- hlavním tahákem je nový OLED displej a vylepšený stojánek
- výkon konzole bohužel zůstal beze změny
- Nintendo se stále spoléhá na svou bohatou knihovnu exkluzivních titulů
Japonskou videoherní společnost Nintendo není potřeba dopodrobna představovat. Firma na trhu působí už od roku 1889, kdy začala prodávat hrací karty pro hru Hanafuda. Do výroby videoher vstoupila v roce 1980, kdy vydala první digihru s názvem Game & Watch. Od té doby se začala etablovat jakožto přední videoherní společnost na světě, k čemuž jí pomohly konzole jako Nintendo Entertainment System, Super Nintendo Entertainment System, Nintendo 64, Game Boy či Game Cube.
Po úspěšné historii přišel v Nintendu v novém miléniu odklon od tradičních herních konzolí, především po nepřesvědčivé konzoli Game Cube, která v konkurenci PlayStationu 2 a prvního Xboxu tahala za kratší konec. Sázka na pohybové ovládání u konzole Wii vyšla náramně (se 101 miliony prodaných jednotek jde o jednu z nejlépe prodávaných konzolí v historii), nicméně nástupce s názvem Wii U už takový úspěch nezaznamenal – málo změn a špatný marketing vyústil ve zmatení zákazníků, kteří často netušili, zda se jedná o novou konzoli, či pouhé příslušenství.
V roce 2017 proto přišla na trh konzole Nintendo Switch, která opět sázela na odlišnou filozofii oproti svým konkurentům a zároveň byla velkou sázkou na nejistotu – bude mít nový typ konzole úspěch? Ocení zákazníci netradiční kombinaci handheldu a domácí konzole? A nepůjde o další finanční propadák?
Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše – Nintendo Switch je ohromný celosvětový úspěch, který doposud zvládl prodat přes 93 milionů jednotek. Po první verzi přišla druhá generace, která napravovala některé výtky, především pokud jde o výdrž baterie, a dočkali jsme se také verze s označením Lite, která obětovala některé funkce ve prospěch nižší ceny. Poslední iterace s přídomkem OLED zcela jasně deklaruje, kde se odehrála největší změna. Co dalšího ale může Nintendo Switch OLED nabídnout? A vyplatí se do něj investovat těžce vydělané peníze?
Design a zpracování
Na první pohled se Nintendo Switch OLED výrazně neliší oproti předchozím verzím a do značné míry je to pravda. Zařízení stále dominuje kapacitní displej, který ovšem narostl na 7“ (předchozí verze dostala displej o velikosti 6,2“ a Lite má displej velký 5,5“), což se nemusí zdát jako výrazný nárůst, nicméně v praxi je rozdíl rozeznatelný.
Fyzické rozměry konzole s připojenými ovladači Joy-Con jsou 102 x 242 x 13,9 milimetrů a váha 420 gramů (bez ovladačů váží Switch OLED 320 gramů), takže oproti minulé verzi konzole povyrostla (předchozí verze má rozměry 102 x 239 x 13,9 milimetrů a hmotnost 398 gramů). Ačkoli se rozdíl může zdát jako zanedbatelný, je potřeba mít na paměti, že některá pouzdra a obaly nemusejí být zcela kompatibilní.
Nintendo Switch OLED opět vsadilo na plastové materiály, které mohou působit místy levně, nicméně se jedná o nutnou oběť výrobním nákladům a celkové hmotnosti. Samotné tělo konzole doznalo několika změn – tou nejmarkantnější je nový typ stojánku, který má nastavitelný úhel, jeho aretace je příjemně pevná a především je větší.
Minulá verze měla stojánek, který byl nejen výrazně menší a křehčí, ale navíc poskytoval pouze jeden úhel vyklopení, jenž nebyl pro hraní příliš pohodlný. Pod ním najdeme slot pro microSD kartu, která se vám určitě bude hodit. Se stojánkem souvisí ještě přítomnost malých plastových nožiček, které sice na první pohled nepostřehnete, nicméně pro stabilitu Switche OLED v praxi dělají hodně. Méně viditelnou změnou prošly také reproduktory, které jsou hlasitější a kvalitnější.
Odnímatelné ovladače Joy-Con (tentokrát v bílé barvě) mají stále stejné rozměry 35,9 x 102 x 13.9 milimetrů a hmotnost 48, respektive 52 gramů (levý Joy-Con je o pár gramů lehčí) a také stejné rozložení ovládacích prvků, konkrétně joysticku, tlačítek A/B/X/Y, zadních tlačítek L/R, ZL/ZR a dvou funkčních tlačítek.
Co musím Joy-Conům vytknout, je systém přichytávání poutka na ruku. To probíhá skrze zasunutí speciálního plastového modulu do sáněk, čímž umožní nejen přichytit Joy-Con poutkem k ruce, ale přidá také tlačítka L/R. Ačkoli jsem obeznámen s častou chybou, kdy uživatel vloží tento díl obráceně (Joy-Con vám to bohužel umožní) a následně jej jde obtížně vysunout, stejně se mi to během testování podařilo splést. Očekával bych, že Nintendo, které konzoli Switch cílí na rodiny s dětmi, podobnou věc odladí lépe.
Přepracovaný byl také dok, který umožňuje připojit Switch OLED k televizi. Ten dostal navíc připojení pro klasický ethernetový kabel s koncovkou RJ-45 a možností schovat kabeláž do zadní části. Jinak kromě černo-bílé barevné kombinace není dok nijak extra zajímavý – funguje stále stejně, je vyroben z plastu, a jakmile jej jednou připojíte, smrskne se vaše interakce s ním na zasouvání a vysouvání konzole. Na spekulované rozlišení 4K se bohužel nedostalo.
Pohodlnost Joy-Conů a ovládání
Ovládání konzole Switch si rozhodně zaslouží samostatnou kapitolu, neboť způsobů, jak na konzoli od Nintenda hrát, je více. První možností je hraní skrze Joy-Cony připojené ke konzoli v handheldovém módu. Co se týče pohodlnosti, nedá se zde vyřknout jednoznačný verdikt – ovládací prvky jsou oproti konkurenci poměrně titěrné a nepříliš ergonomicky rozmístěné, takže lidé s většíma rukama mohou mít problém.
Osobně jsem si ale poměrně rychle zvykl a oproti Switchi Lite se jedná o pohodlné hraní. Pokud by vám přeci jen ovládání bylo nepohodlné, doporučuji zakoupit nějaký ochranný obal vylepšující ergonomii – v případě Switche Lite se mi tato strategie vyplatila.
Druhou možností hraní je mít Joy-Cony odpojené a konzoli mít někde postavenou s využitím stojánku. Tato varianta hraní je skvělá obzvláště na cestách, pokud nechcete držet celou konzoli neustále v rukou a zároveň máte aspoň trochu prostoru – například ve vlaku či v letadle. S připojenými poutky je hraní pohodlné, nicméně na několikahodinové seance to opravdu není.
Třetí možností je využít Joy-Con grip, jenž je v balení a ve své podstatě promění dva separátní ovladače v jeden, který připomíná klasické herní gamepady. Slovo připomíná je klíčové – ačkoli je tento způsob ovládání a hraní nejvíce pohodlný, s klasickými gamepady se bohužel rovnat nemůže. To svede až Pro Controller, který je potřeba zakoupit separátně. Tady bych ale doporučil zvážit jeho koupi jen v případě, že to s hraním na Switchi OLED myslíte opravdu vážně – cena 1 799 Kč totiž rozhodně není lidová.
Pokud jste zvyklí například na ovládání od Xboxu či PlayStationu, budete si chvíli zvykat na trochu jinou filosofii ovládání – například potvrzování probíhá nejčastěji tlačítkem A, které je umístěno vpravo (pravým tlačítkem s písmem či symbolem na konkurenčních konzolích volbu rušíte či se vracíte zpět).
Kromě tradičního ovládání si Joy-Cony vypůjčily také pohybové ovládání od Wii. To funguje poměrně spolehlivě, nicméně naplno jej využijete pouze u specializovaných her, jako je například pohybový titul Ring Fit. V exkluzivitách od Nintenda se výhody pohybového ovládání a vibračních motorků (které jsou mimochodem skvělé) využijí více, nicméně kvůli přítomnosti konzole Lite je pohybové ovládání značně omezeno. U her třetích stran je pak využití předností Switche spíše sporadické.
Zmínit musím i problém, který řeší konzole Switch, respektive ovladače Joy-Con, od samotného počátku. Takzvaný Joy-Con drift je problém, kdy ovladač rozpoznává pohyb i v případě, kdy je joystick nečinný. V některých případech stačilo joystick pouze vyčistit, jindy ovšem bylo potřeba koupit zcela nový ovladač.
Nintendo se dlouhou dobu k tomuto problému nevyjadřovalo, nicméně u vydání OLED verze zmínilo, že tento problém by měl být eliminován. Jestli tomu tak skutečně je, jsem bohužel během krátkého testování nemohl zjistit, nicméně jak se s tímto problémem Nintendo popasovalo, ukáže až čas.
Handheld, nebo konzole?
Co činí Nintendo Switch OLED unikátním oproti konkurenci, je kombinace handheldového módu a klasického hraní u televize. S ukončením výroby přenosných konzolí z rodiny Nintendo DS a PlayStation Vita oficiálně skončila éra handheldů, které nahradily chytré telefony. Nintendo ovšem využilo své bohaté zkušenosti a vytvořilo funkční hybridní konzoli, která zastoupí jak handheldy, tak velkou domácí konzoli.
Díky tomuto unikátnímu přístupu si lze Nintendo Switch OLED bez problémů vzít třeba na výlet či na dovolenou a zároveň po příjezdu domů pokračovat pohodlně v hraní na televizi. Po zadokování konzole se obraz prakticky okamžitě začne promítat na televizi a stejně to funguje i naopak. Možnost rozehrát hru a poté v ní pokračovat na cestách je jednou z ohromných konkurenčních výhod Nintenda Switch OLED.
Zároveň přítomnost dvou ovladačů v balení a důraz na pohybové ovládání (které konkurenci příliš nevyšlo) je ideální také pro víkendové hráče, kteří se chtějí rychle zabavit něčím nenáročným. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že tituly pro Switch rychle pochopí i nehráči, jako například mí rodiče. Díky tomu je Switch OLED ideální konzolí do rodiny, což ještě umocňuje politika Nintenda, kterou společnost důsledně dodržuje u svých exkluzivních titulů – žádné zbytečné násilí, žádná sprostá slova, ideální kombinace výzvy pro zkušené hráče a zároveň přístupnosti pro ty nové.
Technické parametry
Že se k technickým parametrům konzole dostávám v recenzi až nyní, vypovídá o prostém faktu – Nintendo Switch OLED patrně nikoho neoslní nabušenou výbavou, velkým počtem teraflopsů a grafickými orgiemi ve hrách. Od snahy vytvořit co nejvýkonnější konzoli umožňující spouštět hry s fotorealistickou grafikou Nintendo opustilo už před nějakou dobou a soudě dle úspěšnosti lze říci, že se minimálně pro tuto japonskou společnost jedná o správnou cestu.
Teď ale ke specifikacím – Nintendo Switch OLED nabídne 7“ dotykový OLED displej s rozlišením 1280 x 720 pixelů (v režimu doku 1920 x 1080 pixelů), na míru upravený čipset Nvidia Tegra, vnitřní pamětí 64 GB (s možností rozšíření o microSD karty až o kapacitě 2 TB), Wi-Fi 802.11 a/b/g/n/ac, Bluetooth 4.1, stereo reproduktory, USB-C, 3,5mm audio konektor, gyroskop, senzor pro měření intenzity okolního světla či slot pro herní karty od Nintenda.
Z technické stránky Nintenda Switch OLED se zkrátka nikdo na zadek neposadí. O to více je obdivuhodné, co vývojáři s výraznými limitacemi hardwaru dokáží vytvořit. Ať už jde o Maria, Zeldu či nový Metroid, prakticky jakákoli exkluzivní hra je skvělým důkazem toho, že více pixelů nutně neznamená lepší hru.
To ovšem Nintendo neomlouvá, stejně jako technické parametry Switche OLED. Na 7“ displeji sice během hraní nebudete zkoumat ostrost hran a počítat jednotlivé pixely, nicméně alespoň Full HD rozlišení by mělo být standardem. Pokud máte doma televizi s rozlišením 4K, pak vás taktéž nabízené Full HD v režimu doku příliš neoslní – nutno také zmínit, že maximální rozlišení nedostanete vždy a za všech podmínek. Například poslední Zelda běží v zadokovaném módu pouze ve 900p při 30 snímcích za sekundu.
Výdrž na baterii
Nintendo Swi,tch OLED dostalo baterii s kapacitou 4 310 mAh, což se sice na papíře nemusí zdát jako hodně, v praxi je ale výdrž poměrně dostačující. Nintendo uvádí, že se výdrž baterie pohybuje mezi 4,5 – 9 hodinami a z praktického používání mohu tyto hodnoty potvrdit. Samozřejmě záleží na nastavení jasu, povolené bezdrátové konektivitě a náročnosti hry, nicméně poslední Zeldu můžete na Switchi OLED hrát zhruba pět a půl hodiny, než bude potřeba sáhnout po adaptéru. Do plna nabijete Switch OLED za zhruba 3 hodiny.
Na dnešní standardy se nejedná o žádný zázrak, a to jak v případě kapacity baterie, tak rychlosti nabíjení. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednoúčelové zařízení, mě ale v praktickém používání tyto hodnoty nikterak neomezovaly, byť bych samozřejmě ocenil, kdyby výdrž na baterii byla větší a nabíjení rychlejší. O nepřekonatelnou překážku se nicméně nejedná.
Hry, exkluzivity a software
Největší zbraní Nintenda na videoherním poli není hardware, ale exkluzivní tituly. Pokud si chcete zahrát Maria, Zeldu, Pokémony, Metroid, Splatoon, Animal Crossing, Kirbiho či Fire Emblem: Three Houses, nemáte jinou možnost, než sáhnout po konzoli od Nintenda. Ani jeden z titulů nenabídne špičkovou grafiku srovnatelnou s Xboxem Series X/PlayStationem 5 nebo PC (což ale neznamená, že by nešlo o hezké hry), nicméně míra kreativity a herních mechanik, které jednotlivé exkluzivity nabízejí, je opravdu dechberoucí.
Minimálně hra The Legend of Zelda: Breath of the Wild si podle mě obhájí nákup celé konzole – jedná se totiž nejen o skvělou exkluzivitu, ale dle mnohých také o nejlepší hru dekády, přičemž já se pod toto hodnocení mohu s klidným svědomím podepsat. Vysvětlit, proč je poslední Zelda jednou z nejlepších her všech dob (neplést s dokonalou hrou), by ovšem vydalo na velmi dlouhý článek, proto alespoň přiložím video, které se pokouší onu unikátnost ukázat na několika příkladech.
Nintendo Switch ale není jen o Zeldě. Například také Mario Odyssey zpracovává ikonickou herní postavu z jiné perspektivy, která se povedla na výbornou, a během celé doby hraní jsem nepřestal kroutit hlavou nad tím, jak všechny skvělé mechaniky, které jsou příkladně dávkované, mohly vývojáře napadnout. Také poslední Metroid Dread je velmi povedeným přídavkem do slavné série, která navíc dle mého názoru skvěle využívá OLED displej posledního Switche.
Výhodou (a pro některé nevýhodou) Nintenda Switch OLED je jeho jednoúčelnost – zapomeňte na aplikace pro Facebook, Twitter a Instagram, případně na webový prohlížeč. Jediným rozptýlením je aplikace pro YouTube a relativně nedávno přidaný Twitch.
Celé rozhraní se točí výhradně okolo her, které jsou naprostým středobodem konzole. Je to špatně? Osobně se domnívám, že nikoli – nikdo z nás stejně nedá bez chytrého telefonu ani ránu a Messenger je dneska s trochou nadsázky dostupný i v ledničce a pračce, takže absenci všudypřítomných aplikací, které nemají s hraním mnoho společného, na Switchi vítám s otevřenou náručí.
Z uzavřenosti Nintenda ale vyplývají také některé historické relikty, od kterých jsme si díky moderním konzolím už odvykli. Dobrým příkladem je hledání přátel skrze složité alfanumerické kódy, složitější migrace na jinou konzoli, občas nespolehlivá záloha uložených pozic na cloudu (a jejich přesun do jiné konzole) či až katastrofická pomalost obchodu Nintendo eShop.
Na druhou stranu se musí nechat, že Nintendo na opravách nedostatků neustále pracuje. Například v jedné z posledních aktualizací přibyla možnost spárovat se Switchem bezdrátová sluchátka. Ano, chápu, jak směšně to zní v roce 2022, ale upřít Nintendu snahu nelze. Všechny problémy se japonské společnosti vychytat určitě nepodaří, nicméně ona snaha se cení.
Za zmínku stojí také předplatné Nintendo Switch Online, které lze pořídit také v dražší verzi s přídomkem Expansion Pack. Za příjemných 499 Kč měsíčně získáte možnost hrát online, ukládat pozice do cloudu, exkluzivní nabídky pro členy a také přístup k balíku retro her z konzolí NES a SNES. Expansion pack pak rozšiřuje nabídku retro her na konzole Nintendo 64 a Sega Mega Drive a přináší také DLC pro Animal Crossing zdarma, ovšem za cenu 999 Kč ročně.
Minimálně kvůli online hraní a ukládání pozic do cloudu se předplatné vyplatí a na rozdíl od konkurenčních konzolí je výrazně levnější. Retro hry jsou poté zajímavým zpestřením, díky kterému může pamětníkům ukápnout slzička a které mohou později narozeným zase osvětlit, proč je Nintendo ikonickou herní společností.
Vyplatí se sáhnout po OLED verzi?
Otázka této kapitoly je zároveň jednou z hlavních, kterou si budou zájemci o Nintendo Switch OLED pokládat, přičemž jednoznačná odpověď na ni není. Pokud uvažujete o koupi konzole od Nintenda, žádnou z předchozích verzí nemáte a netíží vás ani rozpočet, pak je odpověď prosté ano. Jestli vás OLED displej příliš nenadchnul a plánujete konzoli používat primárně doma, můžete ušetřit na druhé generaci Nintenda Switch bez přídomku OLED, aniž byste přišli o nějakou zásadní funkcionalitu.
Jestli ale vlastníte jinou verzi Switche, odpověď už je trochu složitější. V případě druhé generace Switche stojí za to důkladně zvážit, jestli o něco větší OLED displej a lepší stojánek skutečně ospravedlní nákup prakticky totožné konzole. Všechny novinky totiž využijete pouze na cestách a v zadokovaném režimu je ani nepostřehnete. Pokud vlastníte první generaci Switche, pak by vás mohla přesvědčit i delší výdrž baterie, která je srovnatelná s druhou generací a o něco málo překonává verzi Lite.
Pro majitele Nintenda Switch Lite je pořízení OLED modelu skutečný oříšek. Switch OLED nabídne lepší displej, o něco málo větší výdrž a samozřejmě také možnost připojení k televizi a využití odpojitelných Joy-Conů, například pro hraní s přáteli. Na druhou stranu je Switch OLED znatelně větší a těžší, takže na cesty se hodí méně, než varianta Lite. V tomto případě doporučuji zvážit, zda přidanou hodnotu Switche OLED skutečně využijete.
Ideální důvod pro pořízení Nintenda Switch OLED je situace, kdy vlastníte jinou herní konzoli (nebo herní PC) a hledáte parťáka na cesty, případně pro zahrání exkluzivních her. Stejně tak pokud chcete konzoli, na které budete moci hrát se svými dětmi, je Switch OLED skvělá volba.
Závěrečné hodnocení
Nintendo Switch OLED je přírůstek do rodinky konzolí Switch, o který nikdo nestál – fanoušci očekávali lépe vybaveného nástupce, nicméně dočkali se pouze mírně inovované verze, která nepřináší tolik převratných novinek, aby někoho přesvědčila o naprosté nutnosti své existence. I přes tato tvrdá fakta nelze říci, že by Nintendo Switch OLED byl špatnou konzolí a že si nenajde své příznivce – i za cenu 9 490 Kč.
Na OLED displeji některé hry skutečně prokouknou, použitelnost lepších reproduktorů je sice diskutabilní, nicméně zlobit se za ně určitě nemůžeme a vylepšený stojánek je věc, po které fanoušci volali od prvního uvedení Nintenda Switch na trh. Drobné změny v doku je taktéž potřeba ocenit, byť nutnost kabelového internetového připojení není věcí, kterou v dnešní době považujeme za nezbytnost. Příslib vyřešení Joy-Con driftu je sice marketingově hůře prodejná novinka, z dlouhodobého hlediska ale bude mít patrně největší vliv.
Proti Nintendu Switch OLED hovoří především málo změn oproti druhé generaci. Některé změny, jako třeba nepatrně větší rozměry, jsou naopak kontraproduktivní, vzhledem ke zpětné kompatibilitě příslušenství. O technické zastaralosti celého řešení raději ani nehovořit. Přes všechny nedostatky se jedná o revoluční konzoli, díky které Nintendo opět dokázalo, že hrám a hráčům opravdu rozumí.
Nintendo Switch OLED
Klady
- OLED displej
- drobné změny v doku
- propracovanější stojánek
- vylepšené reproduktory
- vyřešený problém Joy-Con driftu
- velké množství exkluzivních her
- možnost hrát na cestách i na televizi
Zápory
- větší rozměry omezují kompatibilitu s příslušenstvím
- jen málo změn oproti předchůdci
- slabší technické parametry konzole
- delší hraní v handheld módu může být nepohodlné
- horší online služby oproti konkurenci
- chybí podpora 4K rozlišení
