Humvee, jak ho neznáte: příběh legendárního HMMWV od A do Z

• HMMWV, Humvee, nebo jen Hummer je legendární off-roadová krabice na čtyřech kolech
• Zná ji snad kdokoli, kdo si v posledních třiceti letech zapnul v televizi zprávy ze světa
• Málokdo si ale všimnul, jak se celá platforma během své existence měnila
• Přečtěte si nejpodrobnější článek na českém internetu, kde vás provedeme jeho kompletní historií

Z pohledu laického Evropana je USA země, kde je normální, že tamější auto je zhruba dvakrát větší, než to tuzemské. Proto je paradoxní, jak dlouho si americká armáda vystačila s relativně kompaktním Jeepem Willys. Proháněl se po Normandii, pod označením M38 zavítal do Koreje a v modernizaci M151 válčil i v džunglích Vietnamu.

V jeho džunglích se během války proháněla celá plejáda dalších vozidel. Zmínit můžeme M561 Gama Goat, náklaďák M715 a ambulance M792, lehce obrněný Cadillac Gage Commando, mula M274 nebo druhoválečný M3 Scout Car.

Až v 70. letech se do armády dostaly militarizované verze civilních pick-upů (CUCV, Commercial Utility Cargo Vehicle) postavených na bázi vozidel, jako je série Dodge D (předchůdce dnešních Dodge RAM) nebo Chevrolet C/K (tatínek dnešního Chevy Silverado) – byly větší, a armáda je nemusela vyvíjet od nuly, čímž se podařilo snížit cenu. Účelem těchto vozidel však bylo pomáhat v zázemí, kde je riziko přímého střetu minimální. U moderních konfliktů ale není fronta čára nakreslená na mapě.

Proto vznikla potřeba vozidla, které bude disponovat vysokou průchodností terénem, odolností proti prostředí i zbraním protivníka, umožní integrovat vlastní výzbroj a hlavně zredukuje počet vozidel používaných v armádě do té doby. Zkrátka děvečka pro všechno na čtyřech kolech. Jenže pokud je něco použitelné za každé situace, pravděpodobně nebude excelovat v žádné z nich.

Armáda hledá švýcarský nůž na kolech

V roce 1979 vydala armáda specifikace toho, co by budoucí vozidlo mělo umět. Nutnou podmínkou byla pohyblivost v terénu daná vysokými nájezdovými úhly, schopností vystoupat 60% kopec, jet při bočním náklonu 22°, nebo brodit v hloubce tři čtvrtě metru bez přípravy a metr a půl se šnorchlem. Výsledné vozidlo mělo mít automatickou převodovku, maximální rychlost 60 mil za hodinu po silnici a 40 v terénu, dojezd 300 mil a nosnost 2500 liber (1134 kg).

Nepřehlédněte

Supermoderní Concorde technologiemi předběhl dobu. Aerolinky o něj ale zájem neměly

Požadovaný byl i dieselový motor. Určitě by vás napadlo, že byl zvolen kvůli lepším vlastnostem při transportu těžkých nákladů a vyššímu točivému momentu už od nízkých otáček, potřebnému pro jízdu v terénu, ale jedním z argumentů byla i jeho vyšší odolnost proti poškození nepřímou palbou. Paradoxem je, že finální vozidla HMMWV nejezdila na naftu, nýbrž na palivo JP-8 doplňované o aditiva, protože vozit více druhů pohonných hmot příliš zatěžovalo logistiku.

Všimněte si, že se zmiňuje požadavek pouze na ochranu proti nepřímé palbě (oficiálně proti šrapnelům do hmotnosti 16 g), v budoucnu se tato podmínka stane kamenem úrazu. Do kategorie stejných problémů spadne i prvotní požadavek na leteckou transportovatelnost i možnost shozu na padáku.

Do soutěže se přihlásili tři výrobci, jejichž produkty si jsou nápadně podobné. Mají totiž společného předka, koncept XR-311 od společnosti FMC, postavený coby bugina s motorem vzadu s možností přepravy nákladu při zachování vysoké světlé výšky při minimální celkové výšce a tím pádem vysoké stability. Společným prvkem je i účast na programu Combat Support Vehicle Program (CSVP), zaměřeném na vývoj vozidlo schopného pracovat jak v roli bojového vozidla vybaveného protitankovými střelami, tak v úloze průzkumníka.

Účastníky programu byli:

• Teledyne Continental s modelem Cheetah, který sice tvary XR-311 připomíná, ale používá motor uložený vpředu. Tento model se stal inspirací pro budoucí Lamborghini LM002, které si oblíbil např. Udaj Husajn nebo Bašár al-Asad.
• Chrysler, tou dobou ve finančních problémech, ukázal model Saluki, relativně konzervativní konstrukci připomínající hranatý a přifouknutý pickup.
• AM General jakožto majitel práv odkoupených od FMC s přepracovaným designem XR-311
• Dále se zúčastnily společnosti American La France a Four Wheel Drive, ale ty se nedostaly do fáze výroby prototypů

Podoba s budoucím HMMWV je patrná, převažovala však otevřená karoserie, doplněná maximálně o látkové překrytí, rovněž požadavky na kapacitu přepravovaných osob či nákladu byly nižší.

Zrušením CSVP a formalizací požadavků HMMWV se tři zmíněné společnosti vrhly do úprav prototypů, aby zvýšili počet budoucích variant. Bylo nutné vytvořit korbu pro ambulanci, transport personálu, nebo zbraní, a dále pozorovatelské, spojařské a užitkové vozidlo.

Následovalo třífázové testování, kdy v prvním kole se prototypy zkoušely v mírném podnebí Marylandu, aby následně po úpravách přešly do druhé fáze zaměřené na odolnost vozidel v horkém klimatu Arizony. Třetí fáze pak byla zaměřená na extrémně náročný terén, kdy se prototypy dostaly i za polární kruh.

Vítězem soutěže, do které se zapojila jak US Army, tak Marine Corps a Navy, se 22. března 1983 stala společnost AM General, čímž získala smlouvu na výrobu prvních 2334 vozidel, která se v následujících letech rozšířila na stovky tisíc vozidel.

První nasazení v operaci Just Cause

Poprvé se kvality Humvee v praxi ukázaly v Panamě při svržení režimu Manuela Noriegy. Během tohoto konfliktu však docházelo k víceméně otevřeným bojům, kdy se HMMWV nedostávaly do přímých potyček, ani nehrozilo použití chemických zbraní – minimální ochrana proti ručním zbraním proto nevadila, i když se vojáci během pouličních bojů uchylovali i k zavěšování pytlů s pískem pro ochranu před palbou, a navrhovali přidání štítu před lafetovanou zbraň.

Rovněž válka v Zálivu v roce 1991 měla charakter konvenční války, takže se HMMWV nedočkalo zásadní kritiky. Vojáci si sice stěžovali na tvrdé sedačky během dlouhých patrol v poušti, ale velení si naopak pochvalovalo houževnatost nových vozidel i možnost snadných úprav pro jakékoli potřebné nástavby – třeba pro satelitní komunikaci.

Už v Somálsku se ale ukázalo, že balistická ochrana chybí. Mechanická odolnost konstrukce sice umožnila zůstat většině vozidel během legendární akce Gothic Serpent pojízdnou, ale některým ztrátám mohlo pancéřování zabránit. A tím se kolo úprav roztočilo.

Humvee navléká brnění

Je to klasický vojenský problém. Pro každou hrozbu vznikne dříve či později protiopatření, stejně jako ve hře kámen-nůžky-papír. Jak každý vojevůdce znalý Age of Empires ví, nemá cenu posílat jízdu proti kopiníkům a útok s pěchotou proti lučištníkům jen zřídka končí úspěchem. Stejně tak si armáda řekla, že když se HMMWV na základnu vrátilo děravé jak řešeto, neškodilo by na něj navěšet nějaké to pancéřování.

Druhým hybatelem změny byl konec Studené války. Zejména Námořní pěchota posílila svou expediční roli a nebylo možné do každé země Středního východu jezdit s podvalníky obsazenými tanky a obrněnými vozidly. Stejně tak kvůli mediálnímu pokrytí moderních válek bylo politicky průchodnější, že na mírové misi vojáci patrolují v autech, která nevypadají tak agresivně jako tank.

Potřeba standardizovat dodatečnou ochranu vedla k rychlému přechodu z deset let používaných generací A0 a A1 na generace A2 a ECV, jelikož se brzy ukázalo, že montování neprůstřelných plátů s sebou nese nárůst hmotnosti a pokles mobility.

Posádky sice ocenily, že je Humvee ochrání před protitankovými minami do hmotnosti 5,45 kg při explozi pod přední nápravou a 1,18 kg pod nápravou zadní, ceněná byla i odolnost před průraznou municí do ráže 7,92 mm (ostatně krabicovitá konstrukce vozidla k rychlým modifikacím sváděla), ale znamenalo to další zátěž cca 300 kg, se kterou se musel potýkat nový motor. Paralela se středověkými bojišti se nabízí: lehká jízda je rychlá, ale pokud jezdce navlečete do plátového brnění, zpomalí a zapadne v blátě.

Asymetrické konflikty HMMWV nesvědčí

Dalšího nasazení se HMMWV dočkal v Afghánistánu a Iráku. Kábul vojáci NATO obsadily za necelé tři měsíce, v případě druhé zmíněné země koaliční síly dobyly Bagdád a svrhly režim Sadáma Husajna za tři týdny, což z pohledu US Marine Corps krásně, zábavně i poučně popisuje seriál Generation Kill. Bohužel už se nevěnuje tomu, co následovalo.

Cílem invazních sil bylo oblasti stabilizovat a postavit na vlastní nohy. Charakter akce se tak měnil z otevřeného boje na prakticky policejní dohled. Místo nájezdů najednou Humvee plnil roli stacionárního opěrného bodu a účastnil se misí v městském prostředí, kam se těžší technika nehodila.

Na změnu strategie samozřejmě reagovali i povstalci a osvojili si guerillový styl boje. Denní rutinou se stala IED (Improvised Explosive Device, nástražná zařízení), přepadení z RPG i střelba ze střech, před kterými bylo zejména otevřené střeliště na střeše jen minimálně chráněné.

Ve spěchu tak armáda hledala cca u 40 společností řešení pro rychlé dovybavení nasazených HMMWV. Není proto nijak podivné, že se ujalo hned několik variant, a sama armáda pracovala na svém rozšiřujícím kitu po vlastní ose. Armádní sadu ASK (Armor Survivability Kit) tak nakonec vyrábělo dalších pět firem, vedle ní se však používal třeba i OGH kit (pojmenovaný podle výrobce O’Gara-Hess), který zvyšoval ochranu střelce. Tento zdánlivě chaotický přístup však umožnil opevnit Humvee v Iráku během jediného roku.

Jenže opět platí, že na každou akci vzniká reakce. Pancéřování prakticky uzamklo vojáky uvnitř, což si vyžádalo instalaci klimatizace. Neprůstřelné dveře zase ztěžkly natolik, že se prakticky nedaly otevřít manuálně a vyžadovaly hydraulickou dopomoc. Z toho však vyplynuly další problémy – v případě kolize nebo poškození nemohla osádka vůz opustit. A tak se začaly na dveře montovat závěsy, na které se daly připevnit řetězy, kterými pak jiné vozidlo mohlo dveře vytrhnout.

Proč se přídavné pancéřování Humvee nikdy nestalo jeho nedílnou součástí? Balistické sady byly škálovatelné zejména z důvodu co nejvyšší životnosti vozidel. Zvýšené zatížení se podepisovalo na servisních nárocích. Cílem proto bylo provozovat lehkou konfiguraci, kdykoli to bylo možné, a kity pancéřování montovat jen v případě nutnosti.

Druhou metodou zvýšení odolnosti vozidel se stalo elektronické vybavení. Nejen, že se testovaly roboticky ovládané střelecké věže (CROWS), ale do výbavy HMMWV přibyly i rušičky elektromagnetického vlnění, detektory pro ozáření laserem, experimentálně se instalovaly i lasery schopné odpálit nálože na dálku (Zeus-HLONS).

Humvee v zázemí, JLTV v boji

Ani při nejlepší snaze se však nedala montováním dalšího vybavení vykompenzovat nízká odolnost HMMWV proti minám a nástražným zařízením. V Afghánistánu i Iráku se tak dostala do popředí kategorie vozidel MRAP (Mine Resistant Ambush Protected). Navzdory obecnému přesvědčení jejich konstrukce s karoserií tvarovanou do V pro rozložení energie výbuchu IED, nebyla novinkou válek na Středním východě. Silnou tradici měla tato vozidla už v Africe, sužované lokálními konflikty, nad kterými se snažila držet dohled OSN.

MRAPy ze 70. a 80. let připomínala trochu náklaďáky na štaflích, což ilustruje např. autobusoidní Casspir, který se mihnul ve filmu Sniper: Reloaded odehrávajícím se v Kongu, nebo nákladní Buffel. Oba představují posun od vozů, jako byl Crocodile či Leopard, ale stále se jedná víceméně o produkci postavenou nad podvozky civilních vozidel. Konflikty na přelomu tisíciletí už nastartovaly výrobu pokročilejších typů, např. jihoafrických RG-31 a těžšího RG-33, německých ATF Dingo (zakoupených i AČR), či amerických Cougarů.

Další vývojovou etapu bychom mohli nazvat jako období akcelerace. Do této doby si můžete zařadit i MRAPy od BAE (Buffalo, Caiman, Ocelot), které byste mohli zaznamenat ve filmu Americký sniper, nebo konstrukci M1224 od MaxxPro. Obrovská poptávka vyvolala potřebu standardizace, aby byla rychle vyvíjená vozidla udržitelná i v boji. Konečným milníkem této generace je M-ATV od společnosti Oshkosh, které se později stal základem pro JLTV, které reprezentuje dospělost MRAPů.

Proč ale JLTV vůbec vzniklo? MRAPy sice splnily akutní potřeby asymetrických konfliktů, ale nebyly integrované do armády jako celku. Po stažení vojsk z Afghánistánu i Iráku tak většina vozidel zůstala opuštěná a jen malá část se podařila prodat civilním uživatelům nebo policejním sborům. Vysoko umístěné těžiště způsobovalo převracení v zatáčkách, vysoká váha snižovala rychlost i prostupnost terénem a posléze i možnost vyproštění vozidla, zkrátka servisní peklo. Pro použití mimo hlídkování a ostrahu byly MRAPy příliš těžké, příliš neohrabané a nebylo pořádně ani jak je dopravovat. Potřeba vlastnit obrněné vozidlo, které by se dalo integrovat do fungující logistiky, však zůstala.

JLTV proto musel být o třetinu lehčí než MRAPy, aby bylo možné ho přepravovat pomocí vrtulníků Chinook u US Army a Super Stallion v případě US Navy a Marine Corps. Spousta poznatků získaných během třiceti let Humvee se však uplatnilo, mimo jiné koncepce škálovatelného pancéřování, možnost všemožných nástaveb včetně ambulance, ale i střelecká věž s OGPK.

Cílem programu JLTV bylo nahradit celou flotilu Humvee jedna ku jednomu, kvůli nákladům se však od tohoto plánu upustilo. HMMWV se tak pravděpodobně vrátí do své původní role a boj přenechá JLTV. Uvidíme, zda se tedy nedočká ještě dalších verzí. Nabízí se elektrifikace nebo hybridizace pohonu, vznikají autonomní varianty a kdo ví, jestli se ho nedočkáme v podobě levnější verze experimentálního odpalovače střel Tomahawk, který se testuje na platformě JLTV.

Kdo se má v těch verzích vyznat?

Značení všemožných variant a úprav by klidně posloužilo na Krétě jako inspirace pro další labyrint. Armáda navíc není příliš kreativní, co se jmen týče, a vystačí si s kombinací písmene M a čísla. Základní schéma staví na třech parametrech: účelu varianty, generace vozidla a (překvapivě) přítomnost navijáku.

Varianty karoserií uvádím v originálním názvosloví, které doplňuji o laický překlad:

• Ambulance – vozidlo určené k přepravě raněných, které umožňuje transport pacientů na lehátkách. Existuje varianta pro dva, nebo čtyři raněné, případně varianta USMC s plátěnou střechou pro transport až dvou nosítek, respektive dvou raněných za každá nosítka.
• Armament/Weapon Carrier – nosič zbraní, určený přímo k boji. Sem patří verze vybavené protitankovými střela TOW (Tube-launched, Optically tracked, Wire-guided) pro boj s obrněnou technikou nepřítele, ale i modifikace s lafetovaným kulometem či granátometem. Rovněž se sem řadí specializované varianty jako protiletecký Avenger, přestože nesplňuje tradiční koncepci střeliště umístěného na střeše vozidla.
• Cargo/Troop Carrier/Shelter Carrier/Prime Mover – transport nákladu, osob nebo kontejneru, či tahač. Tato verze nedisponuje žádnou výzbrojí, což umožňuje využít celý prostor korby. Existují varianty pro osádku dvou osob doplněnou o korbu, přepravní plošinu či jinou zástavbu, ale i úpravy pro transport čtyř osob v kombinaci s pevnou, plátěnou, či dokonce žádnou střechou. Rovněž dveře mohou, ale nemusí být namontované.

Označení variant pak může doplňovat označení série. Bohužel od generace ECV dochází k přečíslování, kdy původní řady zanikají, a nahrazují je čísla bez jakékoli podobnosti:

• A0 – základní varianta, která byla v produkci od roku 1984. Označení A0 se jí dostalo až zpětně.
• A1 – ve výrobě od 1993. Humvee z této série dostaly lepší odpružení a pohon, nové přední sedačky, vylepšenou páku parkovací brzdy, upravenou kapotu a držáky ručních zbraní, zásuvky a zesílené poloosy.
• A2 – vyráběná od roku 1995, poprvé se pod kapotou objevuje čtyřstupňový automat spárovaný se silnějším motorem, přepracovaným emisním systémem, vyhříváním, novými zadními sedačkami a modifikovaným volantem. Poprvé je k dispozici systém centrálního huštění pneumatik.
• ECV – Expanded Capacity Vehicle, varianta vyráběná od 1995, postavená na základech varianty M1097, doplněná o silnější motor s turbem, zesílený rám, nová kola a vylepšený diferenciál, systém řízení, poloosy, brzdy a posílené chlazení.
• M1100 R-EV – Reliability-Enhanced Vehicle, následník ECV vyráběný od 2005, který přinesl standardizované sady navýšení ochrany. Základní pancéřování měla vozidla už z výroby, tzv. A-Kit, na který se v případě potřeby dal namontovat B-Kit s vyšší odolností. Standardní výbavou se stává neprůstřelná podlaha nebo sedačky pohlcující energii exploze.

Kombinatoricky tak vznikají desítky variant, které dále doplňují specializované verze. Nejpřehlednější je tak zobrazení formou tabulky. Sami si pak odpovězte na otázku, jestli je to klasifikace přehledná, nebo si snáze zapamatujete, že F-18 je Hornet a F-15 zase Eagle, a generace se rozlišuje třeba na Super Hornet či Strike Eagle…

Specifika jednotlivých variant HMMWV

Některé varianty HMMWV lze pokládat jen za vývojovou etapu jejich života, některé však disponují zajímavým vybavením, nebo ukazují na drobné nedostatky, se kterými se armáda musela potýkat.

• M966 – nosič protitankových střel TOW na střeše. Odpalovač je situovaný v otočném kruhu na pevné střeše. V zásobě si toto vozidlo vozilo 6 raket. Tato verze má šikmou střechu nad nákladovým prostorem, aby se zabránilo poškození od výšlehu při odpalu.
  

  

  

• M996 „Mini-Ambulance“ – ambulance určená pro transport dvou nosítek
  

  

  

• M997 „Maxi-Ambulance“ – ambulance určená pro přepravu čtyř nosítek. Oproti M996 je vyšší a zvýšená střecha tvoří nad kabinou charakteristický čumák. Obsahuje též základní pancéřování.

  

• M998 – základní verze určená pro přepravu osob a nákladu.
  

  

  

  

• M1025 – ozbrojená verze s pevnou střechou, na které je v otočném kruhu lafetovaná zbraň. Nejčastěji se používal M60 nebo M240, po výměně lafety se daly použít i těžší zbraně, např. těžký kulomet M2 nebo granátomet Mk. 19.

  

• M1026 – M1025 doplněná o naviják
• M1035 – zodolněná verze dvou-lůžkové sanitky vytvořená pro potřeby US Marine Corps

  

• M1036 – prakticky M966 doplněná o naviják. Návrh na přídavné kevlarové pancéřování byl zamítnut.
• M1037 – nosič kontejnerů S-250 a S-788, kde krabicová nástavba umožňuje přepravu komunikačního vybavení, elektrocentrál apod. pod základní ochranou.
• M1038 – stejný model, jako M998, ale doplněný o naviják na předním nárazníku určený primárně pro samovyproštění.
• M1042 – stejný shelter carrier jako M1037, ale s navijákem navíc.
• M1043 – námořní pěchotou upravená M1025 vylepšená o základní balistickou ochranu schopnou odolat šrapnelům s vyšší energií. Mariňácké verze můžete od základní varianty poznat podle plochých dveří, na kterých chybí žebrování ve tvaru písmene X, nebo šnorchlu vysunutého z kapoty v kombinaci s výfukem protaženým podél zadních dveří.

  

• M1044 – M1043 s navijákem
• M1045 – verze M966 (nosič TOW) pro použití US Marine Corps se zvýšenou balistickou ochranou
• M1046 – M1045 doplněná o naviják
• M1069 – tahač pro dělostřelectvo, zejména 105mm dělo M119

  

• M1097 – Heavy Humvee upravené pro zvýšení užitečné nosnosti. Jeho upgrade se posléze rozšířil i na další varianty, označované od té doby jako A1 série.
• M1109 – Zkušební, pancéřováním doplněná verze M1097A2 vytvořená na základě poznatků ze Somálska, která se stala základem generace ECV
• M1113 – Multifunkční verze z generace ECV, která pod svým názvem sjednocuje předchozí verze pro převoz nákladu, osob či kontejneru
• M1114 – Obrněná verze generace ECV vybavená jako nosič zbraní

  

• M1115 – Verze pro odpalování střel TOW řazená do čtvrté generace. Zajímavé je, že ač se o této specifikaci literatura zmiňuje, důkazy o tom, že by se někdy dostala do výroby, chybí.
• M1116 – Verze upravená u US Air Force pro ochranu leteckých základen, ostrahu a pro pyrotechniky. Má mnoho společného s verzí M1114, ale letectvo si vyžádalo několik modifikačních balíčků. Týkaly se např. schopnosti ochránit posádku při dělostřeleckém přepadu ze shora, možnosti používat v turretu pušku Barret M82A1, zvýšenou ochranu proti útokům ze spodní polosféry či zvětšení nákladového prostoru. Osádka rovněž ocenila klimatizaci a lepší zvukovou ochranu. M1116 tak byla lépe uzpůsobena hlučnému prostředí letišť a spíše stacionárnímu působení.
  

  

  

• M1121 – odpalovač střel TOW postavený na základě M966. Zbraňová stanice se naproti očekávání neotáčí plynule o 360° jako u M1116, ale jen 300° na obě strany.
• M1123 – Námořní pěchota nezávisle vyvíjela svůj ekvivalent M1097A2. Měl jen krátkou životnost, protože od generace ECV se jako základní model používá M1113.
• M1124 – exportní verze víceúčelové varianty M1113 s řízením přesunutým napravo pro státy, kde se jezdí vlevo.
• M1145 – obrněná verze určená pro letecké návodčí (Forward Air Control). Důvodem vzniku bylo integrovat do Humvee vybavení z kontrolní věže letiště a zakrýt ho balistickou ochranou i z horní polosféry.
• M1151 – ozbrojená i pancéřovaná varianta se střeleckou věží na střeše, která umožňuje montáž rozšiřující balistické ochrany.
  

  

  

• M1152 – pancéřovaná varianta určená k transportu osob, nákladu, nebo kontejneru s možností navěšení dodatečné ochrany.
• M1165 – pancéřovaná varianta určená pro potřeby velení. A velení má rádo klimatizaci. Zajímavější je, že tato varianta je poslední derivát HMMWV, který používaly speciální jednotky v roli Ground Mobility Vehicle (neboli „gun truck“), než si osvojily M1288, postavené na základě modelu Flyer od General Dynamics.
  

  

  

• M1167 – obrněná verze HMMWV generace M1100 určená k boji proti vozidlům. Stále její výzbroj tvoří primárně rakety TOW, který je ale tentokrát vybavený systémem ITAS od Raytheonu. Ten zvyšuje vzdálenost, na kterou je možné cíl identifikovat a zvyšuje rovněž pravděpodobnost zásahu, i když se cíl nachází např. v husté vegetaci.

Na papíře existovala i varianta Scout. Vycházela z varianty M1038, na kterou měla být připevněna pevná, kevlarová nástavba, v jejímž stropě by byl obdélníkový výřez, který by umožňoval lafetaci trojice kulometů. Koncept byl vyhodnocen jako nevhodný – průzkumník má působit v utajení a dodatečná výzbroj ho spíš prozradí. V případě kontaktu pak palebná síla Scouta nebyla adekvátní výhodou. Na rozdíl od protiletecké varianty Avenger vyzbrojené raketami Stinger se proto tato varianta HMMWV do produkce nedostala.

Závěr

Pokud americká SUV z 80. a 90. dnes považujeme za konstrukčně zastaralá a primitivní vozidla oproti evropské škole, v armádním použití jejich strohost a jednoduchost nebyla na překážku. Humvee pomohl úspěšně plnit mise více než 30 let a potvrdil tak, že sjednocení několika přepravních vozidel používaných ve Vietnamu mělo smysl. Největším problémem celé platformy bylo její použití v nevhodných podmínkách. Přestože se tím univerzálnost auta zvýšila, limit daný původní konstrukcí tím překonat nešel.

Nepřehlédněte

Air Force One je luxusní letadlo s operačním sálem a vojenskými technologiemi

Další zdroje, ze kterých jsme čerpali:

• Stručnější historie Humvee včetně fotky podvozku
• Malý vhled do toho, jak fungoval servis HMMWV v Iráku
• Průběh programu CSVP, předchůdce HMMWV, na stejném webu je mimo jiné i více informací o variantě Scout
• Česká reportáž o tom, jak se řídí Hummer
• Rozcestník na všemožné verze HMMWV se spoustou fotek včetně interiérů, bez kterých by tento článek nevzniknul
• Kdyby vás zajímalo, kolik vozů se vyrobilo a za kolik
• Spousta zajímavých fotek včetně pásového Humvee
• Manuály k různým verzím Humvee
• Podrobnosti ke střešním turretům
• Seznam vozidel povahou blízkých HMMWV z celého světa

Autor článku

Michal Maňák

Šťoural, vyléčený rootovač a věčný skeptik, který byl několikrát donucen své definitivní názory pod tíhou argumentů přehodnotit. Zajímají mě věci na baterky i lidský pohon, military pak pasivně ve světě reálném a aktivně v tom virtuálním. Zkrátka někdo, kdo se nechce brát úplně vážně.

Další dnešní články

Nový Flappy Bird prověří odolnost vaší skládačky. Ovládáte ho pomocí ohýbání pantu

Marek Bartík M. Bartík 12:00

0

Čumilové budou bez šance. Galaxy S26 Ultra nabídne nevídanou funkci displeje

Jakub Karásek J. 10:30

4

Tyto novinky očekáváme v iOS 27: dorazí konečně čeština pro Siri a Apple Intelligence?

Jakub Fišer J. Fišer 9:00

2

Microsoft to vzdal, komunita ne. Zrušený systém Andromeda ožil na Surface Duo

Jakub Karásek J. 6:30

6

Novoroční pecky na Oneplay: tyhle novinky vás přikovají k obrazovce

Jakub Fišer J. Fišer včera 20:00

0