Na sociálních sítích se v posledních dnech šířilo video, na němž údajní výzkumníci Boston Dynamics všelijak napadají robota Atlase. Ten se s obtížemi zvedá ze země jen proto, aby záhy čelil dalšímu útoku. Video v mnohých vyvolalo pocit lítosti vůči robotovi. Proto možná leckdo pocítil jisté zadostiučinění, když na konci robot popadne revolver a svým trýznitelům se vzbouří.
V této fázi videa je už asi každému jisté, že jde o parodii na někdy skutečně poněkud drsné experimenty výzkumníků Boston Dynamics. Za povedenou parodií stojí lidé z YouTube kanálu Corridor, kteří pomocí speciálního obleku snímajícího pohyby nejprve vše natočili s živým hercem, a následně ho nahradili CGI replikou robota. Kromě uznání nad povedenou prací malého týmu však video vyvolává i poněkud hlubší úvahy.
Robot jako autorita
Když vidíme video robota, který je opakovaně napadán z mnoha stran a zjevně má problém se s tím vyrovnat, přirozenou lidskou reakcí je jistý pocit soucitu. Když se však nad věcí zamyslíme logicky, je to nesmysl. I humanoidní robot je přeci jen stroj, stejně jako třeba lednička nebo automobil. Jenže situace je trochu složitější – ačkoliv si uvědomujeme, že roboti nic necítí, opakovaně se ukázalo, že máme problém k nim přistupovat jako k běžným strojům.
Loňský výzkum například ukázal, že máme morální problém vypnout robota, který si to nepřeje. Experiment byl koncipovaný tak, že dobrovolníci s robotem vedli konverzaci ohledně plánů na blízkou budoucnost s tím, že mu pomáhají vylepšovat jeho algoritmy. To byla však jen záminka. Opravdový výzkum začal až ve chvíli, kdy dobrovolníky na konci testu začal prosit, ať ho nevypínají. Pronášel věty ve stylu, že se bojí tmy, že se obává, že by se už nemusel probudit a podobně. Ze 43 dobrovolníků takto protestujícího robota 13 odmítlo navzdory instrukcím vypnout. Zbytek ho sice vypnul, avšak trvalo jim to v průměru dvojnásobně dlouho jako těm, u nichž proti vypnutí neprotestoval.
Jiný experiment zase prokázal, že významná část lidí přijme robota jako autoritu a podřídí mu své jednání. V testu šlo o to, že byli dobrovolníci nuceni na PC ručně přejmenovávat stovky souborů. Když je to přestalo bavit a chtěli odejít, robot jim začal vyhrožovat, že bude muset nahlásit vedení předčasné ukončení testu, nebo je žádat, ať pokračují. Poměrně vysokých 46 % testovaných proto ve své nezáživné práci pokračovalo. Lidský instruktor ve stejné pozici měl sice úspěšnost ještě větší a v práci udržel 86 % testovaných, avšak závěr je jasný. Lidská psychika zkrátka nedokáže humanoidního robota vnímat jako klasický stroj a v určitých případech nemá problém se k němu dokonce chovat velmi podobně jako k člověku.
Mají mít roboti práva?
S tím, jak se budou roboti dostávat do našich životů stále více a více, bude růst také potřeba zvážit jejich právní status. Většina odborníků v současnosti varuje před tím, aby se robotům přiznávala jakákoliv práva. Zároveň se však už nyní objevují hlasy, že není morálně v pořádku vytvořit z pokročilých robotů novodobé otroky. Zcela vážně se například mluví o možnosti robotům přiznat autorská práva. Na úrovni EU se také opatrně diskutuje o možnosti vytvoření právního statusu robota, jakési „elektronické osoby“.
Video zobrazující šikanu a následné vzbouření robota zřejmě bylo zamýšleno jako vtip. Zároveň však slouží jako zajímavé upozornění na to, že překotný vývoj umělé inteligence s sebou nese i řadu morálních a právních otázek. Bude za pár let možné jít za týrání robota do vězení?
