Populární komunikátor WhatsApp v minulém roce čelil řadě bezpečnostních problémů. Odhaleno jich bylo celkem 12, přičemž hned 7 bylo hodnoceno jako kritických. O rok dříve se pak zase mediální pozornosti dostalo hacku telefonu šéfa Amazonu Jeffa Bezose. Ten byl umožněn „nakaženým“ videem ve WhatsAppu, přičemž zprávu mu prý zaslal sám korunní princ Saúdské Arábie Mohamed bin Salmán.
Řešila se také otázka monetizace WhatsAppu, byť ta byla nakonec zatím uložena k ledu. Aplikace se však už od dob koupě Facebookem stává pro některé čím dál tím méně důvěryhodnou. Pokud se mezi tyto uživatele počítáte, je možná dobrá chvíle ohlédnout se po alternativách. Těch je naštěstí poměrně dost. Tři nejlepší si nyní představíme.
Telegram
Možná nejoblíbenější alternativou k WhatsAppu a dalším obdobným službám je Telegram. Služba mající aktuálně přes 300 milionů aktivních uživatelů vznikla v roce 2013 v Rusku. Vývoj se však naplno rozjel po roce 2014. Tehdy byl totiž její tvůrce Pavel Durov donucen nejprve prodat podíl ve firmě VKontakte (ruská sociální síť, obdoba FB) státnímu gigantu Mail.ru a následně musel i opustit vedení firmy poté, co odmítl nechat smazat stránky opozičních politiků a kritiků ruské invaze na Ukrajinu.
Durov opustil s malým týmem programátorů Rusko, které je podle něj „nekompatibilní s internetovým byznysem“ a po získání občanství karibského státu Svatý Kryštof a Nevis zakotvil v Dubaji, odkud dále vývoj aplikace řídí.
Na Telegram je od počátku nahlíženo jako na platformu, která velmi dbá na soukromí svých uživatelů a brání se kooperaci s vládami jakýchkoliv zemí. Proto je ostatně také leckde na světě blokován. Samotný Durov například v minulosti veřejně uvedl, že odmítl snahu amerických tajných služeb uplatit ho, aby do aplikace zabudoval zadní vrátka pro přístup úřadů.
Bezpečnost především?
I přesto se však objevily zprávy o určitých bezpečnostních problémech Telegramu. Prvním z nich byly pochybnosti o kvalitě šifrovacího protokolu MTProto, za nímž stál „jen“ tým matematiků. Ačkoliv byly zjištěné problémy spíše teoretického rázu, Telegram reagoval nasazením vylepšené verze MTProto 2.0, která již splňuje požadavky odborníků.
Druhá nevýhoda oproti některým alternativám spočívá v tom, že Telegram ve výchozím nastavení nepoužívá end-to-end šifrování. Komunikace se servery nicméně pochopitelně šifrována je. Důvodem je snaha Telegramu o přívětivější uživatelské prostředí s možností synchronizace zpráv napříč zařízeními. V případě end-to-end by totiž bylo nutné zprávy manuálně zálohovat na lokální nebo cloudová úložiště. Pokud ale plánujete řešit nějaké opravdu citlivé informace, lze spustit tzv. tajný chat, který už je šifrován metodou end-to-end. Stejně jsou chráněny také hlasové hovory.
Přestože se lze občas dočíst o jednotlivých případech neoprávněného získání přístupu k Telegram účtu, lze službu považovat za velmi bezpečnou. Pokud používáte dvoufázové ověřování a dodržujete další zásady bezpečnosti, není důvod se obávat zneužití citlivých dat. Poněkud temným, avšak přesvědčivým důkazem o „nedotknutelnosti“ ze strany úřadů je, že Telegram používali islamisté pro koordinaci útoků v Paříži a ISIS službu doporučoval svým členům. Služba od té doby zlepšila interní pravidla pro boj s extremismem, ale vládám nadále přístup ke komunikaci uživatelů zajistit odmítá.
Neměly by hrozit ani snahy o monetizaci. Aplikace neobsahuje žádné reklamy a je pojata jako nezisková. Fungování umožňují finance vložené jejím zakladatelem, jehož jmění je odhadováno na 2,7 mld. dolarů. V FAQ se lze dočíst, že pokud by peníze někdy došly, vydají se cestou přidání prémiových nadstavbových funkcí – samotná bezpečná komunikace nikdy zpoplatněna žádnou formou být nemá.
Všestranný komunikátor
Jak vyplývá z textu výše, Telegram pochopitelně podporuje klasické chatování mezi dvěma uživateli, stejně jako hlasové (video)hovory. Aplikace toho ale umí mnohem více. Lze vytvářet i skupinové chaty (v nichž může být až 200 tisíc uživatelů), sdílet aktuální polohu, posílat soubory až do 1,5 GB, nebo využívat různé samolepky.
Telegram podporuje automatické boty, kteří mohou efektivně moderovat diskusi i ve velmi početných skupinách.
Samostatnou kapitolou jsou pak tzv. kanály. To jsou vlastně skupinové chaty, do nichž však mohou přispívat jen oprávnění uživatelé – administrátoři. Lze je tak využívat například pro šíření zpráv v zemích, kde platí cenzura. V našem prostředí se však setkáte spíše třeba s kanály vývojářů různých aplikací, do nichž sdílí své changelogy, aktuální verze a podobně.
Registrace do aplikace probíhá pomocí telefonního čísla, tak jak jsme zvyklí právě třeba z WhatsAppu. Klient je dostupný pro Android, iOS, Windows Phone, Windows, macOS a Linux.
Signal
Signal je další bezpečnou alternativou WhatsAppu. Nevýhodou Signalu je především jeho nižší popularita, kvůli níž může být obtížnější na platformě najít své přátele a další potřebné kontakty.
Vznik aplikace se datuje až do roku 2010, kdy se ještě jmenovala TextSecure a šlo o službu pro posílání šifrovaných SMS zpráv. O rok později TextSecure zakoupil Twitter, který ji však brzy uvolnil jako open source. Následovala perioda existence v rámci organizace Open Whisper Systems, kde byl TextSecure vyvíjen společně s jinou službou RedPhone. Obě služby byly následně v roce 2015 sjednoceny a přejmenovány na Signal.
Začátkem roku 2018 pak vývoj komunikátoru zaštítila nezisková organizace Signal Foundation. Za tou stojí jednak původní tvůrce této aplikace Moxie Marlinspike, a také někdejší spoluzakladatel WhatsAppu Brian Acton. Ten též poskytl základní financování ve výši 50 milionů dolarů, další finance pak zajišťují především dárci.
Edward Snowden doporučuje
Aplikaci Signal opakovaně vyzdvihnul jako bezpečný komunikátor Edward Snowden, whistleblower známý pro zveřejnění informací okolo odposlechů NSA. Kombinace open source kódu, end-to-end šifrování veškeré komunikace a financování neziskovou organizací skutečně funguje jako slušná záruka bezpečnosti.
Signal je též oficiálně schválen pro komunikaci mezi americkými senátory a jejich personálem. Objevily se dokonce informace, že v roce 2016 vedení kampaně Hillary Clintonové rozhodlo o používání Signalu pro jakoukoliv komunikaci i jen vzdáleně negativně se vyjadřující o Trumpovi. Šlo o reakci na únik emailů americké Demokratické strany.
Stejně jako Telegram, i Signal je v některých zemích blokován. Jde především o arabské státy, kde byl využíván různými protirežimními skupinami. Pro nás to nicméně může být dalším vodítkem k tomu, že je aplikace skutečně nedostupná i pro vlády.
Bohatá nabídka funkcí
Co se týče funkční výbavy, Signal poskytuje vše, co bychom od takovéhoto komunikátoru očekávali. K dispozici je tak textový chat, hovory, videohovory, sdílení souborů a chybět pochopitelně nemohou ani samolepky a GIFy.
Jak již bylo řečeno výše, Signal důsledně šifruje end-to-end způsobem veškerou komunikaci. Nevýhodou je, že ve velkých skupinových chatech mohou být jisté problémy s rychlostí komunikace, na což Signal oficiálně upozorňuje. Zprávy také nejsou ve výchozím stavu součástí cloudových záloh.
Zajímavou funkcí jsou „časované zprávy“. V konverzaci lze nastavit, že se poslaná zpráva smaže všem stranám komunikace po uplynutí určitého časového limitu. Ten se může pohybovat od pěti vteřin do týdne. Cílem je zajistit automatickou „datovou hygienu“ a tak ještě zvýšit bezpečnost komunikace.
Za zmínku také stojí možnost vypnout indikátory zobrazení nebo psaní zprávy. Protistrana tak nemusí vědět, jestli jste si konverzaci zobrazili a plánujete reagovat.
Registrace opět probíhá pomocí telefonního čísla. Klient je dostupný pro všechny hlavní operační systémy.
Viber
Do třetice jsme jako alternativu k WhatsAppu vybrali Viber. Výhodou této aplikace je především její široká popularita – podobně jako Telegram má necelých 300 milionů aktivních uživatelů (registrovaných však násobně více). Známá je ve východní Evropě, některých částech Asie a arabských zemích. Asi nejvěrnější fanouškovskou základnu má na Ukrajině, tam jde o nejpopulárnější komunikátor vůbec a instalován je na 97 % telefonů tamních uživatelů.
Viber vznikl v roce 2010 v Izraeli. Založili ho dva kamarádi a bývalí důstojníci Izraelských obranných sil Talmon Marco a Igor Magazinnik. Vývoj zpočátku probíhal tak trochu na koleně, většinu programování obstarávali externisté v Bělorusku a financování zajišťovali drobní investoři, údajně především rodina a přátelé.
V roce 2014 firmu zakoupila za 900 milionů USD japonská korporace Rakuten. To Viberu o tři roky později pomohlo stát se oficiálním komunikátorem fotbalového klubu FC Barcelona, který s Rakutenem uzavřel sponzorskou smlouvu.
Pochyby o bezpečnosti
Viber stejně jako konkurence staví svůj marketing na bezpečné komunikaci. V minulosti se však objevilo několik otazníků, které poněkud podkopávají důvěru v absolutní bezpečnost komunikace.
První závažný problém nastal v roce 2013, kdy servery Viberu napadla tzv. Syrská elektronická armáda. Tato hackerská skupina podporující syrského prezidenta Bašára al-Asada úspěšně napadla centrum zákaznické podpory a obsah stránky nahradila zprávou, že se jim sice nepovedlo hacknout všechny systémy, ale že většina jich je určena ke špehování uživatelů. Jako důkaz byl přiložen screenshot z jakéhosi administračního systému a několik osobních údajů zaměstnanců Viberu. Viber později uvedl, že žádná citlivá data získána nebyla a hackeři získali pouze některá nevýznamná data z modulů podpory.
O rok později Viberu udělila nezisková organizace Electronic Frontier Foundation jeden ze sedmi maximálních bodů v testu bezpečné komunikace, po dalším auditu bylo skóre zvýšeno na 2/7 bodů. Nelíbila se především absence end-to-end komunikace a chybějící dokumentace k bezpečnostním postupům.
Od roku 2016 Viber začal end-to-end šifrování používat, čímž se bezpečnost alespoň teoreticky zvýšila. I tehdy však měli bezpečnostní experti výhrady, především protože nebylo úplně jasné, jak je šifrování řešeno. Viber později uvedl, že používají vlastní protokol založený na konceptu Signal Protocolu používaném konkurenčním Signalem.
Jisté pochybnosti o respektu k uživatelským datům také vzbudila samotná koupě japonskou společností Rakuten. Nevoli budí i to, že Viber ukládá po proskenování vaše kontakty na svých serverech. Bez zajímavosti pak není ani to, že Viber není v Rusku na rozdíl od Telegramu blokován, ačkoliv tím úřady vyhrožovaly.
O funkce nouze není, některé jsou ale placené
Viberu rozhodně nelze vytknout nedostatek funkcí. Stejně jako předchozí zmiňované aplikace umí textovou i hlasovou komunikaci, podporuje skupinové chaty i videohovory, umí sdílet soubory, polohu, posílat GIFy a samolepky. Poněkud bizarní je možnost si kupovat placené sady samolepek, které stojí okolo 60 Kč. Užitečná je naopak možnost skupinových hovorů, nebo automaticky se mazajících zpráv.
V nabídce najdete také další zpoplatněnou funkci Viber Out, která umožňuje volat na mobilní telefony a pevné linky doma i v zahraničí. Ceny se pohybují v jednotkách euro, například balíček neomezeného volání do 50 zemí světa stojí v rámci uvítací nabídky 9 EUR na měsíc. Kromě tarifů lze pořizovat i klasický kredit, který se ale na pohled zdá méně výhodný.
Od roku 2018 jsou k dispozici také jakési komunity, což jsou v podstatě skupinové chaty týkající se různých tematických zájmů. Doplňují je pak vyloženě komerční veřejné účty, které lze sledovat. Jde například o zpravodajské weby, celebrity, módní značky a podobně.
Účet je opět propojen s telefonním číslem. Aplikace je k dispozici pro Android i iOS, klient existuje i pro Windows a macOS. V případě desktop aplikací ale nejde o plnohodnotné klienty, musíte mít i mobilní aplikaci.
