- Je velký, je výkonný, vydrží dlouho, ale notebook nenahradí
- Fanouškům mobilních her a gaučového povalečství splnil Oneplus sen o dostupném tabletu
- Cena okolo 13 500 Kč je pořádně lákavá
Ve svém okolí pozoruji, jak tablety zažívají svou renesanci. Najednou v nich už nikdo nehledá levnou náhradu za notebook, ani pracovní nástroj. Teď jsou tablety zařízením na zábavu, multimédia a hry. Nebál bych se říct, že tablet je oproti notebooku tím, čím je herní konzole vůči stolnímu počítači.
S ubývajícím časem a rostoucím věkem zjišťuji, že už se mi ani nechce zapínat hru, abych ve virtuálním světě strávil dvě hodiny, a raději si pustím film, během kterého si něco přečtu nebo jen tak brouzdám po internetu. Právě takové prokrastinační lenošení jsem si představoval při nabídce recenzování tabletu Oneplus Pad 3 – přijal jsem a nelitoval.
Proč můžete důvěřovat SMARTmanii? Každý produkt nebo službu, kterou testujeme, prověřujeme v reálném provozu po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů. Přípravě recenze věnujeme maximální pozornost a snažíme se v ní vždy objektivně zhodnotit všechny klady a zápory daného produktu.
Krabička jak bonboniéra
Oneplus používá červenou barvu historicky. Nenajdete ji sice na samotných zařízeních, kde se mihne leda jako akcent na widgetu, ale krabička celého zařízení díky jejímu použití vypadá jako bonboniéra Merci. Obsah možná není tak chutný, ale zase nemá datum spotřeby uvedené na obalu. Čokolády uvnitř však není moc. Jen tablet samotný a nabíjecí kabel. Trochu vás namlsá vyobrazení pera na papíru, ale text hned vedle upozorní, že se stylus prodává samostatně.
K nám se do redakce dostal navíc praktický kryt, který chrání zadní stranu tabletu a zároveň se k němu dá magneticky připojit i druhý díl coveru, klávesnice. Na ní sice absentují české popisky kláves, ale psát na ní naším jazykem není problém – ostatně, 80 % této recenze vzniklo na testovaném tabletu a zasekával jsem se jen na speciálních znacích, které běžně píšu v kombinaci altu a numerické klávesnice.
Rychlému ovládání napomáhají i klávesové zkratky, se kterými pak už dotykový displej budete používat jen místo myši, pokud byste nechtěli využívat trackpad. Měl bych ale upozornění pro ladiče mezi námi: předinstalovaný launcher podporuje všechny zkratky (a je to úctyhodný seznam), ale pokud preferujete třeba Nova launcher, některé začnou zlobit.
Několik minut jsem se trápil, proč mi nefunguje ekvivalent Alt + Tab, než mi došlo, že o task management se stará launcher a aplikace třetích stran s klávesovými zkratkami nepočítají. Druhé varování bych měl pro noční pracanty. Klávesnice není podsvícená. Napájení si bere přes magnetický konektor ze zařízení, klávesy pro úpravu jasu ale mění svit obrazovky, ne klávesnice.
Těžkotonážní tablet do batohu
Otevření klávesnice vyžaduje trošku přemlouvání, chce to trochu zatnout drápy do skulinky mezi krytem a tabletem samotným. Pak zjistíte, že jako obvykle u tabletů není moc na co koukat. Symetrické černé rámečky, mírné zakulacení rohů a decentně ukrytá selfie kamera, to není nic, co by váš zrak stimulovalo, zároveň je ale zač tablet chytnout, pokud by vám klouzal z rukou.
Ani boky velkou pastvu pro oči nenabízí. Po obou kratších stranách jsou v horní i dolní polovině otvory pro reproduktory, na jedné straně pak spatříte USB-C. V rohu se pak mačká vypínač a ovládání hlasitosti. Docela často jsem ale musel prstem objet všechny hrany, abych ho našel. Ne, že by stisk tlačítek neposkytoval zřetelnou zpětnou vazbu, ale často nemáte podle čeho určit orientaci tabletu. Naštěstí ale funguje rozsvícení i zhasnutí poklepáním, takže nemusíte po ovladačích pátrat příliš často.
Zadní strana je pak plochá a její rovinu narušuje jen modul fotoaparátu v rohu. Někoho možná překvapí, že ho tvoří jediný objektiv doprovázený přisvětlovací diodou, ale buďme rádi aspoň za to, ne každým tabletem si můžete posvítit. Běhat s tabletem ale podobně jako s mobilem nebudete, Pad 3 má totiž rozměry 290 × 210 × 6 mm a váží 675 g, žádný drobeček to tedy není.
Trošku zamrzí i chybějící odolnost vůči vodě a prachu, zároveň se však u tabletů objevuje jen sporadicky, takže vás to asi nepřekvapí. Jen je třeba se hlídat, abyste netahali zařízení do deště či si ho nepodlili pitím. Pokud bych se hodně zasnil, dokázal bych si představit druhé USB-C nebo sluchátkový jack, ale za celou dobu testování mě tyto konektory napadly jen jako hypotetická možnost rozšíření, než že by mi skutečně chyběly.
IPS displej velký jak fotbalové hřiště
To hlavní, co vás na tabletu bude zajímat, je výkon a displej, na kterém se odehrává všechno to zábavné. Možná kvůli zmiňované podpoře stylusu používá Oneplus Pad 3 displej typu LTPS. Černá tak nebude nikdy tak temná, jako na OLED obrazovkách, ale rozměry a rozlišením si to tablet vynahradí.
Pracovní plocha měří na úhlopříčku 13,2″ při rozlišení 2400 × 3392 pixelů. Výsledná jemnost 315 ppi nepřekvapí, ale poměr stran 7:5 zvolil výrobce prakticky, není moc daleko od dříve rozšířeného 4:3. Filmy se tak černých pruhů nahoře a dole nezbaví a do formátu 16:9 se taky někdy netrefíte, ale na práci a hlavně multitasking je to tak akorát, abyste mohli mít otevřená dvě okna a v obou se poměrně dobře vyznali.
Ne každá aplikace si však s rozlišením a velikostí poradí. Responzívní web nedělá problémy, ale Facebook se mi vytrvale otevíral jen na půlce displeje a spousta aplikací zobrazovala obsah tak velký, až jsem ztrácel orientaci – typickým příkladem budiž YouTube, kde ve streamu náhled videa na rozdíl od počítače zabíral celou plochu.
Bohužel za tohle může víc Google než Oneplus. Tak dlouho odmítal rozdělovat telefonní a tabletové rozhraní a když už ho akceptoval, podmínil ho hranicí v DPI, že na něj spousta vývojářů rezignovala. Zároveň ani nemůžu Oneplus obhajovat, že by šlo Androidu nějak naproti. Existuje možnost si v nastavení displeje změnit rozvržení aplikace v orientaci na šířku, ale ne každá aplikace tyto volby podporuje. Po pravdě, s výjimkou FB a IG a aplikací od Oneplus je nepodporovala žádná z nainstalovaných. Částečnou náhradou je gesto stažením čtyř prstů, které aplikace směstná tak, aby byl vidět obsah z obou, ale pak zase nemusí vyhovovat měřítko.
Samozřejmě lze používat i plovoucí okna, ale jen pro jedinou obrazovku, dvě ostatní se minimalizují do postranní lišty. Klasický případ kancelářské krysy, která na půlce monitoru píše shrnutí z webového prohlížeče na druhé půlce a dílčí výpočty řeší v kalkulačce, se na Oneplus Padu sice vyřešit dá, ale velikost plovoucího okna nezměníte, takže si půlku displeje zakryjete tak jako tak. Microsoft věděl, proč svůj operační systém nazval Windows a proč se stal hegemonem pracovního použití – tohle zkrátka Android dohnat nedokázal, byť třeba plovoucí okna v podání One UI (nebo dokonce rozhraní Dex) zvládá podstatně intuitivněji.
Obrazovce přirozeně můžete nastavit víc parametrů. Volit se dá tmavý a světlý režim, filtr modrého světla i adaptivní úprava zabarvení, někdo si možná zapne zvýrazňování barev či zvyšování ostrosti. Pro přemýšlivé pak bude užitečné snímání vašeho pohledu, aby se obrazovka nevypnula, pokud do ní jen pasivně civíte.
Po stránce umí/neumí nic zásadního nechybí, ale automatické úpravy obrazu jsem nakonec povypínal – několikrát se stalo, že tablet nedokázal trefit ideální odstíny a opakovaně je hledal, což se projevovalo pulzováním a střídáním intenzity podsvícení. Oneplus Pad se též lépe cítí doma. Ne, že byste venku na displej neviděli, ale focení bylo tentokrát náročnější než u OLED panelů kvůli nižšímu jasu a častým odleskům.
Co naopak cením, je obnovovací frekvence až 144 Hz. Baterku má tablet velikou, takže defaultních 60 Hz nemá cenu ani zapínat a je jen na vás, jestli necháte kmitočet volit automat, nebo ho ručně budete držet na maximu. Pokud byste zvolili druhou variantu, odemkne se nastavení, kde můžete framerate nastavovat pro jednotlivé aplikace.
Oxygen OS neobtěžuje zbytečnostmi
V dávné historii jsem byl nadšeným majitelem telefonu Oneplus. Bylo to v době, kdy byl Carl Pei kámoš s CyanogenMod. Po čase si založil vlastní, vizuálně unikátní značku Nothing a Oneplus zdědilo OxygenOS, který během doby zmutoval tolikrát, že už ani nedokážu říct, jaké pro něj bývaly typické rysy.
Pad 3 používá OxygenOS 15 a jedná se o velmi minimalistickou nástavbu Androidu. K jeho základní formě přidává jen lehce přeskládané menu a ojedinělé formy přizpůsobení grafiky. Většinu nadstandardních prvků obsluhuje jen launcher s lištou pro poslední aplikace a dokumenty, který duplikuje boční vysouvací lišta.
Tím ale OxygenOS své nápady vystřílel. Neobsahuje žádný game launcher, čistič paměti (i když po zavření všech aplikací prohlásí mylně, že „Váš systém je nyní v optimálním stavu“), dokonce neotravuje ani s všemožnými AI funkcemi! Může to znít zpátečnicky, ale jsem rád, že veškeré aplikace navíc se dají odinstalovat a uživatel má svobodu, jestli mu bude asistovat Gemini, Copilot, nebo další z desítek nástrojů na generování všeho možného.
Zajímavé je využití aplikace O+ Connect, kterou můžete ovládat svůj počítač. Její instalační soubor zabere 216 MB a ukáže se, kdo tahá v Oneplus za nitky. Není to nikdo jiný, než mateřské Oppo. Ve chvíli, kdy existuje klasická vzdálená plocha i sdílení obrazovky přes Link to phone od Microsoftu přidaná hodnota klesá, ale je hezké vidět, jak si Oneplus hraje s propojením jednotlivých zařízení. Ostatně, logo NFC není na krytu s klávesnicí náhodou, urychluje přesun souborů z jednoho zařízení na druhé.
Když už jsme u té komunikace, najdete v Nastaveních i volbu pro Mobilní sítě, které v seznamu aplikací doprovází Telefon. Oneplus Pad 3 ale vlastní LTE modem nemá, obojí ožije až po připojení k mobilnímu telefonu v síti. Podobně se chová tablet i k navigaci, GPS v technických specifikacích chybí.
Ledový výkon Snapdragonu 8 Elite
Vzhledem k ceně a displeji lze těžko uvěřit, že se pod hliníkový kryt dostal pořádně nadupaný hardware. Těšit se můžete na Snapdragon 8 Elite označovaný jako SM8750-AB. Táhne ho čtyřspřeží jader, kdy čelní dvojice Oryon V2 Phoenix L frčí na frekvence 4,32 GHz a zbývající šestice Phoenix M tiká na kmitočtu 3,53 GHz. Bičem nad kočárem práská grafika Adreno 830, aby 12 či 16 GB RAM na korbě vidělo ze světa jen rozmazané čáry.
Technické specifikace tabletu Oneplus Pad 3
- rozměry 289,6 × 209,7 × 6 mm, hmotnost 675 g
- 13,2″ LTPS displej s rozlišením 3392 × 2400 px, 144 Hz, podpora stylusu
- procesor Snapdragon 8 Elite (2× 4,32 GHz + 6× 3,53 GHz), 12 GB RAM, 256/512 GB úložiště UFS 4.0
- Wi-Fi 7, Bluetooth 5.4, USB-C 3.2 OTG
- 12 140 mAh baterie, 80W nabíjení
- fotoaparát 8 MPx s přisvětlovací diodou, 13MPx selfie kamera, video 4K@30fps
Celý povoz pak veze 256, nebo 512 GB UFS 4.0 úložiště bez možnosti dalšího rozšíření. Jestli se bojíte, že vám naplnění takového prostoru daty zabere hodiny času, nebo aspoň limit datového tarifu, odkážu vás na rychlé USB 3.2, které některé značky rády zapomínají a implementují jen pomalejší standardy.
Základní čísla máme za sebou, ale k čemu jsou dobrá? Čísla z benchmarků sice napoví, ale nadšení zprostředkovat neumí. Co když ale zmíním Knights of the Old Republic? Co když připomenu slávu Icewind Dale? Co když tablet oživí zašlý vztek, když si váš hýčkaný hrdina v Heroes 3 vylosuje First Aid do sekundárních schopností? Jak byste se těšili na další sekání končetin v Diablu Immortal?
Je hromada slušných her (a emulátorů), které by hravě rozběhaly i telefony, ale na malé obrazovce se hrají bez přiměřeného pohodlí. Právě na takové tituly je ale Pad 3 jako dělaný. Díky rozměrům i pouzdru se navíc nemusí brzdit kvůli odpadnímu teplu. V zátěžovém testu zvládal držet tempo se stabilitou přes 80 % a když jsem se snažil ho co nejrychleji vybít, teplota lezla nahoru jen velmi pozvolna a během 20 kol v 3DMarku se dostala jen z 24 na 31 °C a přes 33 °C jsem snad tablet nedokázal roztopit ani v aplikaci Generic Battery Drainer.
Energie: rychle dovnitř, pomalu ven
Představte si, že taková alotria provozujete s telefonem a můžete po obědě hledat nabíječku. Oneplus Pad 3 sice nemůže konkurovat technologicky (třeba reverzní bezdrátové nabíjení by s jeho obřím akumulátorem smysl dávalo), ale tady měla prioritu harmonie celku. Však k čemu by byl výkonný procesor, kdyby ho tablet vydržel používat jen dvě hodiny?
V Oneplus jsou evidentně tušili, co jejich zařízení čeká, a namontovali dovnitř baterii o kapacitě 12 140 mAh, kterou lze plnit výkonem 80 W.
| Naměřená rychlost nabíjení 80W adaptérem | ||||
| Úroveň | 30 % | 50 % | 80 % | 100 % |
| Čas | 20 minut | 34 minut | 57 minut | 1:28 minut |
Co si pod tím představit? Za prvé, najděte si rychlou nabíječku, se kterou doplňování energie nebude záležitostí na celou noc. Pakliže už podobným adaptérem disponujete, budete překvapeni, jak rychle procenta skáčou nahoru, plným výkonem s nabíječkou podporující VOOC je hotovo za hodinu a půl. Za druhé, zklidněte svou úzkost z vybité elektroniky. Tablet vás naučí přemýšlet jinak než smartphone. Přistihl jsem se dokonce u myšlenek, že i s posledními 20 % baterky půjdu ještě provětrat na hodinku svého Jedie po pláních Dantooine, zatímco na mobilu bych se mírnil už lehce pod půlkou.
Vyloženě odbyté nejsou ani funkce pro prodloužení životnosti baterky, ale konkurence jim věnuje víc pozornosti. Tady v tabletu najdete jen chytré nabíjení postavené na pravidelném doplňování elektřiny, zastropování na 80 % maxima a stopku pro nabíjení, dokud na nabíječce neklesne ze 100 na 95 %, aby nebyl akumulátor pořád v zápřahu.
Koho zajímá fotoaparát?
Foťák na tabletu je vždycky tak trochu do počtu. V případě Oneplus Padu dvojnásob, protože jeho plocha je tak velká, že stačí mírný větřík, a už si při focení připadáte jak plachetnice. 13MPx kamera tak slouží hlavně na snímání QR kódů a občasné ofocení poznámek či jednoduché momentky. Proto bych mezi negativa nepočítal ani absenci optické stabilizace, ani chybějící širokoúhlou optiku či teleobjektiv. Na to se tu nehraje. Adekvátně nízké nároky bych kladl i na 8MPx selfie kameru. Na videohovory bohatě stačí.
Ukázky snímků z tabletu Oneplus Pad 3
Výsledky samozřejmě nesnesou srovnání s telefony podobné cenové úrovně. Už na displeji tabletu je vidět, že zaostřování je pomalé a výsledky trpí na přepaly a postrádají detaily. Už umělé osvětlení stačí na rozmazání a noční fotky jsou úplně zbytečná disciplína. Pokud by něco takového produkoval telefon okolo pěti tisíc, skřípal bych zubama, ale tablet? V klidu mu to odpustím a ani nemám pocit, že mu nadržuju – po prvňáčkovi taky přeci nebudu chtít řešit soustavy rovnic. Nemůžu ale ani chválit, což platí i pro natáčení videa. Oneplus Pad 3 zvládá 4K při 30 snímcích za vteřinu ve smyslu, že tato možnost existuje. Výsledky neurazí, ani nenadchnou.
Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde Závěrečné hodnocení
Chytrých mašinek je na trhu habaděj a najít nějakou, která vzbudí nadšení, je proto sakra těžké. Ceny letí vzhůru jak inflace ve Venezuele (nebo v plánech naší Venezuely), takže i benefity nejlepších kusů jsou chlazené vichrem v peněžence. Oneplus Pad 3 je tabletem, u kterého sňatek z rozumu přeroste ve vřelou náklonnost.
Sáhnete po něm kvůli „svaté trojici“ parametrů podstatných pro zábavu. Kombinuje velký a jemný displej s parádním výkonem a dlouhou výdrží, abyste si zahráli plynule a dlouho. Už to by stačilo na solidní základ, ale Oneplus si pomáhá i operačním systémem, který netlačí na pilu a nedělá ze sebe něco, co není a nemá být.
A pak je tu cena. Za variantu s 12 GB RAM a 256 GB úložištěm vysolíte velmi rozumných 13 500 Kč, za vyšší variantu pak 16 000 Kč. Zejména u nižší konfigurace je koupě tuze lákavá. Samsung v podobné cenové relaci nabízí Galaxy Tab S10 FE, který je snad ve všech atributech s výjimkou odolnosti horší, což se dá říci i o tabletu Lenovo Yoga Tab Plus 12.7. Xiaomi Pad 7 Pro je sice hardwarem blízko, ale menší baterie už se může podepsat na jeho užitné hodnotě.
Sečteno podtrženo, pokud je tablet tím typem zařízení, po kterém bažíte, dejte Oneplus šanci, i pokud jste zvyklí na jiné značky. Lepší poměr výkonu a ceny budete jinde hledat stěží.
Oneplus Pad 3
Klady
- prostorný displej
- velmi vysoký výkon
- příjemná cena
- minimalistický systém
- dlouhá výdrž
- rychlé nabíjení
Zápory
- IPS displej místo OLED
- multitasking – práce s více okny
- občasné chyby v překladu
