videa
- příslušenství v balení
- rychlé nabíjení
Zápory
- HyperOS
