- Nanoplasty jsou tak malé, že pronikají až do cév a zvyšují riziko infarktu
- Do těla se nám dostávají přes pitnou vodu a jídlo
- Lidé s ucpanými tepnami mají až 51× více nanoplastů než zdraví jedinci
Plasty jsou všude kolem nás. Najdeme jej v obalech, oblečení i každodenních předmětech. Ačkoli se na první pohled zdá, že se s plastovým odpadem setkáváme hlavně v oceánech, vědci nyní bijí na poplach kvůli mnohem menší a záludnější hrozbě. Nanoplasty, drobné částice menší než 1 000 nanometrů, jsou natolik titěrné, že je nelze spatřit pouhým okem, ale přesto pronikají hluboko do našich těl, a to až do samotných cév. Nový výzkum ukazuje, že tyto neviditelné částečky se mohou hromadit v tepnách a zvyšovat riziko srdečně-cévních onemocnění.
Napadlo vás někdy, co je plast zač? Plast je umělý materiál tvořený dlouhými řetězci polymerů, který vzniká chemickou úpravou ropných produktů.
Vědci z Univerzity Nového Mexika přednesli své přelomové poznatky na prestižní konferenci American Heart Association’s Vascular Discovery 2025, kde představili data, která poměrně výrazným způsobem mění naše chápání vlivu plastů na naše zdraví. Zaměřili se na vztah mezi přítomností nanoplastů a stavem krčních tepen, konkrétně na jejich zúžení vlivem tukových usazenin, známých jako aterosklerotický plak.
Výsledky studie jasně ukazují, že lidé, u nichž došlo k hromadění plaku v krčních tepnách, mají v těchto místech významně vyšší koncentrace nanoplastických částic ve srovnání s jedinci, jejichž cévy jsou zdravé a bez patologických změn. Tento poznatek přináší obrat v přístupu k rizikovým faktorům srdečně-cévních onemocnění, protože ukazuje, že problém není jen v tucích nebo zánětlivých procesech, ale i v působení environmentálních mikročástic.
Nanoplasty se do těla dostávají hlavně pitím vody a jídlem
Překvapivým zjištěním studie je i to, odkud se tyto plastové částice do těla dostávají. Dlouho se mělo za to, že hlavním zdrojem jsou běžné plastové výrobky, jako jsou obaly, plastové nádobí či lahve, s nimiž člověk přichází denně do kontaktu. Výzkum však odhalil, že dominantním kanálem vstupu těchto mikroskopických částic do těla je každodenní konzumace potravin a vody. Plastový odpad, který se hromadí v oceánech, řekách a na skládkách, se totiž vlivem slunečního záření, větru a mechanických procesů postupně rozkládá na stále menší částice.
Ty se dostávají do půdy a vody, vstupují do potravního řetězce a nevyhnutelně končí v lidském organismu. Jakmile se nanoplasty dostanou do těla, jejich miniaturní velikost jim umožňuje pronikat buněčnými membránami a hromadit se v různých tkáních, včetně cévních stěn, kde mohou ovlivňovat jejich strukturu a funkci.
Kde všude najdete nanoplasty?
- Balená voda a nápoje v plastových obalech: mikro- a nanoplasty se uvolňují například z PET lahví
- Mořské plody (ryby, korýši…): hromadí plasty z moře ve svých tkáních
- Sůl: zejména mořská sůl může obsahovat mikroskopické částice plastů
- Med, cukr, pivo: dokonce i tyto produkty byly v některých studiích identifikovány jako kontaminované
Obalové materiály
- Potraviny balené v plastu: zejména při zahřívání (například mikrovlnný ohřev) může dojít k uvolnění plastových nanočástic
- Čajové sáčky: některé obsahují nylon nebo PET a při zalití horkou vodou uvolňují plastové částečky
Kosmetika a hygienické produkty
- Peelingy, zubní pasty, make-upy: dříve běžně obsahovaly mikro- a nanočástice plastu (polyethylen), dnes již částečně regulováno
- Hygienické pomůcky a vlhčené ubrousky: často obsahují plasty, které se při používání mohou částečně uvolňovat
Pitná voda
- Kohoutková i balená: obě mohou obsahovat mikro- i nanoplasty, i když množství závisí na lokalitě a způsobu filtrace
Léky a zdravotnické prostředky
- Některé kapsle a obaly léků jsou vyrobeny z polymerů, které se mohou částečně uvolňovat
- Intravenózní sety nebo katétry: mohou při dlouhodobém kontaktu s tekutinou přispívat ke kontaminaci
Vzduch
- Prach v domácnostech a městech: plasty z textilu, nábytku, pneumatik…
- Syntetické oblečení: při nošení i praní uvolňuje velmi jemná plastová vlákna, která můžeme vdechnout
Vyšší riziko infarktu a mrtvice
Na tuto studii navázala dřívější zjištění italských vědců, kteří již v předchozím roce jako první prokázali přítomnost mikro- a nanoplastických částic přímo v aterosklerotickém plaku pacientů, kteří podstoupili chirurgické odstranění zúžených krčních tepen. Tento objev vzbudil velký ohlas v lékařské komunitě, neboť šlo o první důkaz, že plastové částice se mohou nejen dostat do krevního oběhu, ale také se hromadit v místech, kde dochází k patologickým změnám cév.
Ještě znepokojivější byl fakt, že tito pacienti měli ve srovnání s ostatními výrazně vyšší riziko závažných kardiovaskulárních příhod, včetně úmrtí, nefatálního infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody, a to v období téměř tří let po operaci. Tato zjištění vyvolala otázky, zda nanoplasty přímo ovlivňují stabilitu plaku a zvyšují riziko jeho prasknutí, což může vést k život ohrožujícím komplikacím.
Novější výzkum, vedený týmem z Univerzity Nového Mexika, tuto problematiku dále rozvinul a podrobněji analyzoval hladiny mikro- a nanoplastů v krčních tepnách u 48 dospělých osob. Tito účastníci byli rozděleni do tří skupin: první skupina zahrnovala jedince se zcela zdravými tepnami, druhá skupina měla prokázaný plak, ale bez jakýchkoli klinických příznaků, a třetí skupinu tvořili lidé, u nichž už plak způsobil zdravotní obtíže, například příznaky nedokrvení mozku.
Vědci následně porovnali množství plastových částic mezi jednotlivými skupinami a výsledky byly více než výmluvné. U osob s plakem, ale bez příznaků, bylo v cévách nalezeno v průměru 16krát více plastu než u lidí se zdravými tepnami (895 vs. 57 mikrogramů plastu na gram tkáně). Ještě výraznější rozdíl se ukázal u pacientů, kteří již trpěli symptomy spojenými s plakem – v jejich tepnách bylo dokonce 51krát více plastu (2 888 vs. 57 mikrogramů/gram), což naznačuje, že koncentrace nanoplastů může přímo souviset se závažností cévního postižení.
Tento prudký nárůst plastových částic v poškozených tepnách poukazuje na to, že nanoplasty mohou být nejen pasivním znakem kontaminace, ale možná i aktivním činitelem v rozvoji cévních onemocnění.
Ačkoli se zatím nepotvrdila přímá souvislost mezi množstvím nanoplastů v tepnách a akutním zánětem, vědci objevili změny v aktivitě genů, které ovlivňují stabilitu cévního plaku. To naznačuje, že účinek nanoplastů je složitější – nemusejí způsobovat zánět přímo, ale mohou zasahovat do jemné rovnováhy, která drží cévy „pohromadě“.
Otázkou ale zůstává, co je příčina a co následek. Není zatím jisté, zda nanoplasty přispívají ke vzniku a zhoršování plaku, nebo se v nemocných tepnách jen snadněji hromadí. Je možné, že poškozené cévy jsou pro tyto částice „propustnější“ nebo že se nanoplasty vážou na určité látky v plaku.
